pondělí 25. července 2011

Běhám, jak se dá:)

Moc jsem toho tento týden zase v lese nebo po cestách nenaběhal ale jinak jsem běhal (bohužel) víc než dost.

-- běhal jsem po úřadech -- jen změnit všude možně bydliště, od nové občanky, po živnostenské záležitosti, pošty (změny doručování), dokončit kolaudaci domečku, ještě mi zbývá cesta na katastr, no samé (ne příliš)radostné pobíhání:)

-- běhal jsem po řemeslnících -- při , dokončování je to určitě nezbytné a nutné, různé dodělávky, co budu povídat...

-- běhal jsem sám i se synem s kyblíky -- nejdříve v rámci různých úklidů a organizování garáže a naší mužské místnosti zvané "Pentagon", kde zatím z holek trvale může jen Deríva:). Ovšem pak přišla vodní pohroma a běhal jsem s kýbly po schodech ze sklepa. Jjo, voda je živel. V tom nejhorším dni jsem asi do 23 hodiny držel krok s deštěm a spodní vodou, pak jsem si musel dát pauzu a částečně jsem prohrál:). Ovšem druhý den jsem koupil kalovku, situace je vyřešena (doufám na furt) je vykopaná jímka a pomoci různých triků nakonec i pondělí zajistilo skutečný běh po venku, ne nějaké ty "náhražky":).

Myslím, že se říká, že ve válce a v lásce je dovoleno cokoliv, ovšem při obraně běhání se také nějaké ty triky a manipulace musejí použít, jinak bych snad v těchto dnech vůbec nevyběhl. Jsme v těchto dnech se synem sami [holky jsme poslali za hranice všedních dnů:)] a tak nejen, že ještě dokončuju/rovnám/umývám/uklízím, ale zároveň jsem taková maličko žena v domácnosti s vařením a praním k tomu. Koneckonců, jako "duší žena" :) bych k tomu zase neměl mít tak daleko. Jen na tu pětku s hvězdičkou by mě stále nepustily:).

Kdoví, kdo sem teď zabloudí a tak raději nebudu komentovat detaily a rozebírat obrat(y), kterými jsem v této vpravdě "pohnuté":) době bránil svoje pobíhání, ale na ilustraci své občas poťouchle invence :) přiložím neškodnou veselou ukázku. Vzpomínám si, že když byla dcera malá [jako by to včera bylo:)], tak na jakoukoliv otázku, která obsahovala slovo "kolik" odpovídala hrdě "dva" :). A protože mi určitá poťouchlost byla vždy vlastní, tak jsem s tím doslova srazil do kolen mladé studenty... No zaskakoval jsem za jednoho kolegů, učil jsem ve velké aule a byl jsem domluvený, že na konci přednášky se moje nejmilejší manželka zastaví s dcerou a "vyzvednou mě:)". Ke konci přednášky už dopisuji na tabuli taková ta pěkná řecká písmenka, plno smluvených matematických značek:) a v tom najednou vidím, jak se ke mně hrne moje malé sluníčko. Dopíšu příklad a povídám.." I malé dítě si dokáže s příklady tohoto typu hladce poradit, že.. No kolik to je?" Odpověď z ní vylétla jako vlaštovka z hnízda.. "Dva"! Ovšemže to jsou dvě! Dokončuji výpočet a sleduji reakce zničených studentů:). [Určitě si říkají -- no to je úplný magor, chudák dítě!!! :)].. Jjo, jak by řekli američané, obyčejný "monkey business":), celkem laciný trik, ale dodnes vidím ten šok/údiv/zděšení a dodnes se tomu směju.:)

Takže tak, kdysi jsme se na marx-leninismu učili, že jakýkoliv kompromis sloužící zájmům dělnické třídy je dobrý. Já bych to modifikoval a řekl bych, že jakýkoliv drobný trik, který slouží zájmům mého pobíhání je ještě lepší! :)

Pobíhání zdar! Hlavně to nevzdávat a užívat si to! 12:)

úterý 19. července 2011

Nejsem (centrální) párkař! :)


Můj výkřik neznamená ani tolik můj vztah k právě probíhající grilovaci sezóně [naopak párek, proč ne:)], jako spíš radostný výkřik, že jsem se konečně o víkendu vrátil ke své běhací turistice a konečně opustil hranice stodůleckého centrálního parku a kousíčku navazujícího Prokopského údolí.

Vždycky je něco za něco. Jak běhám teď častěji se synem, tak bohužel se tak děje v Centrálním parku, a tak kroužím(e) kolem rybníčků, nádrže, ke kostelíku a zpět a tak různě. Kvůli monitorování našich "úspěchů" mám zapnutou aplikaci RunKeeper, která nám radostně (co 5 minut) hlásí, jak vlastně dlouho běžíme, jak daleko a jakou máme průměrku. To by nebylo zase tak špatné, kdyby to "hlášení" neprobíhalo v parku, kde jako na potvoru při tom většinou člověk probíhá skupinkami sedícími (či popíjejícími) na lavičkách a poslouchá buď rádoby vtipné povzbuzující hlášky nebo udivené plkání. "Hele ten typek už tady blbne přes 1/2, ..3/4 hodiny..." :) a tak. Naštěstí zatím běháme spolu tak 5km, pak od domů vybíhám sám na další trasu, ovšem i tak minimálně 2-3km zase běžím parkem kolem nich znova:).

Proto jsem se o víkendu těšil na delší "výběh" no asi jako zvíře se těší že vyběhne z klece. Asi jako když po ránu vypustím Deri, tak je to asi stejně, stejné jako když v řecké bájí vypustí Krakena.. Ano "Release Kraken!!!!" :). Tak nějak to probíhalo, když jsem nakonec až v neděli vyběhl/vyrazil/poskakoval přes údolí do Řeporyjí, Ořechu, lesem k vesničce Dubeč, kde jsem opět úspěšně zabloudil(!) a přes Chýnici zase zpět na Ořech, Řeporyje a Stodůlky. Radoval jsem se z krásného rána, předbíhal v kopcích osamělé cyklisty [jo, v kopci já si troufám:)], jezdce na koních a co víc byl jsem naprosto volný!

Samozřejmě, jen uvažte, jak je běhání po parku komplikované. Například Praha 13 v rámci úspor všude zrušila mobilní toalety a i když muži jsou na tom v tomto ohledu výrazně lépe:), přeci jen, je nebezpečné i v bezpečí houští byť jen maličko popustit nebo rozepnout kalhoty, neboť snadno se člověk pak stane "úchylem", že?:). Proto, drobné peníze vždy s sebou a případný okruh kolem stanice metra Hůrka je podmínkou, případně vydržet až do hlubší části Prokopského údolí. Ale abych se tu tolik neradoval z tak přízemních věci, že:)..

To nedělní ráno, bylo nejen symbolicky krásné, ale i krásně symbolické. Samozřejmě mi v tom hicu brzo došla voda:) a tak jsem se zase mohl družit s domorodci, při bloudění v lese a v kopřivách jsem sice ztratil "krásný/rychlý" čas, ale ten následný km v obilném poli, když jsem běžel v kolejích vyjetých traktorem a kdy jsem kus cesty nejdříve "závodil" se zajícem a pak se srnkou, stal fakt za to. Dobíhám domů, plný dobré nálady, vypínám mobil a na displeji svítí 26.26. [5:37 na km]. No řekněte, není to krásný začátek?

Běhací turistice zdar! 12:)

pondělí 11. července 2011

Jako na divadle :)

Jak říkám, moje střety s americkou kulturou jsou vždy veselé, ale že to bude tentokrát až tak, to jsem opravdu nečekal:). Z hlediska profesionality se tady zdržím podrobností a těch nejveselejších momentů:), ovšem alespoň něco neutrálního na ilustraci.. Jeden den po ránu jsme odjížděli na "výlet", před hotelem se nedalo dlouho stát s autobusem a tak jsem se "zkušeně" domluvil na nástupu do autobusu v 8.45 (sraz dříve a že v 8.45 "opravdu" odjiždíme), řidičovi povídám, přijeďte na 9.00 to už bychom měli být kompletní. Nicméně v 9h ještě 3 lidi chyběli a tak řidič udělal ještě okruh městem a přijel v 9.15. To chyběli už jen 2:), přesvědčil jsem ho, že jsme čekali (tam, kde se nesmí), v 9:20 volným krokem dorazil další, ale kompletního počtu jsme nedosáhli. V 9.28 jsme to vzdali a odjeli bez jednoho z účastníků, s posunutým časovým rozvrhem. Po SMS jsem se později dozvěděl, že dorazil prý jen 15 minut po našem odjezdu[=hodina od srazu], proč prý jsme nepočkali:)...

Jjo, je to náročnější, ale má to veselý rozměr. Před lety jsem zjistil, že mi moc pomáhá, když si v takových situacích představuji, že jsem vlastně na "divadle". Jakobych seděl v první řadě a sledoval nějakou třeba Formanovu komedii, ve které občas i přeběhnu přes scénu:). Pak se to dá snášet opravdu s veselou.:)

Ale pro vyrovnání skóre, moje poťouchlost mi nedala. Když jsme jeli zamračenou krajinou, hned mi to seplo a povídám jim, no to zpoždění se nám možná vymstí, já to měl naplánované podle předpovědi počasí, abychom se vyhnuli tornádům..:) A ukazuju na obzoru, téměř klasický "trychtýř".. No chytli se, chytli, musel jsem se smát, jak jsem je dostal a co se pak "rozpoutalo":).. Kolega následně několik z nich úspěšně mystifikoval, že holé chmelnice jsou vlastně odposlouchávací zařízení, no vydařená taškařice:).



Ale běhání v takovém časovém rozvrhu je v některých dnech opravdu mimo i moje (velmi dobré) plánovací schopnosti. Tento týden jsem zakončil tak km na růstové trajektorii:), ale stále ještě pod 50km-týden. Ale nejdůležitější a dobře znamení je, že zatím se snažím i běhat se synem. Většinou začneme spolu, pozvolna, on někdy k tomu nese lehké činky, aby "posiloval" a tak nějak cca 4km dáme spolu, já se pak otočím, vyrazím do Prokopáku a "doběhnu" si svůj zbytek, hraju si pak s časem, abych pokud možno dobíhal domů s celkovým průměrem aspoň pod 6min/km, tedy občas je to výzva:), ale myslím, že se to zařídit i natažením trasy. Moc mu fandím, stejně jako Deri, ze které se postupně stává běžecký reprezentant. Jen by nemusela za běhu okusovat moje ponožky, otáčet se, snažit se mi sundat běžecké kraťasy, vyvlíknout se z obojku, překousnout vodítko, prohnat všechny ostatní psi, atp.:). Večer je ovšem Deri vyloženě studijní typ:), chce být celou dobu se mnou a tak mi sedí na polštáři na kolenou, kouše si kostičku a já se snažím psát na počítači, témeř idyla, ale chce to ještě vypilovat, protože mi relativně často hamtá do klávesnice:).


Km i navzdory "protivenstvím" jdou zase blíž k normálním hodnotám, Američani pryč, život je krásný a snad během pár dní bude i domek celkově hotový a já se budu ze všeho těšit a pobíhat kolem, střídavě se synem, sám a s Derivaci!

Ať se nám hezky běhá! 12:)

PS. Jen tak náhodou jsem zjistil, proč se mi líbilo v Lokti. Město bylo totiž založeno roku 1234! :)

pondělí 4. července 2011

A long time ago, in a galaxy far far away...

Není to náhoda, že jsem si vzal pro dnešek do titulku úvodní slova ze Star Wars. Je to nejen můj oblíbený příběh, ale hlavně to pro mě symbolizuje fakt, že se vracím v čase a prožívám si jakoby znovu začátek běhání, [poslední měsíc zmatku znamenal jen cca 130km], jednak můj syn, také velký příznivec SW začíná běhat! V jeho "slabší" chvilce jsem ho přesvědčil na naší společnou účast na 10k běhu We run Prague Nike, začínáme spolu na to trénovat a jeho heslo "May the force be with me" [Ať mě mě provází síla], také mluví úplně za všechno..:)

Samozřejmě nové začátky a návraty jsou vždy poněkud zrádnější. Přeci jen si musím dávat větší pozor, abych něco příliš neurychlil, ale v nadšení se člověk neubrání různým "úletům". Například chudáka syna jsem hned na začátku tréninků zničil, protože při prvním běhu běžel cca 4km v kopačkách a tak si pořídil nádhernou sadu krvavých puchýřů:) [ale Asics G už má koupené:)], o svém rychloběhani ve VFF na silně kamenité cestě už jsem si už napsal [noha vyléčena rychle, přeci titanové náplasti v kombinaci s Phitonem dělají své:)]. Prostě je to něco na způsob, padesátkrát a stále poprvé:).

Upřímně, takový návrat také znamená silný návrat čistých radostí mého života, kdy si uvědomuji, jak moc běhání potřebují, zejména jako neuvěritelný zdroj energie i jako pevný bod, jako kotvu svého (občas více zmateného) životního úprku:). K tomu mi včera v neděli mi začal intenzívní týden se skupinou Američanů, což přináší nejen zmatky, ale řadu úsměvných historek, doufám, že se o některé budu moci podělit, když ne tady, tak aspoň na běžeckých setkáních, protože střety s americkou kulturou jsou vždy velmi veselé..

Zatím jsem začátek "Amerického týdne" použil k upevnění své běžecké morálky, když jsem po úvodní části náročného týdne a společně večeři dorazil domů až těsně před 11 večer, ale nezaváhal jsem ani chvilku, oblékl běžecké, nasadil čelovku a vyrazil na nočních 10.7km, dorazil domů jako Popelka, asi minutu před půlnoci s neuvěřitelnou směsici štěstí, běžecké odpovědnosti, bláznovství nebo určitě "výjimečnosti", prostě plný endorfinu:), plný nadšení zase vymýšlet různé poťouchle situace.:). To jsem zvědav, co mi zase provedou letos a na co je zase chytím letos já:)!

Běhu a poťouchlostem zdar! 12:)