Shovívavost... prosím..:)...

Skoro tradičně v posledních letech se s příchodem jara, možná 1/2M, a dalších městských běhu zvedne (kolikátá-nová) vlna běžců a různě všichni řeší(me) ten příliv nových tváří v parcích a v přilehlých lesích/údolích... Jako starší muž se už na ty diskuse dívám s pobaveným úsměvem... kdo je "starousedlík", kdo běhal ještě před tím boomem, kdo běhá nejdéle, nejdále, nejlépe...?.. Možná by se mohlo zdát, že svými zápisky to jen podporuji, ale vůbec ne... Je mi to opravdu jedno. Opravdu neřeším, kdo byl první, druhý... kdo je "štamgast" a kdo nově příchozí... Naopak, i když větší množství lidí může poněkud komplikovat moje odbočky mezi keříky, že:).. ve finále je to spíš pozitivní jev, protože se mohou objevit noví známí a kamarádi.

Vzpomínám si na jeden hezký indikátor finanční krize. Zkušený investor říká, že situace na finančních trzích se stává kritická, když mu jeho holič začne vykládat o akciích a dává investiční typy a doporučení na jejich nákup..:).. Cha cha! V tomto týdnu jsem byl zase po delší době u holiče a nečekaně vyslechl zasvěcenou přednášku o běhání... Jak správné běhat, co dělat/nedělat.. Dovolil jsem si souhlasit, že běhání mám taky rád a že taky uběhnu víc jak 7km (zde chápáno jako milník běžce/neběžce)...:).. Ovšem po právu jsem zpozorněl. Situace se patrně stává "kritickou"!..:)

I u nás v práci (v rámci akce "auto mat") mladší kolegové dokonce začali uvažovat o pravidelném dojíždění do práce na kolech a vytvoření "týmu"... Tak jsem se ve slabší chvilce nabídl, že navzdory výrazně generační mezeře :) bych třeba mohl týmu pomoci, ovšem jedině bez kola:).. Ať se zeptají organizátorů, jestli se běh (v distanci kolem 15km jedním směrem) dá počítat jako komutační a jestli tím pádem mohu být v týmu. Naštěstí se nekvalifikuji, musel bych mít "kola". Jednu chvíli jsem uvažoval, že dodržím pravidla a budu s sebou v batůžku tahat malou skládací dětskou koloběžku.. Ale pak moje "osamělost maratónského běžce" zvítězila, a to i navzdory tomu, že jsem měl už vymyšlený slogan na tričko ["Sice nešlapu, ale jsem běhna":)]..

Ale zpátky k tomu "stavovskému" chápání běhu... Před lety jsem četl hezké zamyšlení tuším od Luckyho? Doufám, že cituji správně jeho pseudonym (třeba se mi podaří najít i původní odkaz) -- kdy správně upozornil, že meta maratónu se dá chápat jako "positional good".. V podstatě je to zboží, které nám přináší nějaký (sociální) status. Stejně jako drahá auta, skvěle vypadající přítelkyně.. tak i uběhnutí maratónu může mít podobné "znaky".. Jenže ouha:), lidí běhá čím dál tím víc, čím dál tím víc lidí překonává (být za výrazně delší časový limit) bájnou hranici maratónu a tak uběhnutím maratónské distance jí ty "masy" vlastně degradují na něco obyčejného. A statut výjimečnosti se ztrácí... Lidé proto přicházejí s časovými "limity", kvalifikaci na Boston, atd.. aby si uchránili "statut maratonce":).

Proč se k tomu vracím? Od jednoho známého jsem vyslechl, jestli mě vede k běhání ultra touha se odlišit od té -- stále se rozšiřující -- masy "maratónců"? Jinými slovy, jestli "ultra" a "divnost v nás" není oním "sociálním statutem" (=positional goods), po kterém toužíme a které nás primárně vede k tomu, že (z hlediska normálních lidí i standardních pobíhačů) děláme čím dál větší podivnosti a šílenosti? Stejně tak mi bylo řečeno jak osobně tak e-mailem, že moje různé akce jsou jen proto, abych se utvrdil, že jsem divný a vyjímečný.

Dost jsem nad tím přemýšlel.. něco km na to padlo:).. A upřímně si můžu říci, není tomu tak, opravdu ne. Samozřejmě, říkám to často, i zde u mě na blogu to několikrát zaznělo.. "Divnej je dobrej:)"... Ovšem ani ne tak z hlediska sociálního "statutu" jako spíš společnosti -- kamaráda a parťáka. Mě na ultra láká několik věci. Samozřejmě, poznání zajímavých míst, kam bych se bez ultra běhu těžko kdy dostal.. Pochopitelně komunita lidí, kteří podobné vášni propadli je neskutečně různorodá, těžko bych je poznal jinde:).. a moc mě baví. Navíc při různých akcích a závodech člověk snadno natrefí na spřízněné duše a relativně snadno získá skvělé kamarády!:). A potom...pochopitelně ta možnost poznat sám sebe. Pro ty, co to nezažili to samozřejmě zní jako klišé, ale ten rozměr boje, (překonaných) krizi.. pokušení to vzdát.. a radosti, že se tak nestalo:)... toho si snad cením nejvíc.

---- malá odbočka (poznámka pod čarou) ----

Na mé oblíbené stránce trailove.cz před nedávném uveřejnili odkaz a recenzi na knížku Hal Koernera o ultra (česky Ultra a dál, MF). Která mě nadchla... nejen užitečností svých rad a potvrzením, že i při svém lamském přístupu to vlastně dělám celkem "správně":)... Všechny ty naše "akce" by Hal naprosto schválil, jako nedílnou součást přípravy na ultra:). Luboš mě upozornil, proč zrovna mě se knížka tolik líbí a proč je mi zrovna Hal tolik sympatický.. Cituji z databáze knih: "Americký běžec Hal Koerner je podle časopisu Outside nejšťastnější běžec na světě"... :).. navíc umí parádně oslavovat po závodě, pivo prosazuje.. takže spřízněná "duše":) a knížka naprostý luxus!

---- konec poznámky -----

Zajímalo by mě, co si o "běžeckém sociálním statutu" myslíte vy.. ať už maratony a ultra běháte nebo ne:)... Jsem přesvědčen, že jakkoliv nás všechny pobíhače těší být těmi "divnými".. tak většinou to (u mě vždycky) celé vzniká jako naprosto vedlejší produkt. Například naše noční (pivní) běhy nejsou nic jiného než poctivý noční tréning na ultra.. Stejně tak různé oběhy měst apod., jsou jen skupinovou a veselou verzí dlouhých ultra tréningů.:). Stejně tak jsem přesvědčený, že "ultra" je do jistě míry v nás.. Podobně jako se člověk rodí matfyzákem:), tak jsem přesvědčený, že o svém směřování k ultra většina z nás (nejasně) tuší ještě dlouho před uběhnutím maratónu... Aspoň u mě tomu tak bylo.

A proto prosím o shovívavost... Když si sem píšu o nějaké "akci"... není to proto, že bych se chtěl vytahovat nebo odlišovat.. Kašlu na to! Můj blog vždy byl a zůstává takovou rozšířenou pamětí a určitou (sebe)reflexí, která je (díky internetu) do velké míry otevřena k nahlédnutí:)... Ale nijak jsem se za těch 6.5 roku zásadně ve svém přístupu nezměnil. Sice teď uběhnu výrazně víc km, než jsem běhal na začátku, ale pořád ta radost i urputnost ve mně je a zůstává. Pořád jsem tím SOS (starším opotřebovaným strejdou), který běhá pro radost a plní si svůj sen.. běhat ultra. Proto mám pochopení a podporu pro všechny, kteří začínají běhat, bojují s kilogramy a sní svůj sen o dlouhých bězích.. I když je třeba v téhle chvíli relativně daleko...

Ten popis mluví za vše.. Něco takového jsem si říkal na začátku:)

Všemu zdar! Ultra a všemu, co k tomu patří.. zvlášť.

12:)