Stínova ultra výchova, aneb aklimatizace šokem..:)

V Čechách se ujaly termíny jako stínová vláda, stínový ministr... pro něco, co je spojeno s opozicí či opačným názorem.. Nevím, ... ale do jistě míry to sedí, protože Stinův přístup je ryze kontrariánský, tedy jdoucí zcela proti proudu široce definovaných pouček v běhání, doporučených zdravotních rad :), a protože můj nejlepší kamarád svoje moudra a postřehy :) nepíše sám, využívám své návštěvy, abych to aspoň trochu a neuměle přiblížil.. Přiblížil to, co já teď zažívám hodně naživo..:)

Pochopitelně moje cesta přes Atlantik je vždy zážitková, ať už to jsou různé kontroly, situace.. nebo jen samotný rozměr té cesty. Pochopitelně nesnáším letadla... i to časové rozpětí, kdy moje cesta do Nového Mexika optimalizuje často jen cenu letenky:) a tím pádem 22 a víc hodin na cestě není žádnou výjimkou. I tentokrát vysedám u Stína z auta asi po 25 hodinách cesty, něco maličko ještě proberem, něco piva popijeme.. ale druhý den po ránu mi Nika nabízí neskutečný zážitek.. Budu s ní doprovázet skupinku amerických děti na školním výletě do národního parku (Bandelier national monument). To jsou věci, které s cestovní kanceláří prostě nemůžete zažít!:)...

Samotnou prohlídku parku považují to za léčbu šokem.. Pochopitelně v tu chvíli po ránu netuším ani kolik je hodin, pro úplnost dodávám, že mám stále silnou závrať (i když je to po veverkovské výchově:).. lepší).. a park je na cestě k různým jeskyním doslova prošpikován dlouhými a strmými žebříky... To mě picni... říkám si, tak nejen Stín, ale i Nika chytla tyhle "léčebné" metody... Navíc jsem tu za "dozor"... a tak musím po dlouhých žebřících lézt nejen přirozeně, ale ještě se koukat nahoru/dolů, jak lezou děti.. případně jim radit... A jak jsem celou dobu předstíral, že lezení po žebříku není žádný problém, tak jsem nakonec zjistil, že to fakt nebyl žádný problém..:)

Pozdě odpoledne dorazil Stín z práce, celý natěšený, že mi ukáže svoji tajnou zbraň.. Svoji novou stezku. Snažím se brzdit jeho nadšení pro rychlý běh v neznámém terénu, navíc u nás už je zase půlnoc:), moje tělo netuší, co je za denní/noční dobu a my se začínáme škrábat téměř kolmo vzhůru na "kopec" za barákem...

Jak jinak...Stín to tradičně komentuje.. "Tohle je nový způsob stezky.. Podívej se, jak se nesmyslně klikatí Mitchell Trail.. to my tam na vrchol vystoupáme ani ne za 1/2 km.." :)... Ten krpál je místy šílený, ale Stín mi to pragmaticky vysvětluje...potřebuješ ruce? Ne, co? Tak to je ještě běhatelný..:)..:)...

Povídám mu, ale fakt na pohodu, "Jasně.." Říká jasně, ale hned zmizel v kopci:)... Snažím se v rámci spojení "na pohodu" se soukat směrem vzhůru.. kochat se výhledy a snažit si zapamatovat cestu.. Okamžitě je mi vysvětleno, že si nic nemusím pamatovat.. Že stezka je naprosto skvělá a intuitivní..:).. Je značená po stranách odtaženými kládami, zbylé je potřeba přeskočit... tuším, že dobrým indikátorem je, že se přeskakuje 81 klád (nebo jejich skupin)... pokud jich přeskočím víc, tak jsem se ztratil:)...

Na příkladech je mi hned vysvětlováno, že zabloudit nemůžu.. "Běžel bys vlevo? Ne, co.. tam jsou kaktusy... Běžel bys vpravo? Ne, tam je neprostupný houští..Tak běžíš rovně.." :)... Ovšem, asi na sedmi místech je mi vysvětleno, že tady (a možná jenom tady) je to takové maličko matoucí:).. a tak si mám pamatovat, že u první mladé borovice doprava, u ohořelé klády [!! což jsou tady skoro všechny!!!:)] doleva, atd..
Pochopitelně, Stín se mi věnuje i pedagogicky.. říká, ten kopec se dá seběhnout dolů i po gradientu, kterým jsme stoupali.. Dneska tě budu šetřit.. mám rekord dolů 3.5 minuty.. poběžíme teď ale druhou stranou, každý má svůj rytmus na přeskakování klád a kamenů.. najdi si ten svůj, poběžíme pomalu.. když tak se dívej, jak jdu já.. sledují ho na jedné-druhé kládové kaskádě a Stín je v trapu..:). Je mi jasné, že na Zane Grey to bude maso... Stín mě hned motivuje a říká.. No tohle běhat tak 3-5x po ránu, tak ti Zane Grey přijde jako proběhnutí v Polabí:)... Naprosto tomu věřím a vím, že v sobotu v Arizoně mi Stín bude dávat další praktické lekce v technickém běhání. OMG!:)

Ale pozor! Tentokrát jsem mu slíbil, že opravdu poběžíme na doraz.. co budu moci.. Takže prý, když budeme jeden nebo druhý zvracet na zemi, nebo se tam válet, tak ten druhý ho přeskočí a běží dál..:)...Stín sice pláče, že počasí v Payson, AZ nedosahuje loňských teplotních parametrů, mají dokonce být mraky a tak prý nebude 28C a rozpálené skály (ti běžečtí bohové jsou mi obzvlášť nakloněni), stejně nechci nechat věci náhodě.. Za chvíli je pravé poledne, beru si běžecké věci a vyrazím na Stinův trail, snad tolik nezabloudím a na konci se (doufám) napojím na Perimeter Trail a po pár kilometrech doběhnu domů..:).

Jinak symbolika jako hrom... Ten prach ve zdejších horách je sopečného původu, pochází z horniny, které se zde říká tuff, čte se taf.. A tak si vlastně mohu říkat, že jsem "taf runner", pod čím si většina lidí představí stejně znějící "tough runner", tedy tvrdý běžec, žádná měkká hlava:)...

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

PS. Pozdravy jsem Stínoví od všech vyřídil...Věřím, že snad i nějaký zápisek že svých běhů a dobrodružství i napíše a zveřejní...
PPS. Nejhorší je, že Stín mi neustále něco radí a přitom míchá užitečné věci s naprostými ptákovinami.. Například včera sáhnul prstem do malé vystřelovací rakety a máznul mě s tím za ucho.. Povídá.. ten střelný prach je naprosto super proti medvědům a pumám.. (OMG!), pak asi pohled na můj obličej nevydržel a začal se strašně smát.. No nezabili byste ho??
PPPS. Fotky jsou z výletu, pár z trailu je dole, tedy ty části, kde jsem nebloudil... Myslím, že mohu potvrdit.. je to úplná bomba.. Stín je dobře připravenej.. Oj, to se zase zničím..:)