Hrdinství bězců -- pohled "lamy"

Měl jsem před 1/2 maratónem "zajímavou" diskusi s jedním kolegou, který říkal, že běžet 1/2 maratón je nic moc a že je daleko "hrdinštější" je zkusit maratón dát bez přípravy nebo s minimální přípravou. Dozvěděl se, že se pripravuju na 1/2M a hned mi musel říci, že jsem vlastně srab:). Nejvíc mě zaujala hláska, kdy říkal, že dát (půl) maratón, když člověk běhá (30) 50-60km týdne dokáže kazdej blb:). [Mimochodem o to mi jde:), abych to dokázal stejně]
Tahle diskuse mě přesvědčila, že to dělám sice asi neuměle, neznalé, ale "určitě" správně:). IMHO, ten 1/2M, M nejsou pro mě cíle, kvůli kterým něco riskuju, ale určitě milníky na cestě, kterou si chci užít. Začít běhat pro mě znamená především určitou změnu životního stylu a ten 1/2M a M jsou takové třešničky které mě nutí k pravidelnosti.
Tak jako dneska po ránu. Nechtělo se mi, nechtělo.. Včera jsem byl dlouho vzhůru, potřeboval jsem dělat tisíc jinej věcí, ale pak jsem si řekl, že stejně všechno nedodělám a že vyrazím. tak jsem tu 15km pravidelnou dávku emocí absolvoval a kupodivu:) jsem se na konci opět cítil velmi dobře.
Asi mám jinak nastavené to chápání "hrdinství". Já spíš vidím to hrdinství u nás běžců začátečníků v tom jít pravidelně běhat i když se člověku nechce, i když má nějaké "nutné" povinnosti.. V té pravidelností každodenního boje s lenosti to vidím.. Ne v tom tak jít a "zkusit" zaběhnout maratón s minimální přípravou. To radši budu ten "srab", radši budu v té kategorii, že dát maratón vlastně s tím, co jsem naběhal nebylo zase tak těžké:). Tak znova jsem se pochválil [to je základ, který musím udržovat], i když vím, že to bude ještě hoooódně těžké.
Ale dnešní čísla jsou super (váha po 87.7(!), nový rekord), po 1/2M už mám zase v nohách 35km a to je dobrý základ, určitě něco víc přidám i na chalupě přes víkend a to by v tom byl čert, abych to nezvládl. Příští týden zkusím zase drobet zvýšit.