středa 29. dubna 2009

Ustřed:) ní téma je stále tabu

Tak nějak bych stručně nazval uplynulé dva dny (úterý a středu), které nakonec přes všechny problémy proběhly standardním ranním 12km kolečkem v nejmenovaném údolí:).

Dnes to bylo o to těžší, že jsem si včera užíval s Mordym v restauraci neuvěřitelných hodu a pití, takže ráno se nechtělo a dusalo se mi nějak "těžce":). Ale konec dobrý-všechno dobře! Čísla po nejsou tak zářivá 87kg (někde se to obžerství projevit musí:(), ale směr je jasné daň a to dolů!!!:)

Ted mě čeká výlet do Amsterdamu s moji drahou a nejlepší.. [jasné slunéčko:)] manželkou:), takže nic moc nepoběhám, spíš se budu těšit na neděli, kdy zpět a půjdu zaběhat a budu se mentálně připravovat na maratón za týden. Pokoru v sobě mám, tak teď využít tu vytrvalost a snad i houževnatost. Kolegové v práci, který vědí o mém šíleném plánu mě pořád nutí, abych všech dodělal do 10.5, protože ...:). No já doufám, že vše bude pokračovat i po dní D, s tím rozdílem, že maratón budu mít zdárně za sebou.

PS. Duben končím s krásným číslem 222km, celkově od ledna 592:).

pátek 24. dubna 2009

Stress test

Ve středu jsem opět vyběhl a dál obligátních 12km, bylo to krásné, ale furt jsem z hlavy nepustil tu myšlenku na M, obzvlášť, když byla živená Mordym a ostatními kamarády:).

Tak jako si amici dělají stress testy na banky, [které stejně z velké části budou mít silné problémy, ať si to lakují jak chtějí:)] tak i já jsem se po uvážení rozhodl udělat si čas na svůj maratónský stress test:). Vždy podstanou takových testu je zjistit, co by se stalo kdyby a tak jsem si řekl, naděláš si něco v práci a v pátek dopoledne budeš běhat v prokopaku 35-36km nebo 4 hodiny, co přijde dřív:) [nebo dokud nepadneš:)]. Jenže tenhle test -- tedy na rozdíl od těch amerických -- byl opravdový.

Ráno jsem v 7.40 vyběhl, vzal jsem si 1.5litrů vody a 1/2 litrů iontaku (do manželčina běžícího pásu) a vyrazil. Běhal jsem takový ten tradiční okruh, kus po cestě Stodůlky-Hlubočepy, která dolů klesá a nahoru stoupá (v každém otočení se mi zdál ten kopec strmější) s tím, že jsem do toho zapojil takový asi 4km cross podle trati, k vesnici a u vápenky otočit a zpět na silnici.


Ty různá stoupání v lese vypadají romantický, ale když je člověk běží po 3km, 7km, 12, 21.. tak už tak malebné nevypadaj a začínáte jich mít plně zuby. Naštěstí když jsem dokončoval asi 25km, tak tam zatarasili maníci cestu traktory a zacli porážet drobné stromky a já měl "výmluvu" že zbytek absolvuju už je na té silnici a přilehlých cestičkách:). Po cestě občas "přeběhl" nějaký jiný běžec (viz foto), ale jak vyšlo slunce, tak jsem jich ještě pár musel přenést do trávy za cestičku:).

No za 2.5 hodiny mi došla voda:) [měl jsem takovou občerstvovací stanici - za jedním odpadkovým košem jsem si schoval láhev] a pak už to bylo o poznání těžší. Ale doběhl!!!

Takže jsem si dokázal, že bych M dal. 35km občas v hnusným:) terénu, 3 3/4 hodiny. Ses dobrej Honzo, sakra ses dobrej:)! Zítra nesmím zapomenout na relaxační výklus:).

Jjo, i když jsem pil jak houba, váha po opět vytvořila neuvěřitelný rekord, 85.6 (!). To jsou věci:).

PS. V sobotu jsem po ránu pilně dal 11.5km skoro identickou trasu:) a pak vyrazil na chalupu.

úterý 21. dubna 2009

Hezká čísla

Jako většina lidí co absolvovali naší alma mater mám určitou slabost na čísla. Člověk koukne na hodiny/kalendář/počítadlo km v autě a řekne to je hezky číslo:), symetricky, trend nahoru/dolů, prvních 6 čísel pí, další číslo je součtem (rozdílem) předchozích apod. Zkrátka pošuci:).

Nicméně to má i své pozitivní stránky. Člověk občas čísla (ta důležitá) zapomíná, jenže zkušení milovníci čísel to vědí a proto vybírají datumy pečlivě. Často i svoje narození:), datum svatby (3.3.1990 = 1 na 9= 9 na 0). Dnešní den má moje matka narozeniny (to už takové pěkně číslo není 21.4, ikdyz by se taky něco vyrobilo, ale důležité je, že ve stejný den (teda v jiném roce) má narozeniny i moje sqela manželka, jasné slunéčko:). Kamarádi tomu říkají, že jsem dotáhl optimalizaci do vyšších "pater". Takže se nemůže stát, že bych někdy zapomněl na oslavu narozenin ať už svoji matky nebo manželky. Jeden že základu šťastného manželství. [plus datum svatby, ale jak je vidět, ani to se nedá nezapomenout]

Takže když jsem si dnes pohodově běhal po ránu po prokopaku svých obligátních ranních 12km, nádhera nic jiného než nádhera:). [váha po 87.1] Tak jsem přemýšlel, co mi přidělené číslo na M říká (2859). Nic moc:), sice nějaké přesmyčky něco vytvářejí, ale obecně žádné krásné číslo to není, což zatím vystihuje můj pohled. Mordy přes neděli absolvoval 6h spinngovy maratón a změnil názor:), začal mě lákat na M:), taková volatilita v názorech mých kamarádů je horší než na kapitálových trzích. Člověk je pak zmítán nejistotou..:) No zatím to nebudu řešit a zítra si půjdu zase protáhnout tělo po ránu.

neděle 19. dubna 2009

Zrádný vojensky prostor:)

Jaro udeřilo plnou silou a pochopitelně víkend na chalupě byl ve znamení mých oblíbených (i méně oblíbených jarních práci) - poprvé jsem posekal celou zahradu, dosázel jsem brambory, přidal nějaký jarní česnek, ostříhal pár dalších keřů.. No takové radostně zahradničení:)

Ale jak v pátek lilo, tak jsme vyrazili na chalupu až v sobotu k polednímu takže výsledek je jasný, mohl jsem jít běhat až v neděli po ránu, kdy jsme vyrazili i s moji hodnou manželkou, kterou jsem různé obíhal, abychom si užili oba:). Trasa jasné do vojenského prostoru a tam pár příjemných km. Ženuška asi po 4km odkvačila sama domů a já si tam pobíhal a užíval krásného rána, když -- člověk je (tedy aspoň já po ránu) -- tvor pozemský a fakt jsem měl nutnou potřebu. Nikde nikdo (nikdy tam nikdo po ránu není!!!), tak kousek od cesty na takovém vyvýšeném místě jsem přičapl a jal se ulevit svým útrobám. Najednou kde se vzala tu se vzala výprava nějakého dívčího družstva na kolech, projíždí kolem za huroskeho smíchu mě zdraví:), no samozřejmě uchoval jsem dekorum a zamával, odpovídal, počkal, až přejede poslední, dokončil co bylo potřeba:) a zase pokračoval v běhu:). Samozřejmě, od té doby nikde nikdo!!!

Zrádný, zrádný je vojenský prostor. Jak říkají příručky, situace se může změnit každou minutu a já to musím než potvrdit:).

Čísla hezká, pohodových 12.5km, návrat a pokračování zahradnických práci. Úplná nirvána, až na ten zážitek v lese:), i když já ho vidím jako vyloženou legraci, která správným způsobem nastartuje celý den. Ale zase jsem nějak minul ty zážitky s policisty:), musím příště.

pátek 17. dubna 2009

Stromy možností

Často když běžím tak mám -- jak říkají moji známí budhiste -- čistý stav mysli, tedy, nemyslím na nic, někdy se i podaří ten vzácný úkaz, že tělo běží a já se na to nějak "koukám":). V tu chvíli prý vědomí podléhá téměř hluboké meditaci [dovolím si znova zopakovat definici meditace = řízený proces debility:)], jindy řeším nějaké pracovní až "vědecké" problémy a jindy zase mě napadají až úvahy co by se stalo kdyby se něco někdy stalo jinak:). Takové ty úvahy, jak malá změna může způsobit celou posloupnost dalších změn, včetně jejich následků. Neuvěřitelně dlouhé a komplikované stromy možnosti. Pro podobně postizine jedince vřele doporučují filmy tipu Butterfly effekt:).

To si pak nějak zpětně promítám, jaké různé maličkosti zatím rozhodly a pomohly mi zůstat u běhání. Zejména v začátcích, kdy 5km byl pro mě maratón a vydržet běžet 1hodinu byl výkon z oblasti snu:). Někdy to byla vůle, jindy dívčina běžící na vedlejším pasu:), tak jako tak jsem dnes po ránu, když jsem koukal na počasí si říkal. No bude pršet, nestihnu si jít zaběhat, navíc v 10h dávám písemku, to bych musel před 7h vyběhnout. Jenže ve středu jsem byl u rodičů a vrátil se pozdě a včera v práci byla taková měla, že jsem běhání nestihl ani ráno, ani večer. To už by byla 3 denní pauza a nevím, jestli by tato "maličkost" nebyla tou pomyslnou troškou která může změnit moji "běžeckou" i další budoucnost. Tak jsem se přes protesty těla rychle oblékl a vyběhl do centrálního parku.

Začínalo tak občas drobné poprchávat a já si říkal, deštíčku, deštíčku, aspoň 40-60minut mi dej, ať si chvilku zaběhám:). No nakonec jsem stihl 11.5km, rychle domů, umýt, převléct a šupky hupky v 9:30 jsem byl v práci. Nevím, jak kdo, ale v takových chvílích zažívám malou katarzi:), endorfiny po běhu působí:), hrdost nadýmá hruď:) a já jako správný chlap si říkám, seš dobrej Honzo, seš zkrátka Janek:).

[Nějak jsem se zase rozepsal a to jsem chtěl, díky cestě k rodičům, dát k lepšímu moje zážitky s policii, ale to až jindy]. Dnešní čisla jinak taky naprosto senzační: váha po - 86.7 (! nový rekord), kdyby nepršelo a já nemusel do práce, tak jsem si naběhal víc než těch 11km:). Zkusím zítra ve vojenském prostoru.

pondělí 13. dubna 2009

Never leave home without it;)

V minulých dnech jsem nějak procházel krizi, tedy spíš kryyyyzi:). jak jsem si neuvědomil, že vlastně maratón není cíl, ale určitý milník na cestě a pomalu jsem přestal kvůli tomu vidět všechno to hezké a podstane, naštěstí kamarádi mi otevřeli oči:), ale dost už o tom..

Chtěl jsem to říci jen proto, že já normálně pritahuju zážitky, podivné existence mě oslovují, nabízejí mi účast v různých spirituálních seancích (často já jako médium:)!) adp., moje žena si na to zvyklá, že jakmile je u věci moje maličkost, řada jednoduchých věci se může zamotat a nečekaně vyvinout, zkrátka určitý génius loci je nějak přítomen. Nojo, ale v posledním týdnu jak jsem propadl tomu běhání v úkolů, tak najednou, jakoby se to všechno ztratilo. Najednou bylo vše šedé, obyčejné. Nikdo mi nic nenabízel, život se stal takový očekávaný, bez těch patřičných šťouchu:)!

Říkal jsem si zrovna včera, když jsem si tak pohodové pobíhal po vojenském prostoru, jestli jak jsem přehodnotil svoje běhání, se změní zase život kolem do toho neočekávaného - zážitkového:). věřil jsem že ano, ale nevěděl jsem kdy. Takže hned dneska!!! :)

Ráno jsem pochopitelně nevyběhl, chvíli jsem spal, převaloval se no a pak už byly velikonoce, chodili koledníci a tak, potom zase návštěva rodičů, odpoledne jsem něco doma počítal, ale udeřil večer a tak jsem si řekl, že půjdu aspoň na hodinku, jen tak pro "radost". Slovo na M se stalo tabu:).

Vyběhl jsem do už zapadajícího či zapadlého slunce v prokopaku a začal svoje takové nepravidelné kolečko, různé kolem krosem, pak na zpět na cyklostesku do Hlubocep a zase zpět (12.5km). Vše v normálu, akorát, že mě kousek za vesnickou oslovila žena/dívčina tak plaše a při pohledu na mě se zeptala, promiňte, ale nemáte náhodou toaletní papír?:) V duchu jsem zařval jako lev! ano už je to zpět:), měl jsem sto chutí odpovědět sloganem na kreditní kartu Američan Express (never leave home without it:) -- tedy volně řečeno-- mám neustále s sebou:) a dál ji svůj smotek a zase odkusal pryč:). Zážitek jak noha. Spojení několika faktorů, vůbec to, že se zeptala -asi měla opravdu silnou nutnost a v přírodě teď toho přirozeného materiálu moc není a jednak asi to na mně bylo opět tak nějak vidět/cítit, že jsem v pohodě a že nějak pomůžu:)..

Takže celkové super večer, čísla standardní až vynikající, 12 km, většinou jsem běžel 5:40, v kopcích míň (ať už nahoru nebo dolů, já nejsem kamikadze:) ), ale na tom nesejde. váha po -- vyrovnání rekordu, 87.8, život je opět barevný:). Tak si to užijme:)

PS. Dnes -- úterý -- jsem pro jistotu vyrazil znova na těch 12km, příjemné, čísla po ještě lepší. 87.6, to je jasný trend dolů:)

neděle 12. dubna 2009

Maraton versus zahrada 0:3

No tak bych teď přes víkend měl naběhat nějaké km, optimálně 35km v tahu, ale nakonec jsem si byl zaběhat jen pro radost ve vojenském prostoru, dál jsem 12km, víc času nebylo a nevzal jsem si vodu(!) občas po rovinkách i ve standardních 5:40, občas do kopce pomaleji, ale co na tom sejde.. Mordy má pravdu, pokud pojmu M jako jediný cíl svého snažení, tak to mužů vše ve finále jen zahubit.. Takže jsem se snažil udělat všechny kolem sebe šťastné -- žena? Uklidil jsem garáž a dřevník (co kdybe mě tam náhodou vystěhovala:)? ), dceru jsem učil matiku, soused? postříkal jsem stromy:), a pro sebe jsem zprovoznil nové čerpadlo a filtr na jezírku, různé jsem stříhal, zašel, i část brambor jsem zasázel.. Pohoda maximální:), grilování, večer jsem si otevřel víno.. [no musím zase něco dělat ještě do práce, aby to nevypadalo, že se furt flákám:)]

Musím ale přiznat, že to běhání v lese vojenského prostoru Strašice mělo také svoje silné kouzlo, možná se zítra vykašlu na veškeré velikonoce a vyrazím si po ránu zaběhat. Ne kvůli maratónu, ale kvůli tomu, že se mi chce. A vo tom je, ne? :). Čísla žádný další neuvádím, ale těch brambor jsem nasázel 5 řádku, číslo na M jsem dostal 2859. Furt mě nejde vymyslet nějaký úderný heslo k tomu číslu!!! Jjo, jak říká jeden můj americký kolega, provokatér: "Není to lehký být proletářem v třídně rozděleném světě:)"

Dávám obrázky pár kvetoucích vrb (mám jich hafo) a rychle odkvétají.. Takhle vypadá pohoda na pergole, když planuju zítřejší "běhání".. Mimochodem ten Vavřinec nic moc, naštěstí se zastavil soused a vypil ho:), já teď šedá rulanda, pozdní sběr 2004. nemá chybu, i to slunce už je níž:).

čtvrtek 9. dubna 2009

Jak je důležité míti ... kamarády!

No ještě včera jsem se celkem trápil, [totiž to běhání v úterý bylo jako takový malý očistec;(] a dnes je skoro vše zapomenuto! Byl jsem služebně mimo Prahu, různé jsem se snažil "přemýšlet" jak to zvládnu/nezvládnu, když v tom mi přišel e-mail od mého vpravdě nejlepšího kamaráda:), který mi podstatně zvedl náladu a doufám, že zase navrátil na správnou "cestu".

Hned po 6.30 jsem si oblékl boty a vyrazil do prokopáku. Běhal jsem si po údolí, bylo to naadherný, zapadající slunce, cítil jsem kouř z ohně.. Idyla. Mordy má pravdu. Přeci kvůli tomu běhám, není to běhání v úkolu, běhám kvůli sobě a ne kvůli nějakému maratónu:). Jako připomínku si sem musím dát kus toho mailu, zlatá slova, musím si je číst hodně často!!! Fakt dík, máš pravdu!


---------------------------------
Jestli se jedná o to, že te táhne lýtko, tak to se asi pri desítkách nabehaných km týdne a všem ostatním, co ve svém hyperaktivním šílenství podnikáš, dalo ocekávat, že se telo nekde ozve, ostatne taky v našem veku, že jo. Dokud je to jen lýtko, tak je to zlatý.
Jestli máš problém s psýché, tak se taky myslím nic nedeje. Po tom 1/2M se jiste dal cekat jistý docasný pokles motivace nebo koncentrace nebo jak bych to rek. Každopádne si myslím, vyser se na svoje guru, co ti radí, jak máš zrychlovat a pridávat a zlepšovat se. Vyser se na svoje cíle, beztak jsi toho hlavního už dosáhl. Podstatne jsi redukoval váhu, prekonal pocátecní rezistenci tela i ducha, zabehl sis 1/2M, pokud mužu soudit, prinejmenším úspešne. A to všechno za ctvrt roku. Tak si proste behej dál jen tak, pro radost a pro ty krásný rána ve Stodulkách a já nevím pro co ešte, to ostatní prijde. Anebo ne. Jestli dáš 4/4M letos nebo príští rok nebo nikdy, na tom podle me vážne kulajz záleží. A když te neco bolí, tak si lehni a pockej, až to prejde. Ono to prejde.

A pamatuj si: všechno je v hlave!!
---------------------------------
Dnešní čísla, 11km v nádherné pohodě [dokonce na rovných úsecích i v standardním 5.40, v krosu to bylo horší, ale o co jde, že:)?], váha po 88.0. Ať žije Mordy! Přidávám fotky z dnešního večera.

středa 8. dubna 2009

Středa = podpory třeba:)

No ještě, že si píšu, čím jsem na své "cestě" prošel, protože jinak už by mě to zlomilo:). V úterý jsem šel běhat a se zatínáním zubů jsem dál 11km, ale byl to fakt boj, navíc žádný čas:(. Bolelo mě (tentokrát právě) lýtko a fakt jsem to cítil.. Říkal jsem si no nazdar, takhle bych neuběhl ani 1/2M natož něco dvojnásobného.

Dneska ráno jsem šel hned běhat abych to snad "rozběhal" a drobet napravil:). Ve finále jsem dal 12km, sice už to nebylo přes bolest, ale stejně jsem se trápil:(. Na konci jsem měl ale dobrý pocit. Je potřeba to brát pozitivně, to, že překonávám takovou krizi už tak brzo po 1/2M se nedalo čekat (další bohužel asi čekají za dveřmi) o to je lepší, že se s tím vyrovnávám relativně dobře.

Tak jako tak, pokud nedám M letos, dám ho napřezrok nebo na podzim, přece se kvůli tomu nepos..:), ale zase nemá cenu věci vzdávat při prvním "lehkém" odporu:). Tak mi držte palce. Zítra jsem služebně pryč, ale večer bych mohl ještě aspoň 10-12 km zadusat, v pátek dát volno a v sobotu pokud mi bude přát počasí a zdraví zkusit něco blízké či lehce nad 20km.

Není to jednoduché znovu začínat víc běhat v 45, ale i přes ty problémy to stojí za to!

PS. K nesním číslům jen dodávám, že klidová váha už je standardně pod 90kg, váha po 88.1

PPS. Ranní pohoda v centrálním parku ve Stodůlkách:), aspoň tak jsem ji vnímal na začátku a konci..


neděle 5. dubna 2009

Honičky: hledání spravného pořadí

Tak mi utekl první týden po 1/2M a přes ty všechny honičky které mám bych snad mohl být spokojen. Definitivně jsem se přesunul s běháním ven, vyndal sluchátka z uši:) a začal postupně zvyšovat průměrné naběhané km. Nicméně se pořád vnitřně bojím, že to zvysuju pomalu, že naběhané km nebudou na plnej M stačit:(. Ale zase rozumnej člověk ve mne říká, klid Honzo, všeho do času, máš honičky v práci, doma a na zahradě, nedá se tak lehce sedět na tolika židlích, nebo jak amici trefně parafrázuji, tancovat na tolika svatbách [dancing on too many weddings - my říkáme posvíceních:)].

Takže jsem v sobotu musel na chalupě zprovoznit pergolu, ostříhat vistárií, pnoucí růže, natáhnout provizorní střechu [doufám, že už naposled, musím to vyřešit nějak permanentně, mám už jeden nápad:)], vyndat zahradní nábytek, zprovoznit oběh vody v jezírku a v potoce.. zkrátka 100+1 různých drobnosti, aspoň, že jsem při tom pobíhal po zahradě jako šílenec, takže určitý běh kolem byl:). Dneska jsem věděl, že musím zvolit obrácený postup. Šílený zahradník ve mě:) určitě zvládne nutné práce dodělat, než se změní počasí, po ránu jsem šel proto běhat. Promyslel jsem trasu c.1, před Strašicemi jsem zahnul na takovou malou cestičku do vojenského prostoru, kde jsem si celkové naběhal svých 18.5km[zaplatpanbu za Polár!], vrátil se, udělal oběd synovi a moji maličkosti a hned se vrhnul do zahradnických práci:).

Začínalo hřmít a tak přesazení stáleplodících jahod, zryti záhonu na letošní meziplodinu [cibuli], navození kompostu, urovnání a zasaženi cibule bylo jak olympijský pětiboj - rytí a pletí na čas, sprint s kolečkem, efektivní hrabání a sázení na krásu a rychlost:). No začaly padat první kapky a bouřka začala plně řádit za humny, když jsem dosázel a přesunul se dovnitř a začal uklízet a připravovat se na cestu domů. Takže poučení. Zahradničení mám zmáknuty na 1:), dokážu to rychle, dobře a efektivně, dokážu v tom překonat i neuvěřitelně rekordy, zatímco v běhu mám velké rezervy. Proto budu dělat vše v tomto gardu. Nejdřív běhat, potom zahrada a ostatní činnosti. Herdek, to by v tom byl čert, musím čas na běhání uchránit.. Já jak jsem na zahradě [2.500m2 povětšinou okrasné zahrady], tak je furt všude tolik práce, jak jednu dokončím už vidím další, že bych nikdy neměl po práci a čas na běhání:). I když mě baví obojí, jak práce na zahradě, tak i běhání. Abe běhání je taková zatím slabá květinka a tak ji musím pilně zalévat, okopávat a vůbec ji veskrze chránit:).

čtvrtek 2. dubna 2009

Hrdinství bězců -- pohled "lamy"

Měl jsem před 1/2 maratónem "zajímavou" diskusi s jedním kolegou, který říkal, že běžet 1/2 maratón je nic moc a že je daleko "hrdinštější" je zkusit maratón dát bez přípravy nebo s minimální přípravou. Dozvěděl se, že se pripravuju na 1/2M a hned mi musel říci, že jsem vlastně srab:). Nejvíc mě zaujala hláska, kdy říkal, že dát (půl) maratón, když člověk běhá (30) 50-60km týdne dokáže kazdej blb:). [Mimochodem o to mi jde:), abych to dokázal stejně]
Tahle diskuse mě přesvědčila, že to dělám sice asi neuměle, neznalé, ale "určitě" správně:). IMHO, ten 1/2M, M nejsou pro mě cíle, kvůli kterým něco riskuju, ale určitě milníky na cestě, kterou si chci užít. Začít běhat pro mě znamená především určitou změnu životního stylu a ten 1/2M a M jsou takové třešničky které mě nutí k pravidelnosti.
Tak jako dneska po ránu. Nechtělo se mi, nechtělo.. Včera jsem byl dlouho vzhůru, potřeboval jsem dělat tisíc jinej věcí, ale pak jsem si řekl, že stejně všechno nedodělám a že vyrazím. tak jsem tu 15km pravidelnou dávku emocí absolvoval a kupodivu:) jsem se na konci opět cítil velmi dobře.
Asi mám jinak nastavené to chápání "hrdinství". Já spíš vidím to hrdinství u nás běžců začátečníků v tom jít pravidelně běhat i když se člověku nechce, i když má nějaké "nutné" povinnosti.. V té pravidelností každodenního boje s lenosti to vidím.. Ne v tom tak jít a "zkusit" zaběhnout maratón s minimální přípravou. To radši budu ten "srab", radši budu v té kategorii, že dát maratón vlastně s tím, co jsem naběhal nebylo zase tak těžké:). Tak znova jsem se pochválil [to je základ, který musím udržovat], i když vím, že to bude ještě hoooódně těžké.
Ale dnešní čísla jsou super (váha po 87.7(!), nový rekord), po 1/2M už mám zase v nohách 35km a to je dobrý základ, určitě něco víc přidám i na chalupě přes víkend a to by v tom byl čert, abych to nezvládl. Příští týden zkusím zase drobet zvýšit.