Vždy povinnosti věrný spěch, byť vůkol vanul smrti dech:)

Tahle hláška ze Švejka velmi často vyjadřuje humornou stránku i patetičnost mého snažení..:).. Někdy mé úsilí připomíná marné snahy o trvalý mír na Blízkém východě, nebo (marné) tradiční pokusy programátorů, aby jednotlivé programy ve Windows spolu spolupracovaly:).. Ale co, bojovat je třeba...

A tak i když jsem si to zatím otevřeně nikam nenapsal, musím se přiznat, se blíží můj podzimní vrchol -- závod s melodickým názvem MMT 100, který je zároveň mezinárodním mistrovstvím Itálie v dlouhém ultra trailu. Na trať se vybíhá tento pátek 3.10 v 18:00. Patrně pořadatelé usoudili, že by bylo vhodné, aby si i ti nejrychlejší užili jednu noc v horách a ti pomalejší, ještě jednu k tomu:)...

Moje příprava byla opravdu důkladná:
1) Koupil jsem si nový bágl, už je i "zaběhaný", měl jsem ho na zádech s plnou polní:) i na horkém Baroku i při mých výbězích. Je skvělý, dosáhnu si na láhve za běhu, dokoupil jsem ještě řadu dalších taštiček, kapsiček..
2) Na radu Jitky, znalkyně SW, jsem změnil jeho dočasné jméno z "temné síly" na černé pivo, abych raději nepokoušel odvrácenou stranu síly:)

3) Pavel VS mi vytisk celou řadu nápisů se jménem našeho "klubu" (iThinkBeer.com) a s heslem ultra nadšenců, vyjadřující postoj k minimální povinné výbavě ("Co nemáš, nepotřebuješ..") a moje nejmilejší manželka, jasné Slunéčko mi to našila na boční kapsičku u mého báglu, abych na to nezapomínal...
4) Udělal jsem si seznam stanic, převýšení, vzdáleností a teď se tím různě kochám, abych to jistě zase někde zapomněl:)...
5) Koupil jsem si tři páry nových ponožek a hlavně -- koupil jsem si nové, výrazně užší boty.. Až teď mi došlo (a pár let to trvalo):).. že bota má dva rozměry, na délku a na šířku.. A že já mám v mužské botě relativně úzkou nohu. Patrně proto mi i přes velkou snahu v řadě mých bot noha nedrží, smeká se, víc se dělají puchýře, přicházím o nehty.. V pátek jsem koupil nové Saucony (xodus 4) a maličko je zaběhal. Musím říci neskutečný pocity.. Ale Magredi ukáže, jestli jsem se strefil dobře, i tak věřím, že jsem na správné cestě!

O tom proč MMT 100 by se dalo vyprávět dlouho... Asi je dobré si připomenout, že jsem vyrůstal pod vlivem westernu a (osamělý/heroický) boj k ním neoddělitelně patří.. Ano, na WS 100 jsem to z různých důvodů musel ukončit. Ani pevná vůle mi nepomohla se dostat do cíle. Přiznávám, že kvůli povinnostem a zmatkům kolem mě jsem neběhal přes léto nijak optimálně:), ale prostě to nemůžu zabalit... Tolik odpověď některým známým, kteří mi říkají, že bych měl odpočívat a ne se "předvádět".. To je hluboké nepochopení.. Je mi jedno, co si ostatní myslí... Fakt to vidím podobně, jako ten návrat sedmi statečných do vesnice:)... Je to můj důkaz sám sobě, že slovy BS pro nás midpack běžce a pobíhače "ultra není o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme.. ale jestli to nevzdáváme"..

Postupně se balím na cestu a mimo všech běžeckých hábků a příslušenství si pečlivě beru s sebou slova a hlášky svých nejbližších kamarádů, které mi jistě při mé cestě k cíli budou pevnou oporou... Úplně nejčerstvější a naprosto milá věta přišla od Martina VP, který při plánování 2.ročníku Partyzánského oběhu Prahy doslova prohlásil "Délka 75km vzhledem k tomu, že chceme večer v klidu povečeřet a posedět mi přijde přiměřená." :)... Co k tomu dodat?

MMT je můj závod. Už teď jsem v "tranzu", vidím se tam na překrásné trati.. stařík z Vysočiny tam tiše i nahlas sní a žije ten svůj sen o dlouhém ultra.. a co víc? Těší se přitom i do cíle na pivo s kamarády..:)...

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)