pondělí 24. února 2014

Od Šumavy k Tatrám.. aneb ať žije příprava na J56 a vzhůru na K10!

V posledních dnech jsem doslova bojoval o každý metr, možná podobně, jako se dříve bojovalo o zrno:)... A tak ty hesla, "Ani zrno nazmar... Ani muže ze závodu..:)" ... v předvečer výročí velkého Února obratem přetvářím v běžecké mantry typu "Ani chvilku nazmar... ".. "Co můžeš uběhnout dnes.. nenechávej na zítřek" apod..:)

Týden přede mnou je pracovně i logistický náročný, vrcholící sobotní koncovkou na tradiční jarní Kbelské 10. Pro mne první jarní závod, který jsem si už kdysi ( kdy jsem vůbec nečekal, že bych mohl běhat po nějakých kopečkách) nazval K10. Teď po pravdě nevím, jestli se na ní těším, nebo se té konfrontace s časomírou děsím, ale jedno je jisté... Není to žádný březnový vrchol, protože ten pravý březnový vrchol už má své datum.

23.3 ... Moji kamarádi připravili fakt překrásný oběh Liberce. Mapa na cykloserveru je zde. Jedná se o běžecky velmi krásných 56 km, s převýšením cca 2100, pochopitelně se nevyhneme ani Ještědu, ani jiným skvělým zajímavostem... Protože trasu připravoval Pavel (Veverka Sudetský), tak zase se dá čekat že dostaneme velmi detailní kulturně-historické, politicko-ekonomické informace zasažené do jeho příhod a zážitků, protože, jak jsem pochopil, část trasy se běží po "jeho" běžeckých stezkách a věřím, že i Advid, jako místní jistě dá nějaké vyprávění k dobru..:). Informace budou neustále doplňovány a jsou k dispozici ZDE.. Zajímavosti trasy budou doplňovány a jsou k dispozici ZDE, itinerář najdete ZDE.

Pokud byste se chtěli zúčastnit a běžet s námi, stačí doplnit svoje jméno a trasu (dá se běžet i část, ale o tom všem jistě budou Pavel i Martin detailně informovat) a nějaké spojení na sebe. Samozřejmě akce nemá žádné startovné, má tradiční partyzánský rozměr běhu, ovšem jak se na "Veverkovic" sluší, vše je připravené tak, že by leckterý organizovaný závod bledl závisti:)... Přihláška je ZDE. Mezi námi... těším se jako malé dítě.. I když při pohledu na profil trasy už mě boleji nohy:)... Když vám to vyjde, zkuste to s námi.. pochopitelně, do budoucna bude jak u Pavla, tak i u Martina detailní dokumentace k běhu, včetně přesně GPX trasy a každý si to může sám či se svými kamády zkusit..

Když se dívám na J56, neboli partyzánský oběh Liberce, na který se moc těším.. znova si říkám.. Honzo, co ta Kbelská desítka? Vždyť jsi vůbec, ale fakt vůbec neběhal žádné "úseky", tvoje rychlost stojí za starou bačkoru... Má cenu tam jít "závodit" ??? ... Přemýšlím o tom jenom chvilku... Ok. mám sice matfyz a mám rád matematiku, ale nesnáším vypočítavost:)... Moc se mi líbí, když třeba běžecké "legendy" nepřestanou závodit a běhat... když někdo jde do závodu s tím, že ví.. že třeba to nebude kdoví jaké:)...Ale přesto tam bude závodit!! ... Nejsem ideolog.. jsem pobíhač... běhám cokoliv od 1m dál:)... A tak si i já půjdu na K10 zazávodit... Už jenom proto, abych si připomenul, jak jsem si tam před lety říkal.. "seš dobrej, Honzo.. ještě zima.. a ty jdeš na na "závod" .. dobrý.. a deset kilometrů?...fakt dobrý:).."... A teď? K té K10 také vzhlížím, ale z jiného úhlu... Je to rychlý závod, na který se nijak nepřipravují, ale taky se dopředu pochválím.. Za to, že zase poběžím že všech sil, bez žádných výmluv.. Připraven (asi po právu) dostat od té trati i od spoluběžců "na zadek", ale tak to má být...:)
Určitě mě řada z vás předběhne a možná předběhnu některé i já.. Budu se snažit, jako blázen!.. Ovšem v cíli to bude jedno. Budu mít stejně radost, vím to! :) .... A tak vzhůru na K10!! Ovšem J56 je za rohem!!!

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

pátek 21. února 2014

.. A nakonec.. Japonec! :)

Není každý den posvícení.. a někdy mi přijde, že každé moje veselé povyskočení:), pochlubeni se s tím, jak mi to skvěle šlo, je v zápětí po zásluze "odměněno" neskutečným bojem, úsilím, i problémy.. prostě abych si nemyslel, že je to moje radostně pobíhání úplně zadarmo:)...

Přesně tak to šlo i minulý týden.. v pátek se tady po ránu raduju, jak ta láska kvete v každém běhu:).. aby se na mě během dne sesypala práce a povinností tolik, že nestihnu koupit slunéčku kytku:) a ještě odpoledne přemýšlím, že odvolám svoji účast na Oběhu Berouna. Naštěstí mi byli všichni bohové nápomocni, vše krátce po půlnoci velkým pracovním úsilím dostávám do kontrolovatelného stavu a tak brzo ráno jsem připraven obíhat Beroun a plnit další úkoly.. které, abych to tak řekl v rétorice minulého režimu .. přede mne klade odkaz Velkého Února:)..

A také ano... v týdnu moje pobíhání práce/domů/venčení bylo často silně logisticky náročné a navíc.. jak jsem starší člověk:).. tak to případné ponocování k tomu mě ničí... No Běžící Stín by jistě podotkl něco jako, že "ultra se rodí v unaveném těle na unavených nohách" :)... ale byly chvíle, kdy jsem si říkal, hlavně, aby "nechcíplo" .. to rodící se ultra:)..

Ve středu mi po ránu fakt bylo šíleně.. Únava a nevyspaní na vysokých úrovních... málem se mi chtělo zvracet..:).. Je tu sice šance běžet do práce, ale to bych se musel vypnout a za chvíli běžet, abych to stihnul... V tom si vzpomenu na "rady", které mi svorně dávaly moje "bavorská" pra-teta a babička.. "Hanzi, i když je ti špatně, koukej se najíst .. aspoň budeš mít co zvracet!" :) .. a tak jsem do sebe nasoukal rychle snídani a rozběhl se do práce...

Upřímně takový boj už jsem dlouho.. dlouho nezažil.. a zase si myslím, že by si to nemusel v dohledné době zopakovat:)... Po cestě občas zastavuji, za šílených zvuku svého žaludku [zuby držím u sebe, podle rady Jany a v rámci své přípravy na ultra-- když už jsem to jídlo do sebe dostal, tak se ho tak snadno zase nevzdám:)] .. a pak zase běžím.. do práce dobíhám tak tak..:).. ovšem při jednom zastavení na nábřeží, kdy už to vypadá, že se opravdu snídaně půjde podívat, co tak zajímavého se venku děje:)... Slyším.."Dobrý den, pane profesore!... Vidím, že intenzívně trénujete!:)..".. . Snažím se uklidnit žaludek a se slabým úsměvem odpovím.. "No dělám, co můžu"..:)..

Bojově dobíhám do práce a říkám si.. tak tenhle týden už neběhám... Musím dát pauzu.. Jak jedu domů metrem, tak se mi před očima přehrává ten film posledních dnů.. a já se z něj radují.. no jako správný japonský turista, který prožívá nejlépe dovolenou, až když je po ní a on se probírá hromadou fotografií a případně je ukazuje svým známým... Od metra jdu pomalým krokem.. Ale večer.. Večer beru čelovku, Deri a jdeme běhat celkem svižně do údolí... A tak, když všechno skoro selhalo, málem i rituály:), tak pohled "japonského turisty" na prodělané útrapy:) tomu dal úplně novou dimenzi.. a běhám dál (tuk-tuk)... slovy klasika.. Nakonec -- Japonec!!

Běhu zdar! Ultra v nás .. tomu zvlášť! :) 12:)

pátek 14. února 2014

Láska kvete v každém ... běhu..:)

Je Valentýnský svátek [ať žije Hallmark jako jeho stvořitel:)] a (běžecká) láska je všude, kam se podíváš... Nejen Leona, jako správný a láskyplný organizátor, ale i Running Mall [možná po jejím vzoru:)] organizují zamilované běhy... Je zajímavé, že letos se vyrojila nejen spousta nových běžců, ale i mediálně se všichni shodnou na prospěšnosti běhu a tak zní ze všech stran unisono, že kdo neběhá... jako by nebyl !!! :)... Běh je golfem, náboženstvím, životním stylem i prokletím..a bůhví čím ještě... Až mám skoro problém jít běhat..:)... Navíc všude se probírá prospěšnost běhání ve skupinách, že..:)

Při té příležitosti nemůžu nevzpomenout na několik svých známých a kamarádů, kterým různá společná běhání, běžecká soustředění, atp. vlastně rozvrátily existující (dlouholetá) manželství..:)... No snad mě nic takového nepotká... Taky proč, že: .. 1) nic nehledám, běhám většinou sám.. 2) mám svůj věk.. a hlavně 3) moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko je teď vlastně běžkyně (!).. Takže jsem úplně v klidu...

Ale jak je toho běhu kolem fakt hodně, tak se rady a doporučení (původně ohledně žen a běhu) transformují do zdravotních rad a varování typu: POZOR! Přeháníš to.. Ke stáru.. Ke stáru nebudeš moci chodit!!..:)..
To mě vždy děsně pobaví.. Ty předpovědi, které slýchám už několikátý rok... Vím já, co bude příští týden? Co víc? Co bude za hodinu? Navíc už bylo mi padesát..Vrchlický byl v mém věku nazýván slovutným kmetem!... Ke stáru? Ke stáru -- už je teď!!!..:) .. Je potřeba se radovat, užívat si to.. Každý den, každé vyběhnutí.. Ať je slunce, mráz, déšť nebo vedro.. Všechno patří k životu... I to, že "to" občas trochu drhne..:)

----- malá vsuvka, neumím totiž poznámku pod čarou ----
Mimochodem, existuje hezký článek v mých oblíbených "timéšech" (studie k vlivu běhu na artrózu) ukazující, že běh je ekvivalentně prospěšný/škodlivý kolenům jako tolik opěvovaná chůze (Proč běžci netrpí artrózou kolen). Podobný zajímavý článek od Liebermana na téma long distance running je zde..
----- konec vsuvky:) --------

Už si to skoro bojím psát.. tento týden byl takový urputný... Povídám svoji nejmilejší, jasnému slunéčku.."Tenhle týden je opravdu náročnější, ale příští týden to bude určitě klidnější.." .. Usmála se a řekla, že mám jistě pravdu, že tuhle větu ode mne slýchá posledních 24 let úplně pravidelně, z čehož je vidět, že jsem nevyléčitelný optimista:)..

A tak, když to vypadalo úplně nejhůř, když jsem se vracel domů po sedmé večer, hladověj, ubitej, Deri otravně skákala a štekala..vyčítavě mi jasně svoji řečí říkala: "Ty mizero! Kdes byl celej den??" :)... V tu chvíli se mi nechce nic... vůbec nic... snad jen dát si velkýho panáka, otevřít láhev vína.. a nedělat nic.. Běh už vůbec nepřipadá v úvahu.. Říkám Deri, dneska nikam nejdem.. A jsem pevně rozhodnutý a tak otrávený.. že mě samotného překvapí, že Deri přestala štěkat a kouká na mě.. I já na sebe koukám ... překvapeně, protože stojím v klubovně, mám navlečenou jednu ponožku a běžecké elasťáky na jedné noze.. OMG! A to jsem chtěl zůstat doma!!!.:)

No nic.. Říkám si, ta moje urputnost, to mě snad zahubí.. a tak za chvíli s nasazenou čelovkou už pádíme parkem do údolí.. Já jsem ještě vnitřně vykolejený, ale Deri je úplně hin! A aby nevznikala žádná mýlka, hned za rybníkem Asuán, zamíří do kopečků, ke své nejoblíbenější 13km trase (blátivé a plné kaluží). Volám na ní, pojď dáme jen krátkou... Ale kdepak! Deri štěká.. naprosto srozumitelně.. Poběž za mnou, já to tady znám! Bude to moc príma..:)..

A tak běžíme. Klouzání po blátě dolů s kopců kolem Velké ohrady připomíná spíše lyžování než běh... Ale najednou zjišťuju, že je to jeden z nejhezčích výběhů.. Nejdřív, hned za Velkou ohradou jsme napadení velkým rotvajlerem. Běží k nám a útočné štěká... Sákryš! Deri v tu chvíli ani moc neštěká, cítí, že jde do tuhého a chytře se schovává za mě.:).. Pustím čelovku naplno, mávám rukama a řvu jako tur..:).. Pes se lekne, přestává útočné štěkat a mizí pryč.. Tlumím světlo na čelovce, jdu pohladit Deri a ona celá šťastná mi olizuje ruce a říká.. Dobrýýýý, statečnej páník...:).. a vděčně a zamilovaně na mě kouká.. To je láska..:).. A tak zatočíme dál do údolí a najednou jsou kolem srnky, zajíci a Deri... má úplný vánoce! ..

V lomu, kousek v kopci na kamenité cestě potkáváme auto (!). Zoufale se hrabe vzhůru.. spolujezdec je venku a snaží se pomáhat, prohlíží cestu.. Říkají.. My jsme asi zabloudili.. jedeme do Prahy (!)... Přemáhám se a neříkám vtipné odpovědi typu, že jsou dobře, že už jsou v Praze..:).. a tak jim radím, kudy ven, kudy by to mohli projet a pomáhám jim auto vytlačit bahnem v zatáčce nahoru.. :)
Povídám Deri, to snad není možný... seběhneme totiž dolů z kopečka a co nevidím.. druhý auto!! :)... mávají na mě a tak zastavuju.. prý že jedou do Prahy!! LOL! Že zabloudili, ale světě drž se.. že do teď jeli za nějakým autem.. teď se asi úplně ztratili.. Tak jim zopáknu svoje rady:).. pomůžu je vytlačit nahoru zatáčkou.. a běžíme rychle pryč.. než se ukážou další auta..:)

Neskutečný zážitek..Ezopova bajka v praxi.. Bloudící auto se stává vodičem pro další zbloudilé..:)... Zas mě to ubezpečuje, že není úplně nejlepší kohokoliv slepě následovat.. Možná, že bychom šli/běželi za někým, kdo také hledá nebo dokonce sám bloudí!:)

Šťastně jsme doběhli domů.. a já si znova uvědomil, jak moc to pobíhání potřebuju... Včera jsem to zažil znovu, kdy po náročném dni jsem se chystal běžet domů z práce.. a ejhle.. nemám s sebou běžecké boty.. Jen ty svoje ošlapané, zimní křusky..:(... Zaváhal jsem jen chvíli. Vypadají u běžeckých elasťáků tak legračně, ale co.. jsou to boty? jsou! :)... A když za 1.5h vybíhám ve Stodůlkách z parku... Je mi jasné, že láska kvete v každém ..běhu a když běh miluju, není co řešit..:)

Ať žije Valentýn! Běhu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

neděle 9. února 2014

Dálkové ... "cokoliv" :)...

Už to bude pár měsíců, co jsem si sám i otevřeně a přede všemi přiznal, že ty delší výběhy se mi prostě líbí víc:), možná právě proto, že jsem na trati déle, zažiju a uvidím víc... nebo také proto, že se s velkou pravděpodobností dostaví nějaká ta krize a pokud budu hodný a vytrvalý, tak ji nakonec i překonám:)... a posílí mě to do dalších dní... Prostě v rámci modifikavaneho hesla "dvě nohy dobré, čtyři nohy lepší" :).. si říkám.. 20km dobrých, 40..60..80km.. ještě lepších:).. a s potěšením člověk zjišťuje, že v tomhle uvažování není zase tak úplně sám..:)

Několikrát jsem se nepřímo připletl do diskuse nebo poslouchal o tom, co jsou ty správné (a jediné správné) ultra běhy ... Jestli jsou to závody na oválu typu 24/48h... či násobku (stovek) kilometrů, silniční nebo horská utra, jestli v Evropě nebo v USA... A jak do toho zapadají takové partyzánské akce, kdy se buď parta kamarádů vydá obíhat město nebo se zúčastní některého dálkového pochodu.. A musím přiznat, že to opravdu nevím a po delším přemýšlení [co já vím, minimálně 30km na to padlo:)] jsem dospěl k osvobozujícímu názoru.. že je mi to úplně jedno!:).. Zkusil jsem americká ultra [primárně kvůli BS, zažít ten pocit sounáležitosti a zasvěcení], chci zkusit i něco v Evropě, určitě chci někdy brzo zkusit 24h.. zažil jsem partyzánské oběhy i akce pořádané pod hlavičkou dálkových pochodů... Pravda je ta, že každá akce má svůj rozměr, svoji krásu.. a atmosféru..

Jen asi je dobré a důležité si všechno ujasnit předem.. Napadá mě paralela s jedním vtipem, když se zákazník zajímal o koupi royce-royce.. Obchodník mu pečlivě vysvětloval všechny parametry automobilu, technické i vnitřní vybavení, dodával další a další podrobnosti.. ale pořád viděl určitou otázku v zákazníkových očích.. Proto pro jistotu dodal: "... chcete-li se zeptat na cenu... tak to určitě není vůz pro vás!":)

Před týdnem jsem absolvoval Ledopády a je to ve mně velmi čerstvé..Moc hezká akce, ale je potřeba přesně vědět, co se za tím skrývá a co od toho kdo může a má čekat.. Potom se nemůže stát, že některé stavební kameny a poznávací znamení "dálkových pochodů" bude(me) brát jako problematické, nedostatečné, nebo třeba neprofesionální.. Je to jinak... Olaf a jeho banda jsou prostě nadšení batůžkáři. Hospody po cestě slouží jako občerstvovací stanice. Vegetariánství začíná u zelné polévky s klobásou:), standardní jídlo na občerstvovací stanici je buď chleba se sádlem s cibulí, případně s máslem a turistickým salámem:)... Trasa často není příliš jasná, má celou řadu úseků, které se běhat prostě nedají (však je to také primárně dělané pro turisty)... Tradiční součástí jsou různá stoupání na vrcholy, po žebřících, skalními komíny, nahoru dolů po zledovatělých cestách, někdy bažinami, jindy tekoucími potoky.. Kilometry mají přibližnou (a výrazně menší) hodnotu.. GPX navigace je na kritických místech často naklikaná ručně a tedy může být víc než výrazně matoucí.:).. Ale kdo by to řešil, že?.. Chvilku mi to trvalo, ale pak mi to bylo nad slunce jasné... Je to jako s tím vtipem o royce-royce...Všechny tyto atributy totiž vytváří jedinečnou marketingovou značku..:)... Hledáte-li detailně značenou běžeckou trasu s přesným rastrem občerstvovacích stanic... Tak to prostě není závod pro vás..:)

noční trasa
denní trasa
Ale pokud si chcete zaběhat, uvolnit se... objevovat nové turistické zajímavosti a třeba při tom i maličko zabloudit...Tak jste správně!:) ... Ať už tomu říkáte (částečně orientační) ultra, dálkové pochody.. či dálkové.."cokoliv"..:)... Pro mě takové akce (naštěstí) ztrácejí ten rozměr závodu, prostě často s někým běžím. povídám si, kochám se krajinou (a následně třeba bloudím)... A asi to tak mělo být... Protože mi to přijde celé úplně vytržené mimo prostor a čas.. Kdy člověk chvíli jde, chvíli běží, podle toho kolik má sil on nebo jeho souputníci... Jasně, neboj Stíne, nebudu jenom běhat v údolí, kolem měst nebo na dálkových pochodech.. Také se znova postavím na delší regulérní závod a poběžím, co budu moci, budu závodit ze všech sil... Prostě ode všeho trošku..

Někdo mi říkal, že je to stejné jako s ženskými.. Někomu se líbí blondýny, jinému brunetky, někdo radši tenké, někdo kulatější..:).. A stejně je to prý i se běžeckými akcemi a se závody.. U mě to ale vůbec nefunguje..
Připomíná mi to jednu historku, kterou kdysi vyprávěl tuším V.Menšík. Že si sednul v Nuslích v zahrádní restauraci, koukal kolem na ženy, aby zjistil, jak moc je vybíravý:).. A říkal si, tahle, tahle taky.. ta taky.. a pak šla taková starší babka, a to se zasekl.. Tak tu už ne!!! A ona nějak v tu chvíli poskočila a on říká, aha čiperka! Tak tu taky!!:)
A tak s tím pobíháním to mám stejné... Někdy běžím podle fáborků, jindy podle nejasného itineráře, někdy bloudím jen sám (či s kamarády) a s navigaci v ruce... To se mi na tom líbí.. Stejně jako Menšík teoreticky miloval celé Nusle, tak jsem se zase znova ubezpečil v tom, že prostě ... běhám rád..:)...

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

neděle 2. února 2014

Zima po těle, příjemně na duši.. aneb Ledopádová stovka 2014

Nevím, nevím.. Snad to nedělám schválně, možná to jen (bezděčně) přitahuji... Prostě je to tady... Zase jsem spadnul do něčeho (alespoň pro mě) zcela mimořádného ... co mi na oplátku přineslo mimořádné setkání i zážitky...

Od loňského roku mě lákala turisticky velmi vděčná a jistě i silné náročná Ledopadová stovka. Asi to není moc taktický, když taková bludička jako já vyrazí sama do neznámého terénu, do hor,.. Totiž moje tajná zbraň:), kamarád a "bratranec" Pavel, známý jako VS pořád není v pořádku... Píše: "Honzo, je mi to líto, ale asi bys mě musel nechat zmrznou někde v lese a to ti nemůžu udělat... Půjdu si někam zmrznou sám. ":) .. a tak se opět chystám sám, jako chudý král do boje..

A jak se blíží čas závodu, tak začínám být vyděšený výstrahami meteorologů (silný vítr, padající stromy, zákaz vycházení do lesa) a  ještě různými varováními na stránkách brtnických ledopádů.. "Trasy Brtnických ledopádů nejsou vhodné pro osoby trpící závratí a strachem z výšek! Akce účastní každý na vlastní nebezpečí a odpovědnost."..Rozhodl jsem se proto horní část stránky raději nebrat vůbec na vědomí:) [málem jsem kvůli tomu minul odkazy na gpx tras!:)] a číst jen ten spodek: " Ledopádová stovka je extrémní akce pouze pro trénované běžce a dálkoplaze!.." :) S tím se dá lépe žít..:)

Život je velmi dynamický a tak nejenže v posledních cca deseti dnech nemocnila moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko -- také jsem s viry a bakteriemi bojoval po svém.. tedy pomoci pomalého běhu a dobrého vína:)... Výsledek nic moc.. Tedy -- naběhal jsem za leden relativně hodně km (-- přes 500), to ano, ale s rýmičkou to stále nebylo vítězné:). Ale hlavně, koukám před odjezdem na své nohy.. a je mi jich líto.. Stačil jsem si svoji hlouposti (staré velké ponožky a takové nešťastné zakopnutí a pád v údolí) vyrobit nádhernou sadu hlubokých puchýřů na nohách a všemi barvami hrající bolavý nehet na palci. Moje nejmilejší se mi smála.. Prý, že jsem už v předstihu.. Většinou moje nohy takhle děsně vypadají až po absolvované stovce ale před ní??? :)..

Ale stěžovat si není na co a taky proč.. Koneckonců mě tam nikdo nenutí:), je to moje záliba (nebo úchylka??)... Postupně se tedy ve čtvrtek balím a beru s sebou kde co. Beru si s sebou hůlky s bodcem, i když jsem hluboce přesvědčený, že je nebudu potřebovat a zůstanou pevně přivázané k batůžku:)...ze stejného důvodu si beru i nesmeky, s přesvědčením, že si je určitě nenatáhnu:).. Jenom s oblečením to není úplně optimální.. Nemám zimní elasťáky, a proto volím obyčejné, přes které si beru synovo běžecké trenýrky. To by mělo stačit:)...LOL!

Páteční den mě zastihuje na cestě, nadšeného, natěšeného.. podporovaného spoustou radostných číselných signálů.. Kupují za 12Kč místenku do autobusu na automaticky přidělené sedadlo č. 12(!)... Při registraci získávám lístky na jídlo č. 34.. co si přát víc? Jsem tu evidentně správně!:)

V kampu Valdek se povětšinou všichni znají.. Vzpomínají na minulé trasy Ledopádů, jarního Šluknovska.. Olaf hlaholí.. "Jo.. letos se ledopády jdou stejně jako loni, jenže obráceně! .." Naprosto skvělé! Podobné navigační informace znám z jiných ("klubových") akci a z vyprávění svých kamarádů.. Nejlepší historku v tomhle duchu má asi Pavel (VS), který vzpomínal, jak byl instruován od pořadatelů na maratónu, který se běžel v husté mlze.. "Poběžíte támhle tím směrem až tam, kde začíná to mlíko, tam se dáte doprava.. a pak už se běží stejně jako loni:!! :)

Říkám si, to bude nářez..:)...Honzo, vždyť ty sem vůbec nepatříš.. Sice máš s sebou navigaci, ale se zimou nemáš žádné zkušenosti, nemáš ani goretexové boty.. než mi ten druhý v mě hlavě začne vypočítávat seznam mých nedostatečnosti, včetně toho, že špatně vidím (a nejen ve tmě).. celé to odeženu.. "Hlavně se z toho nepo...":)

V pravý čas.. V době, kdy bych to vůbec nečekal, dochází k neskutečnému setkání... Potkávám se se svým spolubydlícím ze studií, neuvěřitelným dobrodruhem a kamarádem Martinem, který také běží.. Že prý to pojme víc turisticky, a tak se domlouvám, že s ním rád poběžím, aspoň bude čas si popovídat... [pro ty, kterým jsem to při běhu kolem Trojského kanálu nestačil říci.. Ano, Martin je ten, který mě v jedné sibiřské noci (-20C) na nedaleké kolejí MMF UK přesvědčil, že je to dobrý nápad se svléci do naha a proplavat v té zimě trojský kanál... A když jsem souhlasil, tak mi hned nabídl helmu, aby mi ostré okraje ledu na kraji kanálu třeba neuřízly hlavu:)]

Ve Waltersdorfu proto hledám Martina (navíc mě začíná zlobit navigace), v tom je odstartováno a my začínáme stoupat nejdříve po silnici.. na Luž. po cca jednom-dvou km odbočujeme do prudkého kopce, že by část vedlejší sjezdovky? Hlubší sníh, prudký vítr.. Snažím se za chůze, smekání a potácení se ve svahu vytáhnout hůlky, nastavit jim nějakou rozumnou stejnou délku -- to se mi podaří asi až po prvnim stoupání -- teď neřeším, že mám jednu hůlku delší a blahořečím si, že jsem si je vzal.. Moje "trailové" Asics, už mají také ledasco naběhané, možná to s tím přívlastkem trailové nebude tak prudký, protože se v nich šíleně smekám:).. ale co.. Vítr hučí, různě stoupáme a sbíháme z kopců.. Nepoznané pocity..

Martin mi do hučení větru vypravuje své těžko popsatelné zážitky z Adventure závodů... protože jsem ho znal už za studií, tak mě to vůbec nepřekvapuje.:).. Ovšem ... ovšem.. co jsem zažil tady s ním rozhodně stojí za poznámku. Martinovi asi po 4km vytekl celý obsah camelbagu (přes 2 litry coca-coly) do báglu a následně na záda a do kalhot. Nejen, že  kola na něm začíná namrzat, ale sladké lepí a tak rozedirá třecí plochy. Domlouváme se, že v první hospodě uděláme technickou zastávku.. Martin nemá nic suchého a tak že "vypere":)... Ta příhoda ho přesně charakterizuje.. Drsňák s nadhledem a se smyslem pro humor... Jako pradlenka-madlenka se na WCsvlékl do půli těla (ovšem tu spodní půlku) a pral si svršky v umyvadle.. Pochopitelně procházející zírají, jak mu z nich vytéká hnědá voda..:)..  Inu kola má silné barvivo..

V pár minutách se snaží "uschnout".. já mezitím zjisťuju, že je mi šílená zima.. Že by normální elasťáky nebyly to pravé ořechové?:) .. Ovšem tak jako tak .. oba.. Martin s mokrými elasťáky i s vrchními šusťáky.. vybíháme do silného větru s vírou, že to brzo uschne (Martin) a že se pohybem zahřejeme (já).. :)

Jen aby bylo jasné, že si opravdu ta čísla nevymýšlím
Vlastně celé ledopády jsou neskutečnou mozaikou věci, zážitků, které bych si před tím nedokázal představit.. Jak se soukám po žebřících různými komíny, běhám a balancují na různých srázech... Bojuju se zimou, s bolavými prsty-nehty, rozmočenými (až tvarohovými) chodidly, s prudkými stoupáními, osmekanými cestami, se závratí... Ale vlastně.. si uvědomuju, že si to fakt  celou dobu užívám..:)...

Co si říci na závěr? Byla tam hromada lidí, kteří jsou výrazně rychlejší i pomalejší než já.. ale nikdo to neřešil...Ten, kdo podobnými akcemi projde, má uznání nejen pro ty "vítěze", ale pro všechny... co nejen doběhnou, ale i pro ty, kteří měli odvahu či drzost si to zkusit a bojovali do poslední chvíle. Vlastně jsem byl na trati víc jak dvakrát tak dlouho co na Silvě.. Neznalý člověk by se mohl po právu ptát.. Proboha?? Co jsi tam tu celou dobu dělal?? Odpověď je jasná.. Bojoval.. A neskutečně si to užíval..:)

Všemu zdar! Našemu úsilí, bojům a ultra zdar! Kamarádům zvlášť!
12:)

PS. Každá pohádka má mít i svůj šťastný (číselný) konec. Doběhl jsem 1.2 na 34. místě.:). Pro detailisty [23:12, jak jinak, že? :)]
PPS. Moje nejmilejší je skutečné slunéčko. Dojela si pro me (do Liberce) a tak jsem se v klidu mohl vyspat doma a od rána si hrát s Deri a dodělávat všechny své resty..
PPPS. Fotky jsem si s díky vypůjčil na blogu českého švýcarska, který den před závody se raduje, že ledopády konečně rostou..:)