Od listopadových depresí k adventnímu optimismu.. aneb 12 je moje číslo! :)

Listopad je kolem mě částečně poznamenán tlakem podzimních depresních nálad, pro Štíry je to možná o to silnější -- přeci jsme o rok starší... a i když to zní hrdinně prohlašovat, že věk je jenom číslo:), není to úplně pravda.. Každý má svoje měřítka a svoji stupnici, ale zejména po té magické 50:), když nic, tak každý rok navíc aspoň pro mě znamená, větší úsilí .. nebo nutnost většího úsilí:). Nejsme každý jako Emil Ratelband, abychom si žádali o úřední odepsání věku:). Například já, se někdy po ránu cítím i na sto:).. Deri kňučí pod oknem, vůbec mrcha nebere v potaz, ze jsem spal jen pár hodin a večer-noc před tím byl jsem převážně s ní:)... Samozřejmě jsou potom i výrazně lepší okamžiky, takže svůj věkový průměr na konci dne držím!:).

Mezi námi, když už víra a naděje skomírá, držím se zavedených rituálů.. prostě snažím se držet si svoje běhání.. a tak navzdory všemu protivenství:) jsem v minulých dnech vždy nějak uloupil pár km, tuhle do práce, tady z práce, jindy s Deri..


Na běhej píší o závislosti na běhání. To nechápu, například já nic takového u sebe nepozoruji.:) V podstatě, jakmile mám na týdenním počitadle kolem 100 km jsem naprosto v pohodě a můžu vám s klidem říci, že je to naprostá blbost!!! Závislost na běhu? U mě fakt ne! :) .. Ale tenhle víkend jsem neměl žádný delší běh a cítím se nějak pod psa.. Že bych vzal čelovku a šel si na noc zaběhat?:)

Pravda je, že minulý a tento týden je velmi "specifický":) .. pod tlakem zmatků velmi často zapomínám čelovku (nebo vyměnit baterky), ovšem k zapomínání čelovky se připojilo i zapomínání běžeckých kalhot.  April mi hned radí, že pokud poběžím bez kalhot, tak ať určitě nesvítím:). [Kamarádi!:)] Nakonec v práci vyhrabu záložní tenké letní kraťasy:), s díry na koleně a na stehně po mém neskutečném karambolu před 1/2 maratonem ve 2012. Symbolizují moji úroveň dedikace (ale kde končí dedikace a začíná blbost, že?). A tak si je oblíkám - v těch mínus x je to fakt zoufalé a proto pod bundu beru jen tenké tričko (MVS by jen dodal, jistě kvalitní zimní síťovina) -- protože základem je být tepelně vybalancovaný.. Tedy aby mi byla zima rovnoměrně .. :)

Když u Mánesu čekám na červenou .. tak se mě vedle stojící ptá uznale.. otužilec, co? Odpovídám po pravdě.. Houbec otužilec.. sklerotik!!:)
V sobotu jsme měli místně mezinárodní:) ekonomickou konferenci. Končíme kolem 6, těsně před začátkem losování Western States. Nemám nervy to sledovat:), navíc bojuji doslova o každý kilometr. Proto se ještě s číší vína v ruce jako programový ředitel konference:) omlouvám, že se musím rozloučit, ale že musím běžet domů... Jaké je překvapení většiny účastníků, když se po pár minutách objevuji v bežeckém a s čelovkou, věci v batohu.. Myslím, že tehdy pochopili, že když Češi něco říkají, tak to myslí doopravdy..:).

Vybíhám směrem Stodůlky a snažím se nemyslet na loterie.. Těsně před Barrandovským mostem mě zastihl dvojitý vzkaz od TB a Jitky, následně od Niky, že jsem byl vytažen v loterii.. a že mám šanci se vrátit do Squaw Valley.. Lhal bych, kdybych nepřiznal určité dojetí.. možná si v tu chvíli řeknete, že loterie je loterie.. že je jedno, kdo co dělá, jak se snaží "jít tomu štěstíčku naproti":).. ale já v to nevěřím. Beru to jako potvrzení mého úsilí..

Byl jsem vylosován jako 112 v pořadí.. Je tohle všechno náhoda? :)

 

Našim snům a nadějím zdar! Tomu ultra v nás.. zvlášť!
Hezký první advent! 12:)