Blízká setkání třetího druhu ... aneb kdo je blbej a kdo je navedenej:)

Stejně jako primitivní kmeny věří, že když je vyfotografujete, tak jim berete část duše, tak prý jogíni věří, že když budou vyprávět a sdílet svoje prožitky z meditace, tak její veškeré kouzlo zmizí... No, stejně tak i já věřím, že kdybych psal dopodrobna (a veřejně) o svých pocitech a zážitcích z minulých 10 dní, tak by to nebylo úplně dobře:).. ale ať.. aspoň maličko, jako připomenutí těch skvělých chvil... bude to pro mě jako zamražené jahody, až mě macecha v zimě pošle pro čerstvé do lesa:)...

Stín je .. no řekněme to normálně.. takový přírodní úkaz... Něco jako 4 v 1.:).. Horký letní den s jarním deštěm, do kterého se míchá večerní kvákání žab a občasná polární záře..:). Prostě dějí se věci nečekané (my zkušenější se ničemu nedivíme a bereme to velmi vděčně, asi podobně, jako když při vyhazování smetí člověk najde los, který vyhrává hromadu peněz... a roztočí tím kolotoč neuvěřitelných příhod, skečů, zážitků... který končí -- jak jinak než šťastně -- nalezením původního (nyní už šťastného) majitele losu..:)

Ve středeční akci/besedě pod záštitou běžeckého klubu PIM (díky Michale) byli účastníci (většina z nich trénujících na nadcházející silniční Grand Prix v Praze) příjemně vyděšeni .. názory BS typu, ... "pivo je nejlepší anestetikum a iontový nápoj" ... "nejdůležitější pro hobby běžce a "pobíhače" je nepřepálit začátek a proto on zásadně vybíhá z poslední pozice... zranění také pomůže k udržení rozumného tempa"... "nepodceňovat běžce se zlomenou nohou"... atp.:)

Stinovo starty že zadních pozic jsem mohl v sobotu pocítit "naživo" a to dokonce dvakrát... jak by diváci akčních scén mohli říci.. sledoval jsem to doslova z první řady:). Po besedě na PIM jsme se šli na 11km proběhnout po Letné a po Stromovce.. BS potěšil přítomné, že ani on se nijak nebrání městským běhům, že také poběží večerní 10km. Ale v zápětí dodal na vysvětlenou, že vlastně dopoledne jedeme za kamarády do Plas na takovou společenskou akci, zaběhneme maratón, dáme pár piv, smažák a pak zase hupky šupky zpátky do Prahy na noční běh:).

Myslím, že během zdejšího pobytu mezi námi panovala taková drobnější názorová neshoda.. kdo vlastně tohle vymyslel/způsobil... Ne, že by o něco šlo, ale rádi bychom věděli, kdo z nás je ten blbej a kdo je pouze navedej..:). Zatím to není úplně jasné, každý si totiž vzpomínáme na úplně jiné detaily, ale když nad tím přemýšlím, tak je to vlastně jedno..

Sobotní ráno nás zastihlo v automobilu směr Plasy, moje nejmilejší, jasné slunéčko se ujalo funkce řidiče a tak i když vlastně nevíme úplně kam, přijíždíme relativně v čas, abychmo se alespoň telegraficky stačili s řadou skutečných i virtuálních známých uvidět, pozdravit, popřát si zlomení rekordu nebo nohy/ruky.. prostě rodinná atmosféra, snad jen Jana, Peggy a Kopretina tam chyběly:).

Jdeme tedy až na konec a Stín mi říká, že bychom to měli dát určitě pod 4:30, optimálně pod 4:20, ať se moc nešetříme:)... Já mám zase v plánu se po cestě různě družit, popovídat si s lidmi a tak nevím, jestli je to rychle nebo pomalu k dosažení té právé běžecké společenské události.. Po cestě se chvíli bavíme s Luckou, Jitkou, Barborkou, RIDem, RVM.. a mnoha dalšími.. bohužel hezké ženy a dívky nás nakonec z různých důvodů opouštějí, pod průhlednými záminkami pomalejšího tempa, kratší trati... a tak se aspoň snažím si povídat s BS a lidmi kolem...

Náš závěrečný čas 4:16 je ve znamení číselné lahůdky 4:4^2, dávající tušit, že běželi dva otcové od čtyřčlených rodin a také naznačuje do jistě míry aklimatizační problémy BS na pohyb v nížině:)... Sám totiž přiznal, že zdejší vzduch je tak hustý, jako by běhal v medu:)...že přebytek kyslíku mu málem způsobil otravu a "zahlcení motoru":).. Já naopak při fázích, kdy jsme probíhali kolem chlévů, kravínů a čerstvě pohnojených polí, jsem dostával další energetické impulzy, chuť vyprávět a podělit se o různé zajímavosti, včetně diskuse o vlivu kravského mléka na kalcinaci zubů u děti předškolního věku..:)... Stín s rozvahou sobě vlastní moje rozsáhlejší zvukové výlevy většinou velmi pregnantně vracel zpátky na zem... jako například, když jsem si při sbíhání z kopce ve vesnici pochvaloval, jak si to hezky užíváme, že se nehoníme... Tak v tu chvíli mi BS bleskově řekl, že je to naprosto a jedině správné a přísně mi nakázal, abych si opravdu nic nezačínal honit... :)...

Prostě, krásný slunečný den, BS glosuje život kolem... kdy při chůzi do kopce jsme předbíháni běžkyní praktikující rychlobruslařský styl (zalomena v půlce těla, ruce za zády, váha přechází že strany na stranu...)... po nějaké chvíli má drobné problémy (Stín nabízí svůj speciální protikřečový nápoj .. pomerančový džus, pivo a voda) a nabroušení bruslí, které se zřejmě pohybem v lese ztupily...:)

V cíli se vítáme se všemi, jen Apríl chybí, dáváme tři rychlá piva, párek a chceme vyrazit zpět na Prahu, neboť noční 10 nečeká:), když v tom vyhlášení vítězů a já se díky věku dostávám na bednu v kategorii 50+:) a co víc, můžu poblahopřát Pavlovi K. ke skvělému 2.místu a k cca 20 minutám, které mi velkolepě nadělil:). Při odjezdu je jasné, že pro podobně šílený nápad dnešního double -- tedy kombinaci s noční 10 -- jsme získali celou řadu dalších lidí.. Barborka, Lucka, ale i Pavel Z., který běžel maratón pod 4 míří na Václavské náměstí... Po rychlé sprše u nás doma (myslím, že by nás podle přepravního řadu MHD mohli pro zápach vyloučit z přepravy) a dvou rohlíků s uherákem už mastíme na stanoviště, které ... má naprosto jasnou symboliku.. Bod G na rohu Perlovky:) a 28. října... Existuje lepší dárek k budoucím narozeninám?:)

Navíc, při frontě na WC z "našeho" záchodku vylézá růžová Barborka (!) a hned, že poběží s námi, prý na pohodu.. BS dodává, jasně poběžíme tak pod hodinu.. a že on bude pro jistotu udávat tempo...S Barborkou moudře přikyvujeme, hodina zní jako rozumné tempo a tak si stoupáme -- jak jinak -- téměř na úplný konec sektoru G.. Za námi už jen kočárky, vozíky a sběrné suroviny:)..

Zazní Vltava, zatím žádný pohyb a do té slavnostní atmosféry BS dodává... "jen aby třeba nedošlo k mýlce, já bych chtěl, abychom do hodiny byli v cíli..." ... "myslel jsem pod hodinu v reálném čase"...:)... A tak vlastně už na rovince před startem začínáme svoji stíhačku, protahování se skulinkami... ale i tak naše trojka probíhá startem 7 minut od výstřelu. Kolem hrozně lidí, silnice se různé ucpává... a my se tak někdy lépe jindy hůř proplétáme, snažíme se povídat...Barborka se ujišťuje, že to nikdo z nás jejímu trenérovi neřekne.. Má velkou radost, že si nevzala tepak:)...[říkám jí to pořád, moderní pomůcky vedou jen ke stresu:)]... Já zase jsem trochu nešťastný, že si nemůžeme povídat se spoluběžci, tak se aspoň snažím při hudbě dělat různé taneční kreace [ale potom toho raději nechám, protože z chodníku se mi chystali běžet na pomoc, jestli nemám křeče:)]...

Závěrečné poděkování BS od Barborky u Kotvy je od srdce a tak nějak vhodně uzavírá to celé sobotní dobrodruztvi.. "...magor jeden americkej!:)"... Ovšem i tak, jak se snažíme o synchronizovaný doběh.. kontrolujeme krásný reálný čas 0:59:46:xx prostě pohledem na setiny sekund se dá vidět, že to bylo 12s pod Stinovo hodinovým limitem..

Co víc si přát??? No po doběhu ještě dvě rychlý piva a naložený hermelín a rychle domů, protože druhý den ráno BS filmuje na mých stezkách v údolí..:)...

Běhu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

PS. Všem moc díky, bylo to skvělé se vidět se všemi "ufouny", pobíhači a nadšenci obecně.. K tomu jen malý dovětek od BS a ode mě.. Uvědomte si, kolik z Vás bylo v cíli dřív, někteří jak v maratónu, tak i na double, co Pavle? :)... Přesto o sobě maličko pochybujete.. Není důvod... Hlavně si to užít.. Ty zážitky a radost.. To nám nikdo nevezme..