Ultra v nás, aneb bude to taková hezká tečka...

.. za tím obdobím plným vypětí a zmatku. tedy aspoň tak to vidím teď já.:)

Bez toho, že bych si připomínal plný seznam šoků a překvapení, aspoň naznačím a připomenu si rozsah nečekaných záležitosti, které se objevují už v tak dost zmatečném období. Například včera (v pondělí) bylo jasné, že mi následují tři akce ráno/dopoledne v těsném sledu. Ale od toho je tu předchozí (ultra) tréning  abych to přečkal. Ráno se bohužel věci posunuly nešťastně a tak najednou koukám, za méně jak 40 minut musím být v Dejvicích. Vybíhám z domů, po cestě (zaplaťpámbu za aplikace s pražskou dopravou) ladím závěrečný spurt k metrů, že že schodů doslova skáču do vlaku. Na přestupu na Můstku se z běžce tempaře měním na sprintera, abych po cestě na stanicích přestupoval do zadních vagónů a konečně plynule vyběhl ven. Na místě s předstihem, asi 1.5 minuty:), během přednášky se dozvídám sladkou novinu, že jsme si patrně nerozuměli s organizátory a že mám ještě jednu druhý den ráno(!). Hned po skončení se v běhu přesunuji zpět na metro -- mám totiž na následný přesun na Václavák do další akce asi 12 minut. Následují standardní povinnosti v práci a večerní přesun domů a rychlá příprava na přednášku, kterou jsem ani netušil, že jsem v dobách klidu a míru slíbil:). Večer doma ještě řeším a odčerpávám stoupající spodní vodu u sklepa, zachraňují zborcený počítač, venčím a blbnu s natěšenou Deri a do noci odpovídám na poštu a přemýšlím, co na mě zase odněkud ještě vykoukne... a tak pořád dokola:)

Slovy teenagerů, je to mazec! :)

Ale i v největších zmatcích, i v těch největších šílenostech... kdy už je to opravdu na ručník do ringu:), tak v té chvíli si znovu uvědomuji tu svoji mantru . Klid a pohodu musím(e) nosit v sobě. Pokud ji mám(e), tak ani ty největší zmatky ji nemohou sebrat a vydržím(e). A možná proto i trochu manifestačně se snažím nic dalšího neodkládat a zařizovat všechno, co se stane a přistane na mém stole v těchto dnech. Takové to furiantské, když už, tak už..:)

Čtvrtek ještě strávím na cestách, ale pátek? Mám sice dovolenou, ale logistický a časově to bude úplná koruna díla a upřímně se na něj moc těším. Nejdříve si jako správný a pyšný otec budu užívat na dopolední promoci svoji dcery, oběd vidím zakončený stylově.. long drink s názvem "Mexičan runner" by měl pojistit moje večerní aktivity:), potom spěchám na pracoviště, něco odpracovat (a dodělat - dovolená/nedovolená), po 4h rychle popřeji starším kolegům na jejich oslavě k životnímu jubileu a hned spěchám od 5h učit na večerním programu, kde končím v 20:40. Mám méně jak 20 minut na přesun na Zbraslav, vidím to jedině na taxi i když doběhnutí na start by bylo stylovější :), v 21:00 končí registrace, v deset večer se vybíhá.. Paradoxně asi noční běh bude klidnější část dne i týdne. Cesta zpět vypadá snad dobře, koukal jsem na spojení z Pikovic, autobus jede v 5:12 od restaurace na Smíchov, jinak další vlak z nedaleké zastávky v 6:13... ještě tím v 7:14 je to nahnutý, ale stíhatelný.. Prostě musím bloudit decentně a moc se neflákat! :)

Vlastně tímto týdnem vrcholí moje dlouhodobé  úsilí...Doslova i přeneseně..Potom by se život zase měl vrátit do klidnějších vod a kolejí a já bych si mohl ještě víc užívat běhání a jiných radosti. Vnímat nejen adventní čas, ale ten klid, který bude (věřím tomu) i kolem.

Připomíná mi to starý moudrý židovský vtip, kdy Roubíček, když si stěžoval u rabína, že mají malý byt, málo místa a že se to nedá vydržet, tak mu bylo doporučeno, aby si do bytu postupně koupil krávu, kozu psa a kočku. Když Roubíček už přišel za rabím úplně zoufalý, že se to fakt nedá vydržet, tak mu rabi moudře poradil, aby prodal krávu, kozu, psa a kočku a bude naprosto spokojený!:)

Držme si palce! Je mi jasné, pokud já prožívám nějaké zmatky, tak moji kamarádi a známí jsou na tom asi podobně... Naším bojům, i když mohou být jakkoliv pošetilé zdar! Je potřeba si všechno patřičně užít!

Ultra a tomu ultra v nás obzvlášť zdar!

12:)