Jako na divadle :)

Jak říkám, moje střety s americkou kulturou jsou vždy veselé, ale že to bude tentokrát až tak, to jsem opravdu nečekal:). Z hlediska profesionality se tady zdržím podrobností a těch nejveselejších momentů:), ovšem alespoň něco neutrálního na ilustraci.. Jeden den po ránu jsme odjížděli na "výlet", před hotelem se nedalo dlouho stát s autobusem a tak jsem se "zkušeně" domluvil na nástupu do autobusu v 8.45 (sraz dříve a že v 8.45 "opravdu" odjiždíme), řidičovi povídám, přijeďte na 9.00 to už bychom měli být kompletní. Nicméně v 9h ještě 3 lidi chyběli a tak řidič udělal ještě okruh městem a přijel v 9.15. To chyběli už jen 2:), přesvědčil jsem ho, že jsme čekali (tam, kde se nesmí), v 9:20 volným krokem dorazil další, ale kompletního počtu jsme nedosáhli. V 9.28 jsme to vzdali a odjeli bez jednoho z účastníků, s posunutým časovým rozvrhem. Po SMS jsem se později dozvěděl, že dorazil prý jen 15 minut po našem odjezdu[=hodina od srazu], proč prý jsme nepočkali:)...

Jjo, je to náročnější, ale má to veselý rozměr. Před lety jsem zjistil, že mi moc pomáhá, když si v takových situacích představuji, že jsem vlastně na "divadle". Jakobych seděl v první řadě a sledoval nějakou třeba Formanovu komedii, ve které občas i přeběhnu přes scénu:). Pak se to dá snášet opravdu s veselou.:)

Ale pro vyrovnání skóre, moje poťouchlost mi nedala. Když jsme jeli zamračenou krajinou, hned mi to seplo a povídám jim, no to zpoždění se nám možná vymstí, já to měl naplánované podle předpovědi počasí, abychom se vyhnuli tornádům..:) A ukazuju na obzoru, téměř klasický "trychtýř".. No chytli se, chytli, musel jsem se smát, jak jsem je dostal a co se pak "rozpoutalo":).. Kolega následně několik z nich úspěšně mystifikoval, že holé chmelnice jsou vlastně odposlouchávací zařízení, no vydařená taškařice:).

Ale běhání v takovém časovém rozvrhu je v některých dnech opravdu mimo i moje (velmi dobré) plánovací schopnosti. Tento týden jsem zakončil tak km na růstové trajektorii:), ale stále ještě pod 50km-týden. Ale nejdůležitější a dobře znamení je, že zatím se snažím i běhat se synem. Většinou začneme spolu, pozvolna, on někdy k tomu nese lehké činky, aby "posiloval" a tak nějak cca 4km dáme spolu, já se pak otočím, vyrazím do Prokopáku a "doběhnu" si svůj zbytek, hraju si pak s časem, abych pokud možno dobíhal domů s celkovým průměrem aspoň pod 6min/km, tedy občas je to výzva:), ale myslím, že se to zařídit i natažením trasy. Moc mu fandím, stejně jako Deri, ze které se postupně stává běžecký reprezentant. Jen by nemusela za běhu okusovat moje ponožky, otáčet se, snažit se mi sundat běžecké kraťasy, vyvlíknout se z obojku, překousnout vodítko, prohnat všechny ostatní psi, atp.:). Večer je ovšem Deri vyloženě studijní typ:), chce být celou dobu se mnou a tak mi sedí na polštáři na kolenou, kouše si kostičku a já se snažím psát na počítači, témeř idyla, ale chce to ještě vypilovat, protože mi relativně často hamtá do klávesnice:).

Km i navzdory "protivenstvím" jdou zase blíž k normálním hodnotám, Američani pryč, život je krásný a snad během pár dní bude i domek celkově hotový a já se budu ze všeho těšit a pobíhat kolem, střídavě se synem, sám a s Derivaci!

Ať se nám hezky běhá! 12:)

PS. Jen tak náhodou jsem zjistil, proč se mi líbilo v Lokti. Město bylo totiž založeno roku 1234! :)