Slibem nezarmoutíš, aneb Dnes Nebudu Fňukat -- P100 snad naposledy:)

Letos se běžela 25. jubilejní pražská stovka a to po trati asi ze všech nejhezčích, ikonickými body vltavské a sázavské stezky. Na vítězné vlně podzimu jsem se rozhodl porušit svoje sliby.. Vím, vím, mnohokrát jsem si i tady slíbil, že noční verzi P100 nepoběžím. Vidím sám o sobě mizerně:), v mrazu se slzícíma očima ještě o poznání hůř, navíc popis trasy je ve velikosti písma vysvětlivek právních dokumentů a smluvních pokut:), takže si ho musím barevně vybarvovat a různě zvýrazňovat, abych bloudil minimálně..ale stejně bloudím, nevidím kontroly...

Mnohokrát jsem si slíbil, že zimní ultra, která jsou orientačního charakteru a začínají v noci -- nebudu běhat:)!!!! To, že jsem to zase porušil, ukazuje že i ve svém věku jsem nepoučitelné děcko:)  a že se pořád na krásu tratě nechám chytit. Také jsem si sliboval, že nebudu zbytečně na začátku pospíchat a "závodit"... ale navzdory rozumu stejně začnu zrychlovat a většinou s sebou někde majznu:), nebo si nějak jinak ublížím..Takže, je to tak, jak to je..:)

Příprava na P100 se nesla v tradičním duchu...  Patřičné zmatky, hodně práce, dodělávání věcí na poslední chvíli, k tomu ještě neplánovaná služební cesta.. Už jsem přemýšlel, že se moudře (proč jsem to neudělal?) vrátím k dětské verzi, k 60 km trati. Moje trenérka Míša mi ale nabídla, že v rámci svého sobotního 12 km lehkého tréninku se mnou poběží poslední úsek z Davle do Modřan, který -- nutno dodat -- má víc jak 45 km (!). Protože maminka a trenér(ka) mají vždycky pravdu, neptal jsem se, jak se 45km vejde do 12 km výklusu, ale jak z matfyzu vím, jistě existuje nějaká číselná soustava, či vesmír, kde to jde...:)

V pátek ještě pro jistotu konzultuji na MF Dnes s horoskopem, který je akci nakloněn, říká doslova: "Máte-li zlou tchýni, vyhněte se jí. Před odchodem z práce raději zavolejte domů a přesvědčte se, že na vás nečeká. Když ano, raději pracujte přesčas. Dostavíte-li se domů, budete podrobeni výslechu třetího stupně. Je žádoucí pobýt v přírodě, věnovat se kultuře a sami sobě."

To znělo silně inspirativně a tak v pátek připraven jsem zavčasu v Modřanech, abych si stačil "vybarvit" trasu, a tak nějak se na vše mentálně připravit. Míše ještě připomínám, že se sice budu snažit, ale .. že to nebude moc za světla.. po jejím odchodu začínám nějak víc bojovat se žaludkem a útrobami. Marně přemýšlím, jestli to byla rozlučková pizza se studenty, nebo chlebíčky z práce.. ale není mi fakt dobře.  Už i přemýšlím, kam a jak se postavit, Stín uměl i decentně zvracet.. já to vidím, že budu tak akorát zoufale blinkat:).. i když není úplně jasné jestli ta žaludeční anabáze nevezme jiný konec:).

Konečně je půlnoc, jsem hodně z toho rozhozený, neustále si dávám do pohotovosti papíry a naskládané papírové utěrky, abych je asi po kilometru použil. Když se v "mžiku" (závod je závod!) vracím na trať .. sotva popoběhnu kousek je tu tajná kontrola..Na ní zjišťuji, že nemám klíčový papír na zaznamenání kontrol, kde jsem ho asi zatratil, zasunul?:).. Už ho mám:).. zase dalších pár minut v háji.. a teď už tedy běžím.. a po všech těch zdrženích.. pozor je to fakt pár minut.. to v té závodní atmosféře beru jako hodiny.. a snažím se to dohnat zrychleným během..

Jak by dodal klasik.. výsledek se brzo dostavil..:).. ve spěchu ztrácím svoji navigaci, moji "Severku".. a začínám si říkat.. a sákryš.. po dalších 25 km ztrácím i itinerář trasy. Inu.. "když se daří, tak se daří":). Trasu si víceméně pamatuji, ale co si nepamatuji je poloha kontrol.. a za pár kilometrů už vím, že P100 pro mě končí. Mám 8 a pak až 10 kontrolu. Nemám itinerář, takže netuším, kde by 9. kontrola měla být, naslepo se mi vracet nechce.. navíc jak jsem očekával, tak jsem několikrát upadl.. noha mě začíná bolet víc, než by se mi líbilo.:(.

Všechen svůj, tak hezky "nahnaný", čas tak nechávám volně plynout a v podstatě klidným krokem docházím do Davle do útulné hasičárny. V chápání těch drsných, kteří dorazí do cíle i po jedné noze:).. tak já nemám úplně silný důvod skončit .. jasně nebyl bych klasifikován, chybí mi kontrola, ale mohl bych dorazit do cíle i tak.. Ale za měsíc chci běžet 24h, i tak jsem si nohu pochroumal víc než by bylo správné:)...Ještě nad tím trochu dumám, ale odevzdávám čip a už jen přemýšlím, jak se dostat do Modřan a domů.

Každý příběh má mít dobrý konec:). V hasičárně se ještě vidím s RIDem a pak s Jitkou.. oběma přeji štěstí.. a dozvídám se, že se dobré navigace se stejně jako dobří holuby ... vracejí:).. Prý někdo moji Severku našel.. Píšu Míše, že se v klidu může vyspat.. že jsem to zabalil.. ale ona mi téměř okamžitě nabízí odvoz, takže jsem brzo ráno ... nečekaně .. jako žárlivý manžel doma..:).

Říkal jsem si, že budu muset asi použít zadní dveře, protože D. nechává na noc klíče v zámku.. Ale není tomu tak. Vklouznu dovnitř, rychle dám sprchu a lehce pokulhávám, když jdeme s Deri na procházku.. [Tady si uvědomuji moudrost svého DNF:)] Když se potom s mojí D. bavíme, tak mi na férovku říká.. věděla jsem, že přijdeš už v noci, bylo mi jasné, že to nepůjde - jen jsem se bála, abys nebyl moc dolámaný..OMG! :)

Pamětní list, co jsem kdysi dostal od Leony, aby mi nebylo líto, že jsem nedokončil:)

Syn to vtipně komentoval, že ty prohry už mám taky dobře zmáknutý, i když kulhám, tak ani nevypadám moc sklesne:). Asi tak.. když se chystám na něco, co je ať už z důvodu mé výkonosti nebo zdravotních limitů:) .. na hraně .. tak nikdy neberu DNF tragicky. Štve mě to, o tom žádná.. ale teď speciálně mám jiné priority, než abych si dokazoval, že se umím překonat a jít za tu hranu:).

DNF v takové chvíli je skutečně zkratkou pro Dnes Nebudu Fňukat (!).. bylo to dobré rozhodnutí a patří to k věci. Trať (převážně po červené) si proběhnu sám.. a za denního světla.. a teď půjde o to se připravit na další závody, dát se do pořádku.. a zkusit si, jak nohy a mysl bude držet na 24h, která je za rohem..

Všemu zdar! Našim bojům.. i když nemusí být vždy vítězné.. zdar! Ultra? Zvlášť!
12:)