Čekání na loterie, aneb kufrování s 12:)

Tak mi přišel e-mail, abych si zkontroloval svoje lístky v loterii na Western States. Každý rok se hlásí sice víc a víc lidí, ale i tak se moje teoretické šance postupně zvyšují. Česká skupinka má v loterii celkem 33 lístků, ze kterých já mám 16, skoro polovinu. Ale loterie jsou často loterie:).

----- malá matematická odbočka -----
Letos se do loterie přihlásilo 5.875 lidí (losuje se 250 míst), v loterii je celkem 20.128 lístku, což jednoduchým Monte Carlo přístupem dává člověku, co se hlásí poprvé šanci na vytažení 250/20128 = 0.01242050874.. tedy o něco více než 1%. Já po 5 letech bojů už mám 16 lístků v loterii a teoretickou šanci skoro 20%, tedy přesněji = 0.1987
----- konec malé matematické odbočky -----

Byť mám na podobné věci vysokou školu:), přesto si vzpomenu na odpověď jedné studentky, která při zkoušce velmi sugestivně tvrdila, že pravděpodobnost vytažení je vždy 1/2. Buď vás vytáhnou, nebo ne!:)

Středověká vesnička Řepora po cestě do Ořechu

A tak v mezičase čekání na výsledek loterie (který mi trochu jasněji nastaví plán běhů na příští sezónu) se snažím pobíhat a postupně nabrat kilometry, dobrou náladu a pozitivní mysl do dalších dní. V tomhle duchu jsme se dohodli s mojí trenérkou Míšou na "spartakiádním běhu".. V sobotu v 9:30 jsme naplánovali sraz v Ořechu a vyrazit směrem na Karlštejn. Ideálně jako spartakiádní cvičenci se setkávají v bráně borců i my se sejdeme v Ořechu. Přibíhám v 9:30 na náměstí a vytahuji telefon, že zavolám.. a v tom už na mě troubí auto a koordinovaně:) za pár minut vybíháme..

Vysvětluji po cestě základní myšlenku "divácky velmi vděčné" trasy - částečně po cestě císařovny Elišky s návratem kolem Ameriky. Musím uznat, že navzdory některým předpovědím, skutečné počasí není nejlepší.. Řekl bych, že hnusně poprchává, Míša optimisticky říká, že to za chvíli přestane.. A má pravdu! Přestává drobně pršet a ten déšť stává vytrvalým..:)..

Snažím se i přes silný mlžný opar upozorňovat na místní pamětihodnosti, které by byly jasně vidět.. Tedy, kdyby bylo vidět:).. Podobně jako velký Cimrman máchám různě rukama do mlhy a místo abych říkal: "Tímto směrem, 320 km odtud, je Vídeň":) .. Tak se snažím naznačit, co všechno by mohlo být vidět:), včetně toho, kde by se mohly při dobré viditelnosti ukázat věžičky hradu Karlštejna..

Oblíbený kostel sv. Kateřiny v Chotči

Trasu jsem promyslel zajímavě, jak jsem říkal, že ke Karlštejnu v podstatě přiběhneme po červené, proběhneme nádvořím a po modré, kolem dubu sedmi bratří a Velké Ameriky se vrátíme nazpátek.  Ve Vonoklasech volíme červenou a protože počasí stále není optimální:).. Snažím se svoji trenérku rozptýlit různými historkami s veselým nebo poučným koncem .. a výsledek se brzo dostavil. se zamlženými brýlemi jsem seběhl z optimální trasy, ale sebevědomě prohlašuji.. já to tady znám, kouknu do telefonu, abychom se nevraceli a jednou z cest v lese se napojíme.. A skutečně na mokrém displeji mého iPhone jasně vidím asi kilometr vzhůru a potom kousek po žluté a jsme zpátky na červené.. To je důvodem k tomu, abych v mezičase vyprávěl různé zážitky, kde jsem "zabloudil".. a jak mi moji kamarádi/spoluběžci připomínají.. "že vy jste se pane profesore.. zase kochal, že?"..


Historky byly veselé .. obzvlášť veselé:).. ve šťastném okamžiku, když jsme se z lesa vynořili a napojili na červenou.. ale pozor.. ve Vonoklasech!:) Připomíná to Cimrmanovskou klasiku:  Vzduchoplavci startovali tenkrát ze Stuttgartu a měli namířeno do Bruselu. Avšak vlivem silného protivětru nechali brzy Stuttgart daleko před sebou a po sedmihodinovém letu na Brusel přistáli nedaleko Varšavy.
Míša byla sice mým vyprávěním oslabená:), ale přesto si pozorně všimla, že tady už jsme byli!!!:).. Vypadalo to, že jsem se snažil zavést Míšu někam do divočiny a tak ji nechat na pospas divoké zvěři.. Nebo že si trasu schválně prodlužuji..:)..  Už mě potom pečlivě kontrolovala.. Pravda v podzimním dešti řada opuštěných polních cest vypadá úplně stejně a tak se často ptala --  "Hele, neběželi jsme už tady tudy?" ..:)

Dnes se skákat nebude:).. Velká Amerika za zády

Maximální délka trasy byla určená předem a tak místo na Karlštejnu to otáčíme na Velké Americe. Před skupinou návštěvníků opatrně přelézáme zábranu.. Přece nebudu fotit přes plot.. Rodinka si připravuje telefony, jestli budeme skákat, aby měli nějaké virální video na youtube:).. Ale civilně otáčíme, v rámci edukace jim připomínám titulní píseň z filmu Limonádový Joe:).. už nebloudíme (Míša dává pozor) a za chvíli:) jsme zpátky v Ořechu...

Jak přibíháme, tak se počasí umoudřuje, přestává pršet a přes závoje šedavých mraků vykukuje silueta slunce.. Nakonec velká spokojenost. Trenérka řekla.. trénuj aerobní vytrvalost, ale zase to moc nepřeháněj, a tak se od ní nechám dovést z Ořecha do Stodůlek.. Tím pádem jsem doma "brzo":), v nohách rozumných 43km.. a mohu se zapojit do domácích prací v duchu Donutilových historek.. "Ani se nevyslíkej.. a umyj schody!:)

Všemu zdar! Běžecké turistice, bloudění a objevování zdar! Ultra zvlášť!
12:)

PS. Koneckonců, tím, že jsem na Karlštejn teď vlastně neběžel, tak mám aspoň o důvod víc tam brzo zaběhnout...:)
PPS. Ať už ta loterie příští sobotu dopadne jakkoliv.. Není důvod to vzdávat!
PPPS! To úplně nejdůležitější na závěr. POP (Partyzánský oběh Prahy) zase BUDE! U Martina na blogu jsou trasy, mapky, přihlašovadlo.. Rezervujte si čas.. tradiční "pátý" advent.. 29.12. Ještě na to budu upozorňovat, ale těšíme se na shledání i s těmi, co ještě neznáme..:).