Stále je to boj o "prsa", aneb nejsem dobry vzor, ani vzorek:)

Poslední můj zápisek, který jsem končil tím, že "každá.. i ta po maratónská kocovina .. má svůj "vyprošťovák":)..a že .. po 15 kilometrech přibíhám do práce v podstatě jako nový člověk,.." .. vyprovokoval skvělou reakci na straně mojí trenérky M., která prohlásila, že je to sice veselá poznámka, ale hned dodala: "Jenom lehce doufám, že ta 15 dnes do práce byl vtip, a že den po maratonu něco takového nenapadlo ani Tebe ... :-)"

Z toho je vidět, že mě M. ještě dostatečně nezná:). Snažím se pochopitelně dodržovat její "trenýrkový" plán, ale neberu ho, že by byl vytesaný do kamene:). Prostě jsem pocitový běžec. V pondělí jsem byl nečekaně rozbitej a cítil jsem, že den bez běhu by to jenom pohoršil, možná těch 15 km nebyla úplně optimální volba, ale já to do práce neumím víc zkrátit, -- ale ty pocity, ty byly skvělý! Takže v tom rozhodnutí, den po maratónu a po víc jak čtyřech hodinách v narvaným vlaku, běžet do práce 15km -- nevidím problém:). Ale jindy, i když mám v deníku napsané něco delšího, ale po noční práci a krátkém spánku cítím, že by to nebylo ono.. tak běžím méně nebo vůbec nic.

Je jaro. Dělá se krásné počasí a noví běžci se zase rojí:). V této souvislosti mi kolegové a známí opakovaně říkají, že jsem ten jejich pravý vzor:), tak se snažím se je důsledně brzdit. Vím, je to na jedné straně pro ně motivační, protože jsem od 18 do 45 téměř nesportoval, žil velmi nezdravě, postupně se propracoval až nad sto kg:)... [To období bylo spojené s neskutečnou prací, minimem spánku, v podstatě jsem neměl žádný volný čas pro sebe, protože jsme měli dvě malé děti:)..] ... V 45, když se vše usadilo, jsem začal běhat.. shodil víc jak 20kg, po pěti měsících úspěšně uběhl první maraton, potom další maratony a propadl ultra.. A že oni to mají naplánované taky tak:)..
Znovu a znovu jim opakuji, že nejsem dobrý vzor, ale ani dobrý vzorek z běžecké populace:).

Mezi námi, není žádné hrdinství si zhuntovat tělo -- podle mě je hodně problematické, obdivovat lidi, co se vyžrali téměř až k nemocem a vážným zdravotním problémům.. a potom prozřeli a začali žít zdravě:) a sportovat.. Ne, že bych jim (stejně jako sobě) nefandil, ale je to rizikový postup. Věřit, že se to v dané chvíli všechno sejde, že člověk nejen najde dostatek vůle a odhodlání, ale že vydrží i to jeho zhuntované tělo silný nápor na změnu... To je celkem zásadní, protože v určitém nadšení a neposlouchání "signálů" svého těla se člověk snadno může zlikvidovat. Intenzivní běh s nadváhou, navíc v případě, že člověk x let nic nedělal, je nejlepší cesta k tomu si oddělat kolena, kyčle, šlachy... Je to stopka našemu úsilí o změnu. Prostě, pokud vy, nebo vaši známí se snažíte o změnu.. Dejte tomu trochu čas, nelze se měřit tím, jak to dělají jiní, ale jak to cítíte vy-oni. Tady je potřeba si zopakovat klasická slova Nikoly Šuhaje: "Jiní jsou jiní, já jsem já..:)"

Paradoxně si všichni začínající běžci myslí, že až překonají první obtíže, že svět bude jen zářivý, všechno se jim bude líbit, bavit, budou se těšit z každého poposkočení:). Asi jo, asi jsou tací, co při každém vyběhnutí hýkají štěstím.. nemohou se dočkat.. ale já.. i když opravdu běhám rád a celkem hodně.. tak mám také své dny, kdy to nejen drhne, ale i silně dře.. A pak i mně pohled na zástupy rozzářených běžců, kteří třeba začínají běhat, přijde silně demotivační..:)

Ten boj o běh, boj proti lenosti, boj o konzistenci.. ten je u mě skrytý pořád. Jednou jsem o tom přemýšlel a myslím, že je to cena za to dlouhé období, kdy jsem vůbec nic nedělal:).. Proto i teď po víc jak deseti letech, po mnoha maratonech a ultra, já také musím občas bojovat o každý běh, o každý kilometr.

Je to ale fér, i když mi můj boj přijde stejně veselý/patetický a happeningový, jako boj neznámého místního "performátora":) v našem centrálním parku ve Stodůlkách. Ten s úpornou pravidelností zakrývá a obléká obnažené suky stromů do běžeckých podprsenek vhodné velikosti. A se stejně železnou pravidelností to nějaký naturalista, nebo správa parku odstraňuje. Já jsem si původně myslel (a dokonce plánoval začínat svoje běhy průzkumným kolečkem kolem této lokality), že to je patrně akce nějakého místního běžeckého spolku, kdy na konci měsíce, nebo nějakého běhu.. místní  běžkyně odevzdávají rituálně své sportovní prádlo matce přírodě a chrání obnažené stromy..:)

Ale asi to bude jinak. Stejně jako mi to moje úsilí o ultra přijde heroicky patetické, tak se ostatním může jevit marné a legrační, stejně jako místní boj o prsa, který s neznámým performátorem opravdu prožívám:).. Je potřeba vytrvat.! Doufám, že teď lépe pochopíte, co myslím, když hodnotím svůj dnešní běh slovy.. "Dneska.. dneska to bylo o prsa!:)

Všemu zdar! Našemu úsilí, bojům.. a ultra.. zvlášť!
12:)