Hlavně se z toho nepo.. tento:).. aneb dlouhý trénink přede mnou a šťastná loterie za mnou..:)

Začátek nového roku mě slovy klasika zastihl v postavení s nohou vpřed..:). /Tedy jako při kriketu a kriket je hra.../. Prostě ať se bavím s kýmkoliv o čemkoliv, nakonec se to sveze na (moje) pobíhání.

Natěšení běžci ve svém počátečním nadšení nejsou pro mé pobíhání ani tak nebezpeční, jako ti, co běhají dlouho a jsou ztracení. U těch super nadšenců si  - trochu se závistí - si říkám.. hergot, ... ne .. krucipísek,.. ne .. říkám si ... písek! :) .. Copak, že já už nejsem tak nadšený? Vždyť neběhám zase tak dlouho, není to víc jak deset let..:)..

To ti ztracení buď mluví o úplném vyhoření, kdy běhání je už vůbec neoslovuje ... (a tady přichází kolo, koloběžka, potápění, .. ale i jóga, meditace, pilátes a krása kolektivních sportů). Já to chápu, ne každého to pobíhání chytne na furt... a jako ve správném silném vztahu... i u mě se mohou vyskytnout problematické momenty, ale jsou to jen epizodní okamžiky, vetšinou se z toho do rána vyspím:).

Je to jednoduché, já na rozdíl od nich žádnou jinou aktivitu nemám.. Nemůžu se těšit na nohejbal, ani na volejbal, abych si mohl úspěšně natrhnout křížové vazy, o kterých mi J. posledně tak krásně vyprávěl.:) Neumím ani tenis, ani squash, takže časté problémy s loktem a klouby nemám možnost sdílet v kolektivu. Nezbývá mi nic než osamělost přespolního běžce, naštěstí přerušovaná občasným popoběhnutím s někým známým, s trenérkou nebo v rámci občasných setkání našeho kroužku v restauračním zařízení.

Kvapem se blíží můj "dlouhý lednový trénink", jak jsme s Míšou krycím jménem nazvali blížící se 24h.. [to abychom zbytečně nestresovali 12honzu:)].. a k tomu patří společný trénink, popovídat si.. promyslet strategii, pokud se tomu tak dá říkat, protože 24h je můj tříkrálový běh, proto výklad K+M+B.. je jasný.. budu "sakra" muset běžet!:)

Týden před závodem, teď v sobotu, byla asi poslední šance běžet společně s M. něco delšího (běh je 19.) a tak tradičně navrhuji Karlštejn:)... Jenže napadl sníh, mráz, déšť a následně to všechno tálo, klouzalo a tak moje trenérka nekompromisně požadovala se držet stranou terénních tras. Já si osobně myslím, že se hlavně bála mojí opravné trasy kolem Vonokos.. obzvlášť když o nich jednou mluvím jako o Vonokosech, Vonoklasech i Zvonoklasech:). [To moc neukazuje moje navigátorské schopnosti:)]

Nakonec volíme vyběhnout z Radotína podle vody směrem ke Karlštejnu a zpět - 40 km. Doma dostávám pokyny, abych zase nebloudil, ono to není úplně od věci. Protože podle mojí D., já dokážu zmást ostatní a zabloudit i na okruhu na Kladně:), proto i naše sobotní trasa měla několik drobných ocásků a vracení. Ale než jsem stačil říci Pilsenner Urquell, tak jsme byli v půlce.. Po 20 km Míša rázně zavelela, že otáčíme. Ke Karlštejnu to sice bylo necelé 2km... ale že se řeklo 40, tak se běží 40..:)

Pravda je, že cesta neskutečně ubíhala.. trenérka sice říkala poběžíme pomalu a rozvážně.. ale před koncem koukám na hodinky .. a průměrka pod 6 min/km, což je asi tak na hraně mé představy o pohodových 40 km:), ale pravda je, že bez hodinek bych si to ani neuvědomil..:).
Tak tak jsem stačil pozlobit rodinku krmící kachny, tradičním doporučením, že jsou drobnější a že by měli vzít na neděli aspoň dvě.. Když s úsměvem přichází otec od rodiny s velkou taškou, tak já se loučím slovy, že není třeba radit.. Do té tašky se v klidu vejdou i tři!:)

Cílevědomost M. se ukazuje v závěru tréninku, kdy do 40 km chybí necelý kilometr (to jsou ty ocásky a vracení)... tak naprosto "logicky" běžíme kus tam a kus zase zpátky, aby to vyšlo, protože trenérka řekla .. běží se 40, tak se běží 40, ani o kousek víc, ale ani o kousek míň.:).

Z toho povídání s M. pro mě do závodu vyplynulo několik "zásadních" rad:
1) Snažit se potlačit moje počáteční závodění
2) Nekoukat se zbytečně na hodinky, důvěřovat svým pocitům
3) Za každých 10 km se odměnit.. i třeba pivem, suchým tričkem, čelenkou..:)
4) Začínat bez muziky.. Držet se zpátky, použit "sílu svého play listu" až později, hlavně v noci a nad ránem
5) Ale především si to užít .. Nebát se toho.. Prostě se z toho ani ze sebe.. nepotento:)

M. ještě dodává, není to závod, na který se připravuješ.. Oba víme, že tam evidentně budu mezi těmi nejhoršími, ale jak mě uklidňoval i RID -- nakonec v cíli budeme mít všichni stejný čas!:)

V neděli už jsem nebyl běhat, ne že bych nemohl, ale podle pokynů si mám vypěstovat ten správný "hlad"(!) a chuť pobíhat za týden. A tak raději dodělávám věci doma a do práce, začínám si v přestávkách chystat věci na závod a jsem přitom nervózní .. no jako pes:). Moje Deri to cítí, cítí, že se něco děje a tak štěká, jako pominutá.

Důvod mé nervozity je prostý. 13.1 je totiž den loterie na Leadville 100M. Říkal jsem to jen pár lidem — jsem věčný snílek, ale bojovník... proto jsem hodil svoje jméno i do osudí loterie na Leadville. Pořadatelé při přihlašování říkají, že když jim člověk dá zajímavý příběh, tak si zvýší šanci na účast. Ho hóó.. :)... Říci, že chtějí příběh o mně a Leadville? :).. tak ho mají mít..

Nějak jsem ve skrytu duše doufal ve svoji šťastnou hvězdu. Vím, vím, jako běžec jsem hluboký průměr, ale ve vyprávění příběhů jsem si trochu víc věřil:). Tak proč mi nepíšou, vždyť už bude u nich po poledni? Tak v tom mírně depresivním:)  stavu mi pípne e-mail..

Vykřiknu, co vykřiknu, zařvu tak, že Deri vylekaně proskočí svoji dírou ve dveřích.. :).. No to se nám ten kalendář na léto pěkně plní.. Už to vidím, že v létě budu mít doma statut PVP /Permanentně v prd*li/. :)

Všemu zdar! Našim touhám, našemu úsilí.. ale ultra.. ultra zvlášť!!
12:)