To si pak nějak zpětně promítám, jaké různé maličkosti zatím rozhodly a pomohly mi zůstat u běhání. Zejména v začátcích, kdy 5km byl pro mě maratón a vydržet běžet 1hodinu byl výkon z oblasti snu:). Někdy to byla vůle, jindy dívčina běžící na vedlejším pasu:), tak jako tak jsem dnes po ránu, když jsem koukal na počasí si říkal. No bude pršet, nestihnu si jít zaběhat, navíc v 10h dávám písemku, to bych musel před 7h vyběhnout. Jenže ve středu jsem byl u rodičů a vrátil se pozdě a včera v práci byla taková měla, že jsem běhání nestihl ani ráno, ani večer. To už by byla 3 denní pauza a nevím, jestli by tato "maličkost" nebyla tou pomyslnou troškou která může změnit moji "běžeckou" i další budoucnost. Tak jsem se přes protesty těla rychle oblékl a vyběhl do centrálního parku.
Začínalo tak občas drobné poprchávat a já si říkal, deštíčku, deštíčku, aspoň 40-60minut mi dej, ať si chvilku zaběhám:). No nakonec jsem stihl 11.5km, rychle domů, umýt, převléct a šupky hupky v 9:30 jsem byl v práci. Nevím, jak kdo, ale v takových chvílích zažívám malou katarzi:), endorfiny po běhu působí:), hrdost nadýmá hruď:) a já jako správný chlap si říkám, seš dobrej Honzo, seš zkrátka Janek:).
[Nějak jsem se zase rozepsal a to jsem chtěl, díky cestě k rodičům, dát k lepšímu moje zážitky s policii, ale to až jindy]. Dnešní čisla jinak taky naprosto senzační: váha po - 86.7 (! nový rekord), kdyby nepršelo a já nemusel do práce, tak jsem si naběhal víc než těch 11km:). Zkusím zítra ve vojenském prostoru.
Víš co je hloupé? Že když čistím mozek, tak mě taky napadají nejlepší věci - jenže když se je pak pokouším dodatečně zachytit a tak nějak "materializovat", tak už jsou pryč...
OdpovědětVymazatRanní překonání je někdy jako první vyhrání, které z kapsy vyhání :-) - prostě málokdy ta aktivita vydrží pak celý den. Aspoň mně většinou ne.
Občas si v létě vzpomenu na svou babičku - když si ráno mezi šestou a sedmou vstanu do krásného čistého dne, zaj(e)du pro čerstvé pečivo, konstatuju, že všichni spí - zajedu na borůvky - konstatuju, že všichni spí - upeču buchtu - konstatuju, že všichni spí - pověsím vyprané prádlo - stále všichni spí - projedu se okolo rybníků - přijíždím a "děti" vstávají... a já za chvíli usínám pod lípou :-)
Neni nad to si dat drobny spanek kolem obeda, jen me se to hoooodne dlouho nepodarilo:).
OdpovědětVymazat