čtvrtek 24. prosince 2015

Vždycky mám, co jsem nezapomněl... aneb co nemáš, nepotřebuješ!:)

Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, už to řekla mnohokrát... Na to, jak dlouho už chodím někam "běhat", tak na její vkus až příliš často "něco" zapomínám..:).. Že bych měl mít napsané a připravené seznamy - podle typu závodu/akce - a vždy si všechno včas zkontrolovat. A hned mi připomněla, kde jsem si v poslední době co zapomněl -- tričko, bundu, dlouhé kalhoty, jídlo, hůlky... Bránil jsem se, že to často jsou jen drobnosti, ale ona (správně) říkala, že zapomenutí nezbytností typu bot a čelovky je jen otázkou času:)... Inu, jsme spolu sice krátce, ale myslím, že mě za těch 26 let zná velmi dobře a tradičně měla pravdu:)...

Štědrý den je pro mě vždy symbolem pohody a tak se snažím ty nejhorší resty vždycky před Štědrým dnem (v nejhorším případě před večeří) dodělat [a pokračovat v dalších dnech], abych mohl slavit a užívat si svátků a nového roku s čistým stolem..., Potom radostně plánovat, že v tomto (novém) roce nebudu každému všechno slibovat a že budu méně a efektivněji pracovat..:). Je to skvělé přání, odzkoušené roky..  Zase si to budu přát!:)

Na startu (naše rodina bez čelovek), přemýšlím chvíli, že se vrátíme...
A tak není divu, že jsem šel 23.12 spát pozdě po půlnoci, ráno plánuji vstát brzo, vzít Deri a dceru, sjedeme na vánoční ŠUTR. Plán byl se potichu se s ostatními pozdravit, mimo všech davů běžet poklidným -- venčícím tempem... Jenže.. Nejdříve jsme drobet zaspali, potom jsem doma nechal vodu pro dceru, a nakonec i čelovky:).. Navíc se do Šárky dostáváme v podstatě ve chvíli startu. Zdravíme se krátce s kamarády, kteří žertují, že jsem to s tím svým během do "světla" a optimistickým pohledem asi přehnal, protože je mlha a tma.. no jako.. v pytli:). A my nemáme žádné světýlko. Už přemýšlím, že to zabalíme, sjedeme domů pro čelovky, když v tom se ukazuje síla kamarádství. Okamžitě se nabízejí, že budou za "světlušky" a že to nějak -- i v těch úzkých a trailových pasážích -- seběhneme. A tak vyrazíme daleko za hlavním peletonem, brzdíme rychlíky z naší skupiny.. Ale cíl je jasný.. Počkat, až se trochu rozední a zase se od skupiny světlonošů oddělit. Přeci jen jsou Vánoce, Deri si musí užít běh na volno, čuchání po lese, a chtěl bych aby i dcera měla jenom skvělé pocity.. [Ještě teď se jí v duchu omlouvám za šoky po ránu, když zjistila, že jsem nevzal nejen žádnou vodu na 20km (já normálně takhle nepiji), ale ani čelovky.. to musí být strašný zjištění:)]... Přesto nálada výborná!

Kamarádi svítili jako Karafiátovi broučci a naštěstí se relativně brzo rozednilo. Za světla jsme záměrně zpomalili, rozloučili se s nimi a pak už běželi jen sami -- tedy pravda v poslední třetině jsme zachytili několik bloudících. Snažili jsme se je nasměrovat zpátky na trať, ale podle všeho měli asi bludný kořen s sebou v kapse a tak jen doufám, že ve finále vyběhli z lesa a po silnicích se dostali k automobilům a domů, že tam ještě teď neběhají dokola:)...

Navzdory klidnému tempu jsme byli po půl desáté doma, přesně včas, abych zastihl svoji nejmilejší manželku, jasné slunéčko, jak se chystá si jít maličko zaběhat. Hned jsem se vnutil:), ovšem Deri moc ráda zalezla na polštářek a počkala, až se vrátíme:)..

Štědrý den mě nutí opravit naše klubové heslo... Naše heslo není jenom o tom co nepotřebuješ.. Co opravdu potřebuješ.. jsou kamarádi. Zbytek jsou "drobnosti", se kterými se nějak popereme.. a věci které, když někde zapomeneme, tak jen činí ten náš běh životem zábavnějším:)...

Proto do nového roku přeji nám všem, ať nám nikdy nechybí naši dobří kamarádi.. Ať jsou vždycky nablízku, obzvlášť, když bloudíme ve tmě a v mlhách!

Ať se daří! Všemu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť! 12:)

pondělí 21. prosince 2015

Běhání do světla a zimní příprava -- aneb volím zemědělský přístup:)...

Konečné je tady zase kouzelné datum 21.12 a já vím, že začínáme po slunovratu zase běhat ze tmy do světla! A protože všichni kolem radí hledat sílu u (svých) kořenů, dělám to i já. Jak vím z rodinného rodokmenu, byli jsme víc jak dvanáct generací zemědělci/sedláci.. a co dělá správný sedlák v zimě? Opravuje nářadí a plánuje! :) A tak jsem začal dělat přesně to samé.. Plus si k tomu připomínám neskutečné hlášky a rady svoji bavorské tetičky [Například její "Hanzi, nezáviď sousedovi posekanou louku... Může začít pršet:)... Dělej si radši všechno podle sebe!" ... sedí samozřejmě skvěle i na běžeckou přípravu:)].

Nedokážu (a vedlo by to jenom k moji záhubě) konkurovat mladším běžcům v jejich objemech, nebo sofistikovanou skladbou tréninku, nasazením a sportovním duchem:)..., [pro jistotu jsem se odpojil z internetového sledování a vyvěšování tréninků, aby mě to netrápilo:)].
Nicméně, není od věci se zamyslet, kde vlastně nejvíc ztrácím a na co se zaměřit. Hned jsem dostal řadu nápadů, jeden minimálně za minus půl hodiny na Rondě:). Můj závodní batoh -- černé pivo -- je sice fantastický, ovšem tím, jak je úzký, se špatně obsluhuje. Vlastně se dostanu jednoduše jen k věcem, co jsou úplně nahoře. To, nejméně potřebné (spolu s náhradním oblečením) je uprostřed, nebo úplně vespod a často musím na stanici všechno vyndat a potom zase postupně narvat zpátky.. Nebo si kvůli komplikované obsluze batohu nevezmu rukavice, nebo nevyměním ponožky, atd., protože vím, že jsou až úplně dole:)... Případně něco ztratím/zapomenu na stanici:).

Napadlo mě jednoduché řešení.. Přidám si zip po celé délce batohu. Snadno se řekne, ovšem hůř realizuje..:).. Většina švadlenek nebo opraven oděvů jednoduše odpovídá.. "To neděláme"... "To nepude":).. "To není dobrý nápad".. a "Kupte si radši nový batoh,.. se zipem!":)
Ale konec dobrý, všechno dobré.. [aspoň věřím] Nakonec jsem kousek od svoji práce objevil místo, kde neříkali, že to nejde, že je to hloupý nápad,.. naopak řekli, že to samozřejmě půjde.. a že je to skvělý nápad, protože se takhle snadno a rychle dostanu ke všem věcem..:)

Svět je krásný:).. Mám vylepšený (="vytůněný") batoh! Neskutečně se mi zrychlilo a zjednodušilo vyndáváni a zandáváni věcí do batohu. Bez nadsázky, tohle mě na dlouhém ultra stojí často i desítky minut.. A mám je úplně zadarmo! [Tedy, samozřejmě, ta opravna si za to nechala slušně zaplatit:)]... Ale za mě velká radost!

Stejně, adventní období je symbolické na všechny strany. V pátek jsme vyrazili s kamarády zase na noční běh domů:)... Tradiční pohoda, pivo a super-rychlý t-bird:). [Plus -- moje velké potěšení z mých nočních seběhů na blátě]. Při cestě domů mám zajímavý zážitek. S Tomášem a s Petrem se loučím kousek nad Bořislavkou, s tím, že do Stodůlek poběžím (pochopitelně) sám, přes Veleslavín, Petřiny, Homolku... [Potřeba dodat, že v ranních zmatcích jsem si nevzal svoji garminovskou navigaci a na novém telefonu nemám google maps, pouze mapovou aplikaci od Apple:)]. Říkám si, seběhnu na Bořislavku, překročím Evropskou a vydám se do kopečka. V případě nutnosti zkonzultuji s telefonem:).
Mělo mě to varovat, že mě telefonní "navigace" vede víceméně po rovině, když bych měl stoupat vzhůru:), za chvíli jsem opět na Evropské.:).. Moje důvěra v navigační schopnosti mého telefonu je drobet podkopána, nejistě následuji dalších příkazů a překračuji znova Evropskou:)... Pak mi to dojde, nicméně navigace to taky poznala:) a tak vede mě drobnou oklikou zpátky, znovu překročím Evropskou a u nádraží Veleslavín se začínám škrábat konečně do kopečka:). Přichází první pokušení.. Jak popoběhnu, vidím, že na mě mává řidič autobusu.. Dávám mu najevo, že ne.. a on se ještě ptá, kam to valím.. a říká jako správný pokušitel -- že by mě vzal velký kus s sebou, protože zatahuje přes Motol (!). Kdepak.. domů je to kousek.. nějakých 9-10km, teď přeběhnu na Petřiny, pak se vymotám přes sídliště Homolka, najdu správný vlez do parku, kopec a jsem nahoře u dálnice..:). ... Jenže.. temné cesty a sídliště mě nutí znovu zapnout navigaci a ta mě vede přímo na Vypich a následně hlavní silnici dolů.. nad krajnicí ve svahu se snažím podle silnice maličko běžet:).. Znova kontroluji, že mám zapnutý mód "pěší":)... Jsem u lampy na zastávce a zastavuje 502. Zase hodný řidič, čeká, že nastoupím.. Co víc, tady vím, že tenhle autobus mi staví maličký kousek od baráku (!)... a tady mě čeká hledání cesty vedle silnice..:).
Také tohle pokušení:), odvracím a říkám si, tak budu v posteli o půl hodiny déle, nějak tu cestu najdu, přeci nepoběžím motolskou čtyř proudovkou nahoru. Vzpomínám si, že někde na kraji musí přeci být vstup do golfového areálu... Nacházím nakonec cestu plnou bláta, vody:), ale není to silnice!! Plácám se v tom malém bludišti blátivých cest a kaluží. Najednou mi bleskne v hlavě -- jestli se nedostanu domů před jednou hodinou, tak jsem srab... a houbec ultras:). Nakonec "bruslím" i do kopce, vybíhám nahoru a na semaforu pro jistotu čekám na zelenou.. Ted abych to stačil! Jedna hodina za chvíli:)! A tak se rozbíhám, bláto z mých silničních bot postupně odpadává.. a světě div se. Odemykám branku, za pět minut jedna!
Čest i závody na další sezónu jsou (zatím) zachráněné:)... Teda alespoň do chvíle, než mi zase moje hlava vymyslí nějakou jinou výzvu, jiný "závod" o čest, nebo další test mého budoucího dokončení dlouhých ultra:).

Klidně a spokojeně svátky! Ať Vám Ježíšek i Běžíšek přinesou plnou náruč radosti a pohody!
Všemu zdar, ultra zvlášť! 12:)

pondělí 14. prosince 2015

Adventní hovory H., aneb za naše pejsky zdravější!:)

Jsem sice plachý, nesmělý, jak by jistě moji kamarádi potvrdili..:).. jsou i chvíle, kdy jsem vyloženě tichý a nemluvný... Pravda není jich tolik:). Ale podobně jako ostatní během adventního času ztrácím alespoň část svojí vrozené plachosti:) a víc se bavím s neznámými lidmi a oni se mnou..

Zrovna teď o víkendu, zastavila mě jedna paní, že by se chtěla na něco zeptat, poradit se. Už jsem chtěl odpovědět něco tradičně vtipného, třeba, že já mám zakázáno cokoliv radit - slovy mojí bavorské tetičky, komu my jsme poradili, ten je ještě na cestě, že?:).. Ale je Advent a tak se zastavím a poslouchám. Paní mi povídá, že před pár měsíci její muž začal běhat.. Že mě (a Deri) tady vidí pobíhat od nepaměti [to mě dojalo:)].. že jsem určitě zkušený běžec.  A že by chtěla dát manželovi dárek. Že našla na internetu jako dárek trénink s Milošem a protože to stojí hodně peněz, tak se chtěla zeptat, jestli jedno "sezení" (ten obrat mě dostal) bude stačit nebo jestli musí koupit tři..
Čirou náhodou o této akci kamarádi mluvili ve čtvrtek na naší poslední běžecké hospodě, takže jsem byl v obraze. Miloš je kamarád a tak věřím, že mi odpustí, že jsem mu asi překazil nějaký trénink. Je Advent a lhát se nemá. Říkám co nejupřímněji, že Miloš je skvělý propagátor běhu, ale zároveň tak trochu celebrita.. a jak všichni víme, čas s celebritou je drahý. Že si myslím, že paní nemá peněz nazbyt a že manželovi může udělat radost nějakými skvělými běžeckými botami, oblečením.. Ať ho vezme s sebou třeba do Triexpertu, Trailpointu, nebo ke Kočárníkovi a má vystaráno:). Že si pán jistě načte spoustu věcí na internetu, hlavně ať zbytečně nikam nechvátá, doslova i přeneseně. Na placený trénink a drahé lekce je dost času, až manžel bude sám vědět a chtít. Teď mu jistě stačí jen tak běhat :). Že si nemyslím, že by teď dokázal ocenit nějaké detailní trenérské rady, ani se dostatečně radovat z toho, že byl běhat a trénovat s průkopníkem rekreačního běhu v Čechách.

Běžel jsem pryč a měl jsem z toho hlavu jako meloun. Co jsem měl odpovědět? Že jsem si zaplatil svůj první a druhý tréninkový plán až po uběhnutí maratonu? Že mi v dané chvíli pomohly, ale že je jich všude plno a že většina z nich je jako přes kopírák? :) ... Že jsem se nejvíc zlepšil, když jsem potom přestal podle "plánů" běhat?  Babo raď..:). Tak třeba doufám, že se ke mně její manžel třeba přihlásí a tak s ním na oplátku a na vysvětlenou popoběhnu..

Naštěstí jiné adventní hovory jsou veselé od začátku do konce. Jako třeba minulý týden.  Běžím s Deri --  tradičně ještě v parku běžíme pomalu, mám totiž pochopení pro vzájemné očuchávání se se psy a značkování oblíbených míst. S použitím moderních technologií bych řekl, že Deri si musí občas dát něco na FB, nebo udělat důležitý "tweet" :).. Možná i proto, že v poslední době potkávám čím dál tím víc lidí, kteří popobíhají se svým psem či pejskem po parku.
Zcela náhodně nakupená konverzace mě potěšila.. Zatímco domlouvám Deri, že už bychom zase měli běžet, se proti nám objeví pomalu běžící paní s malým čoklíkem. Zastavuje se a dává se se mnou do řeči... Říká, že taky začaly s Fifinkou? (jméno jsem přeslechl) běhat, když viděla, že ta moje tak nadšeně pobíhá a vypadá tak spokojeně.. a že teď se jim to oběma moc líbí:).. Tak jsme si pochválili vzájemně naše psí protějšky a už chci pokračovat, když se najednou objeví kulatější retrívr(?) s další pomalu běžící paní. Ta nás taky vesele zdraví.. A říká, no to je ono úplná běžecká skupina..:).. A vypráví, jak jim to spolu jde, že už společně shodily víc jak 5kg!:). Už se pro jistotu loučíme a běžíme pryč (nevšímáme si.. běžíme:), i druhá paní děkuje za inspiraci:).. a dodává.. Já bych asi normálně nezačala běhat, teď se mi to ale líbí.. Navíc co bychom neudělali pro zdravější pejsky, že? :)

Přesně tak! Navzdory globálnímu oteplování je Advent všude - i u Deri v boudě:)!

Všemu zdar! Ultra a předvánočnímu času.. zvlášť! 12:)

středa 9. prosince 2015

Mikulášská besídka, aneb P100 v alkoholovém a společenském opojení:)

Dalo by se to také krátce shrnout -- jak jsem zastupoval etanolového referenta na výletě části iTB v okolí Prahy. Tradičně začnu zeširoka..:)...


Málokdy na dlouhých trailech usiluji o nějaké "pořadí", tím spíš Olafovo P100 jsem nikdy (zatím) nebral jako (svůj) "pravý"-usilovný závod, v mrazivém ročníku 2012 jsem westernově běžel jen noční etapu, protože jsem následně musel celý den učit..loni jsem ho od samého začátku chápal společensky až rodinně.:)...

Prostě, P100 se běhá se v době, která je pro mě velmi časově náročná:), různé víkendové kurzy, konference, začátky šturmování v práci, služební cesty v kombinaci se společenskými povinnostmi různých večírků a oslav... Až vloni mi konečně vyšel čas a přihlásil jsem se na celou trasu... Proč to nepřipomenout, svým loňským odstoupením ve Štěchovicích jsem doživotně získal titul "slečinky":). Olafovo příznivci mi jistě po právu (naštěstí jen virtuálně) naplivali do tváře, získal jsem od nich spoustu cenných rad, včetně té, abych se na podobné běhy nevracel a zaměřil se více na akce městského typu, kde je na každém kroku občerstvení a sanitky na dosah..:)...

Tímto se jim omlouvám, že jsem je neposlechl. Myslím si, že každý má právo na druhou šanci... Ať už jsem to já, nebo P100.. :)..

Při jednom z našich nočních běhu s HC iTB jsme se s T.O nad pivem domluvili, že poběžíme znova... Žádné velké čekání, kdyby někdo z nás nebyl schopen běžet, ale víme, že v tempu si umíme celkem vyhovět. Také jsem skrytě doufal, že rostoucí popularita P100 a větší účast elitních běžců odstraní některé věci, které mi loni vadily a nasr*ly.. vždyť já jsem v podstatě odstoupil, abych dodržel pravidla soutěže, zejména článek 2.2 "Závodník je povinen vždy dodržovat tzv. pravidla Fair-Play (čestnost, ohleduplnost, pokora k přírodě apod.)"... Ale dosti historie:).

Naštěstí letos byla trať zvolena rozumně a k přírodě citlivě.. i rozmočené pasáže kopírovaly buď standardní cesty, nebo šly velmi logicky svahem. A tak jsem měl moc hezký pocity... Není nad druhé šance:)!

Jedno ale musím přiznat. Společenským akcím jsem se stejně nevyhnul. V pátek odpoledne probíhala mikulášská oslava a setkání mé rodné katedry pravděpodobnosti a matematické statistiky, a tak jsem neodolal, s řadou lidí jsem se uviděl, rychle jsem větší než malé množství vína vypil.:)... A spěchal domů, vzal si bágl a nechal se odvézt svoji nejmilejší do Berouna.
Tam se potkávám s Karlem a s Tomášem, po získání itineráře, jim ukazuji, jak šeroslepý stařík účinně bojuje s demencí:) a brání se bloudění po cestě.. Vyzbrojen sadou fixů, zvýrazňuji žlutou žlutě, zelenou zeleně, .. profesionální deformace- jsem rozený pedagog:),.. přenáším v podobě křížků na kraj značení kontrol, atd.. i náš kormidelník a navigátor Tomáš přebírá moje značení:). Myslím, že nikdo netouží zbytečně bloudit a určitě každý nenávidí, když se musí vracet!

Dvě rychlá piva před startem spolu s (moji besídkovou) předchozí lahví vína nastavily dobrou startovní atmosféru:), takže není divu, že jsme se v potemnělé uličce u školy v Berouně navzájem ztratili.. Chodím dopředu, dozadu, Tomáše nevidím... tak jdu nakonec asi do zadní části prostředního pole a říkám si, vystartuji pomalu a když mě do 300m nepředběhne, tak zrychlím:). Určitě se někde potkáme..
Věřím, že první občerstvovací stanice to jistí.. Už z dálky slyším zvonění kravského zvonce. Ano, ano, uprostřed noci zvonit a povzbuzovat běžce.. to může jedině španělská krev - Honza Bartas:). Skutečně stojí v kopci, ukazuje kudy, kam.. zdravíme se a když kolem něj běžím nazpět, tak volá -- "Honzo, máš telefon!":).. Otáčím se a vidím, jak se Tomáš, dere do kopce. Ujisťuji ho, že tady počkám, od toho jsou přeci kamarádi.. prohodím zatím s Honzou pár slov, chvíli zvoním.. potom udělám úkrok stranou.. nicméně HB to nenechá jen tak a všechny kolem upozorňuje.. "pozor, močící běžec!":)..

Za chvíli jsme s Tomášem už ale pohromadě a užíváme si společného běhu. Myslím, že co do cílového času máme jistě značné rezervy:), ale občas to čekání v restauračních zařízeních bylo výrazně delší než bychom chtěli.. Nicméně, pokud jsem počítal dobře, tak jsme během závodu s Tomášem vypili každý dvojciferné pivo [pro statistiky Tomáš 11 a já jsem nezůstal své přezdívce nic dlužný:)]. Ale jinak to byla velmi vydařená akce, za což patří všem pořadatelům dík! Dobrých pocitů a zážitků bylo nepočítaně, doteď mi zní v uších poznámka servírky, když jsme si v zadní části restaurace vyměňovali ponožky.. "Teda pánové.. to je síla!":)... Což se dá chápat jako dobrá reklama na nadcházející premiéru Star Wars (pro neznalé -- "Síla se probouzí")...:)

Celé jsem to pojal podle pokynů svého guru:), tedy běžet to celé jako velmi hodnotný trénink, nikde se zbytečně nezranit, vyzkoušet si seběhy a sílu nohou... I když se mi oči spíš zhoršily než zlepšily:), sbíhám rychleji a jistěji..[ neboť vše je relativní!:)].

Profesorsky (to já můžu!) jsem radil Tomášovi ke klidu.. zejména, když RID chtěl s námi závodit.. Vysvětloval jsem mu, pokud bude vše OK, tak předběhneme řadu lidí.. a pokud ne, tak bylo dobře, že jsme se drželi zpět:).. Jen, když jsme probíhali částí mysliveckého honu, kde to dunělo, no jak v první linii u Verdunu, neměl jsem dobrý pocity. Přeběhla malý kousek vedle nás vyplašená srna, na kterou mířil proti nám na cestě stojící myslivec (! OMG).. Panebože. Já to nemám rád, když se na mě míří puškou (!). Navíc, zezadu mám černý bágl, který zakrývá barevnou bundu. Naštěstí Tomáš byl ve výraznějších barvách! Ještě že tak -- celé to trvalo asi 30 minut a byli jsme pryč. Pak už jsem si zase užíval jak přírodu, tak společnost, procvičoval navigaci, než mi došly baterky:)!

Tady je na na místě připomenout, že ti mizerové(!) --Tomáš, RID a Karel -- mě na startu nahlodali natolik, že jsem v Berouně tašku [původně připravovanou jako drop-bag] rovnou odnesl na odvoz!! Prý že to nestihneme do převozu a že mě chtějí vidět, jak s tou další taškou v ruce poběžím do Prahy...Překotným zrušením drop-bagu jsem si způsobil ve všem pěkný "organizovaný neklid", řekl bych přímo bordel.:). Nevzal jsem si další sadu extra baterek, šátky, ... Takže jsem do Modřan dobíhal při skomírajících čelovkách, které vypadaly jako světlušky, co mají nemocný zadečky:)..

Ale aspoň bylo co nacvičovat:).... Tomáš vedl k cíli silnou skupinu,, při naší cca hodinové zastávce v restauračním zařízení nás doběhla Jana s Pavlem a s dalším běžcem, těsně v Modřanech však ostatní začínají "finišovat":), do cíle se dostáváme s Tomášem v klidu spolu, díky drobné koordinaci přicházíme o pár sekund, a tak nás cílový čas začíná číslem 25, ale o co jde, že? :)
Mikulášský večírek se skvěle vydařil!Normálně bych se zdržel v cíli, ale nemůžu. Z Modřan beru do Stodůlek rychle taxíka.. Deri totiž čeká celý dlouhý den sama doma.. Všichni byli pryč a tak nejhezčí přivítání se mi dostává krátce po jedné hodině.. Nejvěrnější člen mě nadšeně vítá a vehementně se dožaduje pozornosti a já mu na oplátku slibuji dlouhou ranní procházku..:)

Za logistiku a koordinaci si v duchu dávám za jedna:).

Ať se nám vždy daří skloubit práci, rodinu, společenské povinnosti a to naše pobíhání! Všemu zdar! Kamarádům a ultra, zvlášť!

12:)

PS. Fotky jsem si vypůjčil od Karla a Tomáše, za což jim patří velký dík. Díky zmatkům na startu mi foťák zapadl hlouběji do báglu, když jsem se k němu dostal byla zase už tma:)... Díky Tomášovi za skvělou společnost, vše se vydařilo skvěle.  V podstatě mě nic nebolelo, byl jsem sice unavenej, ale žádný drama, žádný zrasovaný nohy, žádný puchýře...Konečné jsem našel svoje trailové boty a budu se jich držet! Samé dobré zprávy!:)

středa 2. prosince 2015

Velká adventní běžecká pohádka -- aneb je všechno jenom náhoda?:)

Jako každý starší muž mám tendenci přeceňovat svoji paměť, která je velmi selektivní. Navíc, jak se neúprosně blíží jistá forma stařecké demence:), tak si -- stejně jako většina staříků -- velmi dobře a do detailů pamatuji, co se stalo například v roce 79, ale o hodně hůř si vzpomenu, co se stalo včera nebo minulý týden:). Nicméně, to o čem si chci dnes psát, bylo zajímavé už tehdy, ale s postupem času se to pro mě stalo téměř mystickým...

Začnu tradičně že široka. Psal se rok 2008, květen -- a já rozhodl, že v rámci prodlouženého víkendu naše celá rodina vyrazí do Řecka. Doletíme do Atén, jeden den tam a pak projedeme autem Peloponés. Pochopitelně jsem doma celý svůj nápad s výletem uvedl slovy, že nebudeme tak hloupí, abychom jezdili do Řecka v létě, v červenci/srpnu, kdy jsou největší vedra, ale užijeme si příjemný výlet v květnu, kdy je ještě vše svěží a zelené... A nechal se za to několikrát pochválit:)... Doteď vidím, jak si v předvečer cesty tisknu letenky -- když v tom zjišťuji, že nám letadlo odlétá za 20 minut. Ani optimální poloha našeho bytu v blízkosti letiště nám nedávala šanci letadlo chytit..A tak jsme na prodloužený víkend jeli na chalupu:) a plánovaný výlet do Řecka se posunul, jak jinak na srpen.:). Tady je potřeba vyzvednout reakci moji rodiny, nikdo mi nic nevyčítal -- jen od té doby moje nejmilejší předem kontroluje datum a čas odletu při společných dovolených..:)

V srpnu je v Řecku pochopitelně (šílené) vedro, nakonec jako turistická trasa vítězi cesta ven z Atén směrem do Sparty, přes Korinský průplav... Jak nás správně upozorňuje bedekr, cesta to nijak malebná není, vede přes nehezké periférie, kolem rafinérie.. Ale přeci jen, vedeni hrdinstvím 300 u Thermopyl, míříme do Sparty. Při průjezdu údolími se snažím vtipně vysvětlovat dětem, že tady, určitě někde tady shazovali Sparťané neduživá dítka ze skály... A kdybych se já narodil v té době, tak by to byl patrně i můj osud:).

Sparta na nás při příjezdu působí velmi obyčejně, koneckonců byli to bojovníci a na nějakou výtvarnou výchovu nezbýval čas.:). Projíždíme obyčejné dělnicky působící předměstí, marně hledám kvůli synovi něco památného:).. Na dotaz na památky nás jeden místní "naviguje".. a po chvíli bloudění se dostáváme ke stadiónu. Před ním socha pověstného krále...

Syn nadšený, upřímně -- já jsem čekal nějakou antickou sochu a místo ní nacházím velmi novodobé, kovové provedení legendárního bojovníka. Holky se vlastně ani k soše nehrnou, přesto mi to nedá a jdu se podívat blíž... Noha té sochy je ohmataná, ohlazená od dotyků, ... Říkám si, že by pro štěstí? A "pro jistotu" si na ni sáhnu..:)

Pro připomenutí -- V rodinném archívu nacházím fotografii, kdy s tehdy třináctiletým synem odcházíme od sochy pryč... Moje váha se v té době nezadržitelně přehoupla přes metrický cent a v půli prosince ukázala na neúprosných 104kg...

Nikdo nemohl tušit, že pod vlivem dalších okolností, [pití tequily s Ďurim a ponoukání moji manželky] začnu od ledna běhat... Vlastně od té doby je celý můj pobíhací příběh zachycený zde, ale mně bylo postupem času čím dál jasnější, kde to vlastně všechno začalo.

Divám se znova a znova na fotografii a připomínám si ten okamžik, kdy jsem neúmyslně přišel pod sochu krále a sáhl si na jeho nohu. Je to všechno náhoda?

Proto když jsem letos v létě, pět týdnu po absolvování Rondy, kroužil na okruhu ve Sletišti, bylo těžké se ubránit určitému dojetí. Splnil jsem kvalifikační limit a budu doufat, že se zase podívám na aténské periférie a věřím, že i dál..:).. a udělám co bude v mých silách, abych si znova sáhl na nohu krále. Dá se čekat, že budu jistě patřit k těm (nej)pomalejším na trati, ale kašlu na to! Co víc, nějak pevně a troufale věřím, že to dokážu..

Všemu zdar! Naším snům, ultra a její mystice.. Zvlášť!
Hezky advent, 12:)

PS. Letos se běží 34 ročník.. To i podle názvu blogu Honza běží.. Tak na co čekat, že? :)

Důležité upozornění .. I letos se mezi svátky uskuteční třetí ročník nefalšovaně partyzánského oběhu Prahy. Pochopitelně žádné "startovné" a na konci hospoda:). Můžete přijít i třeba jen do hospody, a běžet jakoukoliv část. Přihlášení, detaily, GPS.. vše na blogu náčelníka a hlavního organizátora, Martina VP (ZDE)

úterý 24. listopadu 2015

(Ne) všímáme si a běžíme.. aneb příprava začala...

Jeden z prvních příkazů, které jsem učil Deri, bylo "Nevšímáme si.. běžíme"..:).. Má to řadu důvodů i významů -- ať už přímých nebo přenesených. Prostě nevšímáme si psů, lidí kolem.. jsme spolu a běžíme.. Nenecháme se jen tak zblbnout, zatáhnout do pranic, ovlivnit nebo jen tak otravovat.. nekoukáme, kde co lítá a běžíme..:)

Samozřejmě je těžké být přesvědčen o své jediné pravdě a svém (jediném) správném přístupu a tak modifikuji povel -- "Všímáme si, ale (stejně) běžíme"..:). Koukám, jak běhají/trénují dobří, přemýšlím z čeho se poučit, co možná zkusit nebo si říci, co asi rozhodně dělat nebudu..:). Přemýšlím, přemýšlím, jak běhat pořád s Deri, s blízkými.. a jak se nenechat ničím "sežrat" ani vyhořet, ale jak se přitom zlepšit.

Filosofové říkají, že optimistický člověk se pohybuje po spirále vzhůru. Asi mají pravdu -- zdá se mi, že se v běžeckém životě zase po určité době vracím do podobného bodu - sice třeba v trochu jiných podmínkách (výše na spirále), ale se stejným východiskem a podobným úsilím. Pro jistotu - stejně jako v pohádce odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil:)...
Před lety jsem definitivně opustil "trenýrkové" plány, zrušil konzultace s trenérem a přešel na naprosto volný způsob pobíhání...Řekl si, že na to moje pobíhání si stačím naprosto sám.. Abych to teď změnil a pokusil se vkročit do té řeky znova (i když jinak). Nemám možnost běhat podle nějakého příliš sofistikovaného a závazného předpisu, mám příliš mnoho neznámých, úkolů a měnících se časových omezení -- ale bylo by dobré se čas od času s někým poradit a vyslechnout si jiný názor a dobře míněné rady.
Věřím, že jsem našel v tomhle směru spřízněnou duši, která moje úsilí jednak chápe, jednak dokáže poradit a co je nejdůležitější, taky jí hrozně věřím:). Takže už si různě připravuji pracovní tabulky -- ani ne tak na konkrétní tréning, ale abych skloubil svoje oblíbené/potřebné rodinné a venčící běhy:) s něčím, co mě posune za hranice časových limitů při důležitých závodech...

Je podzim, a asi každý vnímá kolem sebe takovou tu podzimní "depku".. Lidi hledají převážně výmluvy, proč něco nejde udělat, nebo vysvětlení, proč je to nebo ono "nemožné". Chápu, sám sobě pro jistotu připomínám -- Sometimes ignorance is a bliss -- prostě občas je dobré nevědět. Nevědět, že je něco považované za nemožné.. Pak se o to můžeme lépe pokusit! :).

Proto se se začátkem tréninkového období snažím ve všech směrech. Velký Honza Bartas jezdí na kole (k čemu se asi už nedonutím, ale co zkusit to kolo, co nikam nejede?)... Proto jsem v pátek vyrazil v nejmenovaném fitku na první lekci spinningu. Nutno říci, že mým příchodem výrazně stoupl věkový průměr, ovšem nikdo mi neřekl "vrať se do hrobu", ani mě neupozornili, že klub důchodců je na třetím patře..:)..  Na recepci jsem "nečekaně":) odmítl opakovaně nabízený tepák -- i když mi bylo doporučováno, že je to skvělé, umožňuje to prý poznat, jak moc usilovně trénuji... a je to prý také skvělé v prevenci a včasném odhalení infarktu .. v tu chvíli slečna přidala významný pohled!..:)..

Byla to zajímavá zkušenost. Jako duší žena bych svoji první lekci nazval, jak jsem na chvíli přestal býti běhnou a začal jsem šlapat:). Je to sice hodně jiná skupina lidí, než na co jsem zvyklý, ale je potřeba zkoušet nové věci, navíc ta intenzita byla zajímavá. Jen doufám, že i příště přežiju tu úděsnou muziku:).
Byli na mě ale hodní -- řekli mi, že si příště mám přinést vodu..Protože je potřeba pravidelně pít. Když jsem se snažil vysvětlit, že do dvou hodin pohybu vodu neřeším, tak jsem vypadal jako úplný trouba:)..

Nicméně, začíná krásné období... Advent je téměř za dveřmi, při ranním venčení a běhu do práce mě do tváře studily sněhové vločky. Jsem natěšený jako malé dítě.. Odhodil jsem většinu zábran, už jsem si na stůl, monitor a svoje dveře (zatím z druhé strany)  :) nalepil názvy svých cílů na příští rok.. a  nedočkavě se chystám na věci příští.

Všemu zdar! Ultra a našim (šíleným) snům .. zdar!
12:)


neděle 15. listopadu 2015

Staříkovo běžecké YOLO, aneb bylo nás pět:)

Myslím, že jsem si zkratku YOLO (you live only once - tedy žiješ jen jednou) už tady jistě vysvětloval, ale ona i z běžecko/pobihaciho pohledu má svůj význam. Ani ne tak v tom, že by člověk svoje prožitky umocňoval pomocí ruské rulety, nebo nepředstavitelným riskováním, ale spíš tím, že si dělá radost hezkými akcemi, které // jak už to tak s mými kamarády bývá // jsou blízko u hranice chápání "normálních" lidí..:). Ale ty zážitky, ty nám nikdo nevezme!

Byl pátek 13 -- ráno vstávám hodně těžce:), mají to částečně na svědomí asi poslední dva večery, kdy jsem slavil víc, než bylo rozumné, ale víc je to dané obdobím chřipek, stresy v práci a dokončováním všeho možného a nemožného.. Vím, že bych měl konečně v klidu nasbírat km, v poklidu se zaměřit na větší objemy, posílit, atd.:)...

Místo toho se ve spěchu a s bouřícím se žaludkem chystám na víkendovou akci s kamarády. Cílem je se večer posledním autobusem z Prahy dostat do Pece pod Sněžkou, přespat, ráno na Sněžku a běžet přes hřeben Krkonoš, Jizerských hor až.. až do Hřenska. Ideově krásná akce z nejvyššího přírodního bodu do nejnižšího. Obě části, jak přeběh hřebenu Krkonoš a Jizerských hor, tak i navazující noční část jsou hezké a skrývají v sobě řadu náročných momentů. Obzvlášť noční část (byť už mimo vysoké hory) se ukazovala jako výzva, protože nikde nebude nic otevřené, takže všechno jídlo s sebou, navíc veškeré oblečení i na převlečení neseme v batůžkách.

Každý to (včetně oblečení) pojal po svém. Ale obecně většina z nás na srazu vypadala jako Zilvar z chudobince:)... Když jsem kolem páté hodiny vystupoval na Černém mostě a mával na podobně oblečeného Pavla (VS) nechtěl se ke mne moc znát. Já na zádech běžecký batoh a v ruce idelitku a v kapse mi cinkají drobné na pivo. Pavel už držel v ruce hrst drobných (na pizzu) a bezelstně se mě zeptal.. "A kolik po cestě dali tobě?" .:)... No to nám to pěkně začíná...

Za chvíli už naše pětice (jako za starých časů školních výletů) sedí na zadním pěti-sedadle a pod taktovkou našeho etanolového referenta (t-bird) se občerstvujeme... Víno nám došlo už před Hradcem Králové a tak pod záminkou prostatických problémů vybíhám ven a doplňuji zásoby. Málem mi ujeli, málem jsem nastoupil i do jiného autobusu:), ale od toho má člověk kamarády, aby zadrželi náš autobus, případně aby mě navedli do toho správného..:)

Zážitků a veselých příhod z cesty a z přípravy jsme měli na knihu, ale protože jeden každý z účastníků má svůj deníček:), tak jim nechám dostatek na vyprávění. Jen bych chtěl dodat, že přeběh z mé strany se nesl ve znamení pracovních stresů:) [ty technologie! Naštěstí jsem kvůli baterce vypnul data i neběžecký mobil, ale i to stačilo] a také ve znamení dílčí chyby v předpovědi počasí..
Ve čtvrtek jsem totiž koukal na všechny servery s počasím, ukazovaly krásnou předpoveď, s výraznější změnou a přechodem zvlněné studené fronty (déšť a sníh) až v neděli později odpoledne, což my už budeme na cestě do Prahy, že? :). Jenže, co čert nechtěl a já nevěděl.. časování přechodu fronty se posunovalo stále a stále dopředu, takže v sobotu brzo po ránu bylo jasné, že si výlet užijeme i s patřičnými prudšími změnami počasí po cestě.



To by normálně zase tolik nevadilo, ale já kvůli úspoře místa v batohu jsem nesprávné zhodnotil situaci a vzal si s sebou jen supertenké tričko a tílko, a velmi tenkou a velmi lehkou bundu. O tom, že jsem měl jen tenké elastaky ani nemluvím:). U lanovky zjišťujeme, že pojede jen na Růžovou horu, na Sněžce hlásí -4C a silný nárazový vítr 80km/h. Jeden z našich horských vůdců (VS) nás hned maličko nahlodal, říkal že při téhle vlhkosti a teplotě a rychlosti větru můžeme případně získat i omrzliny a začal si pamětnicky mnout ruce a osahávat obličej:). Ve svém tenkém outfitu vzpomínám na Hanče s Vrbatou a utěšuji se tím, že jsem si "svoje" užil, mám dvě děti, takže případně omrzliny na intimních místech nemusím tolik řešit:). Kamarádi svorně nabízeli zapůjčení dodatečných svršků, ale ... vliv ledového může Machyho v naší skupině je stále patrný:). Takže jsem běžel relativně minimalisticky oblečen a byl připraven se v případě opravdové nutnosti ještě přiobléci na sebe "civil" ...

Počasí bylo nádherně horské. Po úsecích, kdy se v protivětru i špatně šlo, se na pár minut vyjasnilo, aby se stejně rychle zatáhlo, u Sněžných jam zamlžilo, a vítr nám masíroval tváře tradičními ledovými krystalky... Minimálně lidí, obzvlášť při přechodech z Krkonoš do Jizerek jsme se dostali do končin, kde nebylo nikoho. Jako jeden z dokumentaristů výpravy jsem udělal i hodně fotek se kterými se pojí plno nádherných zážitků, které nechám na vyprávění kamarádům..

Ovšem malý poznatek. I když jsem minimalizoval, přesto jsem si vzal s sebou nové nesmeky na prozkoumaní a musím říci, neměly chybu. Držely naprosto perfektně. Pavel vtipně glosoval, že on to zná. Taky si nemohl vynachválit mačky.. a kdyby mu nebylo stydno, lezl by v nich i v létě:). Nahlodalo mě to, zkusil jsem je na i na osmekaných lávkách v Jizerkách, na mokrých kamenech.. seděly jako přibité. Máš pravdu, předsedo! :)

Silný vítr se postupně uklidnil, ledová tříšť byla vystřídána mokrým sněžením, ale pocit zimy to nakonec jen umocnilo. Už odpoledne jsem cítil, že přeci jen.. přeci jen.. nemusím za každou cenu onemocnět a běžet většinu noci v silném dešti, když není úplně důvod? Takže jsem to řekl nahlas a tím jsem skupinu tři, která měla původně naplánováno běžet až do Hřenska postupně rozvrátil, téměř jako imperialistický diverzant skupinu mladých svazáků:). Nakonec jsme seběhli na Oldřichovském sedle do hospody, dali pár piv, rum na cestu.. chytili jsme vlak do Liberce a poslední autobus do Prahy. Slíbili si, že to -- až se počasí umoudří -- někdy doběhneme...

Zase jsem běžel neskutečně krásnými místy, navíc téměř bez lidí:)... Opravdu nádherný kus víkendu, navíc mám šanci v klidu pomalým během doléčit (drobné) nachlazení a zastavit ten vodovod, co mi teče z nosu:). 64 km přes hřeben Krkonoš a Jizerských hor byla opravdu hezká tréninková dlouhá. Díky za ní!

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť!
12:)

PS. Snažil jsem se fotit ve chvílích a vteřinách, kdy třeba vítr rozehnal mraky nebo kdy vyšlo slunce, takže obrázkový pocit z výletu může být ještě o to hezčí.:)

 

úterý 10. listopadu 2015

Četba a sledování scifi jako součást přípravy na ultra:)

Ať chci nebo ne, uvědomuji si, že moje sny/úsilí, směřování a výběr závodů a nejbližších cílů je od jakživa na hranici scifi:), a tak podle rady svého synka pravidelně doplňují svoji motivaci četbou a sledováním "vhodného" scifi.

Pro rychlý běh v terénu asi neexistuje nic vhodnějšího než Riddick a jeho útěk z Krematoria:)

Pro boj s problémy na ultra, nevzdávání se.. je asi nejlepší Marťan. Vřele doporučuji. Mimochodem byl jsem až dojatý, když junior prohlásil, že v tom svém úsilí jsem mu hodně podobný:)

---Vysvětlující ukázka (Marťan) -----------
[Poté, co se věci po x-té pos*aly].....Nyní si pěkně sednu, vzduch unikne a já zemřu. Konec. Už žádné falešné naděje, klamání sebe sama, žádné řešení problémů. Už mám toho, kurva, dost! ...
Vzdech ... Dobře. Tak jsem si zanadával a teď musím vymyslet, jak se udržet při životě. Podívejme se tedy, co se dá dělat ...
--- Konec ukázky z Marťana----------

Minulý víkend jsem svoje portfolio sledovaného scifi doplnil a rozšířil svoji krátkou večerní účastí na běžecké sekci festivalu Obzory. Marně jsem se snažil tvrdit pořadatelům u vchodu, že jsem zástupce médií:) a že jdu na poslední přednášky z celého dne, tudíš bych neměl platit vstupné.. ale nakonec jsem celodenní vstup zaplatil.. Stihl jsem podle mě zlatý hřeb večera -- povídání o nejkrásnějších sky závodech a o tréninku na ně.
Jako správný zástupce médií:) jsem se snažil nejen sledovat, co se děje vepředu, ale i reakce v sále. Například vyprávění Aničky S. o skvělém třetím místě, tedy o zlomené hůlce:) tolik zaujalo, že se vlastně účastníci neptali na nic jiného než.. A vrátila jste tu hůlku? :)...

"A vrátila jste tu hůlku??"
Ovšem při sledování moderované diskuse J. Bartase a Z. Kříže jsem děkoval Bohu, že jsem je slyšel až teď..:).. Poslouchat jejich vyprávění někdy na začátku svého pobíhání v horách, tak prodám nově koupené trailové boty a koupím rybářské pruty!:).. Samozřejmě jsou to reprezentanti, chápu detailní a šíleně nabušené trenýrkové plány... Ovšem slyšet, jak Z. Kříž čtyři hodiny běhá běžeckou abecedu... stovky a stovky naběhaných výškových kilometrů, speciální trénink, minimum spánku.. Podobně, jak J.Bartas vstává také asi ve 4, aby před prací stihl 3 hodiny intenzívně kolo a bůhví co ještě... Že jalové kilometry jsou jalové a na nic. Atletická a horolezecká příprava je základem úspěšného horského ultra:)... To jednoho rozloží:)...

Klíčová matra k překonávání podobných šílenosti? -- "Je to Tvoje volba"..:)

Občas kouknu do publika.. Mladé adepty a další reprezentanty to evidentně motivovalo, zhruba jen půlka sálu měla takový ten vytřeštěný výraz:) -- Buď to byli zbloudilí návštěvníci nebo abonenti skyrunningu, kteří ovšem po skončení přednášky neochvějně zamířili do nejbližší prodejny rybářských potřeb:),..

Pravda je, že po skončení přednášky jsem chtěl pozdravit velkého Honzu B., který kraluje i na běžecké blogosféře.:) Ale vzhledem k frontě natěšených ctitelů a posluchačů jsem to vzdal.. Jak se dostávám ven ze sálu, tak zaslechnu... Ty voe, to nikdy nedám...Chlapci zlomení vyprávěním, které je mělo motivovat:).  Protože jsem byl se Samem evidentně o generaci nejstarší účastník, tak jsem si dovolil je jemně upozornit, že TOHLE byli reprezentanti!!

Stejně jako nemá cenu porovnávat Slavoj Houslice s Reálem Madrid, tak nemá cenu se srovnávat s Danem, Radkem, ... nebo s reprezentanty skyrunningu. Snažil jsem se ty zdrcené mladíky povzbudit optimisticky-sexistickým sloganem se sportovním podtextem.. "Není důležité být první, ale zúčastnit se!"..:). Ovšem nevím, jestli se mi to aspoň trochu podařilo.. Jo, to je to nebezpečí srovnání.

Druhý den byla neděle. Nádherný počasí -- chtělo by to intenzívní dlouhou:), ovšem.. mám rodinu, a je to podle všeho asi jeden z posledních krásných dní v tomto období... Proto nejdřív běžím volně asi deset km s dcerou a s Deri a pak se ještě vyklušeme/projdeme s moji nejmilejší.. V podstatě naprosto jalový km..:).. Ovšem na druhé straně, je to nejlepší trénink a prevence proti vyhoření a rodinným problémům:)..

Při večerním krátkém venčení popobíháme s Deri a celé to spolu globálně hodnotíme... Jasně, jak běhám(e), tak to jsou (z pohledu ambiciózních reprezentantů) naprosto ostudné výsledky. Honza B. se ušklíbal na svých cca 41 hodin na Rondě, což teprve mých 57, že? :) Podle ultrasignup mám průměrný ranking mezi 60-68%, age rank mám sice mezi 70-80%, ale obecně žádná hitparáda. Prostě dobíhám kolem té půlky pole s velmi výraznou časovou ztrátou na ty vepředu.. Ne ne .. neflákal jsem se, neužíval jsem si to:), ale prostě to rychleji nešlo. Nicméně, mám to děsně rád a v cíli zažívám pocity naprostých vítězů:).

Proto, když jsem si večer sedl k počítači, tak jsem naprosto neomylně hodil svoje jméno do dvou loterií. Protože pokud se kvalifikuji, tak není co řešit:)... Ani to, jestli běhám pomalu, ani to, jestli je to ode mě velká nebo šílená drzost se tam a tam přihlásit. Kašlu na to!
Mám to rád, rybářské pruty rozhodně zatím nekupuji. Naopak, mě podobné scifi motivuje:)

Proto všemu zdar! Naší odvaze, počítačovému hrdinství, našemu scifi.. a ultra zvlášť!
12:)

úterý 3. listopadu 2015

Běhám s Deri, aneb pes je sociální lubrikant! :)

Podzim je zajímavé období. Tradičně mi skončila sezóna, měl bych si maličko odpočinout a zase začít se připravovat na další rok, ale stejně tak jako se ve mně pere lenoch s důsledným, zodpovědným a konzistentním otcem od rodiny... tak chtě nechtě poslouchám rady a pošťuchování celého okolí..

"To teď na podzim už se neběhá, co?" :)....
Úplně nejlepší jsou úvahy "znalců"..., proč se honit, stejně tím nikoho neoslníš, dneska uběhne maratón kdejakej blb a kulhavá bába:)... Nebo otázky "To takhle sportujete kvůli manželce?"... "Zrovna já vám to budu věřit!":)

A tak podobně, jako tele-tele mělo své stálé otázky (Tak co Sporťáku, už máš chlapa?), tak i u nás v práci a v okolí jsou určité pevné kotvy rozhovorů. Pochopitelně (asi jako každý) citlivě vnímám, jak to kdo myslí.. a pro ty, co by je potěšilo mě vidět kulhat, nebo přestat běhat -- se vždy vzepřu. I když jsem po náročném ultra, tak v práci je výtah pro mě tabu.. natolik zase já umím rozdírat rány:)..

Ale na podzim a v následně se blížícím adventu se mi zdá (a bylo by to moc dobře), že jsou si s tím chladem kolem lidé možná trochu blíž...Nebo, že by to bylo tím psem?:)... Samozřejmě, běhajíc s malou fenkou, která je navíc velmi přátelská, se člověk nemusí ani moc snažit, aby se s ním dávali do hovoru naprosto neznámí lidé a aby vznikaly střípky kouzelných situací..

Například teď o víkendu proběhla v našem údolí turistická akce s cílem "Holyně" a tak se našimi končinami valilo relativně dost lidí. Normálně tady potkáme sotva pár běžců či pejskařů na procházce... ale teď? Jsou tu turisté ve skupinách lační poznávat (dle itineráře) krásy Prokopského údolí. A světě div se, dost z nich si s námi chtělo povídat nebo aspoň nějak reagovalo na naší přítomnost...

Je pro mě typické, že si neuvědomuji přítomnost lidí a tradičně podle našich zvyků (téměř nepřetržitě) při běhání mluvím na Deri. Vykládám ji, kudy běžíme, kam poběžíme za chvíli, chválím ji, jak je šikovná, jak krásné běží..atd.. Poznámka jedné turistky "Vy jste asi nějak osamělý, že si celou dobu povídáte se psem, co?" :) .. mě dostala skoro na kolena ..

Zastavím, abych vše uvedl na správnou míru, ale než jsem stačil něco říci, tak se asi 100 metrů od nás objevil známý chovatel dalmatinů se svoji smečkou a provokativně huláká... "To je on!! Kubišovou na něj! Týrá to zvíře! Vidíte to všichni!!!:)... A vykřikuje a všem kolem vysvětluje (svůj oblíbený vtipný obrat), že Deri je původně Jack Parcel (příbuzný výrazně vyšší pes než Jack Russel), ale má od běhání se mnou úplně obroušený nožičky, tak že je tak malá..:) .. Přísahal bych, že mu to pár lidí uvěřilo, protože na mě koukali jako na tyrana..

Rychle popoběhneme kousek dál a už to vypadá, že se pěšinkami ztratíme turistům z dohledu a obíháme mladou rodinku, která u cesty na sluníčku odpočívá. Dávám pozor, aby Deri na nich neloudila svačinu, protože děti na ni zálibně pokukují...Tatínek jim moudře vysvětluje... Vidíte, pejsek celý den leží na pohovce a teď se jde maličko proběhnout.. Deri jakoby rozuměla -- okamžitým skokem do kaluže a hlubokým ponořením do bahna dává všem jasně najevo, že ona "gaučák".. rozhodně není...:)

"To je ten pejsek z reklamy na OBI!! Taky vám doma všechno rozkouše?".. :) ... Bráním Deri, zatajuji překousanou elektrickou šňůru a vyhození pojistek v naší klubovně. Musíme držet pohromadě v jednotě je síla:)..

Definitivně mířím na trail a do kopců, rychle pryč. Asi po cca 12km se zadem vracíme s vyběhanou a spokojenou Deri, když v tom zaslechnu výkřiky.. "Pane, držte si toho psa na vodítku! Tady nemůže jen tak běhat.." ... koukám, komu vadí způsobně (vedle mě) běžící Derina a on to Luboš s Lenkou!!:)... Zdravím se s nimi, na chvíli zastavuji a Deri jim na oplátku ukazuje svoje triky a běhá kolem nás parádní osmičky. Demonstruje všem svoji rychlost a sílu.. i když já moc dobře vím, že už je unavená... Ale je to ženská každým coulem. Chce být obdivovaná a chválená, ať to stojí co to stojí! :)

Nic nic.. doma čeká moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, že vyzvednu i ji a také spolu maličko popoběhneme. A tak se rozloučíme s Lubošem a s Lenkou a míříme s Deri domů... Myslím, že nejlépe okomentoval náš návrat jeden obtloustlý pán stojící s kelímkem piva uprostřed parku.
Jeho slova -- "Tak takhle se spěchá domů -- rychle se nažrat a vyvalit v teple!"..:).. Jen doufám, že patřila pouze Deri..:), protože já ještě aspoň maličko popoběhl se svoji nejmilejší... než jsem se ...:)..

Zkrátka a dobře -- pes (stejně jako alkohol) je sociální lubrikant!:) ... I úplně neznámí lidé se s námi baví, komentují naše počínání nebo se i chtějí kamarádit. A to je dobře!

Je jen velká škoda, že Deri neuběhne ultra. To bych měl svoje delší běhy o hodně jednodušší:)!

A tak všemu zdar! Dalším km... Nové sezóně, naším přáním a snům.. a ultra..zvlášť!
12:)

středa 28. října 2015

Staří radostně vztric, aneb U je naše křivka..:)

Většina lidí žije v "bludu" o krizi středního věku, která se s rostoucím věkem jen prohlubuje:)... Myslí si, že člověkem víc a víc cloumají choroby a deprese.. Až ve finále se pro jistotu zajedeme podívat do Pelhřimova, abychom věděli do čeho jdeme:)..

Není to pravda! Místo analýzy vlastních pocitů bych mohl pokračovat okřídleným.. "američtí vědci zjistili, že"..:) .. ale vlastně proč ne. Velmi renomované časopisy v řadě studií ukazují, že pocit štěstí a životní spokojenosti v čase vytváří křivku písmene U (Asi nejznámější studie je zde), s nejhoršími pocity a s "nejmenším štěstím" se lidé potýkají někde kolem 45 let. Pak už se to jenom zlepšuje, sama pozitiva a sociální jistoty..:).. [V Čechách si to nejhorší dle odhadů odbýváme přibližně ve věku 47 let:)]

Možná je to také způsobeno tím, že šťastnější lidé žijí déle a tak ti nešťastní postupně umírají a celková populace se tak stává šťastnějšími.. Vyberte si sami..:)

Nicméně.. Nicméně jsem na státní svátek zase zvýšil číslo ve svém profilu o 1, potěšeně si uvědomil, že jsem o rok starší:) -- a že stále je kam běhat, stále je na co se těšit a z čeho se radovat.. V minulých dnech jsem přehodnotil týdenní rozvrh běhů, abych měl šanci běhat postupně se všemi členy rodiny, venčit Deri a svoji nejmilejší manželku brát na různé výlety...Ukazuje, že jsem na MFF měl právem za jedna z předmětu plánování a řízení soc. hospodářství:).

--- doplňující odbočka ---
Pro mladší a nematfyzáky -- pod tímto krypto předmětem se skrývaly stochastické diferenciální rovnice, čemu se směji doteď -- naštěstí nikdo z politického vedení si neuvědomil tu spojnici mezi obsahem kurzu, tedy náhodou a chaosem, který jsme studovali a politicky angažovaným názvem..:)]
-- konec odbočky --

Sice moje domácí plánování dočasně vedlo k menším objemům, ale už zase postupně připravuji dvojsměrky do "přípravy":), navíc investice do šťastné domácnosti má neuvěřitelnou hodnotu, co si budeme povídat:). A  navíc -- moje skvělá strategie nese už první ovoce. Při sobotní návštěvě skalního města jsem "nepozorovaně":) zpracoval moji nejmilejší pro svoje šílené plány na další rok.
Svět je krásný -- a je potřeba si to užívat!

Všemu zdar! Ultra a naším snům zvlášť! 12:)


sobota 17. října 2015

Blondýna ve Stromovce, aneb v tréninku běhám opatrně:)

Mohl bych ten zápisek také nazvat "Jak jsme dělali (Dánské) Sněhurce sedm trpaslíků ve třech" -- což jak všichni uznáte, je velká dřina.. Prostě o tom, jak jsme t-birdovi dělali křoví a družinu:)...
Nebo, jak jsem ukázal, že jsem popleta, ale žádný máslo:).. Každý titulek nese trochu jiný příběh..ale protože každý ze zúčastněných si píše svůj vlastní příběh.. nechám to na nich:).

Začnu ze široka.. Znáte ten starý vtip, kdy se ptají blondýny v pizzerii, na kolik kousků jí mají nakrájet pizzu.. Na 4 nebo na 8? Ona odpovídá.. na 4. Na 8.. to bych nesnědla!!:)

V minulých letech -- ještě před dvěma lety--  se Pražský maratón běhal jako 8x kolem šaten a jedno malé zahřívací kolečko k tomu.. I moji maminku jsem tím v minulosti uklidňoval, když se ptala, jestli nejdu o víkendu běhat něco dlouhého/šíleného.. tak jsem ji říkal, že jdu běhat s kamarády do Stromovky.. 8x kolem šaten, jedno malé kolečko a domů...

Letos ji říkám.. neboj, žádný šílenosti. Jdu s kamarády obíhat šatny do Stromovky. Maminka naučeně říká,.. aha.. 8x kolem šaten?:).. Odpovídám dle propozic. No vlastně mami.. Letos se běží desetkrát.. A maminka starostlivě.. Nebude to moc? :)..:)

Tak mě to trochu rozhodilo.. Má pravdu (předsedo).. Nebude těch deset rychlých koleček moc? :)

Je mi jasné, že v téhle části moji sezóny.. ten cílový čas nebude (slovy Apríl) žádná hitparáda.. Ale zase.. zrušit existující registraci, protože nejsem schopen/ochoten.. uběhnout nějaký rekord? Jak bych se s tím vyrovnal? Jak bych se podíval do očí kamarádům? [Nezačali by mi plivat do piva?:)..] A tak místo odpočinku a pozvolném začátku tréninku zase o víkendu poběžím maratón..

V sobotu po ránu.. pohodička, snídanička.. venčím Deri.. jdeme na dlouhou procházku.. Říkám si, pro jistotu kouknu na propozice maratónu.. Start je v 10.. koukám, aha.. registrace v 9.. to abychom zrychlili domů.. Zavolám si taxíka. Koukám na hodiny v klubovně a volám na tři áčka.. že bych chtěl taxíka tak za půl hoďky na 8:30. Paní mě přerušila a říká, že tohle nestihnou, protože 1/2 9 je za 2 minuty:).. Aha! :) Ale, že mi dají taxi do patnácti minut.. A tak rychle naházím do batohu oblečení.. a ve "psím" oblečením se pár minut po deváté objevuji ve Stromovce. V jedné kapse teplákové bundy ze ZG mám piškoty, zatímco druhá obsahuje černé pytlíky.. Jsem připraven na všechno!

Na místě potkávám jak reprezentanta iTB:), tak i Veverku Pražského, RIDa, Michala z PIM klubu.. Evžen mi se Sárou navíc dělají striptýz a ukazují do ruda zbarvený zadek! To nám ten den hezky začíná!.. Ještě, že nejezdím na kole!:)

Číslo, tradičně inspirativní -- 53 naznačující pravý ročník Pražského maratónu.. Zrušení maratónu v roce 2013 jsme pohotově nahradili:).. Nicméně, teď ročník maratónu a moje narozeniny krásně konsolidují.. je nám oběma 52! Za chvíli stojím s kamarády někde v zadní části startovního pole.. Reprezentanta (t-birda, aneb Sněhurku) jsme poslali dopředu a my (ostatní trpaslíci) si vyběhli každý podle svého.. RIDa v první třetině, kdy mě předbíhá posílám dopředu s tím, že běží na 3:17:).. ať se nezdržuje se staříkem.. Že já se rozhodně nebudu tolik mačkat:).. při rozumném úsilí to vidím pod "par".. [3:30].. ale na takové šturmování zase nejsem v téhle části roku zařízený:)..

Hrdinně jsem běžel bez jakýchkoliv sluchátek, bez povídání se spoluběžci.. sám samotinký.. Hlásili asfaltky, ale každou chvíli se mi něco lepí na boty.. listí/kaštany nebo slupky z kaštanů. Příště beru trailove boty!:) .. Pozorují všechny, co běží.. Spousta (ve finále 71) lidí rychlejších než já.. I staříků:) bylo deset rychlejších než já... ale nejsem ideolog. Společně s Kantem jsem potěšený (ani ne tak mravními zákony, ale) sebekázní .. Někdy je těžší na závodech neběžet na doraz... Nechci se zranit. Začínám postupně běhat na další sezónu, která bude podle všeho úplně šílená [možná to bude tím, že jsem šílený já:)]... A na ni se musím připravit. Opakují si strategické, není důležité vyhrát bivu, ale vyhrát válku..

Ale.. Ale.. Já duší žena.. registruji, že jsem předběhl jednu z ženských ikon českého ultra .. Markétu G. z kladenského maratón klubu [?? proč si ti kladenští neudělají klubové závody někde separátně a netahají to do Stromovky, na mistrovství republiky a tak??:)...Evidentně dobrej oddíl:)]. Při každém okruhu nějak podvědomě na otočce kontroluji lehký náskok asi 150-300m na Markétu a říkám si, jestli mě předběhne už tenhle kilometr, nebo až v dalším kole..:)... Ale pak se ta ženská duše ve mně vzbouřila..

Drž to "Jani":).. řekl(a) jsem si.. Naštěstí Markéta G. byla milostivá.. A tak moje odbočení do keříků v předposledním (a posledním) kole nebylo pro výsledek kritické. Inu stařík-prostatik!:) .. Nakonec jsem uhájil tenký náskok 30s až do konce.

V cíli odcházím na skvělý vegetariánský párek [myslím, že by si jej mohl dát i Advid.. ten párek kolem masa jen letěl:)] naprosto v laufu.. všechno jsem stihl.. i čest "duše" ženy jsem uhájil:). Dostal jsem v areálu jako každý běžec pivo. zkouším, že bych si další pivo koupil.. Prý nejde.. ale jsem zasažen vlnou solidarity.. hned další říkají.. já pivo nechci [PROČ, NE ??:)] .. a tak získávám další malé přežívací pivo..

Celkově hezká akce.. Věřím, že to zůstane v mém kalendáři hodně dlouho. Běhání není o rekordech.. Tedy aspoň pro mně "mid-pack".. ale o pocitech (i když ten čas potěší). Navíc teď už vím, že dokážu sníst i pizzu nařezanou na deset kousků.. Zlepšil jsem se skvěle -- skoro jako velká Izi .. o dvě minuty a něco proti Košicím před dvěma týdny.. Můj čas 3:26:47 naznačuje, že kdybych takto pokračoval.. tak bych někdy na jaře zase byl úplný reprezentant:)

Všemu zdar! Kamarádům, ultra a naší sebekázni zdar!
Říkám si.. Honzo, jak ses starej, tak jsi nadšenej:).. Příští rok jsi si vysnil neskutečný věci.. Tak je potřeba něco pro to udělat!
Hlavně to nevzdávat!!

neděle 11. října 2015

Nikdy to nevzdávej...:)

Dřív jsem si dělal ze cvičení v posilovně, nebo z posilování částečně legraci (tedy aplikovaném na mě)... Bylo mi celkem "jasné", že nejrychleji zhubnu jednoduše tím, že se přestanu přejídat a začnu se pravidelně pohybovat-běhat. Běhat pomalu, někdy rychleji.. ale co možná nejvíc... Ale postupem času -- jednak asi i tím, že nejsem ideolog -- jsem musel svůj názor upravit.
Asi cokoliv, co člověk dělá pravidelně, s určitým cílem, s odhodláním a s nadšením nakonec přinese své plody. Podobně jako řada tibetských mnichů získává své osvícení pravidelným nošením dřeva a vody... tak se dá zhubnout ve fitku... nebo jen cvičením doma.

Před nedávnem jsem potkal jednoho začínajícího ... takového sympatického tlouštíka v posilovně...:). Snažil se být téměř neviditelným. Dokážu si představit, co ho to stálo odhodlání vyrazit a procházet se mezi stroji v matrixu ve World Class.., Co víc? Zkoušel s nimi pohybovat!! :).. Zrovna ten den, tam byli samí svalovci, kteří, pokud se jim při zvedání tyč činky pod vahou zátěže neprohýbá jako luk, tak nejsou spokojeni.. A pak já:). Evidentně cvičím intenzivně - vlastně neustálý kruhový tréning.. v jedné sérii cviků mám vloženou druhou, abych neměl žádné prostoje, a tak pořád dokola:)... Viděl jsem ho bezradného a tak jsem zpomalil a chvíli se s ním bavil. Snažil jsem se mu říci, že jsem začal hubnout ve výrazně vyšším věku a i z vyšších vah.. ale že to není důležité.. Taky, že jsem na začátku jenom běhal a taky si teď myslím, že to není důležité.. Důležité asi ani není, jestli "to" děláme efektivně, ale je nutné to nevzdávat!!!... Evidentně jsem ho potěšil.. i když jsem ho od té doby neviděl..:).


A tak se teď na podzim po menší běžecké pauze (=menší kilometráži) zase začínám víc soustředit na běhání, ale zároveň chci a musím svoje ochablé a staré tělo posilovat... Postupně se propracovávám záhadami jednotlivých nářadí, cviků.. Po tom roce cvičení mě místní odborníci, kteří ve fitku snad i spi.. [tzv. gym rats, tedy krysy:)]..  už začínají i zdravit.. Nejsem žádnej "džůjsr", tedy steroiďák:), ale zase už nejsem "soft tee" -- tedy čajíček a určité úsilí je i na mě viditelné...  Abych si lépe kontroloval nejen váhu, ale i tuk, tak jsem si objednal (podle rady) kaliperační kleště!!! OMG:).. tomu říkám dedikace, tomu já říkám pravé odhodlání staříka..

--- malá technická poznámka ----
Asi neexistuje levnější a zároveň velmi spolehlivý způsob kontroly hubnutí a měření tuků/svalů v těle, než jsou kaliperační kleště, přitom stojí necelé tři stovky a nedají se snadno obelhat... Jako statistika mě vždy potěší jednoduché metody - určení velikosti a váhy dinosaura podle jediné malé kosti, rychlosti běžce z doby odrazu-kontaktu s podložkou... a celkového množství tuku podle množství tukových řas měřených na několika místech. Ať žije statistika! :)
--- konec poznámky ---

Objednal jsem si proto ony kleště:) a Petr, který mi je přes e-shop prodal mi zároveň se zásilkou poslal i lístek se slovy .. "Honzo, nikdy to nevzdávej.." Upřimně mě to fakt potěšilo. Vydělal na mě jen pár korun a přesto mi poslal hezký povzbuzující osobní vzkaz... Motivační kruh se tak zase uzavřel:).

Po návratu z Košic jsem zase řešil resty a práci, která se v mezičase rozmnožila rychleji než octomilky. Na nějaké sofistikované "tréninky" není čas (ani je neumím), a tak aspoň pobíhám při venčení Deri a při přípravě výletů s mojí nejmilejší manželkou. Tentokrát jsem se rozhodl, že ji vezmu na výlet pražským Semmeringem, vystoupíme "Na Cibulce" a přes rozhlednu a nejhezčí části parku zamíříme domů do Stodůlek. V sobotu mi moje nejmilejší moc nevěřila, když jsem ji vedl na Smíchově na Severní nástupiště a čekali jsme na Pražský motoráček. Posadil jsem ji po směru jízdy ke správnému oknu.. a říkám hezky se dívej a foť. Ty dva viadukty jsou nádherný, zejména nájezdy na ně.. Co byste řekli? Zrovna v té chvíli k nám přišla jedna paní si pohladit Deri.. a moje nejmilejší je minula..:). A tak jsem nabízel, že dneska bude jistě krásné počasí, že můžeme alespoň z naší strany běžet okolo, podívat se na dolní a horní viadukt.. Ale marně.. Jsem teď doma známý pod krycím jménem "viadukt" a nikdo tam se mnou nechce:). Aspoň jsem tam vyrazil vyvenčit dceru a Deri a zítra si to zase prohlídnu po cestě do práce. Není to jednoduché být viaduktem.. Ale já to nevzdávám!

Všemu zdar! Podzimnímu pobíhání (viaduktům!) a ultra.. zvlášť!
12:)




neděle 4. října 2015

Košice pod par(ou), aneb vydařený golfový výlet..:)

Minule jsem se zmínil, že slovenští kolegové pořádají svoji výroční (ekonomickou) konferenci v Košicích… a moudře zvolili víkend, kdy se jednak slaví “Košické bílé noci” a následně běží maratón.. Všem dobrým kamarádům jsem pečlivě vysvětlil, že opravdu nejedu do Košic závodit. Jedu služebně na konferenci, jen jako správný oportunista vyžiji (již) pořádaného maratónu, abych si uběhl víkendový dlouhý běh ve slušnějším tempu. Proto moudře beru rovnou běžecké boty a ne běžecké-společenské:).

V práci se už tradičně všichni zbláznili, netuším, co se děje, schůze střídá schůzi, tlak od kolegů na termíny je skoro stejný jako na konci roku.. Koukám na to jako Alenka v říši divů a nechci se nechat do té hysterie zatáhnout… Nicméně, když odjíždím, mám práce “do vlaku” tolik, že by to vydrželo klidně až do Vladivostoku a ne do Košic., Uklidňuji se svoji mantrou -- člověk má buď klid a pohodu v sobě, nebo ji nikde nenajde:).

Od práce mě vyrušil halas přistupujících v Ostravě. Se skupinkou (nadšených) slovenských podnikatelů pijeme víno, podle všeho získali nějaký dobrý kontrakt a tak je co oslavovat… Obsluha nestíhá zásobování našeho business kupé... Když v tom padne dotaz, na co se teď každý z nás nejvíc těší? Zajímavá otázka… Pokud pominu všechny ty osobní, nesdělitelná přání… Běžecký vzato -- děsně se těším právě na ten klid jalových km, na usilovné cvičení ve fitku, večerní běhy s kamarády a pozvolnou “přípravu”.. dosti bylo závodů:)., Je potřeba se vrátit “ke kořenům” a zase poctivě natrénovat a přitom “úsilí” udržet ten veselý rozměr -- prostě, aby mě “to” bavilo.

Takže na konferenci jsem následně řešil velké dilema.. Snažit se maratón běžet co nejrychleji, nebo ho nějak vyklusat? :).. A dospěl jsem k jednoznačnému závěru. Po třech náročných dnech, kdy od rána od 9 do večera do 6 sedím na přednáškách a do půlnoci v rámci navazování vztahů a řešení závažných ekonomických problémů – silně konzumuji..:)... Mně bylo jasné. Dá se splnit obojí! Poběžím usilovně, i když to bude vypadat, jako vyklusávání:). Vlak mi jede ve 2:51, moje ubytovna je asi 3km daleko od hlavního nádraží.. Takže se nejdříve musím dopravit na pokoj, umýt se, popadnout všechny věci a spěchat na nádraží. Celkem zajímavý logistický oříšek, včetně plánování výsledného času…


Startuji asi v půlce sekce C, beží se vše pohromadě, inline, 1/2M, M, štafety a různě promíchané. Na žádné rozcvičování si nehraji:), podle rad Běžícího Stína, správný mid-pack ultra se rozcvičí po cestě, žádnou běžeckou abecedu – skipping, lifting, ani jiný sprostý slova nepoužívá.. šetří síly, až budou potřeba.

Nicméně jsem vyrazil že všech sil, abych se přes ty davy dostal do “řidší” skupiny a mohl běžet v pohodě a kontroloval si čas doběhu. Přeci jen hlavní je chytit Pendolino domů! To by mi moje nejmilejší neodpustila!

Jako statistik a milovník čísel se nakonec rozhodují k jednoduchému plánu.. S krásným číslem [Opět, jak jinak-- tentokrát mám na hrudi 1100] je potřeba běžet sice uvážlivě, ale pod par!


--- Malá terminologická golfová vsuvka ---
Už je to hodně dlouho, kdy Miloš Čermák, jako první v Čechách řekl moudrou větu .. “Běh je novodobý golf” a posadil tím oblíbenost golfu a běhu do správného kontextu. Sice golf nehraji, ale teoreticky jsem vzdělán -- hlavně proto, abych mohl mlžit na party..:),  nebo když narazím na zarytého golfistu. Pro tento případ umím používat termíny "green", "par" a pohotově používám další obraty. Například při dotazu na moje výsledky, říkám, že v průměru hraji mizerně, ale když mě to popadne, tak se mi podaří slušně celá hra jen se železnou 7! :)..
A tak drobné vysvětlení: “Par” označuje počet úderů, za který by zkušený golfista měl udělat jamku, pokud jste “pod par” tak jste lepší, v obráceném případě se nezadařilo:)..
--- konec golfové vsuvky ---

Svůj “par” jsem si v Košicích nastavil jednoznačně.. Doběhnout do cíle v "pohyblivém stavu" před 12:34, jak jinak, že.. Optimálně pod “par” Bostonského maratónského kvalifikačního času v mojí věkové kategorii (což je 3:30). Vzhledem k tomu, že se startovalo v 9h, jsou si oboje velmi blízko…Hlavní cíl byl ovšem jasný. Stačit se umýt a chytit vlak do Prahy..

Po relativně svižném prvním kole (cca 1:37) se výrazně oteplilo a já pamětliv rad Honzy Bartase, který říká “Když mi to nejde, tak prostě zpomalím”, a tak jsem to učinil i já:)… Diváci v Košicích jsou skvělí, stojí podél trati a vytrvale fandí, řada z nich měla veselé cedulky s nápisy, které rozdával jeden z partnerů maratónu, ... děti si chtějí plácat:).. a tak ještě trochu zpomalím.. Úplně profesionálně kontroluji předpokládaný cílový čas a stav opotřebovanosti těla. Taky vidím, jak v tom teple běžci na trati začínají bojovat s křečemi a tak rozdávám (těm, kteří neměli) magnesium v pytlíčkách, co táhnu s sebou v ledvince…Aspoň na chvíli zastavím/zpomalím, povzbudím, dám pytlíček s rychlým magnéziem…Mrzí mě, že asi 2 km před cílem, když jsem narazil na jednoho opravdu zbědovaného.. tak už jsem neměl.. [Ani pro sebe jsem si nenechal, což následně moji cestu na nádraží posunulo trochu víc ke kategorii ultra:)].

Teď už sedím ve vlaku… V konzumaci našeho legendárního iontového nápoje jsem načal druhý půl tucet a to jsme teprve u Olomouce. Byla to vyloženě vydařená služební cesta, dobře jsem reprezentoval jak na poli vědy, tak i z hlediska našeho vlastecky-společenského pivně-běhacího spolku (iTB). Navíc Košice mi přinesly samá krásná čísla, posuďte sami.. Startovní číslo: 1100. Cílový čas 3:29:00. Vzhledem k tomu, že se jednalo o 92.ročník, má moje celkové 292. pořadí, úplně magickou hodnotu..

Proto všemu zdar! Ultra i golfové přípravě! 12:)
PS. Nejlepší zhodnocení nechtěně zaznělo od jednoho (neběžeckého) známého. který (podobně jako Béďa Trávníček) prohlásil.. No vždyť tys měl ten maratón úplně ZADARMO!..:)