Co se děje? Aneb klín klínem (snad úspěšně) vytloukám...:)

Myslím, že jako tradiční "citlivka" vnímám tu dlouhou zimu víc, než by bylo rozumné... Asi to není tolik vedené jen tou nekončící zimou, ale nedostatkem slunce a i tím, jak se stále snažím věci dodělat a jak pořád věřím, že ještě maličko, jen maličko a staré nedodělky zmizí a budou jen průběžně průšvihy:)... ale trvá už to dlouho, moc dlouho...Připadá mi, že dostat se přes tohle bojovné období je stejné jako přeběhnout devatero hor a devatero údolí... přeskočit devatero říček a oběhnout devatero vesnic.. a stejně jako v pohádce věřím ve šťastné rozuzlení..

Jenže.. Jaro nepřichází, práci ne a ne dodělat.. Standardní motivační kruh nefunguje. :). Spřátelené blogy také bojují s depkou a malou či větší krizí.. Navíc mě v tuhle chvíli skvělé výkony silnějších a rychlejších kamarádů z modrého oddílu:) -- například Petra a Pavla, kteří závodí pořád pryč.. Petr snad každý víkend:) -- vůbec nemotivují... Tedy -- já nikdy nebyl zase tak moc "soutěživý" typ, ale spolu s tou únavou mají na mě skvělé výkony ostatních snad i opačný efekt. Rezignace, pocit si lehnout a spát.. přeneseně řečeno "vzdát" to svoje úsilí, závody neběžet.. někde se schovat, počkat dokud to nepřejde..:)

 V sobotu to bylo zatím asi nejsilnější. Ráno jsem vyběhl s Deri, aby ji nebylo líto, že spolu neběháme, svítilo občas i sluníčko, krásné ráno.. Po 9km ji vedu domů a jsem připraven vyběhnout na pokračování se spoluběžkyní... Ta to ovšem skrečovala.. a co já? Nakonec nikam neběžím, sundávám boty... A cítím únavu a rezignaci, téměř absenci jakékoliv radosti.. myšlenky, že jaro už nepřijde, že ty problematické věci nikdy nedodělám, že běhám jako úplná trouba, pomalu... prostě taková malá depka...:)

Ale pozor, jako velký propagátor MAŽERY (malé ženské radosti) mám vždycky něco v záloze... A tak jsem okamžitě začal sázet jahody. Připravil jsem políčko, natáhl fólii a přes 50 sazenic jahod jsem s láskou napíchal do země..Ještě "něco" zasel do skleníku něco do truhlíčků, plel a hrabal.. a hned další den po ránu vyběhl ven. Sám, bez ničeho, bez vody jen se záložní fidorkou... A zamířil jen tak za nosem. proběhl parkem do údolí a čekal, kam mě cesta povede... Musíš být pevný jak skála.. řekl jsem si a zamířil doprostřed "skal"...

Příprav se na ultra a na setkání s Gordym.. A tak jsem zamířil mezi kravské výběhy na cesty rozbité kopyty koní a krav... Jako správný tréning na Stína jsem volil místní "trailové" verze cest, což často při seběhu bylo o ústa či přímo o hubu..:). Nezapomínám na to, že jsem "duší žena" :) a mířím na Dívčí hrady... Hlavně od věci neutíkat a dokončovat.. A tak uzavírám propletené kolečko svého neplánovaného oběhu Prokopského údolí... V cíli přes 29km, pohodový běh, jen tak za humna, ani mi voda nechyběla a nesáhl jsem na fidorku..

 
 .. Nechci to zakřiknout...Já v té mapě vidím stojícího staříka o holi:)...Ale hlavně, když vybíhám z údolí, tak se cítím, jako když se člověk po delší době zhluboka nadechne, jako by někde ze stromu na mě padlo pár kapek té vzácné živé vody.. Ta úleva.. Věřím, že jsem jsem zpět.. Bude to ještě chvilku trvat, ještě promyslet, jak na 1/2M a Brdskou, ale hlavní požár je uhašen a mohu se zase víc těšit ze života  a  víc tu radost rozdávat kolem...

Heslo dne.. Ser na závody Honzo, běh zvítězí!!!! :)

Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)
PS. Když jsem se zeptal magické osmičky, jestli to dopadne dobře.. odpověděla.. "To si piš!"