Zima po těle, příjemně na duši.. aneb Ledopádová stovka 2014

Nevím, nevím.. Snad to nedělám schválně, možná to jen (bezděčně) přitahuji... Prostě je to tady... Zase jsem spadnul do něčeho (alespoň pro mě) zcela mimořádného ... co mi na oplátku přineslo mimořádné setkání i zážitky...

Od loňského roku mě lákala turisticky velmi vděčná a jistě i silné náročná Ledopadová stovka. Asi to není moc taktický, když taková bludička jako já vyrazí sama do neznámého terénu, do hor,.. Totiž moje tajná zbraň:), kamarád a "bratranec" Pavel, známý jako VS pořád není v pořádku... Píše: "Honzo, je mi to líto, ale asi bys mě musel nechat zmrznou někde v lese a to ti nemůžu udělat... Půjdu si někam zmrznou sám. ":) .. a tak se opět chystám sám, jako chudý král do boje..

A jak se blíží čas závodu, tak začínám být vyděšený výstrahami meteorologů (silný vítr, padající stromy, zákaz vycházení do lesa) a  ještě různými varováními na stránkách brtnických ledopádů.. "Trasy Brtnických ledopádů nejsou vhodné pro osoby trpící závratí a strachem z výšek! Akce účastní každý na vlastní nebezpečí a odpovědnost."..Rozhodl jsem se proto horní část stránky raději nebrat vůbec na vědomí:) [málem jsem kvůli tomu minul odkazy na gpx tras!:)] a číst jen ten spodek: " Ledopádová stovka je extrémní akce pouze pro trénované běžce a dálkoplaze!.." :) S tím se dá lépe žít..:)

Život je velmi dynamický a tak nejenže v posledních cca deseti dnech nemocnila moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko -- také jsem s viry a bakteriemi bojoval po svém.. tedy pomoci pomalého běhu a dobrého vína:)... Výsledek nic moc.. Tedy -- naběhal jsem za leden relativně hodně km (-- přes 500), to ano, ale s rýmičkou to stále nebylo vítězné:). Ale hlavně, koukám před odjezdem na své nohy.. a je mi jich líto.. Stačil jsem si svoji hlouposti (staré velké ponožky a takové nešťastné zakopnutí a pád v údolí) vyrobit nádhernou sadu hlubokých puchýřů na nohách a všemi barvami hrající bolavý nehet na palci. Moje nejmilejší se mi smála.. Prý, že jsem už v předstihu.. Většinou moje nohy takhle děsně vypadají až po absolvované stovce ale před ní??? :)..

Ale stěžovat si není na co a taky proč.. Koneckonců mě tam nikdo nenutí:), je to moje záliba (nebo úchylka??)... Postupně se tedy ve čtvrtek balím a beru s sebou kde co. Beru si s sebou hůlky s bodcem, i když jsem hluboce přesvědčený, že je nebudu potřebovat a zůstanou pevně přivázané k batůžku:)...ze stejného důvodu si beru i nesmeky, s přesvědčením, že si je určitě nenatáhnu:).. Jenom s oblečením to není úplně optimální.. Nemám zimní elasťáky, a proto volím obyčejné, přes které si beru synovo běžecké trenýrky. To by mělo stačit:)...LOL!

Páteční den mě zastihuje na cestě, nadšeného, natěšeného.. podporovaného spoustou radostných číselných signálů.. Kupují za 12Kč místenku do autobusu na automaticky přidělené sedadlo č. 12(!)... Při registraci získávám lístky na jídlo č. 34.. co si přát víc? Jsem tu evidentně správně!:)

V kampu Valdek se povětšinou všichni znají.. Vzpomínají na minulé trasy Ledopádů, jarního Šluknovska.. Olaf hlaholí.. "Jo.. letos se ledopády jdou stejně jako loni, jenže obráceně! .." Naprosto skvělé! Podobné navigační informace znám z jiných ("klubových") akci a z vyprávění svých kamarádů.. Nejlepší historku v tomhle duchu má asi Pavel (VS), který vzpomínal, jak byl instruován od pořadatelů na maratónu, který se běžel v husté mlze.. "Poběžíte támhle tím směrem až tam, kde začíná to mlíko, tam se dáte doprava.. a pak už se běží stejně jako loni:!! :)

Říkám si, to bude nářez..:)...Honzo, vždyť ty sem vůbec nepatříš.. Sice máš s sebou navigaci, ale se zimou nemáš žádné zkušenosti, nemáš ani goretexové boty.. než mi ten druhý v mě hlavě začne vypočítávat seznam mých nedostatečnosti, včetně toho, že špatně vidím (a nejen ve tmě).. celé to odeženu.. "Hlavně se z toho nepo...":)

V pravý čas.. V době, kdy bych to vůbec nečekal, dochází k neskutečnému setkání... Potkávám se se svým spolubydlícím ze studií, neuvěřitelným dobrodruhem a kamarádem Martinem, který také běží.. Že prý to pojme víc turisticky, a tak se domlouvám, že s ním rád poběžím, aspoň bude čas si popovídat... [pro ty, kterým jsem to při běhu kolem Trojského kanálu nestačil říci.. Ano, Martin je ten, který mě v jedné sibiřské noci (-20C) na nedaleké kolejí MMF UK přesvědčil, že je to dobrý nápad se svléci do naha a proplavat v té zimě trojský kanál... A když jsem souhlasil, tak mi hned nabídl helmu, aby mi ostré okraje ledu na kraji kanálu třeba neuřízly hlavu:)]

Ve Waltersdorfu proto hledám Martina (navíc mě začíná zlobit navigace), v tom je odstartováno a my začínáme stoupat nejdříve po silnici.. na Luž. po cca jednom-dvou km odbočujeme do prudkého kopce, že by část vedlejší sjezdovky? Hlubší sníh, prudký vítr.. Snažím se za chůze, smekání a potácení se ve svahu vytáhnout hůlky, nastavit jim nějakou rozumnou stejnou délku -- to se mi podaří asi až po prvnim stoupání -- teď neřeším, že mám jednu hůlku delší a blahořečím si, že jsem si je vzal.. Moje "trailové" Asics, už mají také ledasco naběhané, možná to s tím přívlastkem trailové nebude tak prudký, protože se v nich šíleně smekám:).. ale co.. Vítr hučí, různě stoupáme a sbíháme z kopců.. Nepoznané pocity..

Martin mi do hučení větru vypravuje své těžko popsatelné zážitky z Adventure závodů... protože jsem ho znal už za studií, tak mě to vůbec nepřekvapuje.:).. Ovšem ... ovšem.. co jsem zažil tady s ním rozhodně stojí za poznámku. Martinovi asi po 4km vytekl celý obsah camelbagu (přes 2 litry coca-coly) do báglu a následně na záda a do kalhot. Nejen, že  kola na něm začíná namrzat, ale sladké lepí a tak rozedirá třecí plochy. Domlouváme se, že v první hospodě uděláme technickou zastávku.. Martin nemá nic suchého a tak že "vypere":)... Ta příhoda ho přesně charakterizuje.. Drsňák s nadhledem a se smyslem pro humor... Jako pradlenka-madlenka se na WCsvlékl do půli těla (ovšem tu spodní půlku) a pral si svršky v umyvadle.. Pochopitelně procházející zírají, jak mu z nich vytéká hnědá voda..:)..  Inu kola má silné barvivo..

V pár minutách se snaží "uschnout".. já mezitím zjisťuju, že je mi šílená zima.. Že by normální elasťáky nebyly to pravé ořechové?:) .. Ovšem tak jako tak .. oba.. Martin s mokrými elasťáky i s vrchními šusťáky.. vybíháme do silného větru s vírou, že to brzo uschne (Martin) a že se pohybem zahřejeme (já).. :)

Jen aby bylo jasné, že si opravdu ta čísla nevymýšlím

Vlastně celé ledopády jsou neskutečnou mozaikou věci, zážitků, které bych si před tím nedokázal představit.. Jak se soukám po žebřících různými komíny, běhám a balancují na různých srázech... Bojuju se zimou, s bolavými prsty-nehty, rozmočenými (až tvarohovými) chodidly, s prudkými stoupáními, osmekanými cestami, se závratí... Ale vlastně.. si uvědomuju, že si to fakt  celou dobu užívám..:)...

Co si říci na závěr? Byla tam hromada lidí, kteří jsou výrazně rychlejší i pomalejší než já.. ale nikdo to neřešil...Ten, kdo podobnými akcemi projde, má uznání nejen pro ty "vítěze", ale pro všechny... co nejen doběhnou, ale i pro ty, kteří měli odvahu či drzost si to zkusit a bojovali do poslední chvíle. Vlastně jsem byl na trati víc jak dvakrát tak dlouho co na Silvě.. Neznalý člověk by se mohl po právu ptát.. Proboha?? Co jsi tam tu celou dobu dělal?? Odpověď je jasná.. Bojoval.. A neskutečně si to užíval..:)

Všemu zdar! Našemu úsilí, bojům a ultra zdar! Kamarádům zvlášť!
12:)

PS. Každá pohádka má mít i svůj šťastný (číselný) konec. Doběhl jsem 1.2 na 34. místě.:). Pro detailisty [23:12, jak jinak, že? :)]
PPS. Moje nejmilejší je skutečné slunéčko. Dojela si pro me (do Liberce) a tak jsem se v klidu mohl vyspat doma a od rána si hrát s Deri a dodělávat všechny své resty..
PPPS. Fotky jsem si s díky vypůjčil na blogu českého švýcarska, který den před závody se raduje, že ledopády konečně rostou..:)