Zítra?.. zítra se bude běhat.. všude.. [tedy aspoň v Plasích:)]

.. tak tohle jsem si říkal celý pátek, když jsem unavený posedával na konferenci v Budapešti, snažil se šířit různá moudra, nebo aspoň nevypadat jako úplný pitomec:).. Jedno bylo jasné.. Sobotní běžecké "jamboree" všech možných známých a kamarádů, které doslova "proběhne" v Plasích bude zajímavé a řekl bych v mixu zmatků, nedostatku spánku i naběhaných km ... bude i silné náročné:)..

Slovy klasiků z filmu Hangouver (v češtině Pařba v...), kteří po té, co dělali neskutečně věci... suše prohlásili.. "It was pretty intensive" :).. tak po té, kdy jsem se v pátek pozdě v noci dostal domů, unavený, zmatený:), tak jsem během horké a slunečné soboty tu "intenzitu" a "sílu" zážitků pocítil a mohl jsem si to také říci ... ano, "bylo to celkem intenzívní":)..

Ale postupně..

Upřímně.. Do Plas se mi vůbec, ale vůbec nechtělo... Fakt, že ne.. Při každodenních bojích -- nejdřív s prsty, nehty a s jejich léčením, nečekané intenzitě práce přes prázdniny, kombinované s krátkými dovolenými se Slunéčkem -- prostě nejen pohled do excelovske tabulky říká, že nemám naběháno, ale i to cítím.. Ani ze společenského hlediska se mi nechtělo... Když je příliš moc známých pohromadě, tak vlastně nemám na nikoho z nich čas, bavím se se všemi a s nikým, nestíhám... Prostě nechtělo se mi..:).. Možná i proto, že jsem vloni tady běžel celou trasu se Stínem a teď je mi jasné, že spolu hned tak něco nepoběžíme... Takže to byla v mé myslí i taková tryzna za Stína..:)

Ale často se věci mění.. Sice na louce v Plasích jsem tak zmatený, že skoro minu hlouček všech známých.. jsem evidentně úplně mimo... [Ono taky není divu:)]. Ovšem potom dostanu svoje startovní číslo -- naprosto neskutečně číslo -- 88. Nejen, že na plocho připnuté číslo vytváří dvojité nekonečno, čímž naznačuje, že se už delší dobu pokouším o hodně nemožné..:).. Taková "jemná" připomínka, že je potřeba se zbavit balastu.. a zase naběhat v klidu přehršle jalových kilometrů.. Bez toho, že bych cokoliv říkal, 88 odpovídá i mému podpisu (iniciálám) v e-mailové komunikaci, neboť H je osmé písmeno v abecedě. Myslím, že mi to dřív dělalo i problémy s odmítnutím e-mailů na některých akademických sítích :). [Jak mi jednou řekl i Radek A., 8 teček byl ještě i dlouho po válce ukončovací znak německých radistů:)]

Takže 88 mi naznačuje, abych to běžel pokud možno slušně a zároveň se nezničil, protože cílem není téhle jeden závod...  Jasně bylo by skvělé uběhnout Bakoro pod 4h i za takových podmínek, ale říkám si uvidíme, ale přeci jen, s rozumem.:).. Potřebuju fungovat nejen v sobotu a v neděli, ale jsou na podzim i jiné "věci" .. a ty achilovky nejsou v pořádku, chtělo by to pomalý běh, co léčí všechno..:).. Proto jdu po vzoru BS až na konec startovního pole, abych se potom přes různé špunty a úzká místa snažil pomalu prodírat kupředu. To startování úplně ze zadních pozic -- tedy pokud přemýšlím o čase, tak -- je to pěkná pitomost:), člověk ztratí spoustu cenných minut už na louce... ale pokud jde o pocity při a po závodě, tak to se nedá s ničím srovnávat... Ti výrazně rychlejší už jsou dávno pryč, a člověk po cestě předbíhá jen lidi, kteří jsou pomalejší nebo se střídá s těmi "nastejno"..:)

A tak jsem běžel... už na louce jsme se o pár metrů nějak roztrhali s kamarády.. a já mohl propadnou nostalgii a vnímat Baroko, jakoby to bylo "vloni"... Slyšet nostalgicky ty pitomosti, jak BS komentuje, že běží pomaleji, kvůli hustému vzduchu v nížině, který ho jednak brzdí a jednak se s tou přemírou kyslíku může i přiotrávit..:)... Na jeho počest na 25km, zase u občerstvovačky u hospody.. udivuju zdejší hasiče, když na jejich nabídku do sebe na ex obrátím nabízené pivo:)... evidentně dobrý oddíl... Slunce pálí a pohled na hodinky říká, že když poběžím ten poslední větší kopec, tak jsem s jistotou v cíli pod 4hodiny... Jenže ten ďábel našeptavač mi říká.. a co když tam budeš o pár minut později? Tak se taky nic nestane!! :)... Takže když po pár km nacházím na kraji cesty jednoho spoluběžce, tak se s ním klidně zastavím, dám mu co mám -- zbylý hroznový cukr, solné tablety, bidon s vodou... a naštěstí se mi podařilo po cca 100m natrefit na pořadatele, vysvětlit jim situaci, nasměrovat je k němu ..

A pak už jen zbývalo posledních asi 2.5 km, kdy mě doběhnul Martin VP a tak jsme nečekaně mohli dokončili spolu a aspoň chvíli jsme si mohli v klidu popovídat:)... Dobíháme společně do cíle, fantastická čísla.. 4:03:45... (63. celkově, 5.místo v kategorii). Nostalgie pryč, po závodě se krátce potkávám s Martinem Š., kterého jsem sice spoustu let od školy neviděl, ale letos jsme spolu běželi "ledopádovou stovku"... Takže není důvod k nostalgii, neboť známá moudrost řiká, že kamarádství je vztah, který trvá, i když už dávno skončil!! :)

Všemu zdar! Ultra a naším kamarádům zdar! Ať žijí (budoucí) jalové km!
12:)
PS. Všem ostaním, co jsem se s nimi aspoň pár minut mohl pozdravit/pobavit děkuji.. Třeba to někdy vyjde a zase v klidu popovídáme v běhu.. Karle, Jardo, Tomáši,....
PPS. Leona mě upozornila, že je to šíleně depresivní.. a že říkám, že jsem se tam ani společensky netěšil??? Asi to není přesné.. Chtěl jsem říci, na to jak bych se tam měl těšit.. jsem se tam na začátku vůbec netěšil.. Ale pak to všechno opadlo..:).. A byl jsem moc rád, že jsem tam byl!!!!