Moje piškvorky, aneb je libo tatarák?:)

Několikrát u nás doma zaznělo, že by třeba pro štěstí a zdraví celé naší rodiny bylo lepší, kdybych měl jiného -- klidnějšího -- koníčka. Třeba takové piškvorky:).. ty u moji nejmilejší manželky jsou hodně vysoko (zejména po té, co si při výběhu se mnou znova vymkla kotník a víc jak dva týdny nevyběhla), obzvlášť, když v rámci spokojeného manželství by ráda se mnou mého koníčka "sdílela"..:).. Tedy piškvorky..

Pochopitelně kdo si hraje, nezlobí:) a tedy i "piškvorky" jsou hravé a generují veselé situace... Po londýnském letišti jsem při svém návratu chodil "rozvážným krokem" :) v široce zapnutých sandálech, ve kterých jsem měl nevhodné (ovšem velmi pragmaticky) navlečené ponožky... Co čert nechtěl, při čekání ná nástup do letadla jedna (podle přízvuku patrně francouzka) relativně nahlas, nevhodně a ostentativně komentovala moje oblečení... Že to jsou určitě Češi a východoevropané.. typičtí burani, nosící ponožky v sandálech.. jak příšerné!!..:)... Pomalu jsem se tedy zvedl a šel jsem ji medovým hlasem říci, že opravdový znalec módy se pozná i tak, že má pochopení pro jakékoliv extravagantní (tím spíše praktické) odbočky od hlavních trendů.. Navíc, že by mi měla být vděčná. Protože kdybych ty ponožky sundal, tak se vsadím, že speciálně ona...by buď omdlévala nebo bojovala se zvracením:)...Při vzpomínce na její reakci jsem se smál většinu cesty v letadle a ještě teď mi cuká v koutcích...Tím to se tedy hlásím, že jsem během "piškvorkové" partie zároveň hrdě hájil čest českých mužů:)...

Na mém "hledání ultra" není nic zvláštního, s výjimkou chyb, které na té cestě dělám :) a mého nadšení, odhodlání a víry .. víry, že stejně jako se klasikům JC podařilo snížit sklerózu děda vševěda na polovinu, tak se třeba časem podaří i mně snížit rozměr chyb, které dělám:). I když.. i když musím říci, že mě to zase tolik netrápí, protože to hledání mě samo o sobě hodně naplňuje..

Ty dny po mém návratu byly hodně symbolické. Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, byla trochu víc vyděšená než obvykle, když uviděla moje prsty na nohou, které slovy BS připomínaly tatarák..:).. Vyhrožovala mi možnou amputací, vznesla otázku, jestli nemáme nějakého šíleného horolezce v rodině [že by vliv Veverkovic?:)], požadovala moji okamžitou návštěvu na chirurgickém oddělení, vyhrožovala, že už mi nikdy nebude pomáhat... aby za chvíli přinesla dvě balení framykoinové mastí, záložní atb na silné záněty měkkých tkání (nepoužil jsem), hromadu sterilních polštářků na obalení nehtů a prstů a ledové obklady na noc, abych druhý den s úspěchem narval nohy do "společenských asics" :) a odjel na služební cestu..
Není nad péči našich milujících manželek!

Na služebce (druhý den večer) jsem si připadal jak američtí vojáci z akčních filmů.. tedy hnis jsem nevyléval z bot:), ale téměř.. nakonec jsem podlehl té paralele, mozek ovlivněn akčními filmy..., na nad svíčkou jsem "vydesinfikoval" nůž a některá kritická místa prořízl, vyčistil, promazal framykoinem:).. Až si říkám si, jestli ty piškvorky nehraju zase moc usilovně:).. a.. a.. světě div se.. další den, v pátek, sice krokem raněné srny:).. ale vybíhám na svých prvních léčivých 5km, v sobotu je to 9, v neděli postupně provětrávám svoje holky, aby mi nakonec počítadlo ukázalo 17:)... Dnes po ránu před seminářem jsem víc jak 9 s linou:) Deri nestihl, ale.. ale věřím, že jsem zpět... Zítra mám domluvenou schůzku u jedné "otrlejší" místní pedikérky:)... Život je krásný a běhat se musí.. 24h se kvapem blíží, tak ať to není pochod smrti hned od začátku:)...

Všemu zdar! Piškvorkám zvlášť!
12:)