Zane Grey 2013 - aneb všechno, co jsem si přál...

Vylézáme z auta, je celkem zima, asi většina lidí by si přála, kdyby podobná teplota vydržela celý den, ale horko/hic patří k ZG jako mladí k socialismu:)...

Při startu obřadně škrtají ve svých seznamech 76 a 84 a teď už to bude napořád jen seventy-six and eighty four... Koukám kolem, jestli neuvidím Gordyho, ale tma jako v pytli, jen červená čísla velké časomíry odpočítávají zbývající minuty do startu, zkoušíme čelovky, řadíme se dozadu, hodně dozadu, úplně na konec a v tom najednou je start a úzký had plný světlušek se vydává na cestu vzhůru do kopce... 21 vteřin než překročíme pomyslnou startovní čáru, 12 pozadu, snad mi to přinese štěstí..

Pomalu stoupáme vzhůru a postupně se propracováváme dopředu. Stinuv loňský úspěch těsně nad hranicí 13h nás posunuje dopředu a milí za milí se dostáváme výš v pořadí. Na první stanici rámus, všude ještě plno lidí, i když pole závodníků už dávno není souvislé a běžíme hodně osamocené, povídáme si.. a většinou předbíháme.. Stín si počítá bilanci kolik předbíháme, kolik předbíhá nás...na další stanici se posunujeme podle všeho do první 100, potom jsme 76... ale to bych předbíhal...

Běží se mi hezky. Terén, na který se většinou nadává:) je těžký, kameny, výmoly, cesta se vlní nahoru dolů, údajně převýšení je 12.000 stop (3.600m), ale jak Stín vtipně dodává, cíl a start je po první stanici skoro ve stejně výšce, takže běžíme téměř:) po rovině.. Probíráme všechno možné, v jednu chvíli podle všeho předbíháme i Gordyho, ale na společnou fotografii není čas, věřím, že se uvidíme v cíli:), Stín se řítí vpřed jako namydlený blesk. Máme skoro půlku za sebou,slunce stoupá pořádně vysoko, kameny sálají, že si připadám jak chleba v topinkovači:) a nebýt Stíná běžícího přede mnou, tak nevím, co stín je:)... Jenže...Ty placky, co Stín namazal a normálně jsou dobré, tak je nedokážu jist. Mezi první a druhou stanici jsem snědl sotva jednu půlku, pak kousek a teď už vůbec nic. Vím, že je to chyba, ale věřím, že třeba jist začnu.. Zkouším chroustat slané tyčinky.. vždy do kopce zpomalíme, přejdeme do chůze a jíme, upíjíme z lahví.. Mám v jedné vodu s kolou a v další jen vodu.. což
se samozřejmě ukazuje jako začátečnická chyba, ale co... Jak by řekl chlápek padající z mrakodrapu.. Zatím je to dobrý:) a tak v pohodě dobíháme na 24 míli do stanice s příznačným názvem Hell's gate...

Brána do pekla

Motto: "Ultra není o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme, ale o tom, že to do poslední chvíle nevzdáváme... " (Běžící Stín)

Těšil jsem se, že třeba zkusím sníst kousek banánů, ale na stanici mají asi 3 proužky banánů nakrájeného skoro tak tence, že by se z něj dali dělat chipsy:), beru jeden a v mžiku mizí zbývající dva:). No nic, beru si vodu s kolou a vodu plus vodu do rezervní láhve. Čeká nás jeden z nejtěžších úseku... A tak vybíháme. Asi 3 minuty od stanice se mě Stín ptá, tak jak to jde, vše OK? Ještě stačím odpovědět se svými tradičními vtípky, že jo OK, tak přesně, naprosto přesně v tom mě chytnou neskutečné křeče do nohou... Křeče mám skoro všude. vzadu, vpředu, třísla, lýtka..:) svíjím se tam, jak tančící derviš, bolest neuvěřitelná, nedá se nijak protáhnout, protože při protipohybu na jednu křeč, to přeskakuje jinam:). Naštěstí nás dobíhá jedna dvojice a Stín od nich získává 3 solné tablety, které si beru, bolestivě kulhám a snažím se křeče rozejít. Jdu pomalu, slézání z kopce je náročné.. postupně ale můžu aspoň chodit a tak se posunujeme dopředu no skoro stylem babička s chodítkem..:).. A to je před námi jedna z nejtěžších části na plném slunci... stoupání berou sílu, nemůžu jist, proč jsem si trouba aspoň nevzal neředěnou kolu:)???... Naštěstí po cestě potkáváme dva potoky a tak doplňujeme rychle ubývající vodu do lahví, máčíme si čepice a šátky a zase jdeme krok suň krok dopředu směrem vysněná stanice Fish hatchery... Snažím se že Stína vyrazit, jaký je cut-off, kolik máme času, jestli se na stanici dostaneme v čas a začínám přemýšlet nad další strategii..

Postupně se sice sbírám, už dokážu souvisle jít, ale běžet (zejména z kopce, kdy by se to hodilo) kvůli křečím nemůžu..jak se vyhýbám kamenům, tak snadno chytám křeče téměř náhodně do nohou:). Potřeboval bych se najíst, ale nejde to:). Najednou ale vidíme auta, slyšíme rámus a jsme na Fish Hatchery, asi 40 minut před časovým limitem..

Sedám si na chvíli pod střechu stanu a Stín mi nese studenou kolu a vodu.. říká vodu moc nepij, pij kolu co můžeš.. Vem si (teplý) pivo z batohu...to tě srovná, buď se ti udělá lip, nebo se pozvracíš a za chvíli ti bude o hodně lip:)... tak tohle se mi (zatím) nepodařilo [ale slibuji si, že na tom budu pracovat:)]..

Nicméně za chvíli přichází Stín s informací, že cut-off je na další stanici za 4.20 a pokud chci dokončit, tak bychom měli co nejdříve vyrazit. Celou dobu přemýšlím, jak dál a říkám i nahlas, že samozřejmě bojovat chci a budu, nejsem měkota, ale nechci ohrozit kamarádovo úspěšně dokončení (i když na dobrý čas už je dávno pozdě)... Nenechá mě domluvit a říká, pokud poběžíš, poběžíme spolu. To je slovo. Na jednu stranu mě to děsně svazuje, protože teď už nejde jenom o moje dokončení, ale Stinovo DNF je také ve vzduchu. Mimochodem mi Stín prozrazuje, že on loni tuhle etapu běžel kolem 3:30?

A tak běžíme... ne není to řečnický obrat.. skutečně se snažím běžet rovinky a mírně kopečky dolů/nahoru, prudší věci scházím opatrněji... Ten pocit soudržnosti je moc silný. Vím, že Stín položil bez řeči riziko svého nedokončení doslova na oltář mého ultra křestu, jen aby mě podpořil. Takové oběti neleží na ulici, takové dary se nevyhazují oknem... A tak fakt běžím, co to jde..ještě jednou mi Stín dává na zemi nalezené solné tablety:), ještě několikrát bojuji s křečemi, ale jak tělo poznává, že hlava vítězi, jde všechno snáz...Znovu to rozcházím a i rozbíhám.. Sice nezvracím, ale nakonec se mi podaří sníst hrst slaných tyčinek a piju kolu a vodu... Jakoby se všichni kolem i nade mnou spojili, aby pomohli.. probíháme kousek cesty částečně pod mrakem a světě zboř se... Na stanici jsme v  dostatečném předstihu, zvládli jsme to za 3:38 (!).

Na stanici se ale zdržíme déle... Tady musíme nabrat opravdu zbytky jídla, jsme mezi posledními, stanice už čeká, až se bude moci za hodinu zavřít, ale nutnou podmínkou, abychom mohli dál je mít každý své světlo.. jenže my jsme naše čelovky na druhé stanici odložili... Tady se ukazuje soudržnost ultra komunity. Jednu nám půjčuje (a následně i věnuje) manželka běžce, který je tu s námi, druhou půjčuje obsluha stanice a tak vyražíme.. Teď už sice nemám žádnou motivaci na spěch, naopak říkám si, že to bude bez jídla za 16h, ostuda, ale klidně to dojdu, ať se ve tmě nezraním.. prostě chci dokončit na jistotu.. Stín mě celkem správně popichuje, že mi GPS neměří úplně přesně, že bychom mohli zkusit pod 15h, protože jsme v horách, stezky jsou velmi členité, že máme ve skutečnosti za sebou víc.. Zase měl pravdu, je to zkušený borec:), měl jsem ho ve všem poslechnout i s tím zvracením:)... ale chybami se člověk přeci jen učí:)... tak nakonec o pár minut míjíme 15h hranici.

Tady je potřeba pro úplnost přidat alespoň pár momentů a střípků že závodu. Například asi 3km před cílem nás míjí [určitě další herec že skupiny kterou si Stín objednal:)] Cliff a volá na Stína, jestli už běží druhé kolo?:). Vysvětluji, že ne, že táhne s sebou kámen, tedy mě..:).. Stín využívá situace a zjišťuje, jak a s kým je Cliff tady a obratem nám zajišťuje odvoz k autu na start. No je tohle náhoda???

Nebo.. V první půlce běžíme po stezce a najednou děsný rámus, strašidelný zvuk asi metr od stezky.. Děsně jsem se lekl. Stín říká zkušeně.. to je chřestýš a pěkně naštvaný:).... Vím, že to všechno dělal pro moje zážitky, ale jak do té divočiny dostal magneťák a reproduktory??:)... po chvíli, když opatrně probíháme mezi takovými menšími pavoučky, Stín to zase komentuje.. to jsou všechno černé vdovy.. :)...Rozvovor s Cliffem a Jeffem v autě patří také do kategorie hereckých etud, připravených pro zahraničního hosta..

Nebo... Velkou část druhé půlky jsme se míjeli s "růžovou Barborkou":) jak jsme si Stephanii se Stínem překřtili. Střídavě nám to běželo/šlo rychleji, střídavě ona byla rychlejší... a velkou část posledního úseku jsme zdolávali společně... a také cílem jsme prošli šťastní společně.... No zážitková dovolená, jak podle katalogu...:)

Pocity v cíli se nedají jen tak jednoduše napsat, nebo aspoň já to nedokážu, bez toho, že bych byl buď přehnané osobní, patetický nebo bych zamlčel pravý stav věci:).

Je to skvělý, na začátku a uprostřed jsem díky svoji hlouposti a nezkušenosti téměř úplně vyhořel, těsně před cut-off jsem se se Stínovou pomoci znova narodil a zvedl se k relativně slušnému času na další stanici, abych nakonec "zkušené" dokončil:).

ZG 50 miles, 2013 je za námi. Ať žije ZG 50 miles, 2014. Chci tady příští rok být, dostat tou holí přes záda a běžet po těch kameních a půdě, která je, jak říká Stín, červená od potu a krve těch, kteří tady běhají..:)

Běhu zdar, ultra zvlášť... Ať žijí kamarádi! 12:)

PS. Hned to postnu, pár fotek dodám později.