Tento způsob jara, zda se mi poněkud podivný... aneb lama stale zůstávám!:)

Už o víkendu jsem se rozhodl (!) -- tedy kam já na ty nápady chodím?? -- že budu vítat jaro. A že zima nezima, vyběhnu bez bundy, dlouhý rukáv, přes něj krátký v žluto-zelených či žlutých barvách.. prostě vítat jaro. Zima, no však jste to jistě poznali sami.. jak v sovětském filmu, či jak v zadnici umrzlého polárního badatele:). Na pláních kolem Prokopského údolí a kolem výběhů pro dobytek jsem promrzl až na kost. Ale zase jaro jsem vítal o 106.:)

Možná až moc... Ještě, že jsem neběžel domů zadem.. ještě že tak!!! Týdenní kilometry se zastavily těsně na značce 119km a to je varování! Málem tam byla 120 a to jak říkala mnohokrát Leona to se blbne.. nesmí se běhat (přesně) 120, jinak se blbne!:)

Taky mě to hned při pondělku málem vytrestalo! Ráno jsem doprovázel Advida, který u nás přespal po maratónu, na metro a tak jsem neběžel do práce, v batůžku si nesl věci na zpáteční běh.. ale... to nejdůležitější.. tedy ne berlu mrazilku:), ale běžecké boty jsem já, hlava děravá nechal doma.. Jak jsem to zjistil v práci, tak jsem posmutněl. Začátek týdne v ohrožení? Co dělat?, jak už se ptal V.I. Lenin? :) Nic jiného mě nenapadlo a tak jsem běžel domů v polobotkách..:). Pravda, nebyly to právé lakýrky, měly pevnou gunu, ale naprosto neohebnou.. Luboš mě před cestou povzbuzoval slovy, vzpomeň si, v čem jsi běhal na vojně, Zátopek běhal v kanadách, v nejhorším se zuješ :))

Byl to zajímavý zážitek, těch 15km domů, uvědomil jsem si, že mi na tom mém pobíhání opravdu záleží natolik, že jsem ochoten běžet v šílených botách, klidně se odřít a dokonce (vážně) uvažuji o tom, že třeba zbytek cesty doběhnu v ponožkách??? :) No to je závislost, jak vystřižená.. to snad nemůžu nikomu ze svých blízkých ani říci. Kdyby se to dozvěděla moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, tak ... i když vlastně.. za těch 23 let už asi ví, co se ode mě dá čekat.. tedy úplně všechno:)!! Ale zase i ženské časopisy (=Ona dnes) píší ódy na praštěný lidi, že prý se s nimi dobře žije..tak snad jsem v bezpečí..:)

Myslím, že mě tenhle zážitek zase dostatečně povzbudil v mém úsilí.. i když.. Slunka málo, práce hodně, řeším věci, které připomínají kávovou sedlinu..:). Prostě nejde to vždy jednoduše, ale věřím, že vytrvalost a ultra v nás.. nakonec zvítězí nad leností a pohodlností a určitou drobnou nepřízní osudu..

Všemu zdar! Bláznivostem a ultra zvlášť! 12:)