Doba je nesmírně dynamická...

... a všechno se každou chvíli mění. Ze skvělého se stává průměr, aby se z průměru stal v daných podmínkách skvělý výsledek... jestli tohle není ten pravý trénink na ultra? :) Budu se muset zeptat zkušených...Ale aspoň já to tak beru.:)

Minulý týden jsem z pracovních a rodinných důvodů vynechal pondělí a úterý a propadal jsem malému zoufalství:) a kilometrománii:), nakonec i s drobným odpočinkem jsem zakončil se skvělými 92km... kdo by to byl tehdy ve středu ráno řekl, že?:). To zase tento týden jsem měl impozantní začátek a výrazně horší konec. Pondělí a úterý dvojsměrky a tak v úterý večer mi svítí na počítači 62km a nádherné pocity. Ve středu až večerní běh, zato relativně svižně se sousedem a rázem 77 a nádherný čísla..Jenže mi vypadl čtvrtek a pátek:) a jakoby se o mě pokoušely nějaké vážně mužské choroby, že by rýmička? Možná i boleníčko v krčku?

V tu chvíli si musím vzpomenout na svého oblíbeného Saturnina a připomenout si, že nejhorší zapomnětlivost je, když se zapomeneme radovat že života.. "Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo ostatně v naší moci aby jenom hřála."

Přesně tak.. vždyť já v té idyle (ťuk-ťuk) žiji pořád.. Například ta úterní dvojsměrka byla naprosto luxusní... Sice jsem se zdržel déle v práci, ale s čelovkou a v padajim sněhu je cesta z centra Prahy do Stodůlek obzvlášť malebná... Světla a pouličních lamp postupně ubývá a sněhu a ticha přibývá..

 

Ve čtvrtek jsem si užíval setkání s běžci v restauračním zařízení, a tam jsem si uvědomil, jaký jsem vlastně padouch:). Jak už se tak bavíme o všem možném, došla řeč i na nepřítomného externího "člena" modré buňky, na Běžícího Stína. Nadšeně jsem kamarádům vyprávěl, co mi zrovna napsal a viděl jsem v jejich očích, že jsem vlastně pěkný mizera:) -- no jako když nějaký lump bere dětem hračky... "Tak chudák BS nemá čas na psaní blogu a ty ho otravuješ a on ti píše dlouhé maily???" :) ... "Nebylo by jaksi lepší, kdyby ti psal jen krátce a radši psal na blog i pro nás?? "...:)

Abych to trochu odčinil, tak sem plácnu pro potěchu aspoň kousek z dopisu BS a jeho reakce na mé nastavované kopce a přípravu na Zane Grey..

... a ten tvůj veverčí trénink :))) ... rozhodně si z toho nic nedělej ...kopců na ZG je hafo, ale nejdelší jsou jenom dva. První je hned po startu,to půjdem pěšky na posledním místě. než se výškrábem nahoru začne svítat a my "předběhneme" tak asi 8 lidí, kteří se zapomněli vyčurat nebo si šlápli na tkaničku od bot. Druhý nejvyšší kopec je taková šílená jehla asi někde po 60km, ale i pěšky a v podroušeném stavu to trvá jen 9 minut se vyškrábat nahoru. To je dost rozdíl proti třeba našemu Jemezu, kdy slavné "Caballo" bylo 50 krušných minut stoupání mezi 10-20%, Cerro Grande hodina deset a výšlap na Pajarito (bylo tam sice pár rovinek) trval dobře přes dvě hodiny. Oproti tomu ZG je takovej divokej dikobraz. Kolem 3km stoupání celkově, ale většina kopců jsou takové jedové vršky na 3-4 minuty. Do hodiny se jich sice vejde klidně i 15, ale to by veverku Tvého typu nemělo vůbec rozhodit :)))

A proto, heslo následujících dní.. Vydržet, kamarádi, vydržet.. děláme to určitě dobře:). A to, že někteří z nás tomu pobíhání dali téměř "duši" není zase tak špatně... Neklesat na mysli, když to vypadá bledě a zase nepolevovat a nemalovat si vzdušné zámky, když se zrovna vede líp:). Prostě si užívat každou chvilku, každý km..

A jak říká můj nejlepší kamarád.. ... všechno, co za něco stojí se nezískává snadno... ultra se rodí na bolavých nohách ...tak to tak musí bejt, ne ? :)

Běhu zdar, ultra a kamarádům zvlášť!!! 12:)