Jak jsem nelhal...:)

V minulých dnech mě řada kamarádů chtěla povzbudit, protože je prý jasné, že věci nestíhám, možná, že jsem propadl té chorobné činorodosti padesátníků.. která občas konci pokusem o upgrade manželky:)..

Tak mě to vedlo k zamyšlení, i řada km na to padla:), i jsem se zeptal svoji nejmilejší, jasné slunéčko.. která mne naštěstí ubezpečila, že takhle šílený jsem byl vždycky, akorát s tím stářím je to víc vidět..:)... Nic naplat, tak jako tak se na mně psychice podepisoval nedostatek času a tím i km:), člověk si pak říká.. Kamarádi si vesele běhají.. a já? NIC! Takže jsem při návštěvě Ženevy ve dnech volna pořád jenom přemýšlel a plánoval, jak to "doženu".. myšleno tím jak čas/práci, tak i běhání, abych nakonec si zase přiznal... že je to úplná pitomost..:)

Při cestě zpátky v letadle jsme se zřítelnici mých oči, jasným slunéčkem:) o něčem diskutovali, a ejhle v drobné "sázce" jsem vyhrál dlouhý běh... Ano, doma by bylo dobře udělat řadu věci, ale dva dny jsem si nebyl zaběhat a tři dny bez běhání je, jak říká BS "špatná karma".. A tak jsem nejdříve vyrazil s Deri na její oblíbený okruh, po 12.5km se vracíme domů, ovšem náhodně ověření naší sázky mě vede k poznání, že jsme měli pravdu oba! Panebože!! To je čára přes rozpočet!! A tak ještě než vyrazím pryč, jdu to přiznat, abych se dozvěděl, že bych byl stejně vyslán do údolí.. i kdybych prohrál, protože... protože by se se mnou nedalo jinak vydržet..:).. Slovy klasiků: Moudrá to žena!

Se skvělým pocitem, že jsem nejen nelhal a že jsem skoro jako Rychlý šíp.. mířím do údolí a jak si tak pobíhám, napadlo mě.. Jak se dneska zase běží PIM a já na maratónu nebudu, co já zase budu vyprávět na ty různé dotazy v pondělí? "Běžel jsi včera?"... No to mám v suchu.. Běžel jsem... Ale co odpovědět na otázku: "Běžel jsi včera maratón?" .. A tak jsem si říkal, poběžíš tak nějak údolím, navážeš podle Radotinského potoka na Choteč a zase druhou stranou zpátky.. Třeba to i na maratón vyjde:).. Ovšem jídla s sebou moc nebylo, neděle dopoledne, všude zavřeno a na to, že jsem vyběhl už žíznivý mám jen 0.8 litru vody i když už zase Derino 12.5km za sebou.. Ale ta moje bezstarostnost -- teď to nebudu řešit, uvidíme po cestě -- ta mě hodně potěšila..

A tak běžím. Po cestě se zdravím z domorodci ...[= ti lidé kolem cesty byli moc sympatičtí:)], předbíhám pomalu jedoucí auto s dunícími reproduktory [= ta muzika u trati byla fajn, ovšem na můj vkus občas moc hlasitá:)], při sbírání odpadků v lese jsem s sebou málem švihnul [=ty odhozené láhve, málem jsem upadl!:)], dvakrát mi prudce vběhl do cesty pes a jednou dítě [=nebudeš mi to věřit, ale málo nechybělo a měl jsem kolizi s diváky:)]... Prostě zážitky jako z městského maratónu, doslova a do písmene...

Co víc, je to znamení!! Vybíhám z parku, koukám na Garminu, 42.4 ... Zase jsem neběžel úplně optimální trasu..:) To je tak vždycky, člověk si maličko naběhne...
Přicházím domů, úsměv na rtu, nakonec se stejně všechno nějak stihne.. i když jsem "se maličko zaběhnul"...

Všemu zdar! Ultra a naším chápajícím polovičkám.. zvlášť!
12:)