pondělí 28. července 2014

Kladenský vyzkumák aneb hanba mužům, kterým žena vládne!:)

Na 24h v Kladně jsem byl imlicitně posunut do funkce vedoucího zájezdu:), což pochopitelně ve všech zmatcích posledních dnů, (ne)doléčení nohou, časně úterní odjezd na dovolenou (do hor a jezer severní Itálie).. znamenalo jediné.. s rozumem (můžu se zničit, ale musím odvézt Stína k nám, v pondělí plno práce a v úterý je dovolená). Navíc takovým skrytým motivem mojí účasti bylo poznat zase trochu víc sama sebe a vědecky "vyzkoumat", co vlastně na moje nohy platí, co je to pravé, ořechové..

O nějaké přípravě se bohužel nedá ani mluvit, pokud opominu, že jsem v noci ve středu a ve čtvrtek moc toho nenaspal a v pátek se Stín rozhodl přiletět těsně před půlnocí, z čehož se vyklubalo hodinové zpoždění a i s rychlým přesunem jsme zalezlí spát kolem 2 hodiny ráno:)... Ráno byla Deri úplně šílená (kňučí a začíná štěkat), vidí kufry, neznámé lidí, žárlí a boji se.. boji se, že zase jedu někam pryč a tak než stačí všechny vzbudit, tak s ní raději brzo vyrazím na ranní procházku.. Pak už je čas společně snídat, do Kladna bereme Janu G. která u nás také přespala, ovšem šla (a mohla) moudře spát už brzo večer..

Na Sletišti potkáváme Niku s Ondrou, který ji dělá pacera a zázemí.. Rozhodují se informovat své blízké přes twitter a tak můj mobil se stává komunikačním zařízením skupiny:).. ještě používám Martina VP, který nás přišel pozdravit, aby se zaregistroval jako Petr V., který uvázl v dopravní zácpě (naštěstí start stíhá v čas).. a pak už jen postavit se ke startovní čáře a vyrazit...

Tady bych měl udělat asi malou odbočku, vysvětlení... Nikdy jsem 24h neběžel a necílil jsem žádnou vzdálenost.. Asi kdybych byl v pořádku a mohl se totálně zrušit, tak bych si myslel na něco nad 161km (100 mil) .. ale ani jeden předpoklad není splněn:) a tak si dělám legraci, že cílem je aspoň maratón do půlnoci a maratón po půlnoci:)...

Samozřejmě, hlavní cíl bylo vyzkoušet, co to se mnou udělá.. myslím tím nejen psychicky, ale i co nohy na asfaltu takhle dlouho, co moje nevyléčené puchýře a nehty (či jejich zbytky a poraněná lůžka)? Ale především, pojmout moji zdejší účast především jako "výzkum":), beru si s sebou nové boty (nejlevnější silničky), ještě o půl čísla větší než ty moje největší.. sadu různých ponožek.. prostě velmi exaktní přístup.. A také se těším na ten "sociální" rozměr běhu.. Různě někoho pozdravit, třeba s někým chvíli běžet, poučit se z toho, jak kdo s 24h bojuje, jak řeší ponožky, boty, oblečení, jídlo.. prostě být otevřený názorům kolem, pokud to půjde popovídat si, užít si přítomnost velkých běžců, ale hlavně vnímat ten neskutečný rozměr boje, který se vyskytuje u každého, ať už na 24h nebo na 48h (zatím pro mě naprosto nepředstavitelný rozměr kroužení). Prostě.. být tam..

Určitě mi moje kusé poznámky budou stačit, abych si vzpomněl na jednotlivé věci, které by jinak asi zapadly:), ale všechno, úplně všechno se podařilo! Užil jsem si povídání i přítomnosti velkých běžců... Tohle já miluju, naprostá většina z nich jsou normální, skromní lidé, navíc zábavní, co já mohu říci.. Ostatně, komu z hobíků se podaří, aby mu skoro 4h dělala pacera držitelka českého rekordu ve 24h, že?:)... Míša D. v sobotu dělala samé dobré skutky, běžela se mnou a povídali jsme si.. Pochopitelně se dá říci, že běžet tak dlouho s Míšou bylo z mé strany velmi netaktické [jednu dobu jsem byl dokonce na 4 místě v mužích, což jasně ukazuje, že je něco špatně:)] ovšem velmi přínosné jak lidsky, tak i po stránce různých rad,příhod a poučení za které moc děkuji.. a o to víc a lépe teď můžu Míše fandit (!)..

Jedinou věc jsem nevyzkoušel, která věřím, že by mi velmi pomohla.. Hudba (či "něco") do sluchátek.. Stín s Nikou měli totiž nápad informovat (s pomoci Ondry) známé a kamarády přes twitter založený na můj nick a tak jsem se vzdal svého iPhone a povýšil jej na spojovací a komunikační zařízení naší skupiny:). Ale věřím, že poslouchat něco -- obzvlášť v noci či v krizi -- může být velmi přínosné..

Jaké je poučení? 24h na Kladně mě hodně potěšila.. po všech stránkách.. skvělá organizace, skvělí lidé, atmosféra.. sice jsem to čekal:), ale i tak to bylo úplně super a moc milé... Ponožky jsem prozkoumal opravdu důkladně [dokonce jsem různě běhal i s každou nohou jinak oblečenou]..:).. i mně se nejlépe osvědčilo.. promazat, dvoje tenké, nejlevnější ponožky (jdu si hned ještě dva balíky koupit), určitě, jak se propotí, lépe přezout, namazat.. a mazat.. Kdybych měl nohy vyléčené, a držel se téhle strategie, tak by asi problémů bylo po téhle stránce výrazně méně a kdoví jestli nejaké.. Také stojí opravdu za to jakoukoliv záležitost/problém řešit hned, jak se objeví.. tlačí bota/šněrování? zastavit, převázat, povolit..:).. Ne, jak jsem to (dřív) nechával, až se to bude "hodit"..:)

Co bylo čekané i nečekané byl (morální) rozměr těch řekněme "krizi" a pochybování.. Asi jedna z nejtěžších byla po cca 8-9 hodinách.. Paradoxně se mi v té době běželo hodně dobře, mezičasy až neskutečné.. proporcionálně dost km.. a pak to přišlo.. v tom podvečeru taková nejzáludnější otázka... Proč vlastně tady jsem? Na tvrdém asfaltu, kroužím dokola, jako křeček v bubnu (blbnu).. začínám pochybovat o všem i o sobě, mraky lidí mě začínají předbíhat, přecházím do chůze... málem končím.. abych se znova rozeběhl, první stovku tak symbolicky končím před půlnocí a s praporkem běžím poprvé v otočeném směru v 11:45.. I tady je vidět, že těch "životů" je přesně tolik, kolik jich "chceme" mít.. Když se mi rozbouřil žaludek a já musel skoro dvě kola jít.. už to vypadalo zase fakt bledě.. ale zase jsem se "vrátil" do závodu a zase jsem začal běžet a ukrajovat km po km.. Nebo, když se mi už definitivně propotily moje dvojité tenké ponožky a začínal jsem mít nepříjemné bolesti nedoléčených prstů, chodidel... a bolestivě jsem při kroužení pokulhával... A zase jsem se zvedl a rozeběhl to na rozumnou rychlost a mety 160-170 i víc km začínaly vypadat velmi reálné.. Abych potom 3.5h před koncem pohledem na stav chodidel a prstů usoudil, že pokoření vyšších čísel nechám na jindy:).. Mám na starosti dostat Stína k nám, pak na letiště.. v pondělí do práce a v úterý na dovolenou se Slunéčkem poznávat hory a jezera v severní Itálii.. Nemůžu jet na doraz..:).. Kdyby to byl normální závod a chybělo 20-30km do cíle, tak se jistě kousnu:)...

Abych to shrnul.. 24h je z mého pohledu něco úplně jiného, než jsem doposud poznal... Je to závod, kde každého něco bolí, každý s něčím bojuje.. každý různě překonává krize a pochybnosti.. věřím, že i ti nejlepší.. A to všechny lidí na tom okruhu spojuje..

Ne, že bych po tom čerstvém masakru hned zase toužil:), ale věřím, že do toho půjdu znova (a třeba i vícekrát), tentokrát plně soustředěny na závod...

Všemu zdar! Našemu hledání, naším bojům..
PS. Chtěl bych večer s Deri vyběhnout na něco malého.. léčebného:).. Mimo těch chodidel (a maličko namožené achilovky -- to z toho jak jsem nemohl kvuli puchýřům došlapovat) žádné problémy.. Je vidět, že jsem se "šetřil":)..
PPS. Abyste plně pochopili nadpis, je potřeba dodat, že Nika nám se Stínem oběma natrhla tričko i s trenýrkama a že i druhá žena naší výpravy, Jana G. dosahla lepšího výsledku než já..

neděle 20. července 2014

Pozdě.. ale přece... aneb lama Cimrmanem:)

Abych to lépe vysvětlil... 5.7 se řada známých a kamarádů vypravila společně do Zermattu na 1/2M, M i ultra...Vyprávěli mi spoustu veselých zážitků... Ovšem já jsem se v běžecké hospodě (tradičně) ukázal jako pravý Cimrmanův dvojník a přiznal, že do Zermattu jedu taky, ovšem cca 10 dní po "akci":)...

Přijde mi to hodně typické, že o několik dní později jsme my se Slunéčkem, úplně osamoceně dorazili do Zermattu... V "těsném" závěsu za naší výpravou, asi jako Cimrman za Edisonem:)... Ale vlastně, co je na tom? Chtěl jsem se podívat do Zermattu, trochu tam i zaběhat, když moje nejmilejší manželka "dovolí":) [dovolená je dovolená, že:)] ... prostě mě v téhle chvíli nelákal ta mega akce, kde se Václavské náměstí přemístí na chvíli do švýcarských Alp...Navíc, měl jsem tu práci v podobě skupiny Američanů; nohy před týdnem vypadaly hodně nehezky a i se těžko na nich chodilo/běhalo a ten "boj" v přelidněných Alpách mě vůbec nelákal.. Nejkrásnější bylo, že velká část našich výletů kopírovala či křížila cestu nedávného maratónu, s tím, že místo širokých cest jsme většinou šli úzkými chodníčky a odbíhali k dalším jezerům či údolím... I když běžet tady "naplno" by musel být taky zážitek, jen si tady potrenovat pár výběhu.. [Pár ranních výběhu směrem k černému jezeru nebo na Matterhorn trail bylo úplně luxusních.]

Až jsem si říkal to je paráda, to je nádhera, na co nějaké závody? Proč? ... Ale potom mi to došlo.. Že já si tím nějak hledám "výmluvu", že bych třeba na tu 24h, jako "nešel závodit"?... No fuj!!! :)

Ta věcná hamletovská otázka -- jít/nejít na závod... nebo proč závodit?..
I takový nezavodni typ jako já :).. by si prostě měl čas od času vzít hodinky/čip a běžet, jak to nejlíp umí..obzvlášť, když dřív na závody chodil. Přijde mi to jako výmluva nebo strach se poměřit s ostatními a nechat se předběhnout od těch lepších a rychlejších? Vždyť to přeci k závodům patří...zase plakat kvůli tomu nebudu :)...

Je velká škoda, že někteří dobří i známí běžci často přestávají "závodit", protože cítí, že už nejsou v takové formě, nebo jim to třeba tak nejde, pokud je to baví, tak je přeci dobré se čas od času někde trochu zřídit:)..Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi řekla, že jsem úplný trouba, když se teď chystám na nějaké závody, nohy nedoléčené, ještě si je zrasuju víc, budu tam úplný tragéd:)...všichni se mi budou smát.. přeci jsem se chtěl na svoji první 24h pořádně připravit... Co na to říci? Především, že každému to bude jedno a navíc, že ja na to kašlu!:)

S BS máme občas šíleně pitomé nápady, které se nakonec ukázaly být dostatečně nosné a motivující:)... Není pochyb, že se tenhle závod jistě zařadí do našeho zlatého fondu šílenosti, kdy já přemýšlím, jestli nedoléčené prsty bandážovat předem nebo podle situace:) a BS mi hned píše, jestli už jsem někdy běžel šestidenní.. že on ještě ne..:). Takoví kamarádi jsou horší než cholera s úplavici!

Podobně se mě jeden známý ptal, kdy už se konečně přihlásím a zkusím uběhnout UTMB? :) ... Povídám, UTMB já nemusím řešit, protože moje prostořekost (nezná mezí) mi tenhle problém vyřešila:)...

Totiž.. na Western States jsem nechtěně vytočil jednu "paní", která tam furt pěla o UTMB a že každý z Evropy tam chce být a ti co na to nemají, tak o tom závodě aspoň sní... no a když lidi kolem zjistili, že jsem z Evropy, tak se mě hned ptali.. co já a UTMB, případně moje sny o UTMB... Tak jsem po pravdě řekl, že je to jistě zajímavý závod, ale že (zatím) nechápu proč jsou z něj všichni tak posr.... :) ... ve všech hlavních i vedlejších závodech startuje v každém mezi 1.500-2.500 běžců.. To je pro mě naprosto šílený!! A že mi kamarádi (myšlen tím hlavně Sam) dávají tipy na řadu rozměrově menších, ale podle nich stejně krásných a náročných závodu.. jako je třeba UT4M nebo Ronda del Címs, abych jmenoval pár, které mě lákají... no tu "paní" málem trefil šlak:)... koukala se na mě úplně šíleně, pak se mě ptala na jméno.. ještě se koukala na číslo, jak se to píše.. Když odešla, tak mi jeden amík s hurónským smíchem řekl, že by si na moje vytažení v loterii UTMB nevsadil ani penny:)..protože ta "paní"...to byla ředitelka UTMB!!! Aspoň to mám jednodušší:)....

Všemu zdar! Naším úletům, úplně nesmyslným nápadům a nevzdávani se...
12:)





pondělí 7. července 2014

Moje piškvorky, aneb je libo tatarák?:)



Několikrát u nás doma zaznělo, že by třeba pro štěstí a zdraví celé naší rodiny bylo lepší, kdybych měl jiného -- klidnějšího -- koníčka. Třeba takové piškvorky:).. ty u moji nejmilejší manželky jsou hodně vysoko (zejména po té, co si při výběhu se mnou znova vymkla kotník a víc jak dva týdny nevyběhla), obzvlášť, když v rámci spokojeného manželství by ráda se mnou mého koníčka "sdílela"..:).. Tedy piškvorky..

Pochopitelně kdo si hraje, nezlobí:) a tedy i "piškvorky" jsou hravé a generují veselé situace... Po londýnském letišti jsem při svém návratu chodil "rozvážným krokem" :) v široce zapnutých sandálech, ve kterých jsem měl nevhodné (ovšem velmi pragmaticky) navlečené ponožky... Co čert nechtěl, při čekání ná nástup do letadla jedna (podle přízvuku patrně francouzka) relativně nahlas, nevhodně a ostentativně komentovala moje oblečení... Že to jsou určitě Češi a východoevropané.. typičtí burani, nosící ponožky v sandálech.. jak příšerné!!..:)... Pomalu jsem se tedy zvedl a šel jsem ji medovým hlasem říci, že opravdový znalec módy se pozná i tak, že má pochopení pro jakékoliv extravagantní (tím spíše praktické) odbočky od hlavních trendů.. Navíc, že by mi měla být vděčná. Protože kdybych ty ponožky sundal, tak se vsadím, že speciálně ona...by buď omdlévala nebo bojovala se zvracením:)...Při vzpomínce na její reakci jsem se smál většinu cesty v letadle a ještě teď mi cuká v koutcích...Tím to se tedy hlásím, že jsem během "piškvorkové" partie zároveň hrdě hájil čest českých mužů:)...

Na mém "hledání ultra" není nic zvláštního, s výjimkou chyb, které na té cestě dělám :) a mého nadšení, odhodlání a víry .. víry, že stejně jako se klasikům JC podařilo snížit sklerózu děda vševěda na polovinu, tak se třeba časem podaří i mně snížit rozměr chyb, které dělám:). I když.. i když musím říci, že mě to zase tolik netrápí, protože to hledání mě samo o sobě hodně naplňuje..

Ty dny po mém návratu byly hodně symbolické. Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, byla trochu víc vyděšená než obvykle, když uviděla moje prsty na nohou, které slovy BS připomínaly tatarák..:).. Vyhrožovala mi možnou amputací, vznesla otázku, jestli nemáme nějakého šíleného horolezce v rodině [že by vliv Veverkovic?:)], požadovala moji okamžitou návštěvu na chirurgickém oddělení, vyhrožovala, že už mi nikdy nebude pomáhat... aby za chvíli přinesla dvě balení framykoinové mastí, záložní atb na silné záněty měkkých tkání (nepoužil jsem), hromadu sterilních polštářků na obalení nehtů a prstů a ledové obklady na noc, abych druhý den s úspěchem narval nohy do "společenských asics" :) a odjel na služební cestu..
Není nad péči našich milujících manželek!

Na služebce (druhý den večer) jsem si připadal jak američtí vojáci z akčních filmů.. tedy hnis jsem nevyléval z bot:), ale téměř.. nakonec jsem podlehl té paralele, mozek ovlivněn akčními filmy..., na nad svíčkou jsem "vydesinfikoval" nůž a některá kritická místa prořízl, vyčistil, promazal framykoinem:).. Až si říkám si, jestli ty piškvorky nehraju zase moc usilovně:).. a.. a.. světě div se.. další den, v pátek, sice krokem raněné srny:).. ale vybíhám na svých prvních léčivých 5km, v sobotu je to 9, v neděli postupně provětrávám svoje holky, aby mi nakonec počítadlo ukázalo 17:)... Dnes po ránu před seminářem jsem víc jak 9 s linou:) Deri nestihl, ale.. ale věřím, že jsem zpět... Zítra mám domluvenou schůzku u jedné "otrlejší" místní pedikérky:)... Život je krásný a běhat se musí.. 24h se kvapem blíží, tak ať to není pochod smrti hned od začátku:)...

Všemu zdar! Piškvorkám zvlášť!
12:)