Běh je moderní náboženství

Miloš Čermák před časem napsal hezky článek o tom, že běh je moderní golf, dovolil bych si s ním trochu nesouhlasit, protože si myslím, že běh je moderní náboženství.:)

V moderním a přetechnizovaném světě se většina z nás různě ztrácí -- vypětí, stres, tlaky v práci a nedostatek času, možná i nedostatek lidí, se kterými můžete něco sdílet... Prostě tohle všechno vede k tomu, že hodně z nás hledá svoji novou víru - tím myslím něco dostatečně širokého - něco, co nás tlačí být lepšími, otevírá prostor k zamyšlení a dává nám čas a možnost určitě reflexe, zpětného pohledu, možnost se "očistit" zbavit všeho co nás trápí,.. To všechno tady dřív obstarávala univerzální víra, mše a křesťanské rituály, Ty nás očistily, lidí v kostele na sebe byli hodní, při svátcích měl člověk pocit sounáležitosti.. Ted vlastně Ježíška nahradil tlustý fousatý chlápek v červených hadrech s červeným nosem, a tak jakápak reflexe, jaképak ohlédnutí nebo sounáležitost.?:)

Paradoxně, nebo možná právě tomu všemu navzdory, má běh a pobíhání všechny atributy náboženství. S ním spojené rituály, jak se liší od náboženských rituálů? Nevím, jak vy, ale běhání je pro mě převážně "duševní" záležitost, překonat se, najít čas na sebe, běžet tak nějak v souladu se sebou a s přírodou kolem, soustředění na současný okamžik a na dech by nadchlo i budhisty:). Ten metafyzický rozměr pobíhání tu je, ať chceme nebo ne.. Je přeci naprosto jasný, že z většiny z nás žádný závodníci nikdy nebudou (ani to většina z nás nechce) a tak to úsilí a pravidelný výběhy, zavazování tkaniček, i účasti na závodech... jsou spíš rituály a mají charakter víc bohoslužby než sportu.

Schválně, zjisťuju u sebe a u většiny svých běžeckých známých/neznámých, že po čase většina z nás začne mít různé charitativní a skautské sklony, například v tréninku radíme zbloudilým pocestným, převádíme babičky na přechodu, učíme děti zdravit, sbíráme odpadky, ... :) ... a obecně děláme samé dobré skutky:)... Snažíme se být nějak lepšími.. a co víc začínáme věřit, že všichni, co kolem nás různě pobíhají jsou taky nějak lepší:)...

I když je to pochopitelně ujetý, ale řekněte, jak se tohle liší od obecné definice náboženství? Prostě běhání je určitá forma víry [sektářství:)] a samotné pobíhání má funkci očistnou, stejně jako pro křesťany mše a motlidba. Člověk se postupně dostává zpátky k podstatě věcí, zbavuje se starostí, problémů, stresu a snaží se načerpat sílu do toho, co jej čeká tam "venku"...:)

Mám vždycky to štěstí, že potkávám pravé věci a lidi ve správný čas... Minulý týden růžovou Barborku, zrovna když se stala Nike běžkyní týdne.. Slepou paní, když jsem o ní začal mít strach.. A včera zase skupinku známých na ZZT 10 (První běh že Zlatého Zatopkova Týdne).

K tomu "závodu" jen maličkou odbočku. Bylo nádherně vidět ten (radostný) rozdíl mezi běžci-běžci a běžci-hobíky a pobíhači... Zatímco v prvním běhu běželi ti nejlepší, přesto byl závod takový "suchý" [i když jsme Ondrovi Č. silně fandili!:)], pochopitelně každý závodil za sebe a v tom se ta "druhá vlna" výrazně lišila... Ten pocit, že se různě předbíháte, zdravíte a hecujete s ostatníma, po doběhu fandíte známým.. bylo to silný.. i Ivo D. to trefně komentoval, "no nálada je tady o poznání lepší a živější než v prvním běhu..:)" ..nebo.. "Iva D. vbíhá do cíle silně povzbuzována svým početným fanklubem:)" a .." s některými závodnicemi jejich přátelé běží závěrečné kolo!, neuvěřitelné!"... [my s Lenkou:)].

Když se mě ptal pozdě večer syn, jak to dopadlo, povídám -- že se ptáš?... Naprosto skvěle, perfektní atmosféra, dokonce jsem v druhém běhu symbolicky doběhl druhý... Syn se tak na mě vesele podíval a říkal, jo to v tom, jak běželi nemocní, zranění, starci, těhotné ženy a děti? :)... Povídám, přesně v tom rozběhu, přesně tam, kde by každý chtěl běžet, protože tam byla radost, nadšení, emoce a vůbec všechno důležité daleko silnější...

Všichni, co já vím dokončili s nejlepšími výkony, Iva pod 49:49 (nevěřila mi!), Lenka hluboce pod cílenou hodinu (57 minut), Petr a Pavel taky s osobními rekordy či nejlepšími letošními časy.. Já jsem se taky zlepšil, o 1s lepší 12 (=13s) :)... Ovšem z mého pohledu dalších vrcholem bylo to následně pivo a topinky v hospodě. Díky Petře, naprosto skvělá volba!!:)

A tak běhu zdar! Běhu, který mě pohltil svoji jednoduchostí, snadným přístupem a ovládáním.. Je to prostě nejlepší produkt na trhu:). Fotbalisté, lyžaři, tenisté, cyklisté a další.. mohou protestovat, nesouhlasit.. ale je to tak asi jediné, co s tím mohou dělat!
12:)

PS. Ke vzpomínce na Zátopka patří i dobová fotografie (autor nikdo jiný než velký a skvělý Digi, díky)... Tedy naše pětka z 10:)..



Zleva: Petr (bubo), Iva, 12, Lenka, Pavel

PPS. Dovolím si přidat závěrečnou poznámku, omluvu a poctu triatlonistům. Na startu ZZT se ukázal Jan Čelůstka a nejen, že všem běžcům svým famózním časem natrhl tričko i s trenkama, ale ukázal se i lidsky naprosto skvěle. Poslední kolo (jak velila čerstvě zavedená tradice) všichni běžíme s Lenkou, abychom ji podpořili. On na trávníku vyklusává.. Přidává se k nám a povzbuzuje... Před cílem v Lenčino finiši stejně jako my zpomaluje se slovy... tak na tuhle rychlost nemám... nechává Lenku proběhnout cílem.:)

Je to třída! Ať mu to běhá a triatlonuje hodně rychle!