Francouzska spojka - 2. (Dopadení)

Těsně před startem si ještě připomínám důležité informace od pořadatelů... Při trase totiž prochazíme několikrát kolem ovčích (a kravských) stád.. a tom prvním kopci budou i psi.. Včera jsme proto během dne (ve městě) .. s kdejakým podvraťákem, s kdejakou čivavou nacvičovali náš "průchod" kolem ovčáckého psa... Hlavně nekoukat do očí :)... Ale průchod kolem skupiny krav stojících na cestě v noci a výstražné bučících -- to nás neučili:).. Veverka Sudetský v noci obcházel krávu zleva, já zprava.. Jako selský synek jsem ho předtím zapomněl upozornit, že kravský ocas zpevněný lejnem při švihu má razanci kvalitního biče:), ale VS se zkušeně na poslední chvíli instinktivně vyhnul.. To jsou ty horolezecké reflexy, které ho (mimo jiné) také zachránily před propíchnutím (moji) hůlkou, když jsem urovnával značení trati:)..

Ale zpátky do údolí, kde před startem ještě "laškujeme" s Amy, s americkou účastníci.. které po pravdě říkám (s pohledem na ty štíty a hřebeny), že kamarádi, jako horolezci jsou ve výhodě, ale než ji stačím k něčemu vyprovokovat, tak začínají proslovy. I když nerozumíme ani číslicím:), snažíme se držet ve tváří zájem a pochopení.. v tom je najednou odstartováno a všichni vyrazí jako hasiči k ohni.... Určitě se zároveň startuje i nějaká 5, 10 nebo že by štafety? No, ale taky se nakonec odpíchneme od úplného konce a asi 2km běžíme po asfaltu, než nám začne stoupání vzhůru.

Přemýšlím, jak bych od sebe oba P. odlišil a hned dopoledne jsem PZ překřtil na "manekýna", protože mě co chvíli předběhl, svlékl/oblékl tričko nebo nějaký jiný svršek.. aby to po "chvíli" zase změnil:). Jako by se maskoval, aby ho místní nepoznali. Nakonec na první občerstvovačce na sebe oblékl bundu a když jsem jej asi po 40km znova uviděl, málem jsem ho nepoznal(!)...vypadal zase úplně jinak.:). Teď chápu plně zděšení moji nejmilejší manželky, jasné slunéčko, která nám s Pavlem loni dělala na Silvě zázemí. Pavel se totiž co chvíli na trase převlékal a tak, zatímco ona vyhlížela zelené tričko s krátkým rukávem, on přibíhal v modrém, následně v bundě a v různých kombinacích.. Tady stejně tak.. Chtěl ukázat frantíkům, že nejsme žádní chudáci... předvézt veškerou šíří svého šatníku a oslnit svými (módními) kombinačními schopnostmi..

Hned v prvním kopci dochází na srázy, lana a krásné výhledy... Na první stanici, než se pořádně rozkoukám, utíkají první i druhý Pavel pryč, a tak si beru na sebe lehkou "héliovou" vestičku, s tím, že pokud nebude šíleně vedro, tak v tom zůstanu až do konce.. [stalo se]..Z kopce dobíhám VS a vlastně od té chvíle (s malými přestávkami) běžíme spolu až do konce... Fakt zajímavý, není mi to jasné, jak to vzniklo, nevím, jak on, ale já jsem se skoro vůbec nemusel nijak přizpůsobovat, prostě jsme sladili tempo.. běželi spolu, občas si povídali, koukali kolem a VS to po "horolezecku" komentoval slovy... "koukni, viděl jsi tu skvělou průrvu? .. ten fantastickej sráz? ... ta stěna dolů, to je paráda..." .. [no nezabili byste ho?:)]

Oba Pavlově měli takové přání.. dohnat a pozdravit po trase naše tři hrdiny že 100M, což se nám nakonec všem i podařilo. Ale já jsem měl jiné přání.. velké.. prostě běžet to "na pohodu" :)... Zní to hloupě to takhle říci, ale asi pochopíte, co myslím.. Běžet, jako bych měl běžet ještě potom dál.. Nepřiběhnout do cíle úplně prošitý:)... Jist a pít celou dobu, užívat si to.. Je neskutečné, že s VS se to dařilo na výbornou.. strašně dlouho jsme běželi-stoupali-šli a pořád čekali na tu krizi, kdy přijde čas na tu "veverkovskou otázku" [Opravdu tohle všechno děláme rádi a baví nás to??? :)] a několikrát na ní málem došlo.. Nelze nevzpomenout na asi nejveselejší okamžik, kdy se v zimě před stanicí [v domečku je málo místa a proto nejdeme dovnitř] Pavel nejdříve svléká a pak obléká, zuby mu drkotají, div je přitom neztratí.. a já vedle něj postupně svlékám ponožky, mažu otlaky a oblepuju prsty.. a tak se mi klepou zimou prsty, že si nejdřív zalepím úplně jiný prst na noze:)... No měli jsme oba v té chvíli sami se sebou co dělat, ale i tak si vzápětí z toho děláme legraci.. Hlavně z toho, jak jsem se radoval, že mi ta náplast pomohla -- a to jsem si prosím ošetřil úplně jinej prst!:)

Celkově cesta ubíhala neskutečně krásně.. i když.. i když některé výstupy a sestupy byly nekonečné... Asi nejkrásnější a psychicky nejnáročnější byl poslední velký výstup, kdy jsme šli cik cak vzhůru strmými pastvinami, člověk vidí na svahu světla čelovek snad až do nebe.. Až se v jednu chvíli bojím, že to jsou přeludy..že se mi to zdá.. Říkám si, herdek, to je fakt nekonečný.. a když už to vypadá úplně beznadějně, tak je tam vrchol, kontrola a následný seběh dolů.. asi po km potkáváme stoupající běžce v protisměru a čím níž jsme, tím větší sílu mi to dává.. Inu, každý jsme mrcha.. i já dobrý člověk:)..

Odpoledne měním svůj názor a měním označení PZ na "pohádkář"... Potkáváme ho totiž na stanici v půlce, asi po 40km, kde nám zlomeným hlasem vypráví, že nemůže, že už nemůže z kopce ani běhat, chůze, že mu dělá problémy.. My mu říkáme, že to bude dobrý.. že se nám běží skvěle, žádné problémy a utěšujeme ho:).. Když už to vypadá, že vyrazíme, on se oklepe a jde napřed a v skvělé herecké roli pokračuje a zlomeně říká.. však vy mě brzo předběhnete.. A zmizí v prachu!:)

Potkáváme ho až při posledním sestupu z Bastily, asi 5km od cíle. Říká, že už mu nejde ani chodit.. Zase ho utěšujeme a předbíháme se slovy, to bude dobrý...už tam jsme.. žádný závodění.. klídek, pijánko, mazurka..:)... Vzápětí se něco šíleného řítí z kopce a on to Pavel, "závoďák".. klasicky se nedokázal vyrovnat s tím, že bychom byli v cíli dříve a vlastně běžel jako blázen zbytek cesty.. :).. Samozřejmě, mluví ze mě jedině závist..:).. My s VS jsme to zkušeným poklusem prokládaným rychlou chůzí (s krátkou zastávkou u keříků) šťastně dovedli až do cíle asi o 12 minut později..

Všichni šťastní... "manekýn/pohádkář/závoďák", že nás předběhl, VS evidentně nadšen, že to šlo bez velké krize a se skvělými pocity.. a já? ... všechno co jsem si přál se splnilo.. nohy OK, ošetřoval jsem si vše sám.. věřím, že už vím, jak na to a bude podle mě jenom lip:)... ale hlavně, i na konci jsem byl psychicky připraven běžet dál a to je o co mi šlo především...

Všemu zdar! Kamarádům a ultra zvlášť! 12:)

PS. Fotky jsem si různě vypůjčil z webu, snad se na mě nebudou lidi zlobit. Později to nahradím fotkami od VS.