Never leave home without it;)

V minulých dnech jsem nějak procházel krizi, tedy spíš kryyyyzi:). jak jsem si neuvědomil, že vlastně maratón není cíl, ale určitý milník na cestě a pomalu jsem přestal kvůli tomu vidět všechno to hezké a podstane, naštěstí kamarádi mi otevřeli oči:), ale dost už o tom..

Chtěl jsem to říci jen proto, že já normálně pritahuju zážitky, podivné existence mě oslovují, nabízejí mi účast v různých spirituálních seancích (často já jako médium:)!) adp., moje žena si na to zvyklá, že jakmile je u věci moje maličkost, řada jednoduchých věci se může zamotat a nečekaně vyvinout, zkrátka určitý génius loci je nějak přítomen. Nojo, ale v posledním týdnu jak jsem propadl tomu běhání v úkolů, tak najednou, jakoby se to všechno ztratilo. Najednou bylo vše šedé, obyčejné. Nikdo mi nic nenabízel, život se stal takový očekávaný, bez těch patřičných šťouchu:)!

Říkal jsem si zrovna včera, když jsem si tak pohodové pobíhal po vojenském prostoru, jestli jak jsem přehodnotil svoje běhání, se změní zase život kolem do toho neočekávaného - zážitkového:). věřil jsem že ano, ale nevěděl jsem kdy. Takže hned dneska!!! :)

Ráno jsem pochopitelně nevyběhl, chvíli jsem spal, převaloval se no a pak už byly velikonoce, chodili koledníci a tak, potom zase návštěva rodičů, odpoledne jsem něco doma počítal, ale udeřil večer a tak jsem si řekl, že půjdu aspoň na hodinku, jen tak pro "radost". Slovo na M se stalo tabu:).

Vyběhl jsem do už zapadajícího či zapadlého slunce v prokopaku a začal svoje takové nepravidelné kolečko, různé kolem krosem, pak na zpět na cyklostesku do Hlubocep a zase zpět (12.5km). Vše v normálu, akorát, že mě kousek za vesnickou oslovila žena/dívčina tak plaše a při pohledu na mě se zeptala, promiňte, ale nemáte náhodou toaletní papír?:) V duchu jsem zařval jako lev! ano už je to zpět:), měl jsem sto chutí odpovědět sloganem na kreditní kartu Američan Express (never leave home without it:) -- tedy volně řečeno-- mám neustále s sebou:) a dál ji svůj smotek a zase odkusal pryč:). Zážitek jak noha. Spojení několika faktorů, vůbec to, že se zeptala -asi měla opravdu silnou nutnost a v přírodě teď toho přirozeného materiálu moc není a jednak asi to na mně bylo opět tak nějak vidět/cítit, že jsem v pohodě a že nějak pomůžu:)..

Takže celkové super večer, čísla standardní až vynikající, 12 km, většinou jsem běžel 5:40, v kopcích míň (ať už nahoru nebo dolů, já nejsem kamikadze:) ), ale na tom nesejde. váha po -- vyrovnání rekordu, 87.8, život je opět barevný:). Tak si to užijme:)

PS. Dnes -- úterý -- jsem pro jistotu vyrazil znova na těch 12km, příjemné, čísla po ještě lepší. 87.6, to je jasný trend dolů:)