Lesk a bída nočních běhů, aneb poslední staříkovo ultra-pokušení:)

Pondělní restaurace byla obzvlášť náročná:)... Jednak se k závěru zastavil i velký Honza B. se Zuzkou a tak aspoň maličko jsme se mohli poveselit jeho humorem a historkami, poslední díl jeho příhod z ME by mohl i snadno zastínit skvělé 19. místo (doporučuji si přečíst). Ale také se nedostavila Leona, která je na krátké dovolené -- kde jinde než u April v Niedersillu, že?:)
Nicméně, nebyla v hospodě a nestanovila zasedací pořádek a tím pádem naše provokativní skupina (t-bird, Tomáš, VS, Pavel Z., MVP..) seděla častěji u sebe a jeden "skvělý" nápad stíhal druhý:)... Pánové! Kdyby to věděla moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, tak mi zakáže se s vámi kamarádit! Naštěstí t-bird, i když je to jeden z největších podněcovatelů a provokatérů.. má u našich manželek statut nejhodnějšího, nejsolidnějšího a nejslušnějšího člověka, zodpovědného otce a hlavy početné rodiny.. Proto poznámka u akce, že se účastní i PV alias t-bird, téměř vždy znamená automatickou propustku. Jak říkám, u nás doma se totiž neví, že většina šílených výzev a akci začala vlastně u něj..:)

Abych to zkrátil -- v pondělí kamarádi už téměř stanovili přesně datum podzimního přeběhu od nejvyššího k nejnižšímu bodu naší vlasti, s tím že zvlněnou variantu Drážďany-Praha poběžíme "až" v lednu..:).. Já tam sedím, koukám jako tele na nový vrata a jako naprosto rozdvojená osobnost sleduji, že i já mám podobně blbý nápady na etapový poutní běh:)... Zatím Santigo de Compostella byla odsunuta ostatními -- a to ne kvůli délce, ale že je to zprofanovaná trasa:). Obratem byla navržena t-birdem "krásnější a delší" poutní trasa ze severu do Říma(!)... Nevím, ale možná by stálo za to poslat do Corleonne na Smíchov nějakou potravinářskou kontrolu, protože podle mě tam něco do piva musejí přidávat!! Podobný šílenosti tam kdysi vykřikoval i Luboš, který ultra neběhá :)...

Jak jsme se bavili o dovolených a blížící se 24h na Kladně, tak nějak mimochodem padlo, že bychom měli ještě stihnout nějaký ten společenský, večerně-noční běh a vzhledem k tomu, že v sobotu ráno já a moje nejmilejší mizíme směr Niedernsill, tak bylo rozhodnuto. Hned ve středu večer z Masaryčky, směr Úvaly.. dáme nějaké to pivo, žádný sprinty.. polehoučku do Prahy, případně každý domů:). Sice se situace na nádraží drobet zkomplikovala při "natáčení reklamy na Ugovu ovocnou stavu", kdy jim vlak málem i stánek porazil:). ... Ale, nakonec nádraží v pořádku, funkční a my i s pivem odjeli v čas. Těsně před Úvaly se k nám ve vlaku připojuje i PZ. Byli jsme tedy komplet. Pro jistotu v Úvalech dáváme ještě jedno pivo, protože je šílené horko a nikomu se nechce hned běžet:)... Pak se místní (PZ) a vrchní navigátor HCiTB (Tomáš) ujímají role a postupně se rozebíháme, nakonec chlapci na můj vkus velmi svižně (poblíž 5 min/km) pobíhají lesem a zrychlují při běhu podél kolejí. Zocelen navigačními schopnostmi:) získanými přípravou na Kierat je upozorňuji, že běžíme úplně blbě, protože koleje vedou od Prahy, ale je mi vysvětleno, že běžíme k podchodu/podjezdu, který je nedaleko. Znovu a znovu se ubezpečuji, že inspiraci na své výlety chlapci berou stále u klasiků. Pro mladší si dovolím citovat.. "Vzduchoplavci startovali tenkrát ze Stuttgartu a měli namířeno do Bruselu. ... po sedmihodinovém letu na Brusel přistáli nedaleko Varšavy..."
My po hodině a čtvrt rozumného běhu a malého bloudění v okolí Úval, vedení zkušenými navigátory a místním "domorodcem":) se po uběhnutí asi 13.5 km .. dostáváme na druhou stranu kolejí ve vzdálenosti necelého 1 km od úvalského nádraží:).. Vzhledem ke svému matematickému vzdělání pro jistotu poučuji zbytek výpravy, že 90+90=180, neboli dvě ostré zatáčky doprava znamenají čelem vzad(!) a už pečlivěji hlídám Pavla, který evidentně nevynechá příležitost, aby trasu různě natáhl... Podobně t-bird s Tomášem zase cíleně vybírají "občerstvovačky", takže se mi brzo setřel rozdíl mezi nočním během a (pondělní) společenskou hospodou. Možná jen ty přesuny mezi jednotlivými "lokály"..:)

Po chvíli pravdy, že jsme jako vedlejší produkt oběhli Úvaly, t-bird "experimentálně" zjišťuje, že "za světla" na okraj osvětlené Prahy skutečně nedoběhneme a že v lese není vidět..:). Jakmile se po svém držkopádu zase postaví na nohy, půjčuji mu svoji druhou čelovku.. po pivu Konrád v klánovické hospodě jsme všichni zase plní energie a odhodlání:), někteří z nás (já například) posílají rodině i krátké pozdravy, asi ve smyslu dřívějších prezidentských pozdravných telegramů z paluby letadla:). Odpovědi, alespoň v mém případě byly stejně bizarní jako moje texty, kdy na pozdrav z Klánovic mi bylo odpovězeno "Nevím, kde jsou Klánovice, ale na Prahu, Vávro, na Prahu!! Můj druhý upřesňující "telegram" z dalšího postupného cíle v Horní Počernicích dostává trumfovou odpověď, že také neví, kde jsou Horní Počernice a jestli budu za chvíli doma, protože už jde spát:)..


Byl to zajímavý výlet.
Splnil do puntíku veškerá očekávání... Až na Palmovku jsem si užil společenský rozměr běhu. To, že se ještě dalo nastoupit do metra otevřelo krásné běžecko-pokušitelské dilema, protože přeci jen po Rondě zdaleka nejsem plně zregenerovaný, v práci tradičně šturmuji a dodělávám resty, krátká dovolená na krku, takže i spánku a odpočinku pomálu. Běžet 50km, i když společensky a na pohodu, je stále 50 km, navíc doma to (správně) nikoho moc nebere, že..:)... Tak se stejným rozhodnutím dostat se domů po svých, stačím ještě minout fungující metro na Florenci, noční tramvaj na nábřeží..:).. a pak už to bylo jen na mně. Ten kopeček z Hlubočep do Stodůlek mi sice přišel nějak dlouhý a náročný, i jsem přecházel do chůze:), přesně jak říkám, relativita věcí. Ale ve dvě ráno jsem doma. Nohy (achilovky a šlachy na chodidlech) se ozývají celkem nahlas:). Ten "rozumnější" v mé hlavě říká.. no a to bylo "jen" 50 km.. chci tě vidět, za 14 dní na 24 h, to bude nářez:). Ovšem ten "nadšenější" a "zkušenější":), ví, že pomalý běh léčí všechno.. a že bylo úplně super, drobet zase otestovat nohy:), aspoň mám co protahovat a na co se soustředit...

Znovu jsem si v praxi ověřil a prozkoumal poučky Běžícího Stína, že " se ultra rodí v unaveném těle, na unavených nohách.." a že "ultra skutečně není o tom jestli vyhráváme, nebo prohráváme, ale že to nevzdáváme"..:).
Další den jsem celkem vše úspěšně "rozběhal" a tak do budoucnosti hledím s optimismem, i když je nad slunce jasnější, že blížící se 24h určitě nebude žádná hitparáda. Ale to je vedlejší. Čas stejně hraje proti nám starším, kdoví, co bude za rok, za měsíc, zítra..:). Možná pro ten boj, pro tu konzistenci a integritu a pro to závodění s kamarády... se těším a udělám, co půjde.

Všemu zdar! Ultra a kamarádům, zvlášť! 12:)