Návrat do budoucnosti

Okamžik z říše snu, něco jako "cíl", nebo to, co se při mých delších výbězích většinou skrývá za mlhavým oparem zamlžených brýlí:), to, co vypadá jako fata morgána, jako nedostižný sen, tak to se stává skutečností.

V minulém týdnu zmatky dosáhly naprostého vrcholu, kdy už jsem ani nevěděl, co je za den:), když jsem urval čas na malé proběhnutí, ani jsem si to nikde nezapsal:), nestačil jsem, prostě všechno kolem mi dávalo jasně najevo, že se blíží konec nebo spíše začátek! Naštěstí jsme se s moji nejmilejší manželkou, zřítelnicí mých oči vypnuli k heroickému výkonu a v sobotu se definitivně přestěhovali.

V tom neskutečném výkonu jsem "navečer" ještě různé domontovaval postele, poličky, závěsy, rolety (moje nejmilejší zatím stačila zlikvidovat snad milión krabic, jak to dělá?), když jsem si řekl, že mám děsný hlad, že bych si vzal večeři, následoval můj udivený pohled na hodinky ... bylo 1/2 1 v noci:)! Nicméně jsem se stejně najedl a ještě tak do 2 jsem různé "stěhoval" a opravoval/zapojoval/zametal/uklízel. V neděli to bohužel bylo to samé v bledě modrém, ale bydlíme!!! Hejna krabic zmizela, většina věcí v domě funguje:) a má své (alespoň dočasné) místo a tak jsem se pevně rozhodl, že v pondělí, v pondělí zahájím novou běžeckou kapitolu, začnu běhat "odsud", tedy z domova..:)

Hned jak jsem si to naplánoval, tak se objevily tradičně "drobné" komplikace. V práci jsem byl od časného rána až do 5h s Deri (to bylo fakt maso:), protože ona teď chce štěkat! mrcha:), už moc neposedí ..), při návratu domů mě znova dohnaly další stěhovací povinnosti, v tom kouknu na hodinky a ono 8h večer!!! Venku leje jako z konve. Oblíkám svoji červenou bundičku, běžecké boty a BĚŽÍM VEN!!! Do parku vbíhám kolem zastávky, kde se schovává děda s vnukem. Jak se rozhlížím při přechodu silnice, slyším, jak děda říká vnoučkovi, "Jirko, pojď se schovat, copak ses magor? Nevidíš jak leje?" Malý Jirka kouká přes silnici na mě, jak tam moknu v běžeckém, jak čekám, až přejedou auta, která na mně stříkají gejzíry vody a jak se přihlouple usmívám a obratem se ptá: "Dědo, ten pan je magor"? Teda, ta sedla! Děda se to celé snaží zahladit komentářem, že pan je sportovec:), zbytek už jsem bohužel neslyšel, ale bylo to fajn!

JSEM ZPĚT! Tedy ještě v domě a kolem zdaleka vše není tak jak má být, tipuji tak 14-20 dní, než budou i povrchy, odvezen nepořádek, dodělám zahradu a tak, ale ode dneška mám i internet, takže žiju nejen ve skutečnosti, ale i v matrixu:)! Trasy se maličko prodloužily, napojení na nejkratší okruh udělalo z 10km 13km, což mě moc potěšilo!!! Navíc veselá setkání a příběhy se dějí, co si přát víc! Život je krásný a potřeba si to jaxepatří užít!

Běhu zdar! 12:)