Jaro je tady! :)

Jak jsem si v minulých dnech tak trochu stěžoval:), že jaro ne a ne přijít, natož aby přiběhlo a najednou je jaro tady u nás.. Stoprocentně!
1) Už od středečního rána jsou ve Stodůlkách slyšet ptáci, skoro tak hlasitě, jak ve známém hororu:), 2) teď jsem několikrát neběžel dvojsměrky a jel občas MHD, a tak vnímám, jak se to jaro kolem nás a v nás probouzí a hlásí... , i někteří dočasně "plonkoví" kamarádi jsou opět v páru...:)... prostě je JARO!!!

Snad i lidé se víc usmívají, asi nejlépe to bylo vidět při kolapsu metra B, kdy jsem se různými cestičkami snažil dostat pomocí autobusu nahoru do Stodůlek.

[Ano, dcera se mě taky ptala, co že jsem vyměkl:) a neběžel.. V polobotkách už to přeci umím:), tedy měl bych na sobě normální (těžký) bágl a bál jsem se, že si zničím zimní bundu a pod ní jsem měl jen obyčejné tričko s krátkým.. takže srabácky v autobuse]

Ale aspoň mě to přesvědčilo o jaru... Kolaps-nekolaps, tradičně jedu spokojen a usmívám se skoro stejně, jako když běžím... Autobus narvaný, lidi v něm slisovaní jako sardinky:). .. připomnělo mi to zážitek z cestování po povodních, kdy bylo náročné se dostat do vlaku přes most a dodnes živě vidím, jak mě jedna distingovaná dáma poprosila, jestli bych ji nenaštouchal do vagónu, protože nutně potřebuje do práce a ona sama nemá sílu se tam narvat:).... Něco podobného... Uvolněná atmosféra... Jeden mladík stojící (no mačkající se) kousek vedle mě si velmi užíval stísněný prostor autobusu, protože mu to podle všeho pomáhalo se lépe sblížit se svoji spolucestující :). A jak zjistil, že autobus míří na "Luka", tak začal veršovat .. "až kukačka zakuká".. a pak si vzpomněl, na veršovánky se jmény stanic metra a "něžnými" motivy (reklamní kampaň čokolády Milka z loňska?). Začal jsem mu hned fandit, jak řekl " Luka?.. Neboj se pohladit svého kluka:)..."

Fakt dobré otevření.. musel jsem se asi usmát ještě víc.. a on se zeptal.. nevzpomínáte si na ty "verše"? :) No jasně, že vzpomínám -- říkám si v duchu, já si pamatuji kdejakou kravinu:) -- ale neříkám, že si pod slovy verše představují něco trochu jiného... A on jestli nevím nějaké jiné vhodné místní pokračování... A tak jsem mu (nebo jim?) udělal radost, a přihodil další pokračování -- říkám "Stanice Hůrka.. Co takhle večeře, ty a tvá potvůrka? " :) :)

Prostě je jaro!

12:)

PS. I když vím, že doba poezie asi je dávno pryč, ale při své přípravě na závody a vnitřním bojem musím vzpomenout na Walt Whitmana a jeho Zpívání o sobě. Zejména 35. je moje oblíbená... Překlad of J.Vrchlického je kouzelný, ale na netu jsem českou verzi nenašel... (je to ta báseň o námořní bitvě, anglicky zde).. Příběh maličkého kapitána, který bojuje s potápějící se lodí, už jen s pár děly... všechno vypadá beznadějně.. ovšem on stále bojuje. Báseň končí, tak jak má...a pak se nám vzdali! :)

Tak ať vydržíme do úplného konce a nevzdáme se před tím, než sami zvítězíme.
Ať žije sobotní 1/2 PIM, užijme si to! Je jaro!