sobota 31. října 2009

Miloš povídal..:)

Vzpomínám si, jak se mi kdysi líbil obrat Petra Bajzy z Bylo nás pět, když říkal, "my kluci co spolu chodíme", teď by se hodilo ho změnit na "my kluci, co spolu běháme":)... Uvedomuju si, že čas od času se zastavím s Durim a s ostatními a aspoň mluvíme o běhání, o zážitcích [a že je nějak pritahuju:)], když už nám to nějak nevyjde vyběhnout společně.. Samozřejmě, celkem výsadní postavení má (logicky) ultra Miloš a já jsem několikrát přistižen svoji moudrou, krásnou, milou... manželkou [jasné slunéčko]:), že řeknu, "Miloš povídal" a pokracuju s něčím :)...

Takže když jsem si v rámci drobné radosti koupil nějaké vitamínové bobulky, hned se mě ptala, jestli mi to taky "povídal Miloš":) a já, že ne! [pro úplnost dodávám, že jsem si to přečetl v jedné jeho knížce "7+1 krok nejen k manažerské kondici":)]. Nicméně, minulý týden jsem probíral s M. moje plány na příští sezónu a podle mého předchozího ("přesného") zadání jsme společně došli k plánu, že by bylo vhodné trénovat na Brdskou stezku (50km), která se běží v dubnu [vlastně kousek za chalupou] a jeden maratónek na podzim, kde bych si zkusil dát nějaký ještě lepší čas.:)

No ono upřímně, o ty dva běhy zase tolik nejde, já se těším, že zase budu mít pravidelný rozpis, řád a moje běhání bude nějak líp zakotvené zase, až zmatky v práci budou ukrajovat můj volný čas a treningovy plán? to je hezká obrana.

Zatím v čekání na přesný treningovy plán jsem tento týden vyběhl 3x (po 12km), příští týden už bych chtěl 4x, a následující už bych chtěl být na standardním cyklu 5 běhání za týden. V Prokopském údolí je už po ránu pěkná zima, teď už byla i jinovatka, spadá zbytek listí... dneska jsem využil toho, že jsem vyběhl na sobotu časně (už po 7.30 jsem byl v údolí) a tak čerstvě napadané listí bylo po cestách a pěšinkách nasypané jak květy pro svatebčany. No posuďte sami..



Ale zima, byla.. Naštěstí mám i rukavice a tak jsem na příští týden dobře připraven. Zítra kolem poledne totiž letím směr "jižní" Finsko (Helsinki), takže tam bude aspoň hezky teplo:), těším se na běhání kolem moře, měl jsem při balení hezké dilema -- jestli si vzít oblek a oblekove boty s sebou. Vyřešil jsem to jednoznačně. Oblek a lakovky jsem nechal doma a vzal si běžecké hadry:) a svoje Mizuno... Jsem přesvědčen, že to byla skvělá volba!

sobota 24. října 2009

Týden poté:)

Bylo to krásný, užívat si to svoje vítězství -- protože já každý úspěšný běh vnímám jako viteztvi. Ale musím říci, naštěstí už je to pryč! Úspěšný maratón z minulého týdne je dávná historie:)!!! Je to skvělý to zažít, ale potřeba zase začít odznova, najít novou motivaci, nový cíl nový treningovy plán:)... Abych citoval svého oblíbeného Hogo Fogo z Limonádového Joe: "Život běží jako splašená herka a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství":) [pokud si chcete připomenout všechny skvěle hlásky i z ostatních filmu jsou i se zvukem zde]

V neděli jsem sice těch léčebných 5km fakt potřeboval:), takže mi to sobotní maratón ještě hodně připomnělo:). Dál jsem je ale srabácky na běhátku u nás ve fitku, protože představa, že tím "bolavým" krokem sbíhám mokré a bahnité cesty do údolí mě naplňovala děsem a viděl jsem v duchu ty drzkopady:). Jak říkají knihy, můj guru a moje zkušenost, po proběhnutí 5km jsem už byl zase jako "nový":). No a v úterý už jsem proběhl standardních 12km v údolí, pohodička:)... Samozřejmě, vím, že musím pozvolna zpátky na nějakou rozumnou běhací hladinu, tak 2-3 týdny pro takového začátečníka by snad mělo být akorát, uvidíme, co mi řeknou moudří:).

Aby to nebylo tak jednoduchý, nějak se o mě pokouší zákeřná mužská choroba na 7 [ano, ano - rýmička!], takže jsem ve čtvrtek vypustil plánované běhání, ani v sobotu ráno jsem nevyběhl, ... Co k tomu dodat? Kolega v práci mi dál odkaz na jednu americkou studii, kde američtí soudruzi vědci vlastně ukazují, že po dlouhých bězích je ogranizmus oslaben a snadno chytne nějaký bacil:). [Oni sledovali myší, co hodně behaj, pak ty co behaj málo a ty co nebehaj vůbec. Stříkli na ne nějaký bacil a ty, co běhají málo se s tím vypořádaly nejlíp, pak ty, co neběhají vůbec a ty maratonkyne:) skoro všechny pochcípaly:)] Asi tak na vysvětlení moji zákeřné choroby:)..

Takže teď léčím "rýmičku" a snažím se, aby se neobjevila "teplutka":) a drobné přemýšlím, co dál.. Jak jsem se prásknul, jsem "duševní" běžec a proto si musím promyslet další motivace, cíle, co vlastně chci a co dál... Nejdřív jsem si myslel, že to bude těžké, ale vlastně není:). Od čeho má člověk svoje zkušené kamarády a guru? řekl jsem si, že si napíšu svůj idelani plán na další rok a oni mi řeknou, jak na to.

Takže, co vlastně chci?

Chci běhat. Chci běhat často, 5x týdne. Někdy i daleko. Někdy i rychleji. Chci, aby mě to nikdy nepřestalo bavit, abych nebyl zbytečně nemocen nebo zraněn. Myslím, to mám ujasněný a dostatečně konkrétní:), takže mi kamarádi i guru určitě dobře pořadí...

Miloš se nějak rozhodl, že použije můj poslední članek do Běžecke školy, kdybych to byl býval věděl, asi jsem psal lépe, ale asi ne:). Já si píšu primárně pro sebe a kamarády, nejsem spisovatel. Ale protože mi říkáte, abych psal s háčky a čárkami, [což mi ale jde výrazně pomaleji], takže dělám kompromis. Píšu tradičně rychle a neučesané bez háčku, ale nechám si to na
adrese: http://nlp.fi.muni.cz/cz_accent/index.php

oháčkovat. Takhle jsem na to vyzrál:). Jdu si udělat čaj:) a těšit se na běhání..

PS. Musím připojit nádhernou doušku, kterou mi řekl známý jogín, když jsem neběžel s velkým M a říkal, že jsem vlastně neprozil daršan :).
"Guru je vám tak blízko, jak blízko jste vy jemu. Nejdokonalejší daršan je pak ten, kdy jeho nohy běží vašima nohama, jeho ruce hýbou vašima rukama a jeho srdce tepe vaším srdcem to se pak sám stáváte guruem..."
:)

sobota 17. října 2009

Zrození hobíka-bězce

Tak dneska, dneska se to stalo...

Během dnešního Pražského maratónu jsem prošel tou kouzelnou proměnou zrození běžce. Těch devět měsíců pravidelného běhání, nejdřív drobet neuměle a potom i podle plánu nejen mělo smysl, ale přineslo mi už během celé té doby a tak dneska plnou náruč radosti!:)

Celou dobu si uvědomuju, že v lednu, kdy jsem jsem začal a sotva uběhl km, mi ani moji nejlepší kamarádi moc nevěřili, že to dokážu... Ale je potřeba věřit a držet se svého rozhodnutí. Běhání je skvěle, ale co já mužů říci, je to plachá "láska":). Nesmí se to s ní uspěchat. Pak to většinou konci zraněním nebo "rozchodem". A proto podle rád zkušenějších jsem se od začátku brzdil, říkal jsem si - pomalu, pomalu Honzo, nejdřív musíš naběhat jak "odporníci":) říkají obecnou vytrvalost, všechno postupně... A ono to funguje!:) No nechal jsem odkaz na ultrakův výklad běžeckého plánu, nechal promluvit svého guru:).

Ale já jsem zodpovědný běhač:), taky trochu "srab" v tom smyslu, že jsem se snažil věřit zkušeným, nevymýšlet Ameriku a držet se plánu, pokud to jde. Nevynechávat běhání, nezjednodušovat si to, nehledat "zkratky" a jednodušší cesty. Myslím, že na běhej.com jsou desítky smutných příběhu lidí, kteří si mysleli, že to jde "jinak",[možná jednodušeji, možná bez pomaleji naběhaných km] to vše mě varovalo:). A proto si dovolím zopakovat dvě rady, najdete si zkušené kamarády nebo trenéra, teď ty rady: VĚŘTE SI!!! A VĚŘTE SVÝM GURU!!:)

Původně jsem chtěl psát o daršan, [to kdyby původně Miloš běžel se mnou] což jak jsem se dozvěděl od známého jogína je v hinduismu dotek svatého světla:), jako když je žák blízko aury svého mistra:) a to mu pomáhá se dostat na vyšší úroveň. Nakonec jsem byl rád, že jsem běžel sám, byl jsem na trati sám, i když spolu se skupinou skvělých lidí [díky Tibore!], nakonec stejně člověk bojuje sám se sebou, se svou myslí, naslouchá svému tělu...

Zkrátka, když jsem se dokázal stát hobikem běžcem já, 46 chlap, tak to dokážete taky!!!! Jak už jsem jednou říkal, u nás tento fakt vzbudil neuvěřitelný zájem o rekreační běhání.. Ono, když se stane maratóncem nějaký mladý "kulturista intelektuál" [pro dívky dodávám se smyslem pro rodinný život:)], tak to všichni berou jinak než když tuto metu získá postupně starší chlápek, který začínal s výraznou nadváhou:). Je to potom jaksi blíž a jednodušší. Hned mě informují, že zacli běhat, kupují si běžecké boty..:). Ona pravda je někde uprostřed. Hlavně asi {soudím podle sebe} musíte chtít!

Proto končím se svoji běžeckou mantrou: "JE TO V HLAVĚ, JE TO V HLAVĚ, JE TO V HLAVĚ!!!!"

Ať se daří a ať nám to hezky a radostně běhá!

PS. Jo, a čas? čas snů!!!! 3:41:17 !!!!

sobota 10. října 2009

Porodní bolesti

I jen letmý pohled do kalendáře naznačuje, že moje předchozí problémy určitě souvisely s "porodními bolestmi" :). Běhám nebo se aspoň pokouším běhat už přes devět měsíců a tak právě zrození běžce-hobika se pomalu chystá:)!

Ráno sice vybíhám čím dál tím později, přeci jen mě to šero drobet víc odrazuje [=v rámci dělání radosti, nutno koupit čelovku!:)], bojím se, že jak vidím výrazně hůř za šera, tak se akorát můžu někde přizabít, na druhé straně když zrovna neleje, i ta chladná rána mají své kouzlo. Abych citoval jednoho známého -- "Všude jsou ty hromady barevného marastu pod nohama, do toho svítí nízko to zatracený slunce a mrcha vůbec nehřeje" -- teď pokračuju já, "zkrátka parááááda"! :)




Všude čtu (a vnímám okolo sebe), jak lidé podléhají proměnlivosti nálad a jak se rychle hlásí podzimní splín. Můj dobrý známý jogín, co si ho často "beru do úst" :) mi to vysvětloval, že podzim patří zvýšené energetické dráze tlustého střeva, která působí především na psychiku. Abych ho pošťouchl, tak jsem mu řekl, aha, tak to análně kompulsilvni (=nasr.) chování lidí souvisí s drahou tlustého střeva? No tak vlastně (můj) běh je nejlepší obranou, protože jak už jsem na sebe prásknul, já během ranního výběhu, dříve nebo později skončím někde za pařízkem. Takže vlastně nechtěně, ale efektivně bojuju proti svému podzimnímu splínu:). Myslel jsem, že mě praští za tu provokaci, ale on jen tak moudré pokýval hlavou a řekl, jjo, to je uplnej žen! :) :)

Dneska v sobotu už jsem vlastně ukončil více-méně přípravu na maratón ve stromovce. Dnešních 20km (13 z nich v plném či lepším tempu maratónu) bylo posledním takovým delším proběhnutím, zítra se protáhnu na tradiční nedělní 12-ku:), a pak už je to v týdnu jenom takové "laškování":).

Příští sobotu, příští sobotu to přijde. Ale ať už to uběhnu (i neuběhnu) jakkoliv, je to hezký dárek jak k mým běžeckým 0-tým narozeninám, tak i k mým skutečným, které jsou jen o pár dní později. Symbolika jak hrom - Pražsky maratón ve Stromovce a já jsme stejně staří! Tak doufám, že mi zdraví vydrží co nejdéle, abych každý podzim je mohl oslavit během!

Držte mi palce, ať nám(!) to dobře a radostně běhá!!!

sobota 3. října 2009

Proti přírodě:)

Jeden dobrý známý mi vysvětlil, že snažit se později na podzim o nějaké větší běžecké výkony je vlastně proti přírodě :). Opadává listí, stromy a rostliny stahují veškerou svoji sílu a živiny ke kořenům a vše se chystá odpočívat. Místo toho se já snažím pachtit a připravovat se na podzimní maratón. Jak nevhodné načasované a dětinské. Jít proti přírodě:).

Takže o to větší je to boj v chladných (a občas deštivých) ránech vybíhat ven, moje ne úplně zocelené tělo (a duch) se často brání.. Vždyť co je to mých letošních 1.700km proti letité lenosti, která sedí a kouká v koutě a čeká na jakékoliv mě zaváhání:). No a právě proto, právě proto vyběhnu a vybíhám zatím (tuk-tuk) pravidelně. Ted už teda vím, že vlastně nebojuju jen proti sobě a se svoji lenosti, ale i proti přírodě:). Pro pořádek ale musím přiznat, že už se určitě jedna o závislost. Už si dopředu promyslím, jak budu běhat ve dnech, kdy brzo ráno musím být někde jinde než venku s botama a už už si říkám, no ještě nebude taková tma, večer vyběhnu..:) A kdyby byla tma až se vrátím, budu v nejhorším případě v centrálním parku kroužit kolem rybníčku při světle lamp.

Přiznám se, jsem srab. Bojím se, že kdybych pár dní o své vůli (nemyslím tím, kdybych třeba kvůli nemoci -- fuj nepomyslet) vynechal, že by se mi hůř vracelo. Zkrátka i teď si pořád říkám, že možná právě to dnešní vyběhnutí je to nejdůležitější, rozhodující, které mi pomáhá se udržet na mě u běhání:). Něco jako pravidelnost bohoslužby pro křesťany, aby se udrželi u své víry, tak já se běžím pomodlit "nohama" do lesa, do údolí, zkrátka co je nejbliz a zrovna po ruce..:)

V týdnu jsem měl hezkej zážitek.

Velkej ultra Miloš napsal článek o tom, jak by měli a neměli trénovat začátečníci. Hlavně tam psal, že začátečníci si často dávají velké treningove dávky, nemají záklopku a pak konec zhroutí se.. Hned jsem se vyděsil a napsal mu, jestli nemyslel mě (i když já jsem takový zodpovědný:), opatrný, držím se "jeho" plánu..), protože já se v jeho článcích o začátečnicích často nacházím. No posuďte sami -- v jeho sérii o Máně a Lojzovi, je Lojza tlustý bejvalý matfyzak, který začíná běhat a pozor - běhá v Nirvánách:)! No to jsem přeci já:)! Naštěstí mě ultrak ubezpečil, že i když je těch společných znaku hafo, podobnost je čistě, ale čistě naaahodná:). No a pak tomu věřte..

Sobotní delší běh [22km] už je za mnou, zítra mě čeká tradiční 10-12, jak to vyjde:) [vyšlo 11], vykluš, zkusím najít trasu zadem lesem k rybníkům, uvidíme. Tak jako tak, září jsem skončil s na mě neuvěřitelnými 291km, tento týden už snižují k maratónu, týden zakončuji s 65.

PS. Bylo to celkem dobrodružné, ale nalezl jsem jak cestu "zadem" k lesním "asfaltkám, tak i cestu zpátky:). Ovšem často se lesní cesty ztrácely, aby se po 50-100m znovu objevily, často jako téměř dálnice:). Inu hranice vojenského prostoru.