pondělí 29. září 2014

Vždy povinnosti věrný spěch, byť vůkol vanul smrti dech:)

Tahle hláška ze Švejka velmi často vyjadřuje humornou stránku i patetičnost mého snažení..:).. Někdy mé úsilí připomíná marné snahy o trvalý mír na Blízkém východě, nebo (marné) tradiční pokusy programátorů, aby jednotlivé programy ve Windows spolu spolupracovaly:).. Ale co, bojovat je třeba...

A tak i když jsem si to zatím otevřeně nikam nenapsal, musím se přiznat, se blíží můj podzimní vrchol -- závod s melodickým názvem MMT 100, který je zároveň mezinárodním mistrovstvím Itálie v dlouhém ultra trailu. Na trať se vybíhá tento pátek 3.10 v 18:00. Patrně pořadatelé usoudili, že by bylo vhodné, aby si i ti nejrychlejší užili jednu noc v horách a ti pomalejší, ještě jednu k tomu:)...

Moje příprava byla opravdu důkladná:
1) Koupil jsem si nový bágl, už je i "zaběhaný", měl jsem ho na zádech s plnou polní:) i na horkém Baroku i při mých výbězích. Je skvělý, dosáhnu si na láhve za běhu, dokoupil jsem ještě řadu dalších taštiček, kapsiček..
2) Na radu Jitky, znalkyně SW, jsem změnil jeho dočasné jméno z "temné síly" na černé pivo, abych raději nepokoušel odvrácenou stranu síly:)

3) Pavel VS mi vytisk celou řadu nápisů se jménem našeho "klubu" (iThinkBeer.com) a s heslem ultra nadšenců, vyjadřující postoj k minimální povinné výbavě ("Co nemáš, nepotřebuješ..") a moje nejmilejší manželka, jasné Slunéčko mi to našila na boční kapsičku u mého báglu, abych na to nezapomínal...
4) Udělal jsem si seznam stanic, převýšení, vzdáleností a teď se tím různě kochám, abych to jistě zase někde zapomněl:)...
5) Koupil jsem si tři páry nových ponožek a hlavně -- koupil jsem si nové, výrazně užší boty.. Až teď mi došlo (a pár let to trvalo):).. že bota má dva rozměry, na délku a na šířku.. A že já mám v mužské botě relativně úzkou nohu. Patrně proto mi i přes velkou snahu v řadě mých bot noha nedrží, smeká se, víc se dělají puchýře, přicházím o nehty.. V pátek jsem koupil nové Saucony (xodus 4) a maličko je zaběhal. Musím říci neskutečný pocity.. Ale Magredi ukáže, jestli jsem se strefil dobře, i tak věřím, že jsem na správné cestě!

O tom proč MMT 100 by se dalo vyprávět dlouho... Asi je dobré si připomenout, že jsem vyrůstal pod vlivem westernu a (osamělý/heroický) boj k ním neoddělitelně patří.. Ano, na WS 100 jsem to z různých důvodů musel ukončit. Ani pevná vůle mi nepomohla se dostat do cíle. Přiznávám, že kvůli povinnostem a zmatkům kolem mě jsem neběhal přes léto nijak optimálně:), ale prostě to nemůžu zabalit... Tolik odpověď některým známým, kteří mi říkají, že bych měl odpočívat a ne se "předvádět".. To je hluboké nepochopení.. Je mi jedno, co si ostatní myslí... Fakt to vidím podobně, jako ten návrat sedmi statečných do vesnice:)... Je to můj důkaz sám sobě, že slovy BS pro nás midpack běžce a pobíhače "ultra není o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme.. ale jestli to nevzdáváme"..

Postupně se balím na cestu a mimo všech běžeckých hábků a příslušenství si pečlivě beru s sebou slova a hlášky svých nejbližších kamarádů, které mi jistě při mé cestě k cíli budou pevnou oporou... Úplně nejčerstvější a naprosto milá věta přišla od Martina VP, který při plánování 2.ročníku Partyzánského oběhu Prahy doslova prohlásil "Délka 75km vzhledem k tomu, že chceme večer v klidu povečeřet a posedět mi přijde přiměřená." :)... Co k tomu dodat?

MMT je můj závod. Už teď jsem v "tranzu", vidím se tam na překrásné trati.. stařík z Vysočiny tam tiše i nahlas sní a žije ten svůj sen o dlouhém ultra.. a co víc? Teší se přitom i do cíle na pivo s kamarády..:)...

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)




pátek 19. září 2014

Návrat čistých radostí

V úterý odpoledne běžím z práce, na nábřeží mě chytne šílený liják, průtrž.. Cyklisté se zbaběle schovávají v tramvajových zastávkách, u benzínové pumpy... Ti promočení až na kost (=já) si z toho pochopitelně nic nedělají a prostě běží dál.. Jeden cyklista to nahlas komentuje.. "Hele koukej, to je tvrďák!:)" ... Chtěl jsem to trochu zmírnit, že jsem ten nejhorší z oddílu:), ale vím, co by mi kamarádi řekli ["Nebuď taková Zagorka!!":)].. a tak ho provokuju... "Nebuď taková slečinka! Kdy se ti povede prožít něco takového? Schovávanou nech dětem a vyraž za mnou.." .. Paradoxně si to většina z nich uvědomila.. Už jsou stejně mokří a schovávat se vlastně není důvod.. Když už, tak už... Stojí za to vyrazit do hustého deště, všemu navzdory a v rámci hesla "divnej je dobrej":).. Asi půlka cyklistů se nechala strhnout:) a vyrazila do  lijáku. Brzo mě "peloton" předjíždí za mávání a různých pokřiků.. Jjo, vždyť jsem jim to říkal, bude se vám to líbit! Prostě "radost až na kost!":)

Za chvíli vylézá slunce.. překračuji Barandovský most a postupně přestává pršet. Taneční kreace na blátě mám jenom v dolní části údolí. Nahoře ve Stodůlkách nespadla ani kapka!! V klubovně rychle převlékám promočené triko, které váží snad 2kg, nabírám dceru a Deri, běžíme do údolí, za hodinku se vracíme. U vrátek nechávám Deri a s dcerou běžíme k ní do bytu, a pak už se vracím domů sám.. hezké zážitky, nádherných 28.5km a úplně zadarmo!.. Navíc spoustu věci jsem po cestě vyřešil..:)..

Vůbec to nábřeží je děsně inspirativní a veselé.. Nejen kvůli občas se převlékajícím se inlinistkám:), ale .. mám čerstvou veselou historku, když jsem běžel v pondělí.. po práci.. a bohužel, bohužel moje střeva pracují při běhu nějak velmi efektivně.. tak nevím:), přebíhám po nábřeží.. u hotelu Racek už koukám po křoví.. a rychle v jednom mizím..:). Jen co mi úleva vykouzlí šťastný úsměv na tváři a postupně si upravuji oblečení objeví se ve křoví čiperka důchodkyně se psem:)... Hned to pro jistotu na sebe prásknu:) [starý chlap a "tělesná nekázeň":)], na to ona kontruje, že ona sem zalezla s podobným účelem:)!!! Vybíhám a směju se až k mostu... jsem na úrovni čiperné důchodkyně:)...

Za to ve čtvrtek od rána nádherně svítí slunce.. Domluvili jsme se s Jitkou, že se zastavím pro jeden její překlad SW (!!) a že cvičně oběhneme Hostivařskou přehradu, maličko popovídáme a já budu pokračovat do práce:)... Vzal jsem si sice dovolenou, ale aspoň 1/2 z ní budu u sebe v práci, neboť jak kdysi řekl nás dělnický prezident Antonín Zápotocký -- není lepší místo na trávení dovolené než vlastní pracoviště!:)

Ráno se nemůžu pořádně rozloučit s Deri, koukám na hodinky a je mi jasné, že pokud nepoběžím jako drak, tak jsem určitě "pozdě"..:).. Navíc. je tak krásně, že se musím "kochat", díky tomu mám ještě před posledním stoupáním na Chodov získané dva malé "bludišťáky":), fotím mateřskou školku na mobil paní učitelky:), držím nivelační lať pro geometry, naviguji cizince k McDonaldu ... prostě drobné lesklé střípky krásného dne... Ovšem jsem pozdě na srazu, chvíli se s Jitus nadháníme, protože mě čekala přibíhat z jiné strany:)...Ale pak už společnému oběhu přehrady nic nebrání a já mám privilegium v kopci a na bezpečných místech tlačit kočárek.. Beru to jako skvělý nácvik, který se může (brzo) hodit, protože moje "děti" už jsou hodně velký a už se těším až mi nějaká droboť bude říkat "dědo":)... Jituš je rozený pedagog, vysvětluje mi nejlepší uchopení kočáru jednou rukou, jak plynuje kličkovat mezi hrboly a při tom všem stačí nadávat na sluníčko:) a různě klopit stříšku kočáru, zakrývat tu a tam přední/zadní část, aby na malou K. nesvítilo:). Tradiční ženský multitasking, který my "obyčejní" nepochopíme a tak na něj jen obdivně "zíráme"..:)

Při návratu od přehrady se pro jistotu ptám.. a kudy ke mně do práce? Jituš mávla rukou k obzoru směrem na sever a pravila "Go East! (young man) Go East! " ... takže se vydávám na sever a přitom východním směrem..:).. Maličko bloudím kolem nějakých blátivých stezek vyšlapaných koňmi, ale pak se postupně chytám známých míst, Rokytka, tramvajové tratě a za hoďku jsem v práci.. Ještě na I.P.Pavlova potkávám na přechodu jednoho známého... Zdravíme se. Vysvětluju mu svůj komický oblek tím, že běžím do práce.. On se diví proč běžím tudy, povídám, trochu jsem se uhnul na cestě od Hostivařské přehrady... "Od Hostivařské přehrady?? Myslel jsem, že bydlíš někde na Praze 5"... Říkám to jo, ve Stodůlkách... Maličko se mi to vymklo....Prostě nádherný dopolední proběhnutí..:)

Všemu zdar! Ultra a radostnému pobíhání zvlášť!:)
12:)

neděle 14. září 2014

Čelem vzad, poklusem klus..:)

Moc mě potěšila péče všech kamarádů a známých, kteří po té, když mě uviděli na Baroku:).. tak se (asi po právu a zralé úvaze) rozhodli mě zachraňovat.. protože jsem jim přišel šíleně unavený, mimo, smutný... Tak asi unavený ano, smutný ne:) -- TAS je zplnomocněn prohlasit, že se nic neděje, rozhodně žádná šílená krize se nekoná:).. Ale ta starost, to mě opravdu moc potěšilo..

Jako správný analytik jsem si udělal svůj vlastní debriefing :), ve smyslu poučení z krizového období (ve straně a společnosti)... Pochopitelně jsem okolo slyšel rady, že bych si měl dát pauzu, zakončit "sezónu".. nic si "nedokazovat".. Ale musím říci.. čistě v běhání to není, moji milí..:)... Naopak.. Jednoduchý pohled do záznamů mi říká, že posledních několik měsíců bylo natolik hektických, že mi nezbýval čas na pravou "sobotní dlouhou".. "objevovaci" .. "bloudící"... "radostnou"... běžeckou... turistiku..:).. K tomu jsem se zase rozhodl vrátit.. stůj, co stůj...

--- malá odbočka ----
Jenom ještě k šílenostem.. Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, teď pregnantně poznamenala, že já mám velmi jasně stanovený tříletý cyklus. V něm -- po šíleném vypětí, z posledních sil dodělám resty z předchozího období.. málem "lezu po čtyřech", což mě vrátí "na zem" a zbavím se balastu kolem:).. To mě osvobodí, pocítím sílu a začnu zase postupně plánovat a dělat neskutečné šílenosti.. tedy do té doby, než mě to zase srazí na kolena a tím se celý cyklus uzavře a může začít zase odznova..:).
A okamžitě mi připomněla několik minulých "vln".. (budování, přestavbu chalupy, vysazování a péči o okrasnou zahradu 2.500m2, vybudování zimní zahrady, velkého jezírko s kamenitým potokem, atd.)... Ta poslední "vlna" (i zde na blogu zachycena) byla spojena s dokončením přestavby našeho domečku, vrcholila stěhováním a končila "neulovením" prvního mamuta:).. Moje nejmilejší je teď prý dočasně v klidu, ale děsí se, co ji v horizontu tři let zase čeká:)..
--- konec odbočky ----

A tak jsem v tomto týdnu zase začal postupně a tradičně.. pomoci kotvy -- běhání do práce nebo z práce a venčení Deri -- zase začal postupně odmazávat, co se dá, snažil se zvednout ze země a hlavně najít a uspořádat čas tak, abych mohl v sobotu na pár hodin zmizet a někam běžet.. a být tam sám. Jen tak bloudit lese/v polích, nechat myšlenky plynout [přitom třeba mimochodem nějaký problém vyřešit:)], ale to znáte.. prostě být pár hodin úplně sám se sebou...

Tradičně, když se na něco upnu a "začínám", tak se -- ale úplně na potvoru -- objeví řada různých komplikací, -- v sobotu po ránu musím nejdříve uklidit stavební úpravy ve sklepě a připravit ho na zimu, uklidit nám s Deri klubovnu a než dodělám pár nejnutnějších věci na zahradě (komposty a sklizeň dýní) je po poledni a Deri ještě nebyla běhat. Tohle opravdu nevypadá na dlouhý běh:(... Navíc, po pár metrech zjišťujeme, že v parku a v přilehlých oblastech údolí je víc lidí než na Václavském náměstí. Milióny dětí, rodičů, babiček a atrakcí, v kombinaci s "cyklozvonenim" .. no jak tady najdu tu "samotu", to netuším..:)

S Deri na šňůře se doslova prodíráme tím lidským hadem a míříme aspoň na louku. Před první hrázi odepínám Deri a konečně, konečně běžíme bez lidí v rozbahněném kopci, nadšení mého čtyřnohého spoluběžce je víc než nakažlivé.. Do kaluže sice s ní nehupsnu, ale když se vracíme nazpátek, Deri už je špinavá doslova jako prase, možná i víc:) a tak už ji nikdo nechce hladit, co víc docela ochotně se před námi ty davy rozestupují..:)..

Doma beru svůj nový běžecký bágl [North face, Enduro 13, pokřtěný v Plasích], říkám mu "Temná síla" .. a razíme konečně pryč.. V nadšení jsem si s sebou vzal jen trochu jídla, zapomínajíc, že jsem toho zase moc od rána nesnědl:), něco pití a pryč.. honem někam pryč!!!..:)...
Po chvíli za sebou nechávám davy a přes blátivé cesty v údolí a a most v Řeporyjích se dostávám ke Kalinovu mlýnu a tam, tam mi dojde definitivně pití:)... Nezbývá než přes rozmočená pole zamířit zkratkou na Zbuzany, třeba budou mít v krámu otevřeno.. Až před krámem jsem si uvědomil, že možná nemám s sebou žádné peníze (což byla částečně pravda). Naštěstí mi v báglu z Plas zůstalo pár drobných, jak jsem si kupoval nealko pivo:).. Světe div se! Drobných mám akorát na vodu, 1/2 litru sladkého čaje a bílé kaštany. Na chlup přesně! :)... Působím jako naprostý exot, jak si tam počítám ty svoje měďáky:)... místní, co před krámem popíjejí si že mě dělají legraci.

Veselá scénka se obratem málem změnila na western [= málem jsem dostal přes hubu:)], protože jsem si přelil vodu a čaj do lahví a držíc v ruce plastové láhve se ptám jednoho místního, co sedí a pije pivo na lavičce.. jestli tady ve vesnici mají aspoň někde nádobu na plasty [jsem běžec ekolog:), odnesl bych to v báglu do Stodůlek].. no měl jsem ztuhlé nohy, ale popoběhl jsem svižně pryč:)..

Tedy.. upřímně... žádná pěkná sobotní turistika to nebyla;), nezávislý pozorovatel by asi řekl, že jsem se dost trápil:), ráno práce, odpolední zoufalý běh, moc mi to nešlo, houbec jaká rychlost.. No ano.. trápil jsem se.. to jo, ale doprcic.. "krásně" jsem se tam trápil, sice jen 32km, ale nic mi nebrání zase příští týden vyběhnout někam ještě dál a úplně pryč... Určitě už ty zástupy budou zase v nákupních centrech!


Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

neděle 7. září 2014

Zítra?.. zítra se bude běhat.. všude.. [tedy aspoň v Plasích:)]

.. tak tohle jsem si říkal celý pátek, když jsem unavený posedával na konferenci v Budapešti, snažil se šířit různá moudra, nebo aspoň nevypadat jako úplný pitomec:).. Jedno bylo jasné.. Sobotní běžecké "jamboree" všech možných známých a kamarádů, které doslova "proběhne" v Plasích bude zajímavé a řekl bych v mixu zmatků, nedostatku spánku i naběhaných km ... bude i silné náročné:)..

Slovy klasiků z filmu Hangouver (v češtině Pařba v...), kteří po té, co dělali neskutečně věci... suše prohlásili.. "It was pretty intensive" :).. tak po té, kdy jsem se v pátek pozdě v noci dostal domů, unavený, zmatený:), tak jsem během horké a slunečné soboty tu "intenzitu" a "sílu" zážitků pocítil a mohl jsem si to také říci ... ano, "bylo to celkem intenzívní":)..

Ale postupně..

Upřímně.. Do Plas se mi vůbec, ale vůbec nechtělo... Fakt, že ne.. Při každodenních bojích -- nejdřív s prsty, nehty a s jejich léčením, nečekané intenzitě práce přes prázdniny, kombinované s krátkými dovolenými se Slunéčkem -- prostě nejen pohled do excelovske tabulky říká, že nemám naběháno, ale i to cítím.. Ani ze společenského hlediska se mi nechtělo... Když je příliš moc známých pohromadě, tak vlastně nemám na nikoho z nich čas, bavím se se všemi a s nikým, nestíhám... Prostě nechtělo se mi..:).. Možná i proto, že jsem vloni tady běžel celou trasu se Stínem a teď je mi jasné, že spolu hned tak něco nepoběžíme... Takže to byla v mé myslí i taková tryzna za Stína..:)

Ale často se věci mění.. Sice na louce v Plasích jsem tak zmatený, že skoro minu hlouček všech známých.. jsem evidentně úplně mimo... [Ono taky není divu:)]. Ovšem potom dostanu svoje startovní číslo -- naprosto neskutečně číslo -- 88. Nejen, že na plocho připnuté číslo vytváří dvojité nekonečno, čímž naznačuje, že se už delší dobu pokouším o hodně nemožné..:).. Taková "jemná" připomínka, že je potřeba se zbavit balastu.. a zase naběhat v klidu přehršle jalových kilometrů.. Bez toho, že bych cokoliv říkal, 88 odpovídá i mému podpisu (iniciálám) v e-mailové komunikaci, neboť H je osmé písmeno v abecedě. Myslím, že mi to dřív dělalo i problémy s odmítnutím e-mailů na některých akademických sítích :). [Jak mi jednou řekl i Radek A., 8 teček byl ještě i dlouho po válce ukončovací znak německých radistů:)]

Takže 88 mi naznačuje, abych to běžel pokud možno slušně a zároveň se nezničil, protože cílem není téhle jeden závod...  Jasně bylo by skvělé uběhnout Bakoro pod 4h i za takových podmínek, ale říkám si uvidíme, ale přeci jen, s rozumem.:).. Potřebuju fungovat nejen v sobotu a v neděli, ale jsou na podzim i jiné "věci" .. a ty achilovky nejsou v pořádku, chtělo by to pomalý běh, co léčí všechno..:).. Proto jdu po vzoru BS až na konec startovního pole, abych se potom přes různé špunty a úzká místa snažil pomalu prodírat kupředu. To startování úplně ze zadních pozic -- tedy pokud přemýšlím o čase, tak -- je to pěkná pitomost:), člověk ztratí spoustu cenných minut už na louce... ale pokud jde o pocity při a po závodě, tak to se nedá s ničím srovnávat... Ti výrazně rychlejší už jsou dávno pryč, a člověk po cestě předbíhá jen lidi, kteří jsou pomalejší nebo se střídá s těmi "nastejno"..:)

A tak jsem běžel... už na louce jsme se o pár metrů nějak roztrhali s kamarády.. a já mohl propadnou nostalgii a vnímat Baroko, jakoby to bylo "vloni"... Slyšet nostalgicky ty pitomosti, jak BS komentuje, že běží pomaleji, kvůli hustému vzduchu v nížině, který ho jednak brzdí a jednak se s tou přemírou kyslíku může i přiotrávit..:)... Na jeho počest na 25km, zase u občerstvovačky u hospody.. udivuju zdejší hasiče, když na jejich nabídku do sebe na ex obrátím nabízené pivo:)... evidentně dobrý oddíl... Slunce pálí a pohled na hodinky říká, že když poběžím ten poslední větší kopec, tak jsem s jistotou v cíli pod 4hodiny... Jenže ten ďábel našeptavač mi říká.. a co když tam budeš o pár minut později? Tak se taky nic nestane!! :)... Takže když po pár km nacházím na kraji cesty jednoho spoluběžce, tak se s ním klidně zastavím, dám mu co mám -- zbylý hroznový cukr, solné tablety, bidon s vodou... a naštěstí se mi podařilo po cca 100m natrefit na pořadatele, vysvětlit jim situaci, nasměrovat je k němu ..

A pak už jen zbývalo posledních asi 2.5 km, kdy mě doběhnul Martin VP a tak jsme nečekaně mohli dokončili spolu a aspoň chvíli jsme si mohli v klidu popovídat:)... Dobíháme společně do cíle, fantastická čísla.. 4:03:45... (63. celkově, 5.místo v kategorii). Nostalgie pryč, po závodě se krátce potkávám s Martinem Š., kterého jsem sice spoustu let od školy neviděl, ale letos jsme spolu běželi "ledopádovou stovku"... Takže není důvod k nostalgii, neboť známá moudrost řiká, že kamarádství je vztah, který trvá, i když už dávno skončil!! :)

Všemu zdar! Ultra a naším kamarádům zdar! Ať žijí (budoucí) jalové km!
12:)
PS. Všem ostaním, co jsem se s nimi aspoň pár minut mohl pozdravit/pobavit děkuji.. Třeba to někdy vyjde a zase v klidu popovídáme v běhu.. Karle, Jardo, Tomáši,....
PPS. Leona mě upozornila, že je to šíleně depresivní.. a že říkám, že jsem se tam ani společensky netěšil??? Asi to není přesné.. Chtěl jsem říci, na to jak bych se tam měl těšit.. jsem se tam na začátku vůbec netěšil.. Ale pak to všechno opadlo..:).. A byl jsem moc rád, že jsem tam byl!!!!

pondělí 1. září 2014

Před kachnou...

Už od ledna mi můj syn, důvěrně říkal "Myško, měli bychom spolu uběhnout nějaký 1/2M, M nebo tak, ať máš radost:), ale vyber takový, abychom dostali medaili...
A tak jsem nejdříve zajistil společné registrace na PIM 1/2M a PIM M, abych je pak vnucoval známým a kamarádům, neboť syn měl maturitu, případně písemky/zkoušky.. O to víc mě překvapilo, že s podobnou prosbou přišel znova na konci prázdnin. Odmítl jsem už naší "potenciální" účast na některé masovce a místo toho mi blesklo v hlavě.. Vždyť vlastně v mém rodném městě se běží "Hlinecká 25"... A propozice říkají, že "každý účastník dostane medaili"! Tak to bychom měli.. Startovné je víc než lidové (100Kč) splatné na místě a navíc se nabízí velmi vděčné spojení "běhu" s návštěvou moji maminky a s nějakým echt domácím pokrmem, kterým se v našem případě stala pečená kachna se zelím (vegetariáni prominou)..:)

Uznávám, měl bych být maličko obezřetný, ale ptát se 19-ti letého potomka, jak na tom je s běháním, je citlivá otázka, asi na úrovni demontáže detonatoru granátů, a tak jsem se neptal:)... Napnutý očekáváním, jsem postupně doma nechal nejen batoh, který jsem chtěl vyzkoušet, ale i Garmina, mapy, a celou hromadu drobností... Když jsme v sobotu před 10h stáli na startu, v zadních řadách.. všichni ostatní se rozběhávali kolem.. a já se jen tak protahoval s tím, že se na začátku přizpůsobím snad v pohodě synkovi, neboť se startuje do kopce (jako všechny cesty z Hlinska)... tak v tu chvíli mi junior sdělil sladké tajemství.. "Šíleně mě bolí levé koleno!!".. "a že už se chtěl objednat k ortopédovi".. "ale dobrá zpráva je, že ho to bolí jen při běhu do kopce, nebo z kopce"..!!! OMG! Povídám, kde si myslíš, že jsme? Na Českomoravské vysočině!! My tady neměli v rovině ani školní fotbalové hřiště.. a to měří míň jak 100m!:) Vždyť jsem ti posílal profil trati.. Takový příjemně zvlněný.. nahoru dolů.. žádný šílený kopce.. ale rovina tam nikde žádná není!! Tak jsem vyslechl odpověď, že poslat jemu výškový profil trati je stejné jako poslat jeho matce schéma zapojení počítače:).. Než jsme si to stačili vysvětlit.. je odstartováno..


Tedy, měl bych říct' že -- a to přiznávám na férovku -- že připínat (byť nakřivo) startovní číslo synovi ve stejném závodě, ve kterém běžím já... To má v sobě takovou symboliku, takou hloubku.. že jsem šel zpět ve své paměti.. a uvědomil jsem si, že když jsem začínal běhat, tak jsem si moc přál, abych zhubnul, abych se dostal do formy.. a třeba abych motivoval tehdy svého 13-letého syna.. aby začal také sportovat, zhubnul.. atd.. A teď to tady prožívám na plný pecky:)...

Pravda je, koleno ho bolelo a tak jsme v některých fázích i šli, za námi už se pohyboval(i) účastníci kategorie 70+, ale o tom to není.. nádherný pocity.. běžíme krajinou, kde to znám z dětství, z pionýrských táborů..:).. a najednou si to tady užívám s juniorem:). Nemá chybu! Ovšem nejlepší bylo, když on sám poznal onu relativitu stavu věcí.. Na 2. občerstvovačce zhruba na 19km dobíháme běžce před námi.. Honza (asi čte po tajnu H.Bartase) říká, viděl's jak byl vyřízenej? Ten už mele z posledního, toho sejmeme jak karty..:).. v okamžiku, jen to dořekl, ho zkroutily šílené křeče a měl sám se sebou co dělat:)... takže jsme ve finále doběhli až za ním, v poklidném tempu jsme doklusali do cíle.. vysmátí, v pohodě.. pozdravil jsme se s pár známými ze školy, kteří asi čekali, že budeme víc závodit:), ale my si to užili i tak naplno! Vytratili jsme se nenápadně jako Popelka, tedy ne ve 12h, ale v 1h, po třech hodinách pobíhání.. Slovy .. není čas na hrdinství a společenské manýry..:).. Babička a kachna.. nepočkají..:)


VŠEMU ZDAR! Dlouhým běhům s rodinnými příslušníky.. zvlášť!:)
12:)
PS. Moc mě potěšilo, že sice si to protrpěl, ale ani jednou nepadlo, že to byl hloupej nápad.. nebo.. nedej bože, že to nedoběhneme.. Není to žádná měkota..