Láska kvete v každém ... běhu..:)

Je Valentýnský svátek [ať žije Hallmark jako jeho stvořitel:)] a (běžecká) láska je všude, kam se podíváš... Nejen Leona, jako správný a láskyplný organizátor, ale i Running Mall [možná po jejím vzoru:)] organizují zamilované běhy... Je zajímavé, že letos se vyrojila nejen spousta nových běžců, ale i mediálně se všichni shodnou na prospěšnosti běhu a tak zní ze všech stran unisono, že kdo neběhá... jako by nebyl !!! :)... Běh je golfem, náboženstvím, životním stylem i prokletím..a bůhví čím ještě... Až mám skoro problém jít běhat..:)... Navíc všude se probírá prospěšnost běhání ve skupinách, že..:)

Při té příležitosti nemůžu nevzpomenout na několik svých známých a kamarádů, kterým různá společná běhání, běžecká soustředění, atp. vlastně rozvrátily existující (dlouholetá) manželství..:)... No snad mě nic takového nepotká... Taky proč, že: .. 1) nic nehledám, běhám většinou sám.. 2) mám svůj věk.. a hlavně 3) moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko je teď vlastně běžkyně (!).. Takže jsem úplně v klidu...

Ale jak je toho běhu kolem fakt hodně, tak se rady a doporučení (původně ohledně žen a běhu) transformují do zdravotních rad a varování typu: POZOR! Přeháníš to.. Ke stáru.. Ke stáru nebudeš moci chodit!!..:)..
To mě vždy děsně pobaví.. Ty předpovědi, které slýchám už několikátý rok... Vím já, co bude příští týden? Co víc? Co bude za hodinu? Navíc už bylo mi padesát..Vrchlický byl v mém věku nazýván slovutným kmetem!... Ke stáru? Ke stáru -- už je teď!!!..:) .. Je potřeba se radovat, užívat si to.. Každý den, každé vyběhnutí.. Ať je slunce, mráz, déšť nebo vedro.. Všechno patří k životu... I to, že "to" občas trochu drhne..:)

----- malá vsuvka, neumím totiž poznámku pod čarou ----
Mimochodem, existuje hezký článek v mých oblíbených "timéšech" (studie k vlivu běhu na artrózu) ukazující, že běh je ekvivalentně prospěšný/škodlivý kolenům jako tolik opěvovaná chůze (Proč běžci netrpí artrózou kolen). Podobný zajímavý článek od Liebermana na téma long distance running je zde..
----- konec vsuvky:) --------

Už si to skoro bojím psát.. tento týden byl takový urputný... Povídám svoji nejmilejší, jasnému slunéčku.."Tenhle týden je opravdu náročnější, ale příští týden to bude určitě klidnější.." .. Usmála se a řekla, že mám jistě pravdu, že tuhle větu ode mne slýchá posledních 24 let úplně pravidelně, z čehož je vidět, že jsem nevyléčitelný optimista:)..

A tak, když to vypadalo úplně nejhůř, když jsem se vracel domů po sedmé večer, hladověj, ubitej, Deri otravně skákala a štekala..vyčítavě mi jasně svoji řečí říkala: "Ty mizero! Kdes byl celej den??" :)... V tu chvíli se mi nechce nic... vůbec nic... snad jen dát si velkýho panáka, otevřít láhev vína.. a nedělat nic.. Běh už vůbec nepřipadá v úvahu.. Říkám Deri, dneska nikam nejdem.. A jsem pevně rozhodnutý a tak otrávený.. že mě samotného překvapí, že Deri přestala štěkat a kouká na mě.. I já na sebe koukám ... překvapeně, protože stojím v klubovně, mám navlečenou jednu ponožku a běžecké elasťáky na jedné noze.. OMG! A to jsem chtěl zůstat doma!!!.:)

No nic.. Říkám si, ta moje urputnost, to mě snad zahubí.. a tak za chvíli s nasazenou čelovkou už pádíme parkem do údolí.. Já jsem ještě vnitřně vykolejený, ale Deri je úplně hin! A aby nevznikala žádná mýlka, hned za rybníkem Asuán, zamíří do kopečků, ke své nejoblíbenější 13km trase (blátivé a plné kaluží). Volám na ní, pojď dáme jen krátkou... Ale kdepak! Deri štěká.. naprosto srozumitelně.. Poběž za mnou, já to tady znám! Bude to moc príma..:)..

A tak běžíme. Klouzání po blátě dolů s kopců kolem Velké ohrady připomíná spíše lyžování než běh... Ale najednou zjišťuju, že je to jeden z nejhezčích výběhů.. Nejdřív, hned za Velkou ohradou jsme napadení velkým rotvajlerem. Běží k nám a útočné štěká... Sákryš! Deri v tu chvíli ani moc neštěká, cítí, že jde do tuhého a chytře se schovává za mě.:).. Pustím čelovku naplno, mávám rukama a řvu jako tur..:).. Pes se lekne, přestává útočné štěkat a mizí pryč.. Tlumím světlo na čelovce, jdu pohladit Deri a ona celá šťastná mi olizuje ruce a říká.. Dobrýýýý, statečnej páník...:).. a vděčně a zamilovaně na mě kouká.. To je láska..:).. A tak zatočíme dál do údolí a najednou jsou kolem srnky, zajíci a Deri... má úplný vánoce! ..

V lomu, kousek v kopci na kamenité cestě potkáváme auto (!). Zoufale se hrabe vzhůru.. spolujezdec je venku a snaží se pomáhat, prohlíží cestu.. Říkají.. My jsme asi zabloudili.. jedeme do Prahy (!)... Přemáhám se a neříkám vtipné odpovědi typu, že jsou dobře, že už jsou v Praze..:).. a tak jim radím, kudy ven, kudy by to mohli projet a pomáhám jim auto vytlačit bahnem v zatáčce nahoru.. :)
Povídám Deri, to snad není možný... seběhneme totiž dolů z kopečka a co nevidím.. druhý auto!! :)... mávají na mě a tak zastavuju.. prý že jedou do Prahy!! LOL! Že zabloudili, ale světě drž se.. že do teď jeli za nějakým autem.. teď se asi úplně ztratili.. Tak jim zopáknu svoje rady:).. pomůžu je vytlačit nahoru zatáčkou.. a běžíme rychle pryč.. než se ukážou další auta..:)

Neskutečný zážitek..Ezopova bajka v praxi.. Bloudící auto se stává vodičem pro další zbloudilé..:)... Zas mě to ubezpečuje, že není úplně nejlepší kohokoliv slepě následovat.. Možná, že bychom šli/běželi za někým, kdo také hledá nebo dokonce sám bloudí!:)

Šťastně jsme doběhli domů.. a já si znova uvědomil, jak moc to pobíhání potřebuju... Včera jsem to zažil znovu, kdy po náročném dni jsem se chystal běžet domů z práce.. a ejhle.. nemám s sebou běžecké boty.. Jen ty svoje ošlapané, zimní křusky..:(... Zaváhal jsem jen chvíli. Vypadají u běžeckých elasťáků tak legračně, ale co.. jsou to boty? jsou! :)... A když za 1.5h vybíhám ve Stodůlkách z parku... Je mi jasné, že láska kvete v každém ..běhu a když běh miluju, není co řešit..:)

Ať žije Valentýn! Běhu zdar! Ultra zvlášť! 12:)