Přerušované ... běhy...:)

V těchto podzimních dnech si znova uvědomuji, jak je dobře, že jsem už před lety opustil nalinkovaný svět trenýrkových plánu...Na začátku mého pobíhání byly "trenýrkáče" kotvou (a jistotou)... později se pomalu měnily v kotvu, která by mě jistě stáhla ke dnu:)... Nedokážu si totiž představit, jak bych teď stihl běhat podle nějaké pevně dané struktury, intervaly, tempo.. daný dlouhý běh... (ten stress, že to nestíhám, by mě jistě zahubil).

Podzim je asi naprostým vrcholem maratónské sezóny... Většina běžců se připravuje na svůj rychlý maratón... díky zrušení Stromovky to jsou povětšinou Drážďany(Berlín).. Nedávno jsem se bavil s jedním známým o maratónu a ptal se, za kolik?:).. Když jsem mu řekl čas, tak hned .. ty čtyři minuty, to naser*, co?:).. Zamyslel jsem se a musím přiznat, že NE! Asi před rokem a něco, když jsem byl od magické hranice 3h daleko, tak jsem v ní nedoufal.. Když jsem se přiblížil skoro na dosah... tak jsem najednou objevil úplně jiné rozměry, řekněme cíle:).. a rozhodně jsem rád, že vrcholem letošního roku nebylo zlepšení o 4minuty na maratónské distanci, ale objevení světa ultra běhů..

Ultra je skvělý a myslím naprosto jedinečný prostředek proti (běžeckému) vyhoření speciálně pro starší... Kdyby byl můj cíl maratón pod 3h a já to nedej bože letos uběhnul...co potom?? Co v dalším roce? V ultra distancích je každý závod jiný, každý rok jiný.. takže je pořád co objevovat, co zkoušet, kam se podívat.. a kde třeba., kde třeba můžeme dostat i pořádně přes hubu:)! Co na tom, že se někde budu plácat, .. budu jako úplná troska, jako úplnej trotl:).. vůbec mi to nepůjde.. skoro všichni mě předběhnou:)... BS ví, o čem mluvím.. Není to o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme, ale že to nevzdáváme!

Po Pradědově 100, plné skvělých zážitků, panoramat a setkání ... je pochopitelně těžší se vrátit ke svému civilnímu běhání, navíc, když člověk musí promýšlet a plánovat logistiku lépe než dispečeři DHL:)... Venčení malého, i když běhavého psa má svá úskalí.. Deri je skvělý "trenér" a parťák, ovšem, 12km je její oblíbená (maximální) distance:)... Má silně zmáknutý všechny odbočky v údolí a moc dobře ví, když se u louky zatočí třeba doleva, že poběžíme o velký kus dál a tak hned protestuje:)...

Nezbývá než nasadit "přerušovaný" běh... Moji běžečtí známí hned vidí přímou souvislost s jiným "přerušováním" :)... a říkají.. hmmm...no jo, no .. není to ono! :)... Ale stejně jako s jídlem [kdy jsem měl myslet na děti v Africe, ..] tady si na začátku říkám, .. moc daleko se asi nepodívám.. ale, co by jiní, silně zaměstnaní, s malými dětmi... dali za podobné přerušované běhy, že..:)... a už nadšeně vybíháme..

Jako dneska. Běžíme s Deri a po chvíli tahání za šňůru a určování, kdo koho vlastně venčí/trénuje.. se dostáváme na konec parku, kde začíná volnost. V tu chvíli jsme oba už natěšení, poskakujeme a (aspoň já) tak nějak láskyplně koukám na všechno a na všechny.. V tom po nás vystartuje celkem ostře jeden (naštěstí malý) pes, kterého má panička na dlouhé šňůře.. málem hodím salto, pes štěká jak šílený, doráží na mě a na Deri.. A paní na to reaguje slovy.. "Ty jsi hodný Bertiku, to ona si začíná, když tak kolem spokojeně běží!" ..:) .. A zatímco Deri neštěká, neskáká, v klidu kouká, co bude a sedí u mé nohy (pohladím ji za ušima), tak se omluvím té paní, že je mi to fakt líto, jestli jim to vadilo, že my si tak spokojeně běžíme... a ... a běžíme zase spokojeně dál..:)...

Oslavujeme totiž po cestě (jeden píškot mám pro tento účel i s sebou), protože jsem tak nějak dospěl jednoduchými výpočty k tomu, že Deri už naběhala 4.000 km... Proto dnešní oslavnou 12 dáme jejími nejoblíbenějšími kalužemi, blátem a krpálem nahoru.. Ať má holka radost:)... A já jsem přitom vymyslel, jak na "přerušení":)... Představuji si, že přerušení delšího běhu (kdy musím přivézt Deri domů, dát ji do misky, pohladit, pomazlit, asi si vyměnit tričko, čelenku, vzít si vodu...) budu brát jako občerstvovačku!!:)... A už to vidím úplně živě!!!.. Hell's Gate Canyon... Přibíhám, rychle piju co mají (=vodovod), nemůžu najít svůj bágl (=běžím do sklepa pro džus), zdržení s vedoucím stanice (=krmím Deri).. rychle měním tričko, beru vodu s džusem a jako v transu vybíhám... [akorát se se mnou normálně nemazlí obsluha stanice, že ;)]...

Za chvíli už sám běžím do údolí a potkávám lidí, co před chvíli obdivovali Deri, jak mi hezky běží za patama.. a teď koukají, kde ji mám, kde jsem ji nechal??? Odpovídám po pravdě, jjo, ta už je doma ve Stodůlkách... odpočívá.. poslala mě ještě ven, abych se "doběhal":)... A tak se nejen s tím přerušením běhu smiřují, ale začínám v něm vidět jen ta pozitiva:)... Pravda, už jsem teď mohl být za mostem na Závisti nebo třeba u Kalinova Mlýna.. ale co mi brání tam běžet.. aspoň to moje pobíhání bude delší a zaslouženější..:)... Samozřejmě dneska jen krátkou, musím zase postupně zvyšovat km, ale domů přibíhám a na hodinkách svítí.. 28.10...Není to nádhera? Tak jsme dneska s Deri krásně společně oslavovali..

Běhu zdar! Úsilí a ultra zvlášť! 12:)

PS. Začátkem týdne doladíme poslední detaily na běžecký happening ve Stromovce... A dám(e) sem všechny informace.. Včetně následné restaurace, atd.. Budeme se (jak jinak) na ten společenský rozměr těšit...