Klid...Jedno je jisté, určitě se něco pos*re, aneb 20 dní do kontaktu:)

Zbývají v podstatě poslední dva týdny tréninku před mojí první stomílovkou, WSER a teď začíná další relativně těžká, i když skrytá fáze. Western States pro ultras totiž znamená asi tolik jako pro maratonce Boston -- i když sám bych řekl, že výrazně víc, protože dostat se na Boston i teď není zase tak komplikované, stačí uběhnout rozumně maraton ve své věkové kategorii, [stáří nám v tomto směru výrazně pomáhá:)] a jste tam... Pro význam WS mluví velmi malé množství lidí na trati, takže člověk musí být buď světová špička, nebo mít neskutečnou kliku... a nebo si to "vysedět" kvalifikacemi po řadu let, než se na nás usměje štěstí v loterii.

Moje "Afrika":) je nedaleko, všude kolem se dá zachraňovat

A proto účast na WSER způsobuje neskutečný "hype", nebo jak bychom řekli mezinárodně -- excitaci všech závodníků i jejich týmů... Každý by to chtěl uběhnout co nejlépe, a proto začíná tlačit na pilu nejen od začátku závodu, ale dokonce ještě před závodem svoje úsilí neúnosně stupňuje a posunuje o úroveň výš...:). I když jsem v tomto směru velmi obezřetný:), přesto jsem se v minulém týdnu málem dostal do podobné pasti. Hodně práce, komplikované zařizování i doma, málo spánku... a najednou člověk cítí, že trénink síly ubírá, místo aby je přidával. Moje strategie:) v takové chvíli je -- opravdu dodržet odpočinek a těsně před závody se vykašlat na tempo, koukat na hodinky jen sporadicky a snažit se zase poslouchat svoje tělo a opakovat si, že musím běžet konzistentně, raději velmi opatrně na začátku... protože, když zbydou síly, dá se na WS v posledních dvaceti mílích velmi slušně běžet. Tolik moje teoretická příprava:).

Jak by v této chvíli dopověděl Běžící Stín... "Kecy, prdy, osuška:). Jedno je jisté, určitě se něco pos*re:)... a člověk s tím nějak dopředu musí počítat, pokud to jde", jak si říkám ve svém mottu: "Hlavně se z toho... ani ze sebe.. nepo..tento!:)

Nejlepší jsou reakce kolemjdoucích, kdy cítí, že by se měli "zapojit"

Na druhou stranu mě ještě čekají dva týdny tréninku, včetně mých "oblíbených" výběhů ve spodní části Prokopského údolí. Mám to naplánované na úterý a tak bohužel nebudu mít tolik šancí sbírat po cestě vzhůru amatérské cyklisty se slovy bývalých sportovních komentátorů "...nečekaně se do čela peletonu dostava Suchoručenko (Olaf Ludvig), král horských etap a odsuzuje zbytek zavodníků do role diváků. V prudkém kopci nasazuje těžký převod a během chvíle se dostává do zničujícího trháku, který možná povede k dalšímu etapovému vítězství.." :)
Ten kopec je pro mě skvělým příkladem "love-hate relationship", tedy kombinací lásky a nenávisti, kdy na jedné straně ten trénink nesnáším, ale zároveň mi to pomáhá si uvědomit svoji "jinakost" a determinaci k dokončení závodů.:)

Moje číslo na WS je skutečným (numerologickým) polaskáním na duši. Mělo by mi pomoci minimálně jako dobrá posádka a moudrý a zkušený spoluběžec (pacer).
Posuďte sami:
            198
198 =   1+9+8 = 18
18   =   1+8     =   9
Naprosto nekompromisní numerologická pecka:).  Podle klasické numerologie číslo 198 reprezentuje, přijetí života, jaký je... Je znamením nezávislosti, soběstačnosti a tendence dělat věci, jak uzná za vhodné. Co víc si přát na závod, který je legendární, kde sám sobě budu posádkou i spoluběžcem?

Do posledních dvou týdnů proto hledím s opatrným optimismem. Teď už to nezachráním nějakými šílenými objemy nebo úsilím. Teď je potřeba udělat inventuru toho co je "na skladě" a s tím se snažit udělat maximum.
Jak říkala moje (tolik zde citovaná) bavorská teta: "Hlavně klid!! ... Nejhorší je smrt z rozděšení!!":)

Všemu zdar! Ultra zvlášť!
12:)