Dejavu, aneb chyba v matrixu, aneb ... znova a znova:)

Nevím, jak je to u vás, ale jak já si někde maličko běžecký "užívám" .. nebo se třeba pochválím, jak to dobře jde:).. nebo se snažím někomu pomoci s pocitem dostatku vlastních sil:)... tak najednou -- asi aby mi bezectí bohové připomenuli potřebnou pokoru-- tak najednou musím o vše bojovat úplně stejně jako před lety..

Všechno (vzdálenosti, časy, lehkost pobíhání...) .. všechno je jakoby rázem zapomenuto a musím to znovu a relativně těžce "objevovat"... Protože se to stává téměř se železnou pravidelností, tak na jedné straně věřím, že "všechno" zase překonám a najdu "to" co jsem na chvíli ztratil... I když ty návraty na nižší "úrovně" jsou především psychicky náročné..

Po 24h, jsme o cca 30h později vyráželi na dovolenou s moji nejmilejší manželkou, s jasným slunéčkem.. Ve Švýcarsku asi 40km před cílem se objevují tradiční zácpy, průtrže mračen, popojíždíme rychlosti, že i na zničených nohách bych byl rychlejší:)... Už nevím, jak si sednout, všechno bolí, z auta vylézám a pohybuju se jak reklama na nový zombie horror:)... a přitom popojíždění mně ještě v hlavě vrtá červík pochybnosti.. že jsem přeci jen měl ještě ke konci 24h popoběhnout.. že bych Stína a povinnosti zvládnul i se 100M v nohách ..:)...ale jak se cesta prodlužuje, tak rezignuju a říkám si, že asi běhat nebudu moci určitě týden, neli déle..:)

---- malá odbočka ---
Mám takovou teorii.. jak poznat, že mě něco chytilo... Bez ohledu na výsledek, jestli jsem dopadl dobře, nebo pod očekáváním.. tak si říkám.. Za rok bych tady měl být.. být znova.. a ukázat, zač je toho loket!!! :)
Přesně tohle jsem si říkal na Western States, když jsem ještě zvracel v autě a následně v prostoru u cíle...přesně tohle jsem si říkal i na Kladně..
----

Jenže, druhý den ráno, to už by byly dva dny bez běhání a to je akorát tak začátek špatné běžecké "karmy":)... proto, když kolem oběda moje nejmilejší si šla na chvíli číst.. tak si oblékám běžecké a slyším ji jak říká.. ale rozumně!!! ať jsi brzo zpátky.. Mám plán.. vyběhnout na ten zdejší kopec, vede na něj zubačka:)... a vedle něj má vést cesta pro pěší (jak jsem zjistil spořiví turisté ji občas chodí, ale v 99% pouze směrem dolů, takže nahoru není nijak zvlášť značená.. Začíná u jezera a nejprve úzkými uličkami a po chodech míří vzhůru na Brumato.. aby se zatočila do houští a džungle větvoví.. a velmi slušným trailem šplhala na vrchlek. Občas podleze zubačku, ukáže výhled na jezero, aby na vrcholku mě odměnila klasným pohledem na starobylé městečko Como..
Otočím se a běžím zpět.. u lanovky potkávám americkou rodinku.. viděl jsem se s nimi u jezera, pak u urcholu, kde vystupovali z lanovky, zdravím se s nimi.. oni nechápou, že 1) jsem tam vyběhl a 2) že zase běžím dolů..:).. prostě neví, že na mě jasné slunéčko čeká a tak po mokrých a kluzkých kamenech a cestičkách spěchám do hotelu.. krásná cesta, skvěle proběhnutí..:)

---- drobná osobní odbočka --
Poslední den našeho pobytu jsem přesvědčil svoji nejmilejší.. vyjeli jsme tedy nahoru lanovkou, ale vzal jsem ji s sebou hůlky a "přesvědčil" ji:), že půjdeme ten krpal dolů..-- i když jsme měli koupenou i zpáteční cestu lanovkou(!) -- evidentně mě stále miluje, protože to se mnou hrdinně sešla... Nicméně říkala.. co jsem na té cestě viděl krásného:) ??..Samé roští.. krásné výhledy byly jen nahoře..:).. spousta komárů, much, údajně to i smrdělo:).. Povídám.. vidíš.. a mně to tak vůbec nepřišlo:)... mně se to moc líbilo.. a vlastně i "teď" když to jdeme pomalu.. se mi to líbí..:)... Ale možná to je běžecká varianta přísloví "hlad je nejlepší kuchař":)...
----

Ale po návratu jsem zase pohlcený různými povinnostmi, doděláváním.. a tak v pondělí po ránu se horko těžko odhodlávám k běhu do práce... Ten jeden v mé hlavě říká.. není to nějak daleko?:)... Ten druhý vykřikuje.. "Co blbneš, jaký daleko.. je to kousek, 15km... než si rozmyslíš, co je za den, tak jsi v práci!! :)... Samozřejmě, že jsem běžel.. druhý den, už to nebylo tak "daleko"..:).. třetí den jsem pro změnu běžel z práce.. A přesně..přesně v tu chvíli, asi za odměnu mého "úsilí" se mi veselé a příjemné zážitky zase začaly sypat.. nejdříve na konci Barandovského mostu, zoufale šlajfuje a brzdí jedna inlinistka [přiznávám, mám pro ně kvůli jejich "pozdravům":) určitou slabost:)] .. tak ji hned nabízím, že ji z toho kopce "svedu"..Měla pořád starost, abych to "ubrzdil", ale ujišťují ji, že jsem byl z naší bobistické skupiny jeden z nejlepších brzdařů:)... Moc mě potěšila její loučící hláška. že "takhle bezpečně ji ještě nikdo nesvedl" :)... no potěš Lojza..


 Vybíhám celý poveselený do údolí.. trochu pořád o sobě nechává vědět pravá achilovka, ale říkám si, to se rozběhá:), vím, že je to od toho, jak jsem špatně došlapoval kvůli puchýřům.. a tak běžím relativně svižně..ve spodní části údolí dobíhám párek veselých lidí na kolech. Muž mi s úsměvem i když částečně vážně říká, jestli bych nemohl trochu zpomalit, že to jeho ženu deprimuje a nutí zbytečně zrychlovat:).. chvíli se poštuchujeme, nakonec se mladá paní vypnula k velkému výkonu a asi mi na 20m ujeli. U piknikové zóny zastavují a tak smutně:) zastavuju taky a říkám jim... jaká škoda... teď příjdou mírně kopečky a že tam jsem cítil svoji šanci..:).. Co se nestalo, za malou chvíli mě dvojice vyráží pronásledovat a asi po 100m běžíme/jedeme vedle sebe, povzbuzují cyklisty...v kopci už evidentně nemůžou, tak se jim snažím vyprávět veselé historky.. Což mladou paní asi moc netěší, protože si ten kopeček užívám z celé skupiny nejlépe:).. V tom nás dobíhá nějaký běžec a vtipkuje, co je to za cyklisty, když potřebují předbězce:) ... koukám, je to soused Dan.. tak si rychle plácnem a vyrazíme spolu dopředu a necháváme cyklisty daleko za sebou... Chvíli si povídáme, Dan se ale odpojuje na směrem Dívčí hrady a já mířím domů do Stodůlek... Je to takový.. klasický letní návrat z práce..:).. co si přát víc???

Ultra zdar! Naším cestám a návratům k němu.. zvlášť..:)
12:)