O cukru a biči

Dneska jsem si vzpomněl na jednu zajímavou přednášku Erika Besta, který upozorňuje na vzrůstající množství cukru v našem životě. Cukr je doslova ve všem.. v limonádách, v některých pivech, v ketchupu, v hořčici...v tabáku...i v cigaretových papírcích. Prostě cukrová lobby (jak říká správné Erik Best) prosadila, že cukr je ve všem a vyrábí se doslova v enormních kvantech. Existuje zajímavá studie v Nature(zde)  o škodlivosti cukru. Je to seriózní článek a určitě stojí za přečtení pokud máte přístup, jinak zde existuje český psané shrnutí článku...Za posledních cca 50 let jeho spotřeba vzrostla v průměru trojnásobně... Obecně jen v posledních letech je odhadováno, že přidáváním cukru ("plošně") do potravin vzrostl průměrný kaloricky příjem v civilizovaném světě zhruba o 500 kalorií na den. S tím je souvisí vyšší průměrná váha, obezita, cukrovka a další nemoci s nadváhou spojené a cukrem vybuzené.. Na druhé straně se obecně vzato neustále fyzicky šetříme, v průměru žádná velká vypětí, žádný "bič" nad námi často nepráská:).

Ano, souhlas, měl bych být na sebe tvrdší:), zapráskat si nad hlavou bičem.. ale dneska, protože různá protivenství dosahují vyšších úrovní, jak jdu do práce kolem Costa Cafe a obratem se rozhoduji koupit si horkou čokoládu (a pokud možno s hořkou čokoládou bez šlehačky).. Ten cukr (!) :) a horké kakao bude určitě působit jako lék a pomůže, když už jsem nemohl 1.5 dne pobíhat.. [Navíc Deri má ze včerejší procházky v parku zase rozřízlou tlapku, já ty pitomce, co věčně rozbíjejí láhve od alkoholu na chodnících a cestičkách v parku snad zabiju!]

Při objednávání čokolády se mnou tak zdvořile laškuje obsluha a nabízí "cokoliv" si ještě budu přát.. Její parťák a patrně i chlapec ji mírní.. že "cokoliv" tedy rozhodně ne!!!.:).. Ubezpečuji ho, že jsem starší muž se smyslem pro rodinu a že ulítávám na úplně jiných věcech. On se tak na mě podívá (já mimořádně v obleku, s kravatou za gentlemana) a říká, " jjo, to ti starší, co dobře vypadají, interesantně prošedivělí chlápci ... přesně tohle říkají a lákají na to mladý holky... Beztak myslíte na nějakou dvacítku, přiznejte to.." No říkám, že ani ne, že teď momentálně intenzivněji myslím na jednu šedesátku.. a odcházím:), až po pár metrech mi dojde, jak to bez vysvětlení vyznělo (což naznačuje stupeň moji roztržitosti a zmatků), tak jen usměju a jdu dál..

V práci mi to ještě jednou docvakne, co jsem řekl a jak skvělý zážitek to byl a mám hned dobrou náladu.. jak málo stačí k radosti..:)

Udržíte ten balanc doslova i přenesené? Cukr a bič?

A co trapasy? :)

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)