Inkognito

Tenhle týden byl opravdu ve znamení utajení a asi častěji budu muset zůstat (a zůstávat) v utajení:). Po noční 60 a epické sobotě jsem byl natolik v laufu, že jsem to hned za tepla v pondělí na sebe prásknul našemu vedení.:). No, šéf je přející člověk a bohužel začal historku celkem nadšeně šířit kolem a v pátek ji dokonce dával k lepšímu na vánoční besídce. Takže se mladší kolegové různě divili a koukali na mě podezřele -- oni (vedeni zahraničním studiem k velké soutěživosti) -- asi většinu činností včetně práce berou jako soutěž, což zase nesedí úplně mému pojetí. Nicméně, jak jsem viděl ta výstražná světla v jejich očích, tak mě napadla okamžitě (správná) odpověď. Je to můj koníček, to bys(te) dal(i) taky...[Což je pravda, ovšem záleží na úsilí, dispozicích a nadšení běhat]. Já s nikým nezávodím a nesoutěžím, tím spíš u sebe v práci..:)
A tak teď plánuji při doběhu do práce se  zase rychleji přesunovat mezi umývárnou a kanceláří a hlavně, když jsem nadšený, hlavně nemluvit o pobíhání a o svých úletech. Na to musím víc myslet!!! :)

Na utajenou jsem pomalu i v okolní pejskařské komunitě.. Ráno vstávám do mrazu, teplé kalhoty, mikinu, teplou huňatou bundu a ťapáme s Deri do parku na ranní procházku. Potkáváme její "kamarády" a je to jako v dobách, kdy byly děti malé... neznám "dospělé", ale podobně jako u dětí, jsem si je překřtil na paní Rozárkovou, pana Amálku, paní Jerry, atd.:). Nejlepší je, když se v tom mrazivém ránu -- zima je taková nepříjemně vlezlá a tak jsme důkladně zabalení do sál, rukavic -- šouráme parkem s našimi čtyřnohými miláčky.. a kolem se mihne kolem nějaký běžec, co si dává ranní kolečko v parku. Zrovna posledně to jedna paní komentovala slovy: "Taková zima! Takový nerozum v tomhle běhat! Vždyť dostane zápal plic! Určitě má úplně zničené průdušky!" :)..

Snažil jsem se zachránit situaci -- nebudu ji říkat, že teď je mi taky zima (co zima, hrozná kosa mi je!), ale za chvíli to všechno shodím, obléknu pár kousků běžeckého a poběžím 15.5 km do práce.. Tak říkám opatrně, ale to víte, oni jsou na to zvyklí, vytrénovaní, .. to víte .. mládí!!! :)

Jenže za chvíli běžím s báglem do práce a co čert nechtěl, ta babka!!! A kouká na mě upřeně, jak detektiv.. Běžím kolem jakoby nic. Druhý den ji hned na potvoru potkám a ona -- Včera jsem vás taky viděla běžet v parku, vy jste taky sportovec? Povídám, jestli vy jste si mě s někým nespletla, já občas popoběhnu s tou naší pejskovou... ale že bych tady ráno nějak běhal dokolečka v parku? To ne! :) [to je prosím pravda, já do kolečka v parku s malými výjimkami neběhám a ráno vůbec]. Paní hned " No, to jsem si oddechla, však byste mohl vážně onemocnět! To není samo sebou! ".:)

V pátek jsem ovšem svým "převlekům" a "utajením" nechtěně nasadil korunu. Ráno jsem běžel do práce, odpoledne/navečer pracovní vánoční besídka a pak mi volá dcera, že potřebuje něco vyzvednout. Slibuji, že až poběžím dvojsměrku domů, že to vezmu kolem:), mám s sebou batoh, vezmu pevné desky, ať to nepomačkám, měla by to být chvilička.. Doběhnu na inkriminované místo.. a fronta.. ale ne normální, ale šílená fronta... Pozor, jsem ale v běžeckém, mám běžeckou bundu v černo žlutých barvách a černo žluté elasťáky, batůžek bouřlivák (se žlutým motivem). Jak jsem vstoupil dovnitř a uviděl tu frontu, málem mě to porazilo.. Zepředu volá paní.. prosím vás pusťte sem dopředu toho pana od Messengera (!)...:)... Byl jsem identifikován, jako rychlý poslíček!!!.. No a jak jsem se dostal na čelo "peletonu", hned jak jsem hned byl u kukaně, tak jsem se rychle demaskoval a opravdu obratem vyzvedl, co jsem měl vyzvednout, méně jak půl minuty. Lidé ve frontě ani netušili, že to nebyla kurýrní zásilka. Zkušeně jsem vše zabalil, nasadil bágl na záda a vyrazil domů.. Ještě u barrandovského mostu jsem se smál...

Záměnám a utajení zdar! Běhu a veselému pobíhání ještě víc! 12:)