Game of mountains, aneb Ronda podruhé..:)

I když si myslím, že na podobné zážitky nemohu zapomenout i kdybych žil sto let, přeci jen si to tady musím zaznamenat. Můj druhý boj o Rondu přinesl tolik silných zážitků, pocitů a analogií, že je to jako pravá "Cims magic", čistá magie, nebo Dokonalý trik, či ještě lépe po anglicky "Prestige".

The Pledge (Příslib)
V pondělí volám trenérce pro poslední rady a potřebná povzbuzení... Jedna rada z nejcennějších odpovídá naturelu A. S. a toho jak běhá ona.. Při závodu "zadarmo" části (nepříliš technické úseky z kopce a po rovině) pokud možno běžet.. I když to bolí:). Končí s kouzelnou poznámkou, že snad tentokrát nepřijedu úplně na poslední chvíli.. Ujišťuji ji, že vloni jsem odlétal po 11 hodině a tentokrát mám let na 9 hodinu..

Jdu to zkontrolovat a málem upadnu! Mám sice odlet na 9 hodinu, ale večer!!! A letenku, která normálně nejde změnit. Naštěstí můj cestovní status, výmluvnost a zkušenosti mi zajistily změnu letenky na první ranní let v 10:40 ráno a pokuta 1.000 Kč je přijatelným popleskaním za moji hloupost:).
Protože při první fázi každé pravé magie se na stole objevují karty, ani já neodolám a nechám si "on-line" vyložit tarot. Neskutečně silná karta! (posuďte sami.. a "hvězda" nakonec, jak říkají znalci -- Jedna ze tří ochranných karet, zásadně ovlivňující příznivý průběh nějaké události.).
 



Skvělé karty mě sice uklidňují, nicméně, dostávám upozorněni, že tento let má často zpoždění.. Tím pádem jsem zpět v loňském velmi detailním časovém managementu... Budu muset mít vše jen do letadla, do malého palubního zavazadla budu muset dát nejen bágl, bidony, čelovky,  výbavu, oblečení, ale i dvoje boty, které sami o sobě vyplní většinu kufříku:). Stejně jako v loni musím praktikovat TETRIS.. A tak v botách, v bidonech a ve všech volných skulinách jsou zastrkané ponožky, čelovky, tuby.. Ale jo!! Díky skládací verzi hůlek se mi daří do toulce:) narvat na letišti ještě dvě třetinky piva:).

Zkušeně procházím všemi kontrolami a v Barceloně si v duchu gratuluji, jak jsem byl prozíravý.. Jsme tu totiž o víc jak 20 min později, a v půjčovně aut jsou jen dva obsluhující... Vlastně správně je to méně než jeden člověk, protože dochází k "zaučování". Uklidňuji se pozitivním doprdele, doprdele -- ještě, že jsem na okruhu kolem Barcelony zabloudil už loni, to si moc dobře pamatuji a tak věřím, že všechno klapne:). A samozřejmě dojíždím do Ordina v šest navečer, hodinu před zavřením registrace. /proti loňsku asi o 30 minut dříve/ Vidím se se Samem a s významnou částí silné české skupiny. Chlapci jdou na briefing ~ to si já bohužel časově nemůžu dovolit:). Místo toho rozkládám kufr, rozebírám svoji pečlivě poskládanou TETRIS .. Rychle vytvářím dva drop-bags na Marginedu a Passa dela Cassa..

Tady s tím se váže veselá historka.. Diky závodům jsou všichni místní ještě přátelštější než jindy. Všude hromady lidí.. Není kde zastavit a tak zapnu blikačky, nechávám auto na hranici kruhového objezdu:) a chci jít hledat registraci. Jeden z místních policistů mi dobrou angličtinou laskavě říká.. Tady ale nesmíte stát.. Odpovídám, že jsem před pár hodinami přistál, letadlo mělo zpoždění.. Teď jsem dojel, musím se rychle zaregistrovat, odevzdat bágly na stanice.. Koukal na mě jako na mořskou pannu, dvouhlavé tele .. Prostě pouťová atrakce..:).  Ne není se mnou nikdo, kdo by mi mohl popojet s autem.. Přijel jsem sám, odběhnu to sám a zase sám odjedu... Policista se usmál a řekl -- V tom případě..v tom případě tady můžete stát celou dobu než si všechno vyřídíte... a že mi na auto dohlédne:)..

Jídlo na večer a na ráno, včetně koly do bidonů, mám zase moudře připravené už z Prahy... Tentokrát nebydlím v La Massana, ale opět ve 2.5 km vzdáleném hotelu na druhé straně Ordina. Letos volím plně nezávislou variantu. Na start i z cíle pěšky, přemýšlel jsem, co je lepší jestli jit na start do kopce, nebo obráceně..Naštěstí můj loňský hotel (populární mezi Čechy) je už vyprodán a tak nemusím nic řešit.. Na start z kopce.. Potom se už nějak do hotelu doplácám.. Tedy věřím.



The Turn (Proměna)

Proti loňsku to vidím náročnější. Asi poprvé přijíždím na těžké ultra už nevyspalý. Dnešních 6.5 hodiny to bohužel nezachrání:).. Představa, že po probuzení budu víc jak 60 hodin muset fungovat mě opravdu děsí.. Příště určitě určitě.. určitě.. skončím s finišováním v práci na začátku týdne a budu spát do zásoby:).. Je to o to horší, že teď už vím přesně, do čeho jdu. Ale použiji kultovní hlášku z GoT "Valar morgulis"... Přesně tak to chci, chci tady být, ani na chvíli toho nelituji.. Po cestě na start natěšeně do sebe cpu český chleba s paštikou a se silnou vrstvou chilli v soli:). Prožívám naplno nádhernou atmosféru na startu.. Bože Rondo -- jak jsi těžká, tak jsi pro mě jedinečná a krásná..

Bubny na startu ve mě probouzejí bojovníka. Vidím se s Jardou K. a dovolím si poradit, že má cenu na začátku běžet trochu svižněji, že se potom trať zúží a ucpe.. A člověk zbytečně ztrácí čas v pomalejším "vláčku".
Moje znalost trati je výhodou i nevýhodou zároveň. Chci se zlepšit, ale celkem detailně znám svoje loňské mezičasy, kdy jsem se vůbec nešetřil.. Navíc letos různé krize přicházejí nečekaně dřív:) a pohled do tabulky a zhoršující se tempo to ještě umocňuje.. Ten slabší ve mě říká.. A je to v prdeli!! :)... Ale jak všichni víme, hlavně se z toho nepotento..:).

Letos je zajímavou novinkou, že se na trati střídalo horko s ledovými pasážemi, kdy ostře foukal ledový vítr, jak v tunelu.. Hodně lidí kvůli tomu skončilo.. Měli silné problémy s průduškami a s dýcháním. Ani já nemůžu pořádně polykat, bolí to, hlavně když vyženete tepovku při stoupání do nebeských výšin:). Ovšem pojí se s tím krásná historka, dokazující fenomén Game of thrones. Lezu takhle v tom pařáku vzhůru kopcem.. Horko, leje ze mě... malinko odbočíme do takového zastíněného koryta, teplota klesne tak o 20C a začne silně foukat. Nedá mi to, jako vrozenému provokatérovi a říkám ke skupince, co ji předcházím.. "Winter is coming!"..:). Ten jeden málem upadl smíchy, druhý ve skupině s vážnou tváří odpověděl.. "...Father always promised!"..:).

Peru se s tím, jak se dá. Zase poučen, co lépe příště:)... bojuji s časem a se nádhernou tratí. Na řadě vrcholů a hezkých místech "ztrácím" čas:)... fotím, co víc natáčím i video sekvence pro svoji nejmilejší manželku, aby se případně na všechno mohla podívat z bezpečí domova:). Sice jsem říkal, že jí nebudu volat, (telefon je v leteckém módu), ale prosila mě, ať zavolám, jak se chystám na noc. [První noc se mi to nepodařilo, ale při druhé už vím, že ona se bere pro jistotu i moji peřinu, protože má být zima:)]

Sestup na první life-base Marginedu (73km) je pro mě fyzicky a hlavně emočně náročný.. Obzvlášť, když znáte trasu. Nejdřív uvidíte krásně osvětlenou stanici přímo proti sobě.. Doslova na dosah. Ale najednou trať odbočuje a začíná stoupat a otáčet pryč! Když už nakonec horu Bony de la Pica (Honza Bartas po právu přidává háček) obejdete, pořad je stanice hodně hluboko pod námi a začíná brutální sestup..


The Prestige (Vrchol)
V mém chápaní a přístupu k ultra (a k životu) to platí bez rozdílu.. Mnohokrát se věci různě poserou, (s)hořím jako papír.. Nezbývá věřit a jako Fénix se pokusit znova zrodit z popela.. Vrátit se zpět do závodu. Na Marginedě se hlavně snažím uklidnit rozbouřený žaludek a zbavit se na chvíli bolesti v krku. Na zemi leží Jarda K., sice přiběhl před víc jak dvěma hodinami, ale po konzultaci s doktorem a zralé úvaze to zabalil. Nemůže pořádně dýchat, kašle jak stálý abonent tuberkulózní léčebny. Trochu mě to nalomilo, ale heslo dne -- hlavně nekašlat!

To byl asi nejtěžší úkol při výstupu na Pic Negro, kde jsem symbolicky zažíval pocity afrických domorodců ... Kolem jezdí hromady čtyřkolek, které víří oblaka prachu... ještě po chvíli vykašlávám ze sliznic hnědo-černé bahno:). No fujtajbl, vaše velebnosti:).

Letošní opravdu těžký časový management se podepsal asi ne jedné z největších chyb, co jsem udělal. Přehodil jsem boty. Začal jsem v pohodlnějších La Sportivách a pak jsem obul sice skvělé, ale výrazně užší, Hoka Speed Goat. Po pár kilometrech mi bylo jasné, že do 130km, kde mám přichystané o něco širší Hoka, to bude pěkné utrpení... Ale nádhera a náročnost trati pomáhá částečně zapomenout, co se mi líhne v botách.. Ale na Illa (115) už se to skoro nedá snášet a tak položím lékaři kontrolní otázku...jak ošetřují puchýře?:). No pry je propíchnou stříkačkou napuštěnou jódem, tekutinu odsají a překryjí náplastí/tejpem. To zní skvěle:)

Chlapec sice trochu nervozní, že už tam mám infekci a že by to chtělo lépe ošetřit.. jestli pokračuji dál? ... Zde se znova ukázal fenomén GoT. Navlékal jsem na už teď "růžově" zbarvené zatejpované prsty špinavé a mokré ponožky. Beru si hůlky, vycházím ze stanu a na dotaz odpovídám "Valar morgulis"! [Všichni muži musí zemřít]... Chlápek vedle na lehátku, kde mu tejpují koleno, zvedá ruku na pozdrav a odpovídá.. "Valar dohearis!" .. No Hollywood!!!..:)

Letos mě dostaly drobné modifikace trati... Myslím, že ředitel závodu to letos opět posunul o kousek dál, s minimalizací zpevněných cest. Například v loni u Pasa dela Cassa, na 130 km, se do stanice šlo od sky resortu i kousek městem. Mělo to výhodu, že jsem si mohl v nočním baru koupit pivo. Těšil jsem se na to jako malé dítě... Jenže, ouha, sestupujeme zadem, v době kdy jsem tam já tam nikdo není, od větru popadané vlaječky se snažím postavit, nicméně tak asi deset minut bloudím, překračuji několik potůčku tam a sem.. Nikde žádná značka a kravské/ovčí oči ve tmě svítí stejně jako odrazky.:).

Na stanici informuji organizátory a hned tam někdo vyráží přidat světla a značky. Prostě Ronda.. ti lidé kolem a celá organizace je fakt neskutečně precizní a skvělá. Sice mi pivo na bolest v krku a na žaludek teď nepomůže:), na čaj se musí čekat deset minut.. ale rád nakonec skoro půl hodiny obětuji tomu, abych se zase dal do pořádku. Do Incles se ještě dostávám tak tak..tedy za cenu velkého úsilí stahuji čas obětovaný ošetření nohou, mokré a špinavé ponožky "prorostly" s tejpy a nedají se vyměnit. Přecházím na klasický scénář, boty sundat až na hotelu! Mám úplně živé vidiny, při přeběhu na Coms de Jan, špatně odbočím a sbíhám z kopce.

Vidím živě pod sebou dole chatu, jezírko a lidi kolem... Po chvíli mi opadne vlčí mlha:).. pořád vidím chatu dole, jezírko, ale žádné lidi a žádné značky. Zastavím se a nahlas nadávám. Nejde jinak. Pak se otočím, dopiju zbytek zředěné koly a vyrazím těch x výškových metrů vystoupat zpátky. Nevím, kde se to ve mě nakonec vzalo, ale z Coms de Jan na Sorteny jdu (na své poměry) ve velkém stylu. Trať se nakonec začíná stáčet dolů, je horko, nohy bolí v každém nášlapu. Pohled na můj mezičas je tristní. Jsem na tom skoro stejně jako v loni a dělám pro to maximum. Inu stáří!!:).. Ovšem jak já se podívám trenérce do očí? Jak to říkala? Zadarmo úseky je třeba běhat!! A tak to postupně rozbíhám, každý došlap bolí.. uvědomuji si, že i nahlas říkám.. au, au, au.. i jsem si několikrát maličko cvrknul do kalhot [stařík/prostatik]..:). Ale pak se ta bolest otupila a já běžel.. a proti loňsku seběhl víc jak 1.5h. Jsem zase zpátky!

Samozřejmě na Sorteny je možnost běžet dolů a zkusit dostat čas pod 55 hodin, ale je horko, chce se mi silně zvracet a tak jdu a pokud to jenom trochu jde, tak popoběhnu. Po cestě potkávám Míšu na tréninku, pak se ještě vrací a na posledních asi 1.5km mi dělá milou společnost a v cíli nosí pivo! Díky moc!!!

Jak jsem si už dřív uvědomil, nebudu mimo svoje kruhy o běhu povídat. Nejkrásnější a nejsilnější zážitky jsou ty, o kterých se moc nemluví..Možná je to dané i tím, že v tom svět za zdí:) může vidět jen exhibicionismus nebo touhu imponovat ženám.. WTF!! Říkám to na rovinu, co si o mě kdo myslí je mi šumák, je mi 53, žádný ženský nelovím..:)...

Jak to říkal ten loňský průvodce závodem...Přibíhám do Ordina a cítím, že jsem král.. Není to klišé.. Vidím jednotlivé střípky svého úsilí.. Kdy jsem mohl vynechat, zatočit, zkrátit si trénink.. Jak jsem bojoval se svými krizemi na trati.. Asi nejsilnější moment pro mě zůstane můj "návrat" do závodu při cestě na Coms de Jan. Poté, co jsem přeběhl a hloupě seběhl mimo trať.. Stejně jako mnohokrát během těch minulých 55 hodin ten silný ve mně řekl jasně.. "Klid! To zvládneš.." A nasadil tu absolutně nejsilnější mantru.. "Zapomeň na to, co se stalo, jak ti je, jak je to daleko.. Až tam budeš, tak tam budeš.. A ty tam budeš!!"

Děkuji za milé vzkazy a podporu!!
Všemu zdar! Rondě a ultra zvlášť!
12:)

PS. Mám neskutečně fotek a snad i použitelných videí, tak časem zkusím z toho něco vytvořit.