Střípky -- aneb jaro a radost patří k sobě jako mladí k socialismu:)...

Jaro je všude a já tradičně okouzlen rozkvetlými stromy, hrou světel se "kochám", až se bojím, že sebou někde "fláknu"..:)... Takže hned, co to šlo, jsem si vzal den dovolené a vyrazili jsme s dcerou během rektorského dne (to se má sportovat) -- kam jinam než na Karlštejn!

Vybral jsem svoji oblíbenou trasu, přes údolí, kolem Kalinova mlýna, Chotčí na cestu císařovny Elišky... nádherný počasí, nikde nikdo, vlastně lidi jsme potkali až v podhradí. Obecně tahle trasa patří k mým srdečním záležitostem. Naprosto ideální trasa jako běžecky "insignační", obzvlášť, když se vyvede počasí, tak srdce začínajícího běžce delších tratí zaplesá -- navíc jsem dceři "zkušeně" vysvětlil zásady ultra běhu pro lamy:).. prostě běžet v klidu, do kopce se jí (a rychle jde, případně popoběhne), s kopce a roviny běžíme.. Tak není divu, že do cíle na 28 km dobíháme plní sil i ve slušném čase, nálada na stupnici 12 z deseti:). Následuje pochopitelně pivo a slib, že budeme běhat delší:) a první "ultra" dáme spolu ještě letos v létě ? No svět je krásný..:).



            

Na konci jedné z cest..:)

Na prvomájový prodlouženy víkend jsme vyrazili k April do Alp. Co si člověk může přát víc? Návštěva u kamarádky, probrali jsme možné nemožné -- znovu se ukázalo, že pokud chci vědět, co se děje mezi českými běžci a pobíhači, je nejlepší vyrazit do Niedernsillu, jasné zahraniční centrále iThinkBeer:). Co víc i sám jsem vyběhl do Hory:). Je to neskutečný pocit jen tak se obrátit štítům hor vstříc a ze širokého údolí se postupně zvedat nahoru, obíhat výběhy s kravami, nacházet konce cest, a zase stoupat..

Už se musím vrátit..

V pondělí ráno (před běžeckou hospodou) běžím do práce. V Myslíkově ulici se zdravím s RIDem, který po maratónu už pilně krouží svoji dvojsměrku, jen se rozloučíme, předbíhám ve Spálené tramvaj č.3. V zadním voze mě pár mládežníků zpozorovalo a slyším tradiční pokřiky makej, makej... V Lazarské jsme nastejno, otevřenými dveřmi tramvaje vnímám soutěživý duch i řidič už dává signál, že bude zavírat dveře a zvoní..:).

Napojení přes křižovatku mám trochu komplikovanější, musím vyběhnout kousek výš na přechod a tak dobíhám tramvaj za rohem ve Vodičkové a slyším už "kotel" fanoušků.. Jedni křičí na řidiče.. jedéééém!!! a ... závod!! Někteří na mě z okna ukazují viktorky, jiní paroháče..:). Řidič vyrazil velmi rychle -- mezi další stanici (Václavské náměstí) je delší rovinka a tramvaj mi to těžce natírá..

Niedernsill se objevuje pode mnou..

Ale znáte to.. každý chvilku.. tahá pilku:). Začíná se tam vepředu motat jedno auto a tramvaj usilovně brzdí, zvoní.. a já dotahuji... Na zastávce jsme zase nastejno a pokřik sílí:). Už mě ten závod s tramvají "chytil", jenže získaný drobný náskok teď zase ztrácím já ve skupince italských turistů na druhé straně náměstí v Jindřišské ulici.. Do ulice Politických vězňů vbíhám jako pravý finisher:)... Těsně před zatáčkou maličko zpomalím a zdravím dojíždějící tramvaj.. řidič zvoní na pozdrav, ještě jednou pozdravím svoje "příznivce" :)...

Říkám si, taková blbost, ale mám radost celý den.. Ani ne z toho, že jsem těsně (s pomoci běžeckých bohů a dopravní zácpy) udržel vedení, ale ta radost z jarního rána byla všude..


Je jaro!! Všemu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť!
12:)