Jen garminu pípnutí...aneb svoboda v nás:)

Jak se šíleně rozmohl a rozšířil běhací fenomén, tak se pochopitelně řada lidí chce nějak odlišit, najít si to svoje místo, být či nebýt součástí nějaké (široké či velmi úzké) komunity... Jedno z poznávacích znamení těch "pravých", "zkušených" a "vyběhaných" nadšenců údajně je, že už si nepíšou vůbec svoje km, maximálně, jak dlouho byli venku a někteří už ani to ne.. Jako symbol naprosté svobody běhání si už vůbec nepíší nějaké záznamy... Nepoužívají žádná "hejblata", sporterstery.. Taky už jsem byl několikrát dotazován.."A ty si pořád ještě zapisuješ svoje km a časy??" ... No to jsi mě zklamal.. To bych u tebe nečekal...:)

Nejdříve jsem se snažil vysvětlovat, že jediné k čemu mi to slouží je můj boj s kilometromanii:) a potom, abych měl alespoň základní představu, kolik km mám v kterých botách naběháno... Nedělám si žádné analýzy, nesleduju si "rekordy" na daných trasách, nic takového.. Prostě jen když doběhnu, tak kouknu na hodinky.. Snažím se to potom zanést do deníčku a tím to konci.. Garmin zálohuji tak během měsíce, dvou.. když si vzpomenu, nebo když už je úplně plnej:)...

Tak jako tak jsem slyšel z několika stran, že běhání se sportesterem je znakem nesvobody, vede jedině ke stresu a neklidu... Klid a pohoda je IMHO buď v nás nebo nikde..:).. Žádné hejblata, abych tak použil tu správnou metodologii.. je nemohou přinést, ale domnívám se, že ani vzít.. I když to může být i naopak.

Totiž u nás.. Garminu pípnutí je signál.. SIGNÁL! Deri ví, že jdeme běhat a propadne šílené činorodosti.. Podle poznání jestli běžíme sami nebo se Slunéčkem (rychleji nebo pomaleji) se ještě běží k misce rychle nažrat a připravit na běh.. Venku je to signál, že se může v klidu bobkovat, koupat se.. stejně jako povel dokadit, vylézt z vody, .. a běžíme, nevšímáme si..:). V minulém týdnu jsem nechal omylem Garmin v práci. Říkal jsem si, že by signál, abych po těch výzvách opravdu nechával garmin doma???... Jenže co se nestalo.. Deri naprosto nešťastná!!! Vzal jsem ji pevnou kotvu jejího běhání.. Bála se jít koupat, kadila skoro v běhu, i když jsem zastavil.. prostě ztratily se její životní jistoty..:)..Bylo vidět, jak je vystresovaná a neklidná..:)

Ovšem další den.. už jsem měl garmin na ruce a jak pípnul.. Deri úplně pookřála.. Ano, svět je zase v pořádku!!:)

Navíc je tu ještě jedna důležitá funkce mé Severky [Garminu 910], kterou jsem i na známých trasách začal používat.. a to nastoupané (a sestoupané) metry. Dokážete si představit, jak staříka pobíhajícího v Polabí děsí představa blížící se červnové výzvy (WS 100 miles), kde sice znalci jako Sam a BS říkají, že je to pořád z kopce, ale mapa říká .. vystoupaných 5.500m, sestoupaných 8.100m... A tak nastavované kopce a jejich sledování na garminu je asi jedinou možnou "přípravou" :), kterou při svém pobíhání mohu absolvovat.

Zrovinka včera, nechtělo se mi do deště.. a ani Deri se nechtělo.. Pro pořádek je potřeba říci, že už před tím jsme při sekání a uklízení zahrady oba promokli jako len:), ale je to opravdu morální bitva, když Váš trenér se vzpouzí, nakonec odběhne (tažen!!) 5 km.. to potom vyrazit znova ven běhat.. vyžaduje opravdu celého Honzu:)... Zase jsem vyběhl relativně nalehko, přemýšlel jsem, co dělat.. a v tom mi vyskočil nápad.. "Což takhle dát si... nastavovaný kopec?" .. a tak jsem doběhl pod svůj oblíbený..[ulice Na Placích] a začal.. po prvé v drobném dešti to nějak nebylo ono.. Vnitřní hlas mi říká, asi to nebyl moc dobrý nápad.. :).. cože?? COŽE?? Při dalším seběhu se rozpršelo výrazně víc. Moje lehoučká bundička už je úplně durch... Povídám nahlas.. "Budu tady, jak dlouho budu chtít... Dokud nevystoupám a nesestoupám kilometr to neotočím, i kdyby měly padat trakaře.." :).. Rozhodnutí nezastavovat, nepřecházet do chůze.. absolvovat to stejně epicky jako svoje běhání na běhátku v začátcích.. má to hodně podobný morální rozměr.. Tam člověk může kdykoliv slézt, tady zase to kdykoliv otočit domů a ukončit... Ne, není to žádný šílený kopec.. Nic strašného, ale přeci jen ten kilometr jsem nastoupal na 7.5km, takže zase úplná rovina to nebyla.. Ostatně nic moc lepšího tady stejně nemám:)..

Jak bych to tak řekl, ..., no, bylo to jako v hospodě.. Jak přibývaly "čárky", tak se mi rozjasňovala tvář.:).. předběhnutých cyklistů přibývalo, veselých zážitků také hromada.. řada z nich v tradičním gambitu, kdy stoupající turisty stihnu 2-3 předběhnout  a jejich komentáře se od makej chlape/taťko/šmoulo .. mění k nějakej magor/trouba/nadšenec... ten tu asi běhá dlouho? odpovídám.. jjo, a protože běhá pomalu, tak tu ještě dlouho běhat bude..:). S jedním cyklistou, který měl nějakou krizi a stačil jsem ho na trase předběhnout a potkat 3x.. Jsme žertovali.. říkal.. no teď už bys mě nepředběhl..:).. povídám, tak jeď dolů, já to rychle vyběhnu a seběhnu.. hned jsem za tebou a zkusíme to ještě parkrát ve velkém stylu..:).. To zděšení v jeho očích..:)..

Tak jako tak, Deri reakce na běhání bez Garminu a můj vložený vertikální km v neděli mě ubezpečují v jednom.. Mám to svoje hejblátko, svoji "Severku" rád.. Nijak nás nestresuje, nebere nám pohodu, ani nepřináší neklid.. A co vy, jak je to u vás? Řekl bych, že ať "s" nebo "bez" :).. je důležité si držet tu pohodu, pokud možno za všech okolností.. a stejně je potřeba se potom pochválit.. Protože vím, že když to neudělám sám, těžko to za mě někdo udělá!:)

Všemu zdar! Ultra, našemu šílenství, kamarádům i těm naším hejblatům... ZDAR! 12:)