Našim láskám, našim snům...

Jsem něco, čemu se v angličtině krásně říká .. mid-packer (i když jsem občas i skoro na konci závodního pole)... prostě normální pobihač, někdy se podaří zaběhnout rychleji, někdy ne.. :).. ale velký rozměr boje a nadšení je v tom mém běhání skoro vždycky.. Kdyby nic, tak se snažím ze všech sil si ubránit radost ze života a potěšení z pobíhání...

Ale nic naplat, známí/ neznámí mi neustále radí, jak na rychlost.... jedině úseky, držet tempo.. někdo zase tvrdě prosazuje minimalistický přístup přes špičky... jiný říká rozhodně chi-running, jedině chi-running.... Jiný říká, musíš dráhu, rychlost, další dodává kopce, kopce, kopce..:).. a já sice vím, že určitě mají všichni v něčem pravdu.. ale ...

Hodně mě v tomhle pohledu ovlivnila Čapkova povídka "Muž, který dovedl lítat" , která má z hlediska mého přístupu k běhání zcela zásadní význam. Vím, asi Čapek není dnes tak známý autor, tak jen stručně... Pan Tomšík měl opakující se živý sen.. Jde po ulici, najednou se lehce odrazí a už se vznáší tři metry vysoko...
"Nijak se tomu ve snu nepodivil; připadlo mu to docela samozřejmé a nesmírně příjemné, jen se mu zdálo drobet směšné, že to dosud nikdo nezkusil." ... A tak to jednou zkusil a ejhle.. on dovedl létat.. [omlouvám se panu Čapkovi, ten text je tak krásný, že stojí za to si jej přečíst a ne jen v kostce vyprávět.. však je to snadno k nalezení na netu]. A když se to nakonec snažil předvést a ukázat.. tak jej neustále opravovali, až o tu svoji schopnost nadobro přišel:)...

---- zkrácená odbočka pro ty, co nemají čas/chuť hledat...
Pan Tomšík se polekaně rozběhl dvěma kroky. „Počkejte,“ zarazil ho odborník. „Máte naprosto špatný start. Musíte přenést těžiště těla na levou nohu, rozumíte? Ještě jednou!“
Pan Tomšík se vrátil a pokusil se přenést váhu těla na levou nohu. „A ruce, pane,“ poučoval ho odborník. „Vy nevíte, co ,s rukama. Musíte držet paže tak, aby vám uvolňovaly hrudník. A prve jste při rozběhu
zatajil dech. To nesmíte. Musíte volně a zhluboka dýchat. Tak ještě jednou!“
.......
„Docela špatně,“ křičel odborník. „Musíte klesnout do dřepu Musíte dopadnout na špičky a pérovat podřepem! A ruce vám mají letět kupředu, rozumíte? Vaše ruce přece přejímají faktor setrvačnosti, pane; to je přirozený pohyb.
....
Pan Tomšík se rozběhl ještě jednou. Skočil jen metr čtyřicet, ale dopadl do dřepu a předpažil ruce. Byl zalit potem a cítil srdce až v ústech. Bože, ať mi už dají pokoj, myslel si zdrceně. Toho dne skočil ještě dvakrát; pak toho museli nechat.
* Od toho dne pan Tomšík už neuměl lítat.
---- konec odbočky :)

Vím a vždycky si uvědomují, že to svoje "běhání" dělám z obecného pohledu úplně špatně... Určitě by se dalo běhat výrazně lépe, efektivněji.. Při těch hodinách, které tomu věnuju.. běhám jako babička:)... Ale bavilo by mě potom ještě běhat? Neztratil bych tu svoji radost stejně jako pan Tomšík svoje létání? :)

Podobně mi David H. kdysi řekl zajímavý postřeh. Stručně řečeno, jogíni nemluví o zážitcích z meditací, protože je tím mohou zničit.. Zásadní prožitky by se neměly zveřejňovat... Možná je chyba, že píšu tak otevřeně o svých silných zážitcích.. protože vím, že následující dny mě za to trochu víc skřísnou.. Prostě všechno bude náročnější..Je to moje vysoká daň za sdílení..:)

Po návratu ze Zane Grey se zase postupně snažím dostat zpátky ke svému běhání, procházím všemi fázemi od pochybností, přes boj a drobná vítězství na konci.. A po každé nakonec zjišťují, že jsem měl neuvěřitelné štěstí... Jak na svoji nejmilejší manželku, jasné slunéčko, která mi ve středu řekla, ať si na prvního máje s kamarády klidně oběhnu Kladno:)... na kamarády i na svého nejlepšího trenéra, Deri.. Běžíme dneska navečer po všech možných dodělávkách, úklidu.. Nechtělo se mi (ani Deri se nechtělo), ale vyběhli jsme na její nejoblíbenější trasu, plnou kaluží, potoků a bláta... Já ze začátku bojuju snad úplně se vším.. vzdávám se všech svých snů... Sotva běžím... doběh Western States je v mlhách, já se potácím v údolí... Deri má ale jasno.. po chvíli začne vymetat všechny kaluže, v těch větších i na chvíli zahučí a mluví ke mně naprosto jasně.. " Co blbneš?.. Běží se nám skvěle a koupel je úplně bezva!!" :)... A jak "nechtěně" projedu jednou a druhou kaluží.. musím říci, že má naprostou pravdu.. "Mlha" se v mých "obzorech" zvedá.. sice běžím pořád jako babička, ale už se jasně vidím na stadiónu v Auburnu, jak probíhám cílem... Věřit je třeba!!!

Všemu zdar! Kamarádům a naším snům zvlášť! 12:)