Běžecké laskominy ... Veverka, kam se podíváš.. aneb zjišťuji, že adrenalín je hnědý!:)

Možná si většina z nás neuvědomuje jak je důležité, kdo a jak o věcech mluví.. Když o vině nebo jídle mluví "labužníci" jazykem vázaným, tak se hned sbíhají sliny.. i prostý sýr ementálského typu lze popsat slovy.. Chuť je čistá jemná, lehce oříšková, sýrově mandlová, mléčně sýrová, nasládlá a velmi jemně slaná. OMG! :) Natož pak o vině se píší úplně ságy, úplná vyznání lásky..:) teď jsem si zrovna jedno objednával a když čtu ty popisy, to je fakt extáze.. Vůně je neuvěřitelně koncentrovaná, nekonečně rozmanitá, okouzlí medem, květy lípy a rozinkami...Chuť je plnějšího těla ... a bohatá na ovocitý výraz, v němž se objevují stejnéa plné  tóny jako ve vůni. ... No, takhle se asi lidé stavají alkoholiky, že?? :)

Ovšem není to nic proti tomu, co se mnou udělal popis navrhované trasy na sobotní výlet za kamarádem Pavlem K. (Veverkou Sudetským) do Jizerek...
Poběžíme nejprve jednou že skalních oblastí, kde nás čekají dřevěné i kovové žebříky s řetězy, vystoupíme "skorohorolezeckou" cestou na velkou vyhlídkovou skálu, poběžíme bukovými lesy, které by už mohly být červené, dostaneme se do centrální části hor, do výšky přes 1000 m, do oblastí připomínajících severskou tundru se zakrslými stromy a rašeliništi, z vyhlídkové skály ve výšce 1070 m uvidíme polovinu Jizerek, přes 250 let starou sklářskou osadu a kolem velké horské přehrady se zase vrátíme zpět, k památníku horolezecké expedice Huascarán 1970 (podle níž se jmenuje závod Jizerská 50). K dokonání všeho dostávám GPX soubor, laskám se s mapkou, s profilem.. no .. co budu povídat..:)

Potom -- jak už to tak s kamarády bývá -- věci nabývají dalších zcela netušených rozměrů.. Například se dozvídám, že hůlky nebrat (nebral bych je), ale důvod mě děsí.. překážely by totiž při horolezeckých výstupech!! Následný mail od Pavla mě utvrzuje o pravdivosti úsloví, že když má člověk dobré a podnikavé kamarády, tak vlastně už nepotřebuje žádné nepřátele!!:)... cituji "Horolezecký křest ohněm ... a žádný lana a všechny ty nesmysly, co horolezci používají. Říkávali jsme, že "materiál je brzda výkonu"...":). Další účastník výletu Martin (zvaný Veverka Pražsky) dodává uklidňujícím tónem ... "Honzo neboj jizerská žula Tě uchvátí svou krystalickou nádherou a zelenými mechy a nahoře budeš jak jinak než jedna dvě.." .. No hlavně abych díky těm mechům nebyl dole jedna-dvě..:)

Takže když se v sobotu po ránu trochu rozechvěle (je krásné počasí, ale žádný tropy) vydáváme na cestu, tak se uklidňují, že chlapci jsou "staří" horolezci a když se dožili dnešních dnů, tak jsou jistě zkušení a rozumní... navíc žádné skály nevidím! A jsem hned v klidu...:)

Mělo by se říci všeho do času.. protože, jen co zatočíme do lesů, tak co chvíli míjíme různé skály, kameny a já se těším z různých výstupu a výběhu po žebřících.. běžecká hostina náramná.. k tomu spousta zajímavého místopisu, musím si to pro jistotu nastudovat ještě doma, co kdyby mě Pavel příště zkoušel!:)...

A když už to vypadalo, že na ty horolezecké záležitosti úplně zapomněli... tak zrovna v tu chvíli zatočili k jedné skále .. její jméno si budu sakra pamatovat.. Lysá skála .. a že prý vylezeme nahoru.. a ukazují mi řadu zajímavých cest, jejichž názvy už leccos napovídají.. za všechny jmenuji obtížný "šmirgl":).. a uklidňují mě, že tady tak akorát turistický vystoupáme..:)

Před námi v tu chvíli skála poporostla o dalších ... minimálně dvanáct(!) metrů... dostal jsem základní školení, jak stát na skále a jak držet těžiště (což mi dole na zemí přišlo logické a samozřejmě a naprosto nerealizovatelné o 1-2 metry výše),.. pak jak lézt ve spáře.. následované důležitým upozorněním, že si horolezci nahoře podávají ruce!.. Skvělá informace.. ve zmatku jsem se nezeptal, co dělají, když potom slezou..:)

Zkrátím ten zážitek.. výstup trval (v mé hlavě) určitě hodinu, ne-li dvě.. Skála postupně rostla a když jsem se dostal nahoru, tak jsem měl velkou starost, jak dolů.. byl jsem zkušeně ujišťován, že to půjde o hodně rychleji.. [toho jsem se pochopitelně bál:)].. nakonec horolezečtí matadoři i chromou a poloslepou lamu nahoru vystrkali a dolů doprovodili, za což jim skládám velký dík a patrně by udělali i zkoušky "instruktor pro úplně deb*ly a pos*ry:)"
Došlo i na obligátní (horolezeckou) otázku.."Je adrenalin hnědý? " :)...

Jak zažívám zažívám neskutečně pocity vítězství, tak opět zjišťují tu naprostou relativitu věci.. Dozvídám se, že obtížnost této skály je 1, i když malá pasáž byla vlhká, stejně to nebyla ani 2... Já mám ale naprosto jasno.. Pro mě stupeň 1-2 slovy dvanáct!:)

Delší dobu se z výstupu vzpamatovávám, naštěstí nepodlehnu pokušení zkusit ještě něco drobet těžšího.. Raději odmítám, protože zážitkově už to bylo opravdu mimo stupnice a je mi skvěle..Raduju se z přírody kolem a z toho, že jsem horolezení přežil... Běžíme rašeliništi, opravdová nádhera.. celá cesta je překrásná, ale běžet přes rašeliniště a po dřevěných chodnich směrem na Holubník, z vyhlídky si prohlédnout hory a krajinu široko daleko.. absolutní vrchol..

Jenže hospoda, ani autobus nečeká a tak rychle obíháme přehradu běžíme s kopce na parkoviště v Bedřichově, kde nás čeká Pavlova skvělá žena. Zastavuji a vypínám svůj garmin, svoji "Bludičku". Je to znamení.. na hodinkách (přesně!) 5:12:00...(30.66km). Co k tomu dodat? Budu si ten skvělý výlet dlouho pamatovat, stejně jako přehršel horolezeckých a jiných historek..

Sprcha, rychlá hospoda, pivo, polévky a autobus.. Jako ze sna, jen drobné oděrky na koleni mě utvrzují v tom, že já nejen v Jizerkách běžel, ale světě drž se.. i lezl! :)... Ovšem myslím, že standardní kategorie 1-2 (tedy v mě stupnici 12) bude navždy moji vrcholovou hranicí...

Ultra zdar! Kamarádům zvlášť!!! 12:)

..