Jak jsem (ne) "ladil" před testovacím maratonem, aneb ultra je ultra:)

Mentální příprava na závod, část 1

Po 1/2 maratónu v Braníku jsem měl ladit "formu":), ale nalinkovaný běžecký plán se u mě často neúspěšně pere s košatým stromem možností, které přináší každý den..

V minulém týdnu mi totiž napsal velký Petr V., aka TB, jestli bychom spolu neoživili naši tradici nočních pivních běhů, pevného základu přípravy (v iTB) na dlouhá ultra:). Jako tradičně, něco kolem 50+, s čelovkou a pivem:). Tím pádem se nakonec moje týdenní kilometráž posunula nad 106 km a to mám 7.4. běžet v Bratislavě maratón... Ale trenérka jen moudře pokývala hlavou a řekla, že Bratislava není závod na který trénuji, dlouhý běh (navíc s čelovkou), je přesně to, co bude potřeba -- procvičit moje chatrné noční vidění.:).. a 106 je dobré číslo.. aspoň poběžím o sto šest!

K procvičení nočního vidění v terénu došlo jen částečně, už jsem téměř zapomněl, že TB je opravdu asfaltový specialista a v rámci přípravy na svoji italskou běžeckou šílenost (290+km za plného provozu v okolí Milána) zařadil do naší trasy mimo cyklostezek, nejen okrajové a okresní silnice, ale nefalšované silnice 1.třídy.. Ale postupně:).

Mentální příprava na závod, část 2

V úterý v 17:30 přibíhá TB ke mně do práce, nalehko i bez vody, s tím, že se napije někde po cestě, že je (snad!) jisté občerstvení na 28-30 km a pak ještě jedno pro mě o cca 10 km dál (slíbil jsem, že spolu poběžíme 50+, já se někde na Černém mostě nebo ve Vysočanech.. odpojím a vezmu metro. Jako správný a zodpovědný otec od rodiny mám batoh, s sebou nesu dvě čelovky, 3/4 litru vody, nějakou tyčinku a hlavně extra triko a merino s dlouhým rukávem, abych se na cestu metrem převlékl do suchého a zbytečně neprochladl:).

TP se nejdříve diví, proč sebou táhnu "expediční batoh":), ptá se jestli mám i povinnou výbavu a vařič, když jsme "hned" doma, že? Ale co, běhat s báglem potřebuji a navíc -- já jsem nezapomněl na náš oběh Lipna, kdy nám TB slíbil otevřené hospody na druhé straně přehrady.. a pak jsme to celé obíhali na rychlé pivo a vodu z potoka.:). Hrdě táhnu batoh celou dobu, na železnou zásobu vody jsem ale nesáhl celou dobu.. ultra je ultra:).

Jak říkám, sice jsem si Lipno  živě pamatoval, ale na jiné pivní běhy, které "naklikal":) TB, jsem úplně zapomněl!! Zapomněl jsem, že základem je běh po silnicích za plného provozu, kde se Petr pohybuje s bravurou sovětského regulovčíka --  mává rukama, kličkuje mezi auty, "řídí" dopravu, světla na semaforech mu nic neříkají (domnívám se, že je barvoslepý, ale nechce, aby se to o něm vědělo) a jeho slalom na silnici připomíná vítěznou jízdu Ester na olympiádě. Já za ním zmateně poskakuji, s děsem v očích sleduji, jak přebíhá v v plném provozu (pohodě) i silnice 1.třídy. Když jsem v noci na obzoru uviděl křížení s dálnicí, tak jsem se fakt bál, že buď poběžíme v "pomalém pruhu", nebo budeme přebíhat:).

Mentální příprava na závod, část 3

Ještě teď se z té urban running sekce vzpamatovávám .. Kamiony projíždějící kolem rychlostí 100+km/h mě několikrát donutily skočit do pangejtu. Ale co bych pro přípravu kamaráda na silniční závod neudělal, že? V Hloubětíne se loučím a za chvíli lezu do metra, před půlnocí už čistý v posteli, takže opravdu "hned doma":). Ale teď zase na dlouho.. na dlouho klid od nočních běhů s TB po "kulturním povrchu":), musíme tam dát klidnější úseky a raději pěšinky..

Jak jsem si minulý týden rozběhl zase krásně k ultra, tak tento týden jsem měl napsáno trochu procvičit nohy, odpočinout, zkusit běžet aspoň kousek v tempu maratonu..:).. Což je legrační, že? Já vlastně nevím, jaké bude moje tempo maratonu, protože na něj skoro vůbec netrénuji.. A měl bych odpočívat. Nicméně všichni v práci (a v mých dalších zaměstnáních) se snad domluvili a zbláznili... Poslední dva dny jsem odpočíval a spal minimálně a ani na vyklusání mi nezbyl čas. Včera jsem měl ten známý okamžik z ultra.. Američané tomu říkají.. "lowest low" .. takové malé dno:).. už jsem málem sedl k počítači a zrušil jízdenku na vlak a psal Míše, že ani náhodou:).. Že nezvládám, nestíhám.. navíc tam nic neuběhnu, tak proč? Proč tam jet?

A jako v ultra.. je potřeba vydržet. Vtipálci říkají, že ode dna se dobře odráží vzhůru:).. a já ze zkušenosti vím, že je důležité "zůstat v závodě", věřit, že se to nějak srovná.. a skutečně -- ono často je výrazně lépe. Jako by ti běžečtí bohové mě potom odměnili za moje úsilí a urputnost. Proto dneska dodělám resty, zítra po ránu si nahraji nějaký motivační play list do MP3, nacpu věci do báglu a vyrazím vlakem směr Blava.

V neděli dopoledne zapomenu na všechno, co je za mnou a budu se snažit běžet co nejrychleji.. i když není mým cílem pokořit osobní rekord, výsledný čas bude jistě to nejlepší, co jsem teď.. v dané situaci a konstelaci.. schopen uběhnout:). Žádné výmluvy!

Maratón je pro mě těžký závod, musí se celou dobu běžet naplno a už zase není tak krátký:).. Ale ultra.. je ultra! Proto běžím maratón, ale myslím na ultra!

Závodnímu úsilí zdar! Ultra zvlášť!
12:)