Zane Grey, aneb make your wish...:)

Obecně je asi známé, že by si člověk měl dávat pozor na svoje sny a přání, protože by se mu mohly splnit! :) .... A jakmile se člověk dostane do společnosti dalších (Nika promine, magorů), tak by si měl dávat obzvlášť velký pozor, dokonce ten stařík ve mně říká, že například Běžící stín by měl mít (aspoň na nějakou dobu) zakázáno jakákoliv přání vyslovovat....

Už jsem to tady zmínil, jak byl Stín smutný, když teploty ukazovaly, že by nemělo být takové horko a hned si začal přát, že bychom měli poznat ten druhý extrém... Silný vítr, déšť, nejlépe i sněžení, optimálně kroupy.. Ať máme zážitky, že?:)... Protože zážitky.. ty nám nikdo nevezme... A protože je takový přející, tak mi několikrát opakoval, hlavně abych si to já užil, abych mohl kamarádům v Čechách vyprávět... když už nám slunce nevypálilo mozek z hlavy, tak že jsme si aspoň zalyžovali:)..

V pátek to přitom začalo tak nevinně... Než jsme odjížděli ve Veroničině autě, tak byl Stín hrozně smutný... Na jeho předpovědní stránce počasí v Payson začalo vypadat "lépe", začalo se oteplovat, klesala pravděpodobnost deště a Stín? Ten byl jak malé dítě, když mu berou všechny jeho hračky:)... Naštěstí pookřál, že bude řídit Veronika a že my dva budem v autě za děti a budeme ji po cestě zlobit.. Hned jsme se položili do role, různě jsme na sebe bonzovali, kdo na koho vyplazuje jazyk, kdo víc zlobí... Stín se hned ptal, jestli může mávat na policii a už měl i připravený zvednutý ukazováček... :)...Cesta se tím pádem velmi vyvedla, asi vrcholem bylo, jak jsem Veronice solil burito před foukáním z klimatizace, nejdřív nechápala (ani já), proč ta sůl nedopadne na jídlo, ale místo toho létá vodorovně a solí všechno kolem... Moc jsme se tomu nasmáli, já byl tradičně za pitomce:)... a Veronika si hned přála, že by mě to mělo zítra taky pěkně "osolit", Stín hned vyzvídal, jestli nemáme signál, abychom zkontrolovali internet, jestli se třeba nezhoršilo počasí, což on si moc přeje..OMG!

Přijíždíme do hotelu a hned jak jsme získali přístup na net, tak si stáhnu maily a s očima na vrch hlavy si čteme oběžník od ředitele závodu.. V podstatě říká, že byla na den závodu vyhlášena mimořádná situace, očekávají silný vítr, přívalový déšť a že dva potoky za 33 milí nebude možné překročit. Že je připravená náhradní trasa, navíc, že závodníci budou mít volbu skončit po 50 km místo po 50 mílích a stejně získat finisher jacket, atd..
Stín? nadšen!! Úsměv jak měsíček na hnoji, furt se ubezpečoval, jestli jsme taky tak nadšení.. a jak moc..:)
Druhý den po ránu vyrážíme podle plánu.. Všechno jde jako na drátku, řekl bych jako v pohádce... O to víc, že jedna z běžkyň, kterou vezeme na start se jmenuje Shre(c)k, což posazuje naše následně zážitky z kategorie scifi do pohádkové fantasy..:)

Tradičně začínáme úplně odzadu, jenže já ve vidině šíleného deště, bláta a bůhvíčeho ještě... nakonec nevydržím a cpu se dopředu a rozbíhám závod opravdu svižně... všechno jde skvěle, až asi 2km před první občerstvovačkou při předbíhání jedné běžkyně se opakuje pacing z Leadville.. a já nejen, že padám plavmo za rukama, ale kořen uvězní moji nohu, takže mi i jak se patří protáhne stehenní sval.. ruce ten děsný naráz tlumí.. v levé mám banán (takže sice mám roztrhnou rukavici, ale jinak celkem OK), ovšem pravá ruka je pěkně otevřená a naražená.. teče mi z ní krev, nemůžu v ní nic udržet, je tou bolesti jak chromá... Kolena potlučená, to patří k věci, ale ten natažený sval mě ještě potrápí..

Po malé chvíli překonám křeč, postavím se na nohy, řeknu si osvobozující "dopr*ele":) ovšem pohled na značení trati, zrovna přede mnou (stříbrný kosočtverec) mě dává poznat, že bych měl to zaklení možná i zesílit..:)

Tak jako tak to rozbíhám.. Říkám si, no to je pěkný.. takhle se dořídit hned v samotném začátku.. Ale běžec se musí, a (jak taky minule zmínil Honza Bartas, že) běžci by měli trpět.. No myslím si, že i jemu by se ta přání měla zakázat:).. 

Tak jako tak, rozběhl jsem to ve velkém stylu, i přes pád přibíhám na stanici pár minut před Stínem a začíná šílená zdržovačka... Lidí na stanici jsou sice milí, (ono jak dál bude pršet a chumelit, tak i jim je děsná zima a tak se snaží se různé ohřát). Snažím se jim říci, že bych potřeboval pomoc.. ale ne tak, že mi věci donesou, ale že potřebují s věcmi pomoci.. s pravou rukou jsem nebyl schopen udělat skoro nic.. udržet láhev, odšroubovat, zašroubovat doplnit... ve finále mi činilo problém i rozepnout zip na báglu, protože je potřeba jej jednou rukou přidržet:)... Takže jak se horší počasí, tak moje zastávky na stanicích se prodlužují i na víc než šílených 20 minut na Hell's Gate... Tam potřebuju totiž vyndat z báglu šátek, tatra mlíko v tubách, vyhodit odpatky a napít se.. 

Promrzám tam šíleně.. klepu se jako ratlík a přibíhá Nika.. úsměv na rtu:), a hned se hrne do toho větru a bičujících ledových krup (jak sama přiznala -- hned si přála, že by snad to bláto bylo lepší, taky se jí to po chvíli splnilo.. Ale mohu říci, že bláto lepší nebylo!)... Asi jako každý se silnými brýlemi moc nevidím.. V dešti, sněhu, kroupách.. nevidím skoro vůbec nic:) a tak často bloudím(e)... už od druhé stanice po několikátém vracení, jsem nakonec vždy v kritických místech počkal na dalšího běžce, prostě jsem si na chvíli někoho stopnul:). Na cca 24km přibíhá Stín, promočený, zasněžený, nohy špinavé, na nohách na blátě nalepené krupičky ledu, ovšem nadšen.. Říká, to je co?? :)

Ptá se co a jak, ovšem podle naší dohody, žádné rozmazlování:)... Informativně mu říkám o své ruce a rozbitých kolenech.. Jeho ujištění, že mám ještě jednu:) a že běžím, takže to s nohama bude ok:), je přesně to, co bych čekal:) a co je správné... Říkám mu, ať se nijak neomezuje, že na tomhle terénu já z kopce a na blátě a kluzkých kamenech moc rychle nedokážu běžet... Ale jsem trubka, nechám se strhnout a tak i Stín aspoň částečně vidí můj další držkopád, s bezpečným pádem na bok, ovšem ta následná křeč v noze je luxus:)..

A tak ho nechám běžet po jeho (nezdržuju), sám se snažím běhatelné úseky běžet rychle, z kopce a na blátě vyloženě lyžují, i když by možná znalci mohli namítnout že některé okamžiky silně připomínají krasobruslení... To není žádná stížnost na boty Hoka, jejich slogan It is about a fly.. je skutečně pravdivý.. jen já jsem zatím nedoladil to přistávání..:)

Myslím, že i na Stínovo i Niky přání bylo bláta tolik, že jsme lyžovali trochu všichni, ovšem já bych mohl být úplný reprezentant.. Jen mi opravdu chyběly hůlky a fakt, že jsem se ani na základní škole, ani na MFF UK bohužel nezúčastnil lyžařského soustředění a tak mi bohužel tato dovednost zůstala zapovězena..:)... Nika, která v poslední fázi běžela kousek za mnou, to vesele komentovala, že přesně viděla "lyžařskou stopu" od mých bot a moc ji to pobavilo vidět, jak se kloužu z kopců a snažím se si moc nenatlouct. Tady by bylo na místě se pochválit, protože nakonec jsem měl jen mírně pozitivní bilanci... těch opravdu bolestivých pádů bylo víc jen o jeden víc než občerstvovaček... ale přesně v duchu Stínových hlášek.. Nohy (zatím) fungovaly, ruku jsem měl ještě jednu.. a tak jsem si to užíval.. radost až na kost..potlučenej, ale nálada velmi dobrá.. Stín z Veronikou nadšení jakbysmet, což jen ukazuje, jaký jsme magoři..

Medik v cíli díky mnoha pokusům snad většinu zaschlého bahna a kamení mi z ruky vyndal, doporučoval několik stehů, ovšem když slyšel, že už to mám skoro 7 hodin otevřené, tak bylo jasné, že na žádné zašívání se nejede, mám na tom dezinfekci z vrchu a Stín doporučoval dezinfikovat zevnitř, s tím, že pivo je zároveň i výborně anestetikum:)...

A tak za chvíli vyrazíme pro jídlo, pro pivo a ještě si celý vydařený zájezd znovu užijeme ve svých vyprávěních, které kvůli ochraně osobních dát dalších zúčastněných osob:) sem nedávám..

Jen končím s tradičním... Ultra zdar! ať žije Zane Grey! Ať žijí kamarádi..

PS. Jen už si prosím teď nic moc nepřejte..:)...

PPS. Moc děkujeme všichni za vaše vzkazy a podporu.. Bylo to opravdu jako z pohádky..:)
PPPS. Teď už jsem doma na normálním internetu, a tak mohu opravit překlepy z iPadu a přidat alespoň pár ilustračních foto..

Seběh, ve skracené verzi Cílový doběh na Fish hatchery

Kousek trati, kudy se nakonec už neběželo

Typická cesta, při dešti se mění na potůček

Jak za socíku..:).. Kde jsou banány??

Stínovo bágly

Cílový, se třemi pivy...

Moje drop-bags..