středa 29. března 2017

Jako lev ..Tedy v rámci možností, že?..:)

My starší to dobře známe.. V dřívějších dobách (=za minulého režimu) se člověk občas obhajoval, že dělal, co šlo -- i když mohl (u)dělat výrazně víc, být statečnější, víc bojovat, atd. Okamžitě slyším známou repliku z mé oblíbené divadelní hry Tři v tom.. "Copak jste se nesnažil? Nebojoval jako lev?.. Tedy v rámci možností, samozřejmě.." :)..:)

A tak v hektických dnech plánuji velmi dynamicky.. nejdříve mi Martin VP nabídl úvod do horolezeckého výcviku pro naprosté lamy.. na horolezecké stěně na Smíchově.:). Pořád jsem přemýšlel, jak bych se z toho vymluvil. Ještě v úterý při ranním běhu do práce přemýšlím o vhodné výmluvě.. Existuje jich spousta. Práce, zítřejší nečekaná návštěva u rodičů... Nadcházející silný jarní úklid u nás..:).. Ale nakonec v úterý odpoledne jsem na Smíchově a (s obavami) vyhlížím Martina. Nicméně, MVP vytáhl lezecké botky [s příběhem, který HCiTB zná a já se ještě teď směji:)], ještě potřísněné jeho vlastní krví -- no a tak už s ním a s Markem za chvíli stojím u těch krátkých a "dětských" tras.. Na první jsem málem nepřelezl ani lehký převis v 1,5 m, pak mi málem spadly brýle.. No komedie. Nicméně, mám s sebou běžecký šátek, po jeho nasazení mi brýle na nose drží a není se nač vymlouvat, jen to zkoušet znova.:)

Abych to zkrátil.. ani jednou jsem nevylezl až nahoru. Ale ze svého pohledu.. Bojoval jsem jako lev ..tedy v rámci možností, že?..:). Ale když si uvědomím, že před pěti(?) lety jsem měl závrať i na židli při umývání okna, tak považuji svůj posun za malý zázrak.. A samozřejmě, zase se někdy zkusím k Martinovi přidat a třeba jednou tam nahoru vylezu.. I když to asi v tuhle chvíli není úplně podstatné.

[Pozitivní jsou ty komentáře známých a kamarádů.. "No konečně!"... "Tak kdy polezeš příště?":)... "No ona trocha toho (horo)lezení ke skyrunningu patří"..atd. :)]



Středa bez běhu s návštěvou byla nějak plánovaná, ale následně se mi otevřela "perspektiva" jarního úklidu doma v pátek a přes víkend.. Určitě to znáte. Zavislák těžko "abstinentům" vysvětlí svoji závislost, Na moje slova "musím jít běhat":).. by si moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, mohla snadno vypěstovat silnou alergii (pokud už ji nemá):).. A tak inovativně přemýšlím a společně s V.I.Leninem se ptám .. "Što dělať?".

Podobně jako Pavka Korčagin, nalézám inspiraci v práci a rozhoduji se ve čtvrtek později odpoledne vyrazit z práce metrem směr Puento Negro (=Černý most) a odsud podél potoků, rybníků a řek [nácvik na běhání v bahně v Albionu] domů do Stodůlek. Vychází mi to plus minus na 40 km, což by mohlo zažehnat moji mentální kilometrovou krizi, navíc budu doma kolem desáté hodiny, takže naprostá pohoda:).

Když ve svém běžeckém hábitu, v 3/4 elasťácích, vystupuji na Puento Negro (ta westernová španělština by mi měla aspoň trochu pomoci v tréninku, neboť mě všechno bolí a ani trochu se mi nechce), kousek v sídlišti potkávám jednoho kolegů z univerzity. Tradiční otázka, co já tady, že? Jestli jsme se přestěhovali.. Jako vždy klasik Jára Cimrman nabízí vhodnou odpověď .. Místo promiňte, trochu jsem se zamodlil:).. Přiznávám, že jsem se trochu zaběhl, že jsem na cestě do Stodůlek... Stěrače naštěstí stírají, světlo svítí.. navigace naskočila [a já si ani nevšiml, jestli si kolega neťuká na hlavu, jestli mám všechno pohromadě:)]... a tak pokračuji k památnému rybníku Martiňák a od něj postupně směrem na Štěrboholy, Měcholupy a Hostivař.

Slunce pomalu zapadá, ještě jednou se ohlédnu.. Ano "Hic sunt Leones!" [= tady žijí Leony:)].. Ano, ano, přesně zrovna tudy pobíhá paní ředitelka iTB.. Zrovna v tomhle rybníku se (spolu se známou ondatrou) koupe neméně známý ledový muž Machy.. Ale ani jeden z nich není na blízku a tak běžím sám.. hezké cestičky až .. až do Měcholup.

V Měcholupech, mě mapy.cz nabídly běžecky ne moc šťastnou (a prý turistickou!) trasu, kopírující silnice s provozem na stupni 4 (Kutnohorská, K Měcholupům, Hornoměcholupská..). Stařík, který kouřil před supermarketem moje pobíhání lakonicky komentoval.. "To už je zdravější ten vzduch nasávat přes cigaretový filtr!"..:).. Nedaleká Průmyslová prozrazuje, kde se rodí t-birdova běžecká forma na Spartathlon a jeho skvělá příprava na proběhnutí Korintem:). Teda upřímně, tohle je neskutečný industriál! Proti tomu je Barandovský most v podstatě přírodní rezervace:).

Naštěstí po pár kilometrech mě navigace stáčí k Hostivařské přehradě.. a pak už více-méně pokračuji po trase (nového) POPu. U krále Václava si dávám pivo, čelovka moc nesvítí..[Příště beru Lucifera!].. ale pocity skvělé:). Kolem desáté vylézám z parku ve Stodůlkách.. a cítím se fantasticky.

Mezi námi, jsem hluboce přesvědčený, že v boji s protivenstvími světa, s vlastními pochybnostmi, .. není nic lepšího než pozice šíleného podivína... Aspoň mně to dává sílu. Být jako správný křesťan schopen nastavit i tu druhou tvář:),... Například na představu celodenního jarního úklidu domu ve slunečném dni odpovědět.. Samozřejmě.. kdy jindy, že? :)

Anička se (asi marně?) snaží mi vytlouci z hlavy moji posedlost nasbíranými kilometry:), ale ... v pondělí se aspoň podle její rady snažím trochu zrychlit. Relativně svižně dobíhám do práce, a tam slovy dětského vtipu "mako-jako-pako" :).. a odpoledne se chystám zpět.. Syn nechává vzkaz, že by šel se mnou běhat? Ale že bych měl být doma brzo.. Prozatímní rekord dvojsměrky je tím překonán:), otevírám branku pár minut před 6, vypiji sklenici vody, převlíknu tričko (prý jsem holka!), vezmu syna a Deri a vyrazíme na zbývajících 9 km do údolí..

Večer sedím, pracuji v klubovně s Deri na klíně, hezkých 39.5 hřeje na duši:).. a promýšlím logistiku dalších dní.. Zítřejší (úterní) běžecká hospoda, znamená alespoň ranní běh do práce... Co kdyby to potom nevyšlo, že? Halina Pawlovská by to jistě komentovala slovy, že zoufalé ženy, dělají zoufalé věci..
Já se vracím ke svému úvodnímu motivu.. Jjo, bojuji jako lev.. tedy samozřejmě.. v rámci možností:)!

Všemu zdar! Ultra a našemu úsilí.. zvlášť! 12:)

sobota 18. března 2017

Má to cenu!! :)

Postupně, jak říká Anka, musíš postupně:).. Proto se "postupně" snažím zase dostat do ultra objemů, věřit si, a třeba i "postupně" zrychlit.. A protože trenérka říkala "postupně" a vesele, tak vybíhám celkem často, běh hrou, že? V jedné ruce zapnutý mobil a už ze zvyku (na pozadí) vybírám pokéstopy, občas chytnu nějakého pokémona,..[na ty vzácné/speciální i zastavím.. I stalo se, že pochopitelně lokálně patřím(e) mezi silné "hráče" :) ..[letmý pohled říká, že od konce července jsme naběhali/nachodili s pokémony skoro 2.400 km (a to jsem se zapojil výrazněji až později na podzim..).]

Proč to říkám? Už jsem tady mluvil o tom, že mě získala ta skvělá myšlenka -- vytáhnout děti i dospělé ven a zkombinovat tu virtuální realitu s něčím skutečným a s pohybem... Známý bonmot říká, že firma Nintendo udělala pro boj s dětskou obezitou v posledních měsících výrazně víc než Michelle Obama za poslední 4 roky:).Navíc hra nepřímo vede k poznávání zajímavých míst [řada "pokéstopů" totiž označuje různá významná místa.. a tak se "lovci" mimochodem dozvídají, kde v Praze bydlel Nikola Tesla, nebo Emma Destinová..]. Neteče tam žádná krev:), pokémoni, kteří prohrají se snadno uzdravují.. Prostě sama pozitiva a sociální jistoty:)...Akorát naučit děti, ať při "lovu" dávají pozor na auta:).

Co mě ale zaujalo i v téhle "pitomosti" je ukrytý fenomén současné doby. Je skoro standardní, že hodně lidí hledá zkratky..[Naučit se cizí jazyk, nejlépe ve spánku, získat "pekáč buchet" na břiše při sledování televize a pojídání brambůrků, atd.:)] . Nejlépe to nějak přečůrat, najít zadní vrátka a dosáhnout čehokoliv, bez toho, že by to bylo nutné dělat, nebo tomu dávat potřebné úsilí.

Byl jsem s tím konfrontován zrovna tenhle týden.. Volal mi jeden můj kolega a říkal nadšeně.. "Teď jsem našel, existuje skvělý cheat na pokémony!" ... "Pošlu ti to!.. Můžeš mít rychleji vyšší level,...".. Zarazil jsem ho.. A on hned dodává, neboj, nedá se na to přijít!... Povídám mu, proboha, ale proč? .. Vždyť mě právě na tom těší to, že to hrajeme se synem.. že pobíháme, chodíme.. Používat nějaký "cheat" přeci nemá/nedává žádný  smysl..

Ale asi si to nemyslí ti ostatní. Například, běžím si údolím a uprostřed země "nikoho" (Červený lom) dobývám "modrý" gym.. Někdo ve virtuálním prostoru:).. se snaží proti mě "bojovat" a podporovat gym..ovšem, nikde nikdo, že..:).. a jako ve westernu, (ze zásady) nasazuji těžké zbraně.. a za chvíli jsem "gym" přeměnil na "červený", i když vím, že až odběhnu, tak se ti počítačoví lovci zase "vrátí"..:).. Ale měl jsem pocit Rychlých Šípů.. Vnímám to tak stejně ve všem, co dělám. Stejně jako když běžím z práce -- občas toho mám plně zuby, někdy jsem promrzlý, mokrý.. třeba nemám bundu, čelovku, nebo mi chybí bůhvíco, třeba i to nadšení:).. Jasně, vím o několika zkratkách po cestě domů..  Ale proč? Přeci vždy běhám kolem skal..:)

V pátek odpoledne jsem měl skvělý zážitek,  který mi udělal fakt velkou radost.. Běžíme se s Deri  "vyvenčit", ovšem ona se táhne jako slina:( .. Říkám jí.. OK, ok.. tak poběžíme spolu jen 5km, dovedu tě domů, a já si dám extra kousek trailu (10-12km) sám. V mezičase u dolního rybníka (kde se ona ráda ráchá ve vodě) dobiji ten silný modrý gym..:).. A jak to tam vesele likviduju, vidím, že se k mému heroickému boji přidává v závěru někdo další. Nakonec je modrý gym dobit a přichází ke mně malý kluk a říká .. "To bylo dobrý, jak jste sundal tu modrou sedmičku..Jaký jste tým?"... červený.. Hmmm.. to já jsem žlutý:(.. Jaká jste level?.. 33.. hmm. to já jsem jen 19.. Tak já půjdu a nechám vám to:).. Vy používáte cheats, že jste tak vysoko?"

To mě dostalo. Povídám, v žádném případě!!!!! A nikam nechoď.. Já tam jen symbolicky hodím nejslabšího pokémona (magic carp) a ty si to dobij znova. Bude to tvůj gym.. a já to nechám být..:)

[Hned jsem dostal nabídku, že bychom mohli spolu dobývat ty modré gym okolo:)]. Snažil jsem se mu vysvětlit, že "cheat" je podvod hlavně na sobě.. A měl jsem hroznou radost, že ten kluk přikyvoval a říkal, že jo,.. že on to taky tak "hraje" a že podvádět se nemá..:)

Běželo se mi potom fakt skvěle.. Deri doma odpočívala spokojená na polštářku:), já si poskakoval údolím a radoval se, že, že malí skautíci jsou pořád mezi námi, Jen bychom je měli všichni kolem povzbuzovat (a aspoň občas pochválit) a utvrzovat je v tom, že cokoliv, co jsme si získali vlastním úsilím.. má pro nás cenu mnohonásobnou!

Miluji ultra! Možná existuje nějaká zkratka, nějaký "cheat", ale já o ní nevím, ani ji nehledám.. Proč taky? Tady nemá smysl podvádět a třeba tajně přejíždět mezi stanicemi na závodě v nějakém autě (autobuse!), i když to prý i na ultra to občas někdo zkusí:).. Paradoxně se tím sám IMHO okrádá o to nejkrásnější, co k ultra patří.

A proto.. Našemu úsilí zdar! Žádné zkratky, žádný "cheat".. Ty pocity za to stojí, znáte to jistě sami. A pokud to potřebujete černé na bílém.. tak tady to je! :)



12:)

PS. Je to boj.. Ale je sobota večer, dnes jsem strávil den v autě na cestě za rodiči  na Vysočinu.. a přesto mam na svém počítadle přes 110. Zítra sice jen lehký běh s Deri, ale vše se počítá.... Nejdůležitější je, že to úsilí a víra.. je pořád se mnou..

pátek 10. března 2017

Proč? Proto! ... aneb ultra zdar! :)...

Už je tady, jaro je doslova za dveřmi. Jarní (nesmělé) sluníčko vytahuje do parku a do údolí i ty největší pecivály.. Zase víc lidí běhá, nebo se aspoň na to chystá..:).. Kolem sebe slyším o plánech na 5, 10km, 1/2M, M.. Slyším dnes a denně, že běh dělá lidi lepšími:).. Že všichni běžci jsou kamarádi, milí, usměvaví, přející, pohodáři.. Neustále se zdraví, povzbuzují a jak neudělají denně aspoň tři dobré skutky, tak jsou nešťastní.:) Takové novodobé náboženství, prozářené pravdou, láskou a sounáležitostí..

OMG! Taková blbost!:).. Tím, že si navléknu běžecké boty a nějaký tričko/trenky, ze mě určitě neudělá lepšího člověka. Tím, že budu všem kolem vyprávět, jak je všechno skvělé a budu (po americku) neskutečně optimistický, pozitivní.. nebo, že budu na FB všem vyprávět, jak se mám skvěle, ještě neznamená, že to bude pravda:).

Jsem starší ročník, věřím ve vnitřní integritu. Udržovat rovnováhu mezi tím, co cítím a co říkám.. Osvobozuje mě to. Je dobře si realisticky a optimisticky (a po pravdě) říci: "Stojí to za ho*no" .. Ale to je v pořádku! :)..Opravdu, takové poznání je osvobozující a umožňuje mi nelhat sám sobě, nazývat věci pravými jmény a vlastně ten dílčí průšvih potažmo změnit na budoucí úspěch.

[Tady si vždycky vybavím svého kamaráda Čunase, který na otázku, jak se má, odpovídal dvojznačně.. "Nestojí to za nic, ani za nic to nestojí... Bodejť by to taky stálo.. v našem věku..:)]

Po největším z Kanárů jsem se rychle musel vrátit do reality. Od reakcí typu -- co si tím proboha kompenzuješ a otázek, co si podobnými akcemi chceš dokazovat, máš nějakou milenku? Až po zákeřné PROČ to děláš?.. Zejména, když "na to evidentně nemáš"..:)..

Ty všechny reakce mě dovedly k mnoha kilometrům, kdy jsem si to probíral ze všech stran. Ale na konci toho všeho přemýšlení jsem našel znova tu samou odpověď.. PROTO! :).. Kašlu (řekl bych to i jinak) na to, co si ostatní myslí.. Jsem si jistý.

Ultra je pro pro mě určitý životní styl/přístup. Tady se velmi dobře protínají všechny výkonnostní kategorie. Každý tam najde to své, každý má svůj cíl, svůj boj -- u middle pack runners většinou ten nejtěžší.. sám se sebou,:). Překonávání překážek v ultra mi přináší sílu do obyčejných bojů všedního dne. Naštěstí mi pořád stojí za to bojovat s časovými limity, se svojí nedostatečností, špatným zrakem, závratí, pohodlností.. Pořád mi připadá skvělé se snažit a posunovat svoje hranice, které IMHO poznáváme jedině tím, že se je snažíme překonávat.

Otevřeně jsem si přiznal, že sice běhám ho*no:), ale že mě to těší!:) .. Jsem unavený, běhám teď pomalu, .. ale i když jsem nedoběhl až do Maspalomas, zase nacházím odhodlání a sílu. Musím se na nadcházející akci v Albionu dobře připravit. Naběhat kilometry a trochu se poprat s blátem/deštěm a rychlostí:). Zase to moc chci a věřím, že pro to udělám maximum...

Pravda, v minulých dnech jsem si vyslechl ledasco. Ale naprosto skvělá reakce na moje poslední DNF přišla od mých nejlepších kamarádů, kteří mi obratem nabídli  .....další "horolezecký"výcvik !:)... Pavel VS, nezapomněl připomenout, že on to věděl už dávno:), když u mě na blogu louku porostlou pampeliškami nahradily horské motivy.. Měl jasno!:). Prý na Suchých skalách to natrénujeme:).. Podobně Martin VP nabídl trénink na horolezecké stěně, abych si pocvičil lezeckou gymnastiku.. Rychle utírám slzy dojetí.. zároveň jsem ale zděšen!:)

V tom píše t-bird, že bychom v rámci tréninku a společenské soudržnosti měli udělat nějaký noční/pivní běh. Jsem unavenej, ještě trochu nalomenej, kašlu, smrkám... ale (pochopitelně) souhlasím a tak v úterý večer vybíháme společně z Palackého náměstí na pivo do Vraného:)... Pod tlakem zmatků zase zapomínám doma čelovku(!), takže závěrečný samostatný běh od Barandovského mostu do Stodůlek je paměťově silně stimulující (=beru to jako aktivní boj proti Alzheimerovi), kdy se snažím vzpomenout na všechny nerovnosti a díry na cestě.. Před půlnocí jsem doma. Nakonec s téměř 40 km, s dvěma Plzněmi:) a společenským rozměrem..

Ve sprše v duchu odvolávám, co jsem odvolal.. Ano, (moji známí) běžci jsou kamarádi.. pozitivní, neustále připravení pomoci.. Nicméně, tím,že mám tak dobré kamarády už nepotřebuji žádné nepřátele!:). Oni by mě dokázali zahubit sami o sobě! :). Už teď se těším/děsím z možného "výcviku" a dalších společenských akci, které na mě s nimi čekají.

Všemu zdar! Naším kamarádům.. a ultra zvlášť!

12:)