Košice pod par(ou), aneb vydařený golfový výlet..:)

Minule jsem se zmínil, že slovenští kolegové pořádají svoji výroční (ekonomickou) konferenci v Košicích… a moudře zvolili víkend, kdy se jednak slaví “Košické bílé noci” a následně běží maratón.. Všem dobrým kamarádům jsem pečlivě vysvětlil, že opravdu nejedu do Košic závodit. Jedu služebně na konferenci, jen jako správný oportunista vyžiji (již) pořádaného maratónu, abych si uběhl víkendový dlouhý běh ve slušnějším tempu. Proto moudře beru rovnou běžecké boty a ne běžecké-společenské:).

V práci se už tradičně všichni zbláznili, netuším, co se děje, schůze střídá schůzi, tlak od kolegů na termíny je skoro stejný jako na konci roku.. Koukám na to jako Alenka v říši divů a nechci se nechat do té hysterie zatáhnout… Nicméně, když odjíždím, mám práce “do vlaku” tolik, že by to vydrželo klidně až do Vladivostoku a ne do Košic., Uklidňuji se svoji mantrou -- člověk má buď klid a pohodu v sobě, nebo ji nikde nenajde:).

Od práce mě vyrušil halas přistupujících v Ostravě. Se skupinkou (nadšených) slovenských podnikatelů pijeme víno, podle všeho získali nějaký dobrý kontrakt a tak je co oslavovat… Obsluha nestíhá zásobování našeho business kupé... Když v tom padne dotaz, na co se teď každý z nás nejvíc těší? Zajímavá otázka… Pokud pominu všechny ty osobní, nesdělitelná přání… Běžecký vzato -- děsně se těším právě na ten klid jalových km, na usilovné cvičení ve fitku, večerní běhy s kamarády a pozvolnou “přípravu”.. dosti bylo závodů:)., Je potřeba se vrátit “ke kořenům” a zase poctivě natrénovat a přitom “úsilí” udržet ten veselý rozměr -- prostě, aby mě “to” bavilo.

Takže na konferenci jsem následně řešil velké dilema.. Snažit se maratón běžet co nejrychleji, nebo ho nějak vyklusat? :).. A dospěl jsem k jednoznačnému závěru. Po třech náročných dnech, kdy od rána od 9 do večera do 6 sedím na přednáškách a do půlnoci v rámci navazování vztahů a řešení závažných ekonomických problémů – silně konzumuji..:)... Mně bylo jasné. Dá se splnit obojí! Poběžím usilovně, i když to bude vypadat, jako vyklusávání:). Vlak mi jede ve 2:51, moje ubytovna je asi 3km daleko od hlavního nádraží.. Takže se nejdříve musím dopravit na pokoj, umýt se, popadnout všechny věci a spěchat na nádraží. Celkem zajímavý logistický oříšek, včetně plánování výsledného času…


Startuji asi v půlce sekce C, beží se vše pohromadě, inline, 1/2M, M, štafety a různě promíchané. Na žádné rozcvičování si nehraji:), podle rad Běžícího Stína, správný mid-pack ultra se rozcvičí po cestě, žádnou běžeckou abecedu – skipping, lifting, ani jiný sprostý slova nepoužívá.. šetří síly, až budou potřeba.

Nicméně jsem vyrazil že všech sil, abych se přes ty davy dostal do “řidší” skupiny a mohl běžet v pohodě a kontroloval si čas doběhu. Přeci jen hlavní je chytit Pendolino domů! To by mi moje nejmilejší neodpustila!

Jako statistik a milovník čísel se nakonec rozhodují k jednoduchému plánu.. S krásným číslem [Opět, jak jinak-- tentokrát mám na hrudi 1100] je potřeba běžet sice uvážlivě, ale pod par!


--- Malá terminologická golfová vsuvka ---
Už je to hodně dlouho, kdy Miloš Čermák, jako první v Čechách řekl moudrou větu .. “Běh je novodobý golf” a posadil tím oblíbenost golfu a běhu do správného kontextu. Sice golf nehraji, ale teoreticky jsem vzdělán -- hlavně proto, abych mohl mlžit na party..:),  nebo když narazím na zarytého golfistu. Pro tento případ umím používat termíny "green", "par" a pohotově používám další obraty. Například při dotazu na moje výsledky, říkám, že v průměru hraji mizerně, ale když mě to popadne, tak se mi podaří slušně celá hra jen se železnou 7! :)..
A tak drobné vysvětlení: “Par” označuje počet úderů, za který by zkušený golfista měl udělat jamku, pokud jste “pod par” tak jste lepší, v obráceném případě se nezadařilo:)..
--- konec golfové vsuvky ---

Svůj “par” jsem si v Košicích nastavil jednoznačně.. Doběhnout do cíle v "pohyblivém stavu" před 12:34, jak jinak, že.. Optimálně pod “par” Bostonského maratónského kvalifikačního času v mojí věkové kategorii (což je 3:30). Vzhledem k tomu, že se startovalo v 9h, jsou si oboje velmi blízko…Hlavní cíl byl ovšem jasný. Stačit se umýt a chytit vlak do Prahy..

Po relativně svižném prvním kole (cca 1:37) se výrazně oteplilo a já pamětliv rad Honzy Bartase, který říká “Když mi to nejde, tak prostě zpomalím”, a tak jsem to učinil i já:)… Diváci v Košicích jsou skvělí, stojí podél trati a vytrvale fandí, řada z nich měla veselé cedulky s nápisy, které rozdával jeden z partnerů maratónu, ... děti si chtějí plácat:).. a tak ještě trochu zpomalím.. Úplně profesionálně kontroluji předpokládaný cílový čas a stav opotřebovanosti těla. Taky vidím, jak v tom teple běžci na trati začínají bojovat s křečemi a tak rozdávám (těm, kteří neměli) magnesium v pytlíčkách, co táhnu s sebou v ledvince…Aspoň na chvíli zastavím/zpomalím, povzbudím, dám pytlíček s rychlým magnéziem…Mrzí mě, že asi 2 km před cílem, když jsem narazil na jednoho opravdu zbědovaného.. tak už jsem neměl.. [Ani pro sebe jsem si nenechal, což následně moji cestu na nádraží posunulo trochu víc ke kategorii ultra:)].

Teď už sedím ve vlaku… V konzumaci našeho legendárního iontového nápoje jsem načal druhý půl tucet a to jsme teprve u Olomouce. Byla to vyloženě vydařená služební cesta, dobře jsem reprezentoval jak na poli vědy, tak i z hlediska našeho vlastecky-společenského pivně-běhacího spolku (iTB). Navíc Košice mi přinesly samá krásná čísla, posuďte sami.. Startovní číslo: 1100. Cílový čas 3:29:00. Vzhledem k tomu, že se jednalo o 92.ročník, má moje celkové 292. pořadí, úplně magickou hodnotu..

Proto všemu zdar! Ultra i golfové přípravě! 12:)
PS. Nejlepší zhodnocení nechtěně zaznělo od jednoho (neběžeckého) známého. který (podobně jako Béďa Trávníček) prohlásil.. No vždyť tys měl ten maratón úplně ZADARMO!..:)