čtvrtek 24. prosince 2015

Vždycky mám, co jsem nezapomněl... aneb co nemáš, nepotřebuješ!:)

Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, už to řekla mnohokrát... Na to, jak dlouho už chodím někam "běhat", tak na její vkus až příliš často "něco" zapomínám..:).. Že bych měl mít napsané a připravené seznamy - podle typu závodu/akce - a vždy si všechno včas zkontrolovat. A hned mi připomněla, kde jsem si v poslední době co zapomněl -- tričko, bundu, dlouhé kalhoty, jídlo, hůlky... Bránil jsem se, že to často jsou jen drobnosti, ale ona (správně) říkala, že zapomenutí nezbytností typu bot a čelovky je jen otázkou času:)... Inu, jsme spolu sice krátce, ale myslím, že mě za těch 26 let zná velmi dobře a tradičně měla pravdu:)...

Štědrý den je pro mě vždy symbolem pohody a tak se snažím ty nejhorší resty vždycky před Štědrým dnem (v nejhorším případě před večeří) dodělat [a pokračovat v dalších dnech], abych mohl slavit a užívat si svátků a nového roku s čistým stolem..., Potom radostně plánovat, že v tomto (novém) roce nebudu každému všechno slibovat a že budu méně a efektivněji pracovat..:). Je to skvělé přání, odzkoušené roky..  Zase si to budu přát!:)

Na startu (naše rodina bez čelovek), přemýšlím chvíli, že se vrátíme...
A tak není divu, že jsem šel 23.12 spát pozdě po půlnoci, ráno plánuji vstát brzo, vzít Deri a dceru, sjedeme na vánoční ŠUTR. Plán byl se potichu se s ostatními pozdravit, mimo všech davů běžet poklidným -- venčícím tempem... Jenže.. Nejdříve jsme drobet zaspali, potom jsem doma nechal vodu pro dceru, a nakonec i čelovky:).. Navíc se do Šárky dostáváme v podstatě ve chvíli startu. Zdravíme se krátce s kamarády, kteří žertují, že jsem to s tím svým během do "světla" a optimistickým pohledem asi přehnal, protože je mlha a tma.. no jako.. v pytli:). A my nemáme žádné světýlko. Už přemýšlím, že to zabalíme, sjedeme domů pro čelovky, když v tom se ukazuje síla kamarádství. Okamžitě se nabízejí, že budou za "světlušky" a že to nějak -- i v těch úzkých a trailových pasážích -- seběhneme. A tak vyrazíme daleko za hlavním peletonem, brzdíme rychlíky z naší skupiny.. Ale cíl je jasný.. Počkat, až se trochu rozední a zase se od skupiny světlonošů oddělit. Přeci jen jsou Vánoce, Deri si musí užít běh na volno, čuchání po lese, a chtěl bych aby i dcera měla jenom skvělé pocity.. [Ještě teď se jí v duchu omlouvám za šoky po ránu, když zjistila, že jsem nevzal nejen žádnou vodu na 20km (já normálně takhle nepiji), ale ani čelovky.. to musí být strašný zjištění:)]... Přesto nálada výborná!

Kamarádi svítili jako Karafiátovi broučci a naštěstí se relativně brzo rozednilo. Za světla jsme záměrně zpomalili, rozloučili se s nimi a pak už běželi jen sami -- tedy pravda v poslední třetině jsme zachytili několik bloudících. Snažili jsme se je nasměrovat zpátky na trať, ale podle všeho měli asi bludný kořen s sebou v kapse a tak jen doufám, že ve finále vyběhli z lesa a po silnicích se dostali k automobilům a domů, že tam ještě teď neběhají dokola:)...

Navzdory klidnému tempu jsme byli po půl desáté doma, přesně včas, abych zastihl svoji nejmilejší manželku, jasné slunéčko, jak se chystá si jít maličko zaběhat. Hned jsem se vnutil:), ovšem Deri moc ráda zalezla na polštářek a počkala, až se vrátíme:)..

Štědrý den mě nutí opravit naše klubové heslo... Naše heslo není jenom o tom co nepotřebuješ.. Co opravdu potřebuješ.. jsou kamarádi. Zbytek jsou "drobnosti", se kterými se nějak popereme.. a věci které, když někde zapomeneme, tak jen činí ten náš běh životem zábavnějším:)...

Proto do nového roku přeji nám všem, ať nám nikdy nechybí naši dobří kamarádi.. Ať jsou vždycky nablízku, obzvlášť, když bloudíme ve tmě a v mlhách!

Ať se daří! Všemu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť! 12:)

pondělí 21. prosince 2015

Běhání do světla a zimní příprava -- aneb volím zemědělský přístup:)...

Konečné je tady zase kouzelné datum 21.12 a já vím, že začínáme po slunovratu zase běhat ze tmy do světla! A protože všichni kolem radí hledat sílu u (svých) kořenů, dělám to i já. Jak vím z rodinného rodokmenu, byli jsme víc jak dvanáct generací zemědělci/sedláci.. a co dělá správný sedlák v zimě? Opravuje nářadí a plánuje! :) A tak jsem začal dělat přesně to samé.. Plus si k tomu připomínám neskutečné hlášky a rady svoji bavorské tetičky [Například její "Hanzi, nezáviď sousedovi posekanou louku... Může začít pršet:)... Dělej si radši všechno podle sebe!" ... sedí samozřejmě skvěle i na běžeckou přípravu:)].

Nedokážu (a vedlo by to jenom k moji záhubě) konkurovat mladším běžcům v jejich objemech, nebo sofistikovanou skladbou tréninku, nasazením a sportovním duchem:)..., [pro jistotu jsem se odpojil z internetového sledování a vyvěšování tréninků, aby mě to netrápilo:)].
Nicméně, není od věci se zamyslet, kde vlastně nejvíc ztrácím a na co se zaměřit. Hned jsem dostal řadu nápadů, jeden minimálně za minus půl hodiny na Rondě:). Můj závodní batoh -- černé pivo -- je sice fantastický, ovšem tím, jak je úzký, se špatně obsluhuje. Vlastně se dostanu jednoduše jen k věcem, co jsou úplně nahoře. To, nejméně potřebné (spolu s náhradním oblečením) je uprostřed, nebo úplně vespod a často musím na stanici všechno vyndat a potom zase postupně narvat zpátky.. Nebo si kvůli komplikované obsluze batohu nevezmu rukavice, nebo nevyměním ponožky, atd., protože vím, že jsou až úplně dole:)... Případně něco ztratím/zapomenu na stanici:).

Napadlo mě jednoduché řešení.. Přidám si zip po celé délce batohu. Snadno se řekne, ovšem hůř realizuje..:).. Většina švadlenek nebo opraven oděvů jednoduše odpovídá.. "To neděláme"... "To nepude":).. "To není dobrý nápad".. a "Kupte si radši nový batoh,.. se zipem!":)
Ale konec dobrý, všechno dobré.. [aspoň věřím] Nakonec jsem kousek od svoji práce objevil místo, kde neříkali, že to nejde, že je to hloupý nápad,.. naopak řekli, že to samozřejmě půjde.. a že je to skvělý nápad, protože se takhle snadno a rychle dostanu ke všem věcem..:)

Svět je krásný:).. Mám vylepšený (="vytůněný") batoh! Neskutečně se mi zrychlilo a zjednodušilo vyndáváni a zandáváni věcí do batohu. Bez nadsázky, tohle mě na dlouhém ultra stojí často i desítky minut.. A mám je úplně zadarmo! [Tedy, samozřejmě, ta opravna si za to nechala slušně zaplatit:)]... Ale za mě velká radost!

Stejně, adventní období je symbolické na všechny strany. V pátek jsme vyrazili s kamarády zase na noční běh domů:)... Tradiční pohoda, pivo a super-rychlý t-bird:). [Plus -- moje velké potěšení z mých nočních seběhů na blátě]. Při cestě domů mám zajímavý zážitek. S Tomášem a s Petrem se loučím kousek nad Bořislavkou, s tím, že do Stodůlek poběžím (pochopitelně) sám, přes Veleslavín, Petřiny, Homolku... [Potřeba dodat, že v ranních zmatcích jsem si nevzal svoji garminovskou navigaci a na novém telefonu nemám google maps, pouze mapovou aplikaci od Apple:)]. Říkám si, seběhnu na Bořislavku, překročím Evropskou a vydám se do kopečka. V případě nutnosti zkonzultuji s telefonem:).
Mělo mě to varovat, že mě telefonní "navigace" vede víceméně po rovině, když bych měl stoupat vzhůru:), za chvíli jsem opět na Evropské.:).. Moje důvěra v navigační schopnosti mého telefonu je drobet podkopána, nejistě následuji dalších příkazů a překračuji znova Evropskou:)... Pak mi to dojde, nicméně navigace to taky poznala:) a tak vede mě drobnou oklikou zpátky, znovu překročím Evropskou a u nádraží Veleslavín se začínám škrábat konečně do kopečka:). Přichází první pokušení.. Jak popoběhnu, vidím, že na mě mává řidič autobusu.. Dávám mu najevo, že ne.. a on se ještě ptá, kam to valím.. a říká jako správný pokušitel -- že by mě vzal velký kus s sebou, protože zatahuje přes Motol (!). Kdepak.. domů je to kousek.. nějakých 9-10km, teď přeběhnu na Petřiny, pak se vymotám přes sídliště Homolka, najdu správný vlez do parku, kopec a jsem nahoře u dálnice..:). ... Jenže.. temné cesty a sídliště mě nutí znovu zapnout navigaci a ta mě vede přímo na Vypich a následně hlavní silnici dolů.. nad krajnicí ve svahu se snažím podle silnice maličko běžet:).. Znova kontroluji, že mám zapnutý mód "pěší":)... Jsem u lampy na zastávce a zastavuje 502. Zase hodný řidič, čeká, že nastoupím.. Co víc, tady vím, že tenhle autobus mi staví maličký kousek od baráku (!)... a tady mě čeká hledání cesty vedle silnice..:).
Také tohle pokušení:), odvracím a říkám si, tak budu v posteli o půl hodiny déle, nějak tu cestu najdu, přeci nepoběžím motolskou čtyř proudovkou nahoru. Vzpomínám si, že někde na kraji musí přeci být vstup do golfového areálu... Nacházím nakonec cestu plnou bláta, vody:), ale není to silnice!! Plácám se v tom malém bludišti blátivých cest a kaluží. Najednou mi bleskne v hlavě -- jestli se nedostanu domů před jednou hodinou, tak jsem srab... a houbec ultras:). Nakonec "bruslím" i do kopce, vybíhám nahoru a na semaforu pro jistotu čekám na zelenou.. Ted abych to stačil! Jedna hodina za chvíli:)! A tak se rozbíhám, bláto z mých silničních bot postupně odpadává.. a světě div se. Odemykám branku, za pět minut jedna!
Čest i závody na další sezónu jsou (zatím) zachráněné:)... Teda alespoň do chvíle, než mi zase moje hlava vymyslí nějakou jinou výzvu, jiný "závod" o čest, nebo další test mého budoucího dokončení dlouhých ultra:).

Klidně a spokojeně svátky! Ať Vám Ježíšek i Běžíšek přinesou plnou náruč radosti a pohody!
Všemu zdar, ultra zvlášť! 12:)

pondělí 14. prosince 2015

Adventní hovory H., aneb za naše pejsky zdravější!:)

Jsem sice plachý, nesmělý, jak by jistě moji kamarádi potvrdili..:).. jsou i chvíle, kdy jsem vyloženě tichý a nemluvný... Pravda není jich tolik:). Ale podobně jako ostatní během adventního času ztrácím alespoň část svojí vrozené plachosti:) a víc se bavím s neznámými lidmi a oni se mnou..

Zrovna teď o víkendu, zastavila mě jedna paní, že by se chtěla na něco zeptat, poradit se. Už jsem chtěl odpovědět něco tradičně vtipného, třeba, že já mám zakázáno cokoliv radit - slovy mojí bavorské tetičky, komu my jsme poradili, ten je ještě na cestě, že?:).. Ale je Advent a tak se zastavím a poslouchám. Paní mi povídá, že před pár měsíci její muž začal běhat.. Že mě (a Deri) tady vidí pobíhat od nepaměti [to mě dojalo:)].. že jsem určitě zkušený běžec.  A že by chtěla dát manželovi dárek. Že našla na internetu jako dárek trénink s Milošem a protože to stojí hodně peněz, tak se chtěla zeptat, jestli jedno "sezení" (ten obrat mě dostal) bude stačit nebo jestli musí koupit tři..
Čirou náhodou o této akci kamarádi mluvili ve čtvrtek na naší poslední běžecké hospodě, takže jsem byl v obraze. Miloš je kamarád a tak věřím, že mi odpustí, že jsem mu asi překazil nějaký trénink. Je Advent a lhát se nemá. Říkám co nejupřímněji, že Miloš je skvělý propagátor běhu, ale zároveň tak trochu celebrita.. a jak všichni víme, čas s celebritou je drahý. Že si myslím, že paní nemá peněz nazbyt a že manželovi může udělat radost nějakými skvělými běžeckými botami, oblečením.. Ať ho vezme s sebou třeba do Triexpertu, Trailpointu, nebo ke Kočárníkovi a má vystaráno:). Že si pán jistě načte spoustu věcí na internetu, hlavně ať zbytečně nikam nechvátá, doslova i přeneseně. Na placený trénink a drahé lekce je dost času, až manžel bude sám vědět a chtít. Teď mu jistě stačí jen tak běhat :). Že si nemyslím, že by teď dokázal ocenit nějaké detailní trenérské rady, ani se dostatečně radovat z toho, že byl běhat a trénovat s průkopníkem rekreačního běhu v Čechách.

Běžel jsem pryč a měl jsem z toho hlavu jako meloun. Co jsem měl odpovědět? Že jsem si zaplatil svůj první a druhý tréninkový plán až po uběhnutí maratonu? Že mi v dané chvíli pomohly, ale že je jich všude plno a že většina z nich je jako přes kopírák? :) ... Že jsem se nejvíc zlepšil, když jsem potom přestal podle "plánů" běhat?  Babo raď..:). Tak třeba doufám, že se ke mně její manžel třeba přihlásí a tak s ním na oplátku a na vysvětlenou popoběhnu..

Naštěstí jiné adventní hovory jsou veselé od začátku do konce. Jako třeba minulý týden.  Běžím s Deri --  tradičně ještě v parku běžíme pomalu, mám totiž pochopení pro vzájemné očuchávání se se psy a značkování oblíbených míst. S použitím moderních technologií bych řekl, že Deri si musí občas dát něco na FB, nebo udělat důležitý "tweet" :).. Možná i proto, že v poslední době potkávám čím dál tím víc lidí, kteří popobíhají se svým psem či pejskem po parku.
Zcela náhodně nakupená konverzace mě potěšila.. Zatímco domlouvám Deri, že už bychom zase měli běžet, se proti nám objeví pomalu běžící paní s malým čoklíkem. Zastavuje se a dává se se mnou do řeči... Říká, že taky začaly s Fifinkou? (jméno jsem přeslechl) běhat, když viděla, že ta moje tak nadšeně pobíhá a vypadá tak spokojeně.. a že teď se jim to oběma moc líbí:).. Tak jsme si pochválili vzájemně naše psí protějšky a už chci pokračovat, když se najednou objeví kulatější retrívr(?) s další pomalu běžící paní. Ta nás taky vesele zdraví.. A říká, no to je ono úplná běžecká skupina..:).. A vypráví, jak jim to spolu jde, že už společně shodily víc jak 5kg!:). Už se pro jistotu loučíme a běžíme pryč (nevšímáme si.. běžíme:), i druhá paní děkuje za inspiraci:).. a dodává.. Já bych asi normálně nezačala běhat, teď se mi to ale líbí.. Navíc co bychom neudělali pro zdravější pejsky, že? :)

Přesně tak! Navzdory globálnímu oteplování je Advent všude - i u Deri v boudě:)!

Všemu zdar! Ultra a předvánočnímu času.. zvlášť! 12:)

středa 9. prosince 2015

Mikulášská besídka, aneb P100 v alkoholovém a společenském opojení:)

Dalo by se to také krátce shrnout -- jak jsem zastupoval etanolového referenta na výletě části iTB v okolí Prahy. Tradičně začnu zeširoka..:)...


Málokdy na dlouhých trailech usiluji o nějaké "pořadí", tím spíš Olafovo P100 jsem nikdy (zatím) nebral jako (svůj) "pravý"-usilovný závod, v mrazivém ročníku 2012 jsem westernově běžel jen noční etapu, protože jsem následně musel celý den učit..loni jsem ho od samého začátku chápal společensky až rodinně.:)...

Prostě, P100 se běhá se v době, která je pro mě velmi časově náročná:), různé víkendové kurzy, konference, začátky šturmování v práci, služební cesty v kombinaci se společenskými povinnostmi různých večírků a oslav... Až vloni mi konečně vyšel čas a přihlásil jsem se na celou trasu... Proč to nepřipomenout, svým loňským odstoupením ve Štěchovicích jsem doživotně získal titul "slečinky":). Olafovo příznivci mi jistě po právu (naštěstí jen virtuálně) naplivali do tváře, získal jsem od nich spoustu cenných rad, včetně té, abych se na podobné běhy nevracel a zaměřil se více na akce městského typu, kde je na každém kroku občerstvení a sanitky na dosah..:)...

Tímto se jim omlouvám, že jsem je neposlechl. Myslím si, že každý má právo na druhou šanci... Ať už jsem to já, nebo P100.. :)..

Při jednom z našich nočních běhu s HC iTB jsme se s T.O nad pivem domluvili, že poběžíme znova... Žádné velké čekání, kdyby někdo z nás nebyl schopen běžet, ale víme, že v tempu si umíme celkem vyhovět. Také jsem skrytě doufal, že rostoucí popularita P100 a větší účast elitních běžců odstraní některé věci, které mi loni vadily a nasr*ly.. vždyť já jsem v podstatě odstoupil, abych dodržel pravidla soutěže, zejména článek 2.2 "Závodník je povinen vždy dodržovat tzv. pravidla Fair-Play (čestnost, ohleduplnost, pokora k přírodě apod.)"... Ale dosti historie:).

Naštěstí letos byla trať zvolena rozumně a k přírodě citlivě.. i rozmočené pasáže kopírovaly buď standardní cesty, nebo šly velmi logicky svahem. A tak jsem měl moc hezký pocity... Není nad druhé šance:)!

Jedno ale musím přiznat. Společenským akcím jsem se stejně nevyhnul. V pátek odpoledne probíhala mikulášská oslava a setkání mé rodné katedry pravděpodobnosti a matematické statistiky, a tak jsem neodolal, s řadou lidí jsem se uviděl, rychle jsem větší než malé množství vína vypil.:)... A spěchal domů, vzal si bágl a nechal se odvézt svoji nejmilejší do Berouna.
Tam se potkávám s Karlem a s Tomášem, po získání itineráře, jim ukazuji, jak šeroslepý stařík účinně bojuje s demencí:) a brání se bloudění po cestě.. Vyzbrojen sadou fixů, zvýrazňuji žlutou žlutě, zelenou zeleně, .. profesionální deformace- jsem rozený pedagog:),.. přenáším v podobě křížků na kraj značení kontrol, atd.. i náš kormidelník a navigátor Tomáš přebírá moje značení:). Myslím, že nikdo netouží zbytečně bloudit a určitě každý nenávidí, když se musí vracet!

Dvě rychlá piva před startem spolu s (moji besídkovou) předchozí lahví vína nastavily dobrou startovní atmosféru:), takže není divu, že jsme se v potemnělé uličce u školy v Berouně navzájem ztratili.. Chodím dopředu, dozadu, Tomáše nevidím... tak jdu nakonec asi do zadní části prostředního pole a říkám si, vystartuji pomalu a když mě do 300m nepředběhne, tak zrychlím:). Určitě se někde potkáme..
Věřím, že první občerstvovací stanice to jistí.. Už z dálky slyším zvonění kravského zvonce. Ano, ano, uprostřed noci zvonit a povzbuzovat běžce.. to může jedině španělská krev - Honza Bartas:). Skutečně stojí v kopci, ukazuje kudy, kam.. zdravíme se a když kolem něj běžím nazpět, tak volá -- "Honzo, máš telefon!":).. Otáčím se a vidím, jak se Tomáš, dere do kopce. Ujisťuji ho, že tady počkám, od toho jsou přeci kamarádi.. prohodím zatím s Honzou pár slov, chvíli zvoním.. potom udělám úkrok stranou.. nicméně HB to nenechá jen tak a všechny kolem upozorňuje.. "pozor, močící běžec!":)..

Za chvíli jsme s Tomášem už ale pohromadě a užíváme si společného běhu. Myslím, že co do cílového času máme jistě značné rezervy:), ale občas to čekání v restauračních zařízeních bylo výrazně delší než bychom chtěli.. Nicméně, pokud jsem počítal dobře, tak jsme během závodu s Tomášem vypili každý dvojciferné pivo [pro statistiky Tomáš 11 a já jsem nezůstal své přezdívce nic dlužný:)]. Ale jinak to byla velmi vydařená akce, za což patří všem pořadatelům dík! Dobrých pocitů a zážitků bylo nepočítaně, doteď mi zní v uších poznámka servírky, když jsme si v zadní části restaurace vyměňovali ponožky.. "Teda pánové.. to je síla!":)... Což se dá chápat jako dobrá reklama na nadcházející premiéru Star Wars (pro neznalé -- "Síla se probouzí")...:)

Celé jsem to pojal podle pokynů svého guru:), tedy běžet to celé jako velmi hodnotný trénink, nikde se zbytečně nezranit, vyzkoušet si seběhy a sílu nohou... I když se mi oči spíš zhoršily než zlepšily:), sbíhám rychleji a jistěji..[ neboť vše je relativní!:)].

Profesorsky (to já můžu!) jsem radil Tomášovi ke klidu.. zejména, když RID chtěl s námi závodit.. Vysvětloval jsem mu, pokud bude vše OK, tak předběhneme řadu lidí.. a pokud ne, tak bylo dobře, že jsme se drželi zpět:).. Jen, když jsme probíhali částí mysliveckého honu, kde to dunělo, no jak v první linii u Verdunu, neměl jsem dobrý pocity. Přeběhla malý kousek vedle nás vyplašená srna, na kterou mířil proti nám na cestě stojící myslivec (! OMG).. Panebože. Já to nemám rád, když se na mě míří puškou (!). Navíc, zezadu mám černý bágl, který zakrývá barevnou bundu. Naštěstí Tomáš byl ve výraznějších barvách! Ještě že tak -- celé to trvalo asi 30 minut a byli jsme pryč. Pak už jsem si zase užíval jak přírodu, tak společnost, procvičoval navigaci, než mi došly baterky:)!

Tady je na na místě připomenout, že ti mizerové(!) --Tomáš, RID a Karel -- mě na startu nahlodali natolik, že jsem v Berouně tašku [původně připravovanou jako drop-bag] rovnou odnesl na odvoz!! Prý že to nestihneme do převozu a že mě chtějí vidět, jak s tou další taškou v ruce poběžím do Prahy...Překotným zrušením drop-bagu jsem si způsobil ve všem pěkný "organizovaný neklid", řekl bych přímo bordel.:). Nevzal jsem si další sadu extra baterek, šátky, ... Takže jsem do Modřan dobíhal při skomírajících čelovkách, které vypadaly jako světlušky, co mají nemocný zadečky:)..

Ale aspoň bylo co nacvičovat:).... Tomáš vedl k cíli silnou skupinu,, při naší cca hodinové zastávce v restauračním zařízení nás doběhla Jana s Pavlem a s dalším běžcem, těsně v Modřanech však ostatní začínají "finišovat":), do cíle se dostáváme s Tomášem v klidu spolu, díky drobné koordinaci přicházíme o pár sekund, a tak nás cílový čas začíná číslem 25, ale o co jde, že? :)
Mikulášský večírek se skvěle vydařil!Normálně bych se zdržel v cíli, ale nemůžu. Z Modřan beru do Stodůlek rychle taxíka.. Deri totiž čeká celý dlouhý den sama doma.. Všichni byli pryč a tak nejhezčí přivítání se mi dostává krátce po jedné hodině.. Nejvěrnější člen mě nadšeně vítá a vehementně se dožaduje pozornosti a já mu na oplátku slibuji dlouhou ranní procházku..:)

Za logistiku a koordinaci si v duchu dávám za jedna:).

Ať se nám vždy daří skloubit práci, rodinu, společenské povinnosti a to naše pobíhání! Všemu zdar! Kamarádům a ultra, zvlášť!

12:)

PS. Fotky jsem si vypůjčil od Karla a Tomáše, za což jim patří velký dík. Díky zmatkům na startu mi foťák zapadl hlouběji do báglu, když jsem se k němu dostal byla zase už tma:)... Díky Tomášovi za skvělou společnost, vše se vydařilo skvěle.  V podstatě mě nic nebolelo, byl jsem sice unavenej, ale žádný drama, žádný zrasovaný nohy, žádný puchýře...Konečné jsem našel svoje trailové boty a budu se jich držet! Samé dobré zprávy!:)

středa 2. prosince 2015

Velká adventní běžecká pohádka -- aneb je všechno jenom náhoda?:)

Jako každý starší muž mám tendenci přeceňovat svoji paměť, která je velmi selektivní. Navíc, jak se neúprosně blíží jistá forma stařecké demence:), tak si -- stejně jako většina staříků -- velmi dobře a do detailů pamatuji, co se stalo například v roce 79, ale o hodně hůř si vzpomenu, co se stalo včera nebo minulý týden:). Nicméně, to o čem si chci dnes psát, bylo zajímavé už tehdy, ale s postupem času se to pro mě stalo téměř mystickým...

Začnu tradičně že široka. Psal se rok 2008, květen -- a já rozhodl, že v rámci prodlouženého víkendu naše celá rodina vyrazí do Řecka. Doletíme do Atén, jeden den tam a pak projedeme autem Peloponés. Pochopitelně jsem doma celý svůj nápad s výletem uvedl slovy, že nebudeme tak hloupí, abychom jezdili do Řecka v létě, v červenci/srpnu, kdy jsou největší vedra, ale užijeme si příjemný výlet v květnu, kdy je ještě vše svěží a zelené... A nechal se za to několikrát pochválit:)... Doteď vidím, jak si v předvečer cesty tisknu letenky -- když v tom zjišťuji, že nám letadlo odlétá za 20 minut. Ani optimální poloha našeho bytu v blízkosti letiště nám nedávala šanci letadlo chytit..A tak jsme na prodloužený víkend jeli na chalupu:) a plánovaný výlet do Řecka se posunul, jak jinak na srpen.:). Tady je potřeba vyzvednout reakci moji rodiny, nikdo mi nic nevyčítal -- jen od té doby moje nejmilejší předem kontroluje datum a čas odletu při společných dovolených..:)

V srpnu je v Řecku pochopitelně (šílené) vedro, nakonec jako turistická trasa vítězi cesta ven z Atén směrem do Sparty, přes Korinský průplav... Jak nás správně upozorňuje bedekr, cesta to nijak malebná není, vede přes nehezké periférie, kolem rafinérie.. Ale přeci jen, vedeni hrdinstvím 300 u Thermopyl, míříme do Sparty. Při průjezdu údolími se snažím vtipně vysvětlovat dětem, že tady, určitě někde tady shazovali Sparťané neduživá dítka ze skály... A kdybych se já narodil v té době, tak by to byl patrně i můj osud:).

Sparta na nás při příjezdu působí velmi obyčejně, koneckonců byli to bojovníci a na nějakou výtvarnou výchovu nezbýval čas.:). Projíždíme obyčejné dělnicky působící předměstí, marně hledám kvůli synovi něco památného:).. Na dotaz na památky nás jeden místní "naviguje".. a po chvíli bloudění se dostáváme ke stadiónu. Před ním socha pověstného krále...

Syn nadšený, upřímně -- já jsem čekal nějakou antickou sochu a místo ní nacházím velmi novodobé, kovové provedení legendárního bojovníka. Holky se vlastně ani k soše nehrnou, přesto mi to nedá a jdu se podívat blíž... Noha té sochy je ohmataná, ohlazená od dotyků, ... Říkám si, že by pro štěstí? A "pro jistotu" si na ni sáhnu..:)

Pro připomenutí -- V rodinném archívu nacházím fotografii, kdy s tehdy třináctiletým synem odcházíme od sochy pryč... Moje váha se v té době nezadržitelně přehoupla přes metrický cent a v půli prosince ukázala na neúprosných 104kg...

Nikdo nemohl tušit, že pod vlivem dalších okolností, [pití tequily s Ďurim a ponoukání moji manželky] začnu od ledna běhat... Vlastně od té doby je celý můj pobíhací příběh zachycený zde, ale mně bylo postupem času čím dál jasnější, kde to vlastně všechno začalo.

Divám se znova a znova na fotografii a připomínám si ten okamžik, kdy jsem neúmyslně přišel pod sochu krále a sáhl si na jeho nohu. Je to všechno náhoda?

Proto když jsem letos v létě, pět týdnu po absolvování Rondy, kroužil na okruhu ve Sletišti, bylo těžké se ubránit určitému dojetí. Splnil jsem kvalifikační limit a budu doufat, že se zase podívám na aténské periférie a věřím, že i dál..:).. a udělám co bude v mých silách, abych si znova sáhl na nohu krále. Dá se čekat, že budu jistě patřit k těm (nej)pomalejším na trati, ale kašlu na to! Co víc, nějak pevně a troufale věřím, že to dokážu..

Všemu zdar! Naším snům, ultra a její mystice.. Zvlášť!
Hezky advent, 12:)

PS. Letos se běží 34 ročník.. To i podle názvu blogu Honza běží.. Tak na co čekat, že? :)

Důležité upozornění .. I letos se mezi svátky uskuteční třetí ročník nefalšovaně partyzánského oběhu Prahy. Pochopitelně žádné "startovné" a na konci hospoda:). Můžete přijít i třeba jen do hospody, a běžet jakoukoliv část. Přihlášení, detaily, GPS.. vše na blogu náčelníka a hlavního organizátora, Martina VP (ZDE)